Hybatelé

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román o devíti částech. Lehce fantasmagorické postmoderní povídky na sebe velmi volně navazují, aby se v závěru knihy spojily v jeden příběh. Okinawa, Tokio, Hong Kong, Mongolsko, Petrohrad, Londýn a nakonec New York. Na této cestě můžeme s členem japonského kultu Óm Šinrikjó spoluprožívat jeho pocity po plynovém útoku v tokijském metru, potkáme se s podloudným mongolským obchodníkem a petrohradským zlodějem, brutálně zneužívanou mladou Číňankou či zklamaným irským vědcem. Jednotlivé příběhy na sebe často až s téměř nepostřehnutelnou jemností navazují a vzájemně se překrývají a předávají čtenáři autorův logicky skvěle promyšlený souvislý příběh o stavu současného světa....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14977/hybatele-4vZ-14977.jpg 4.4222
Orig. název:

Ghostwritten (1999)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Volvox Globator
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (49)

Kniha Hybatelé

Přidat komentář
Knišíl
30. ledna

Tohle že je prvotina? Nechce se mi tomu věřit. Mitchell je geniální. Kniha není jednoduchá pro zachycení všeho, co může nabízet. Chce to pomalé a hloubavé čtení pro pochycení všech narážek a posuvných sil.

Finn69
21. ledna

Četl jsem tuhle Mitchellovu prvotinu už někdy před pár lety, myslím hned po Atlasu mraků, ze kterého jsem byl zrovna celý pryč. Tenkrát jsem si říkal, no, docela fajn, ale Atlas je Atlas... ony jsou si ty knihy totiž stylem docela podobné.
Napodruhé mě Hybatelé chytili daleko víc, a nemůžu jinak než přidat hvězdičky na maximum. Těžko by se mi vybíralo, co bylo "nej" a už vůbec nemůžu ani o jedné povídce říct, že by byla horší než ostatní. Maličko by se možná dal vypíchnout příběh hongkongské čajovny nebo Petrohrad, ale to neznamená, že ty další se mi nelíbily. Jsou prostě každá jiná a každá jinak dobrá - a dohromady dávají celek, který je "víc než souhrn jeho částí" :-)

applause
09.12.2018

Bohužel tato kniha mě neoslovila, tak jako třeba Atlas mraků. Je tu podobná spojitost postav, které se prolínají. Zatímco v Atlasu mraků je životní příběh jedné duše, tady jsou postavy různé. Ale to neubírá na kouzelnosti pocitu, který z knihy máte. Jen ten konec to úplně "zabije".
SPOILER: Překvapily mě tady postavy: Luisy Reyové , Timothyho Cavendishe a jeho bratra Denholme, které se objevují v románu, Atlas mraků, jež je napsán o pět let později.
Jen si dovolím nesouhlasit s hlavní myšlenkou knihy: „"Všichni si myslíme, že máme život ve svých rukou, že my jsme jeho hybatelé, a ve skutečnosti jim hýbou síly kolem nás."
Můj názor je takový, že každý je svého štěstí a to i života strůjcem. Samozřejmě některé věci ovlivnit nemůžeme (např. smrt), ale to neznamená, že nemůžeme ovlivnit všechny.

GyttaOggová
04.12.2018

V jednotlivých příbězích jsem se občas (hlavně ze začátku) celkem ztrácela, ale poté, co jsem s vypravěčem chytila krok, mě to pohltilo a donutilo číst až do konce. Zajímavé bylo potkávat jednotlivé postavy v dalších příbězích, kde měly menší či větší roli.

hurwajz
12.11.2018

Jednotlivé příběhy super, některé mě hodně bavily, ale nějak mi utekl celkový smysl. Propojení postav v jednotlivých příbězích je "jen se tam mihnou"..ale vždy mě donutilo zastavit a .....jó to byla ta postava o dva příběhy zpět.....nebo...." to jsem teď někde četl, co mit to připomíná?"........celkové spojení mi asi nějak uniklo, ale nevadí.

