Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
kniha od: Svatopluk Čech

V tomto v pořadí třetím, nejzdařilejším a nejslavnějším zpracování broučkovského motivu, ocitne se pan Brouček ze stol. 19. v roce 1420. Autor líčí prostředí husitské Prahy i život v ní a heroickým prostředím provádí svého nehrdinského hrdinu. Na proti kladu sobecky pohodlného a zbabělého chameleonství Broučkova a mravní opravdovosti, statečnosti a obětavosti husitů ukazuje Sv. Čech úpadkovost své doby.... celý text
Komentáře (96)
Komentáře 96 Recenze 1


Pamatuji si, že jsme knihu četli povinně ve školních lavicích celá třída. Nyní jsem si poslechla aknihu a připomněla děj. Některé pasáže jsou velmi humorné, v některých vidlím i zrádcovskou povahu. Období husitů, jak v češtině i v dějepisu, jsem měla ráda, proto se mi děj vlastně i doba, ve které byla kniha napsána velmi líbila.


V podstatě nadčasové dílo, trefně oslovující i dnes. Zajímavé plynulým přecházením od věcí zábavných a komických k poměrně vážným. Miluju starou češtinu.


Výlet pana Broučka mě moc bavil, jen některé pasáže byly popisované trochu zdlouhavě. Autor uměl krásně vystihnout povahu některý lidí-viz citace:
"Každý rozumný člověk musí jen chváliti, že pan Brouček přešel od Pražanů k táborům, když se mu zdálo, že si tím své postavení polepší (bylo to arci krásné polepšení!!) a že se vydával před domnělými německými křižáky za Němce, aby svůj život národu zachoval. Pro podobné věci hrozí nyní nejvýše papírový novinářský pranýř, který pro ustavičné vzájemné zrádcování našich politiků skoro již pozbyl veškeré účinnosti. Kdybychom teď každého, kdo takto jedná, vrazili místo do novin po husitsku hned do sudu, stalo by se brzy v Čechách bednářství nejvýnosnějším řemeslem."


Letos jsem si slíbila, že budu číst nebo poslouchat české autory ( spíš ty starší ) a když nemůžu spát poslouchám audio nebo rozhlasové hry....
Dneska ráno mi udělala rozhlasová hra strašnou radost, úžasné dílo nadčasové. Opravdu nádherný poslech a zpracování, obsazení nebo-li mluvené slovo - Arnošt Goldflam, Ilja Racek, Ljuba Krbová a další skvělé jména.
I když je román starší, ale nic se nezměnilo...


"Kuňko, Kuňko...." "Co to tady kuňká?"
A dál to všichni známe, pan Brouček se probudil po živém snu v sudu a husitské dobrodružství bylo u konce.
Sice satira na maloměšťácké pohodlí před více než 100 lety, ale je to dnes jiné?


Tak Čech chtěl pobouřit soudobé měšťáky, ale povedlo se mu pobouřit evidentně i některé moderní čtenáře. Mě tato satira docela bavila. Fakt je, že pokud, stejně jako já, neznáte Prahu důkladněji, přijdou vám jisté pasáže možná o ničem. Njn, když ono je to právě psáno na ty pražácké pány domácí 19. stol., aby se chytli za nos. Proto třeba i ta postava Domšíka - ukázka měšťáka o téměř 500 let dříve, proto to hanění němčiny atd.


Po těžkém boji přečteno na základce a dnes po letech znovu - jako dospělák jsem si víc užila popis města (pro znalce Prahy zajímavé). Líbil se mi popis života - šaty, jídlo. Pobavila mne autorova "kritika" - pana Broučka - jeho vychytralosti a zbabělosti a tím i mravů jeho doby.
" Nemám nic proti Tzv. vlastenectví, pokud zůstává v rozumných mezích"
Ale četlo se to těžce.


Krásná kniha, ten středověký jazyk, ta Broučkova pohodlnost a maloměšťáctví
"...toho bohdá nikdy nebude, abychom takové měli potomky!“


Není to můj šálek, ale přečteno pouze na základní škole v rámci povinné četby a zápisu do čtenářského deníku.

Opět po delší době klasická literatura.
Musím říct, že vcelku vtipné příjemné čtení.
Místy hodně popisů, ale nic hrozného.


Není to sice můj typ knihy ,ale cením si zpracování .... vždyť kniha je hodně přes sto let stará.


