Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století

Archaický jazyk. Třeba se ke knize někdy vrátím, ale pro tentokrát odloženo.

Trochu slabší knížka, ale milá. Matěj Brouček je správně nesympatický, husité patřičně patetičtí a vlasteneční. Prostě ruchovecká tvorba v kostce.

Opět další knížka k maturitě. Občas jsem litovala toho, že jsem si ji do seznamu četby dala, ale jakmile jsem se překousala přes ten starší jazyk, vyloupl se přede mnou milý příběh. Bylo to vtipné, napínavé, chvilkami i trošku nudné, ale ve výsledku to nebylo tak zlé!

Když se mi do rukou dostala tato kniha, okamžitě jsem zavzpomínal na dětská léta a na povinnou četbu.
Pan Brouček se vinou osudu dostane do 15. století a zažije život té doby se vším všudy. Na nic z toho samozřejmě není připraven, a tudíž zažívá jednu zapeklitou situaci za druhou. Tím, že není žádný hrdina, přeskakuje tu k Pražanům, tu k husitům, tu k táboritům, hlavně vyváznout se zdravou kůží. Nezdá se vám tato satira trochu nadčasová? Nedělají to někteří lidé doteď?
Nelituji, že jsem si tuto slaboučkou knihu znovu přečetl. Za návrat do dětství to rozhodně stálo.

Satira ovlivněna národním obrozením 19.století. Zajímavá myšlenka. Líbilo by se mi, kdyby si toto téma vzal za své někdo nyní.
Osobně si nedokážu představit, jak bych na místě pana Broučka působil já.

Tak nějak prožívám období, kde se vracím ke knihám , které jsem četla v mládí a tuhle jsem četla v "předmaturitní době" a vím, že se mi moc líbila. Tak jsem se znovu ponořila do nadčasové knihy, která ukazuje, jak je člověk pořád stejný. A to ať žije ve středověku, nebo v 19 století o 21 století ani nemluvě.
Tím, že mám teď podstatně víc času a mám prostor knihy v klidu číst a nikam a na nic nespěchat , dokážu i pomocí kamaráda Googla studovat i to co mi ze školních škamen uniklo a tím, že jsem člověk, co nemůže žít bez "centrálního plánování" jeli jsme o víkendu do rodiště p.Čecha- do Ostředku a byl to super výlet po jeho stopách . Takže knihu i výlet do jeho rodiště doporučuji

Slyšel jsem audioknihu a v kontextu doby se mi dílo líbilo. Většinu času jde o laskavý příběh, ve kterém zpovykanému Pražákovi konce 19. století vždy někdo pomůže z nesnází. I přes svou otravnost, nevděčnost a ignoranci je mu neustále pomáháno. Nicméně s vývojem příběhu je jasné, že je nutné si vybrat stranu. Jde o dobový apel znázorněný příběhem z 15. století, protože ten, kdo není slepý, si všímá, že historie se opakuje, a je tedy možné na ni aplikovat dnešní postoje a reálie.

V panu Broučkovi je také znázorněn morální úpadek společnosti(hlavně té pražské), která se stala výrazně konzumní a materialistickou. Jde více o plné kapsy a žaludek než o životní přesvědčení a postoje. Nikdo už nemá nic, za co by byl ochoten zemřít. Moc jsem od toho nečekal, takže jsem byl mile překvapen.

Hezky staročesky a laskavě napsaný román Svatopluka Čecha. Neobvyklý námět, spousta vtipných momentů a celkově zajímavé čtení. Oddechová literatura k vyčištění hlavy dle mého názoru.

Pan Brouček není zrovna vzorem chrabrosti a odvahy. Z každé vážnější situace se snaží nějak vykroutit, nejdůležitější je pro něj dobře se najíst a napít (pokud možno pivo), vyspat se (ale v pořádné posteli) a nejlépe si ještě namastit vlastní kapsu. Poslouchala jsem audio namluvené panem Goldflamem, a to byl zážitek. Jinak nevím, jak bych se tou staročeštinou prokousávala.

(SPOILER) Poslouchala jsem jako audioknihu, verzi Epochální výlet pana Broučka do XV. století, které vdechl hlas pan Arnošt Goldflam.

Říkám si, to bude dobré...

No, ale moc mě to neuchvátilo.. přednes byl skvělý, jen pan Brouček mě spíš štval než pobavil..