Ghandimaster
18.09.2018

Zase pecka. Bál jsem se složité retrospektivy a zmateně se prolínajících příběhů a byly to v podstatě samostatné povídky jen lehce spojené mávnutím motýlího křídla. Povídky o neobyčejných lidech a jejich realistických interních světech. Mitchell práská slovem jako bičem. O co je věta kratší o to je její dopad údernější. Je trefný, vtipný a drsný. Servíruje nám své cynické vidění světa, zejména toho duševního.

Disease
10.09.2018

Na druhé přečtení mi to už tak super nepřipadalo, zejména proto, že jsem mezitím přečetl i další kousky od Mitchella a tohle je přece jen prvotina. Nicméně v obecném rámci světové literatury si to pořád těch 5* zaslouží.

Petrasuvicka
05.09.2018

Popravdě mě Hybatelé docela zklamali. Bezesporu oceňuji slovní zásobu a hru s jazykem, protože mnohokrát jsem narazila na přirovnání a slovní spojení, která ani trochu nebyla klišé. Jenže... čekala jsem větší propojení mezi jednotlivými příběhy a postavami. Významnější posunutí a ovlivnění osudu zdánlivou maličkostí. Dostávala jsem jen do detailu propracované příběhy jednotlivých aktérů v různých koutech světa. A když načínáte čtvrtou kapitolu, tak už vás to prostě začne nudit. Je to pořád dokola.

jfialova
22.08.2018

Velmi dobrá kniha, příběhy originální, jemně a nenásilně propojené (narozdíl od Atlasu mraků, kde mi to někdy přišlo trošku "tvrdé"). Velmi se mi líbil u každého příběhu jiný způsob osobní výpovědi hlavního hrdiny, který k němu hezky seděl, dělalo to knihu pestrou. Navíc vyprávění jednotlivých osob v první osobě nutí čtenáře přemýšlet o některých jen naznačených souvislostech. Určitě stojí za přečtení.

MagdaFish
17.07.2018

Moje třetí setkání s Davidem Mitchellem. (Po Atlasu mraků a Domě za zdí). Dočetla jsem to včera a ještě teď je můj dojem WOW! S pusou dokořán. Je to cyničtější a brutálnější než Atlas mraků, který je spíš poetičtější. Některé souvislosti a propojení je tak lehké a jemné (Londýn a Clear Island, nebo Tokio a Hongkong), že to vskutku připomíná ono pověstné mávnutí motýlích křídel. David Mitchell se definitivně zařadil k mým nejmilejším spisovatelům.

YA-girl
20.06.2018

Příběhy byly čtivé, zajímavé, lehce napínavé a jemně propojené. Přiznám se ale, že, stejně jako u Atlasu mraků, tak nějak "nechápu celek"; unikla mi nějaká ta závěrečná pointa :-o Takhle zpětně u některých příběhů nechápu, jak do celkového obrazu vlastně nakonec zapadly... Celkově mě asi víc bavily ty jednotlivé příběhy samy o sobě, než všechny dohromady coby jeden román. Asi neumím číst Davida Mitchella :-( Zkusím to někdy znovu...
PS - nemůžu nezmínit Bábovky od Radky Třeštíkové - ty jsem četla před Hybateli a tak se mi to autorčino proplétání příběhů zdálo takové originální a neotřelé. Teď už vidím, že to zdaleka tak originální nebylo ;)

roman9739
06.05.2018

Nejprve jsem viděl Atlas mraků; na ČT2, takže bez reklam, díky čemuž dílo neztratilo nic ze svého strhujícího vyprávění. A tak jsem objevil Davida Mitchella.
Přišlo mi zbytečné pustit se knižně opět do Atlasu a tak jsem si vyhledal Mitchellovu prvotinu - už jsem někde uvedl, že prvotiny mám tuze rád:)
Hybatelé mě nezklamali - obsahují všechno to, co jsem očekával. Mistrně napsané příběhy, které se v jemných nuancích proplétají, jsou tak fantasticky vystavěné, že máte nejen pocit, že čtete vícero knih najednou, ale já měl v některých pasážích pocit, že už jsem je někdy četl. To samozřejmě zavání mitchellovskou mystikou, ale já mám spíš pocit, že jsou to zápletky natolik archetypální, že je jistě použili i jiní autoři. A také jsem někde četl, že Mitchell některé postavy s Hybatelů právě rozvíjí v Atlasu mraků, tak je možné, že se mi to všechno motá dohromady.
Za vůbec nejlepší části z hlediska sletu vyprávění a jeho stylu považuji Petrohrad a Londýn.
A, aby to přece jen bylo trochu bláznivé, přerušil jsem Hybateli své hesseovské období a tak mě ani nepřekvapilo, že Mitchell Hermanna Hesseho letmo zmínil. A tak mi to do sebe všechno zapadá a s klidem v duši se vracím k německému rodákovi:)

deirdre
20.04.2018

Veľmi pozoruhodná knižka, ku ktorej sa celkom iste vrátim. Urobila som totiž jednu zásadnú chybu... Hoci som si neustále hovorila: brzdi sa, toto treba čítať pomalšie - neposlúchla som, nedalo sa. Tento Mitchell je proste kúzelník. Fantasticky píše...

Kraken84
14.04.2018

Krásně napsaná knížka podobna Cloud Atlasu. Potkáváme dokonce postavy ze slavného atlasu mraků. Některé kapitoly byly kouzelné, jiné zvláštní, napínavé nebo vypisovaly zážitky utíkajícího vraha hnusného kultu. Užil jsem si a potěšil se z autorova talentu. Potěší fandy atlasu mraků

DriftBooks
26.03.2018

Když mi knihovnice knihu předávala, přidala spřízněný pohled. Tuhle mám také ráda, řekla s úsměvem. Navázali jsme krátký kontakt. Naše osudy se letmo dotkly prostřednictvím knihy. Já si budu pamatovat její úsměv. Ona – až bude znova knihu půjčovat – si třeba vzpomene na mě. A v jejím úsměvu, který věnuje novému čtenáři našeho oblíbeného titulu, bude obsažen i úsměv můj. Tím, že o ní píšu ve svém čtenářském deníčku, se stává navěky nepatrnou součástí mého příběhu. Hybatelka a hybatel…

Pralev
24.02.2018

Možná jde z mé strany o fatální nepochopení, ale propojení mezi jednotlivými kapitolami (příběhy) mi nepřišlo nijak důležité a zdá se mi, že tam ani nemuselo být. Z tohoto důvodu hodnotím knihu víceméně jako sbírku povídek. Některé byly trochu slabší (bohužel hned ta první, což ve mně zpočátku zaselo pochyby, zda jsem s koupí této knihy na základě anotace a zkušenosti s autorem nešlápl vedle), ale jiné tak skvělé, že nemůžu než Hybatele dál doporučovat. Každá povídka je jiná, postavy jsou různé, chovají se různě, uvažují různě (Mitchell si s tímto dokonale vyhrál) a číst některé části bylo ryzí potěšení (třeba Mongolsko, Petrohrad...).

hana6090
20.08.2017

Druhá kniha od Mitchella, kterou jsem přečetla. Jednotlivé příběhy se dobře četly, ale to spojení mezi nimi bylo jen nepatrné. Alespoň v první polovině knihy. V té druhé už bylo o něco výraznější, ale stále slabé. Jednotlivé příběhy byly dobré, ale jako celek mi trochu uniká smysl. Ten prvoplánový je asi v tom, jak nás ovlivňuje i to, co dělají druzí lidé, a na koho narazíme. Ale nějaký hlubší smysl, jako třeba u Atlasu mraků mi nějak unikl. Možná jsem jen nebyla při čtení dost pozorná. Z příběhů se mi pak nejvíc líbil ten o "vědomí" malého chlapce, které skáče z hostitele na hostitele a hledá svůj účel.