Kniha je o tom, že pan Brouček, pražan z 19. století se nám z ničeho nic dostane do století 15tého a rovněž do Prahy.. Za dob Žižkových se však mluvilo i oblékalo jinak, tudíž pan Brouček dosti vyčnívá než si ho vezme do parády jeden ze staročechů..

Strašně mě štve Broučkovo stálé stěžování na kde co, jeho pohodlnost, sobeckost až chvástavost a proměnlivost. (Od pražanů k táborům a pak ve snaze zachránit se provolává, že je Němec..a poté vše zase zapírá..)

Je zde vylíčen tehdejší život v husitské Praze a provází nás v ní jeden strašpytel, který myslí jen na to, jak si namastit kapsy a vyjít ze všeho bez úhony..nakonec, když přijde na nejhorší, probudí se pan Brouček opět v 19.století a tím kniha končí...

Tohle prostě není bohužel nic pro mě...ale jsem ráda za další rozšíření obzorů...

Jako dítě školou povinné jsem se těmhle knížkám vyhýbal jak čert kříži. A až teď, kdy si je můžu přečíst z vlastní hlavy je dokážu ocenit.
Toto bylo mé druhé seznámení s panem Broučkem. Oproti Pravému výletu pana Broučka do Měsíce, kde mě nebetyčně vytáčela postava Měsíčňana jsem si tady liboval. Kniha byla psána podobným stylem, avšak zasazením mi sedla víc.
V čem si naprosto libuji - kniha je psána krásnou starou češtinou, které se nemohu nabažit. Je psána s laskavou vtipností, přičemž děj je vhodně doplněný popisnými částmi, kde je s citem vše vyobrazeno ke vší dokonalosti. I délkou byla kniha naprosto optimální.
Tato kniha byla pro mě opravdovým pohlazením po duši a už se těším na díl třetí - Matěje Broučka na světové výstavě.
Hodnotím hodnocením nejvyšším a přidávám do oblíbených. 100%

No jo, povinná četba... Knížka nebyla špatná, ve své době jsem hltala všechno. Ale vracet se k ní nemusím.

Přečetla jsem, ale s vypětím všech sil. Asi do 50 stránky je to nečtivé, potom se to trochu rozběhne, aby se děj se konci táhnul o to pomaleji. Nechápu, že i dnes je tato knížka v povinné školní četbě.
Jediným plusem jsou ilustrace.

Pamatuji si, že jsme knihu četli povinně ve školních lavicích celá třída. Nyní jsem si poslechla aknihu a připomněla děj. Některé pasáže jsou velmi humorné, v některých vidlím i zrádcovskou povahu. Období husitů, jak v češtině i v dějepisu, jsem měla ráda, proto se mi děj vlastně i doba, ve které byla kniha napsána velmi líbila.

V podstatě nadčasové dílo, trefně oslovující i dnes. Zajímavé plynulým přecházením od věcí zábavných a komických k poměrně vážným. Miluju starou češtinu.

Moje oblíbená kniha, ke které jsem se i vracela.

Výlet pana Broučka mě moc bavil, jen některé pasáže byly popisované trochu zdlouhavě. Autor uměl krásně vystihnout povahu některý lidí-viz citace:
"Každý rozumný člověk musí jen chváliti, že pan Brouček přešel od Pražanů k táborům, když se mu zdálo, že si tím své postavení polepší (bylo to arci krásné polepšení!!) a že se vydával před domnělými německými křižáky za Němce, aby svůj život národu zachoval. Pro podobné věci hrozí nyní nejvýše papírový novinářský pranýř, který pro ustavičné vzájemné zrádcování našich politiků skoro již pozbyl veškeré účinnosti. Kdybychom teď každého, kdo takto jedná, vrazili místo do novin po husitsku hned do sudu, stalo by se brzy v Čechách bednářství nejvýnosnějším řemeslem."

Letos jsem si slíbila, že budu číst nebo poslouchat české autory ( spíš ty starší ) a když nemůžu spát poslouchám audio nebo rozhlasové hry....

Dneska ráno mi udělala rozhlasová hra strašnou radost, úžasné dílo nadčasové. Opravdu nádherný poslech a zpracování, obsazení nebo-li mluvené slovo - Arnošt Goldflam, Ilja Racek, Ljuba Krbová a další skvělé jména.

I když je román starší, ale nic se nezměnilo...

"Kuňko, Kuňko...." "Co to tady kuňká?"
A dál to všichni známe, pan Brouček se probudil po živém snu v sudu a husitské dobrodružství bylo u konce.
Sice satira na maloměšťácké pohodlí před více než 100 lety, ale je to dnes jiné?