makemake
01.06.2017

Dočteno. Ještě teď je mi z toho všeho tak nějak hořkosladce, tolik postav, tolik příběhů a jeden lepší, než druhej. Zezačátku jsem tomu moc šancí nedával, ale s každou novou částí týhle úžasnosti jsem se poddával, až jsem úplně podlehl. Myslím, že mě udolala stará číňanka provozující čajovnu, a pak už se z toho nedalo vymanit. Parazit a jeho cesta, wow! Příběh z Petrohradu, excelentní...a pak přišlo moje nesilnější, ... příběh Mo, kterej mě tou jednoduchou pospolitostí ostrovanů dojal víc, než cokoliv jinýho. Musím to číst ještě několikrát, abych dohledal všechny spojitosti a pochopil to, co mi v tý kráse a rozlehlosti Asie, Evropy i Ameriky uniklo!

IvaKo
26.04.2017

Na tuto prvotinu D, Mitchella jsem se moc těšila, protože Atlas mraků mě v knižní i filmové podobě naprosto fascinoval. Jednotlivé příběhy jsou čtivé a k zamyšlení,přesto jsem lehce zklamaná z toho, že jejich propojení je tak tenoulinké a proto si to všechno tak přesvědčivě nesedne jako v Atlasu mraků, ale možná jsem jen nebyla dostatečně soustředěná. Asi se k této knize ještě vrátím.

kacimilek
23.04.2017

Atlas mraků zbožňuji. A tady jsem bohužel čekala víc. Je to velice zajímavý námět, ale asi kvůli přehnanému očekávání jsem knihou trochu zklamaná.

leotwain
04.04.2017

Musím napsat, že jsem mírně na rozpacích. Kniha pro mne měla zajímavé střídavé tempo. Některé pasáže jsem doslova zhltnul, jiné se vlekly a já počítal stránky do konce kapitoly. Avšak bylo osvěžující, hledat detaily a odkazy z jedné části, v částech předchozích. Zejména odkazy na Atlas mraků, který (spolu s filmovým zpracováním sester Wachowských) pro mne zůstává Mitchellovým nejlepším románem. Je možné, že Hybatele vnímám jinak, protože jsem je četl až posléze, nicméně i přesto vím, že se k Hybatelům jednou vrátím, stejně jako se pravidelně vracím k Atlasu mraků.

Makropulos
24.02.2017

Chtěla bych vědět, jak to pan Mitchell dělá, že dokáže propojit nejen jednotlivé příběhy v jedné knize, ale že se postavy prolínají i dalšími díly a v nich se objevují detaily, které mohl čtenář předtím jen tušit nebo si je nějak domyslet ve své fantazii. Podle mě je to přesně cesta k tomu, aby člověk přečetl všechny jeho knihy. Alespoň mě to určitě nemine. Jsem z té knížky fakt nadšená, snad bych mohla říci, že se mi líbila i o kousek víc než Atlas mraků. Je to napsané tak lehce a přitom to obsahuje závažná témata, s hrdiny cestujeme po Japonsku, Mongolsku, Anglii, Irsku, setkáme s duchy i dušemi a dokonce i s umělou inteligencí. A stejně si myslím, že Atlas mraků musel vznikat nějak současně s touto knihou.

Taťka Hraboš
15.02.2017

Vynikající nápad a ještě lepší provedení. Klobouk dolů před autorem, který tohle dokázal napsat jako svou prvotinu a ještě ve třiceti. Každý příběh je sám o sobě brilantní dílko a to vzájemné propojení a gradace je geniální. Dlouho se mi nestalo, že bych z knihy měl tak silný dojem. Chápu ale, že ten závěr s rysy téměř katastrofického scifi nemusí všem sedět. Kdyby ale kniha končila nějak jinak, kdoví, jestli by pak záměr autora tak trochu nevyšuměl do ztracena.

OndřejMergl
29.01.2017

Čekal jsem od knihy hlubší existencionální otázky, které se sice průběžně objevovaly, nejvíce k závěru, ovšem dle mého šlo využít potenciál propojení osudů mnohem více i zde.

betys6914
25.01.2017

Výjimečná kniha! Málokde jsem se setkala s takhle důvěryhodnými příběhy a postavami. Přečteno za pár dní a rozhodně mi to ještě nějakou dobu bude strašit v hlavě.

kirkous
27.12.2016

S touto knihou jsem měl smůlu, z různých důvodů jsem ji totiž četl poměrně dlouho. A tak se mi rozpadla na víceméně samostatné části, které ostatně samostatné jsou, dají se číst jako povídky. A u všech oceňuji autorovu fantazii a různorodost zpracování i co do literárních stylů. Těžko hodnotit, která část ("povídka") se mi líbila nejvíce. Zaujalo mne líčení čínského režimu, velmi poučené, i situace v Mongolsku, tetelil jsem se u popisů Londýna. Vynikající.
Jak se mi četba bohužel roztáhla na dva až tři měsíce, těžko jsem vnímal propojky. Občas na mne vybafly, ale je možné, že mi jich spousta unikla.
Závěr byl trochu fantasmagorický, čekal jsem něco střízlivějšího, ale na druhou stranu, když znám Atlas mraků, tak se zase tak divit nemůžu, že se zde objeví ekologicko-politicko-vojenské krize podbarvené technologickými vizemi.
Celkově - výborná kniha.

braunerova
17.09.2016

Třetí kniha od D.M. a pořád stejné nadšení. Jeden čtenář Atlasu mraků napsal, že většina myšlenek působila povrchně až otřepaně. To prostě nechápu. Mě připadá, že jeho knihy jsou studnicí plnou originálních myšlenek, nad kterými ještě dlouho musím přemýšlet.

"V Tokiu žije a pracuje dvacet miliónů lidí. Je tak velké, že nikdo ani neví, kde končí. Pod vámi i nad vámi se pořád něco hýbe. Ve vlacích se na vás všichni mačkají, v metru visí na každém držadle hned několik rukou. Z okna svého bytu sedíváte zase jen do oken dalších bytů.
Ne, v Tokiu si musíte svoje místo najít ve vlastní hlavě.
Ti, kteří žádné místo nemají, skáčou pod vlak."

"Býval jsem pověrčivý, ale už nejsem. Býval jsem křesťan, ale k těm už taky nepatřím. Pak jsem byl marxista.
Dneska už nejsem asi nic, jen o pár let starší."

lucifuk
04.08.2016

Tak toto bola po skutočne dlhej dobe kniha, ktorá ma poriadne prefackala! Niečo tak geniálne, prepracované, duchaplné, pútavé a pritom pomerne ľahko stráviteľné som snáď ešte nečítal. Kniha neodpovedá na otázku čo je to vlastne život, ale sakramentsky sa k nej približuje. Úžasné!
Ak máte depku, čítajte. Ak nemáte čítajte. Ak máte viac otázok ako odpovedí čítajte. Ak nemáte otázky čítajte. Budete mať.
Veľmi podobný koncept ako Atlas mrakov, ale oveľa oveľa kvalitnejší.
Mitchell je kráľ.

Zara
26.07.2016odpad!

Jeden z hodnotících se "v knize málem utopil". Vedlo se mi stejně, takže jsem v tomhle hybridním moři doplavala pouze do Mongolska.Odpad!

katyka
16.06.2016

Na túto knihu som čakala poriadne dlho. Beznádejne vypredaná, v knižnici nebola, v antikvariátoch tiež nie... Keď ju konečne po rokoch Mladá fronta znovu vydala, očakávania som mala veľké. A našťastie boli naplnené. V Hybateľoch som našla úplne všetko čo očakávam od dobrej knihy a čo na Mitchellových románoch milujem. Myslím, že jednotlivé časti na seba nadväzujú pomerne postrehnuteľne a obdivujem autora, ako to celé geniálne vymyslel. Všetko so všetkým súvisí, je to jeden veľký prepojený vesmír. Zamilovala som si túto knihu, bola to láska na prvý pohľad. :) Nemusí sa páčiť každému, ale ja som si ju obľúbila rovnako, ako zvyšok Mitchellových románov.