"A z čeho pochází ten smrdutý kouř? Vyzvídal Staročech dále. "Zda-li z těch dřívek?"
"I toto! Tuhle z doutníku."
"A proč pálíš takové šeredné koření?"
Pan Brouček poznal, že staří Čechové ani o tabáku nevědí, a že by jim těžko vysvětlil, proč kouří, zvláště takovou sortu. Vždyť někdy sám nepochopoval, proč tak vlastně činí. Raději tedy mlčel.


Moc mě to bavilo. Užívala jsem si ten krásný jazyk, který se už holt v moderních knihách nevyskytuje. Zároveň jsem se dozvěděla spoustu věcí o husitské době – jak vypadala Praha, pražská móda, kultura atd.
Bylo hodně poznat, kterak autor úplně zadupal maloměšťáctví do země a vyjádřil svůj názor, jak vypadá pravé vlastenectví.
"Hned poprvé vida tebe, soudil jsem, že sloužíš více břichu svému nežli Bohu, ale nyní poznávám, že nemáš boha žádného, že nic není tobě svato a draho kromě mrzkého prospěchu bídného těla tvého, pro kterýž hotov jsi každému po libosti zapříti Boha, pravdu, bratry, matku, rod a jazyk svůj."


Tuhle knihu jsem měla ve škole povinnou a moc mě nebavila, kvůli staročeštině. Teď jsem si ji užila rozhodně víc a jazyk mi vůbec nevadil. Nebýt čtenářské výzvy nevím, zda bych se k této knize vrátila, ale jsem za to ráda.


Satirický počin Svatopluka Čecha mi vykouzlil úsměv na rtech a místy i vehnal slzy smíchu do očí. Ráda jsem doprovázela pana Broučka na jeho výletě do 15.století a prožívala s ním všechny situace, do kterých se dostal. Kniha je kritikou maloměšťácké společnosti na konci 19.století s její omezeností, nabubřelostí, tupostí a způsobem života.


Zajímavý pohled na počátky české fantasy. Asi každý jsme si někdy řekli, že cestování časem by nebylo tak úplně marný...
Svým způsobem jde spousta z toho, co je v knize vztaženo do historie našeho státu, vztáhnout i na dnešní dobu... A nejspíš by to asi nebylo tak příjemný čtení


Výlet pana Broučka do 15. století mě moc bavil a trochu jsem mu záviděla, že může cestovat časem.


Co jiného než pět hvězdiček pro pana Broučka. Mě to 19.století prostě baví.


Kniha mne překvapila svým vtipem a nadsázkou, přečetla jsem ji s chutí. Bez čtenářské výzvy bych ji rozhodně nečetla, školní výklad některé knihy zkreslí až znechutí, což je i příklad pana Broučka. Dnes však měním názor a doporučuji !


Jedna z knih, které jsem jako povinnou školní četbu vyloženě "protrpěl" , četbu jsem si příjemně užil až v podstatně vyšším věku.


Tato se mi líbila,byla to povinná četba na ZŠ,docela by mě zajímalo co by se stalo kdyby to měli zvést ve škole.HAHAHA


Kniha je chvílemi vtipná, ale to je tak asi vše. Dějově se dá shrnout velmi jednoduše a že bych z ní měl nějaký čtenářský zážitek se opravdu říct nedá.


Povinná četba z druhé stupně ZŠ. Ale krásná, zajímavá. Pan Broček mě často pobavil.


U této knihy jsem se pobavila a od srdce zasmála. Příjemné, vtipné, odpočinkové čtení.


Skvělá, vtipně napsaná próza, což jsem od autora 19. st., jehož hlavní doménou byly básně, ani nečekala. Četla jsem to na gymplu a moc jsem se tehdy pobavila.


První dílo od Čecha. Kniha mě velmi zaulaja. Bylo to zábavné, poučné a zajímavé. Myslím, že by si tuto knihu mohl přečíst každý žák na ZŠ. Je to velmi jednoduché na přemýšlení a přímo Vas to pohltí do děje.


Mé první setkání s tvorbou Svatopluka Čecha. Musím přiznat, že kniha mě příjemně překvapila a pobavila. Originální nápad (cestování časem do vzdálené české minulosti) byl autorem zpracován s nadhledem.


Příběhy Matěje Broučka mě nikdy nelákaly, ale řekla jsem si, že letos zkusím dohnat část české tvorby, které jsem se dosud úspěšně vyhýbala. A musím říct, že to bylo super rozhodnutí!
Knihu jsem zhltla s chutí a ještě se u ní bavila. Myslím, že Čech skvěle vystihl povahu člověka v různých epochách, alespoň podle toho, jak jsem si ji sama představovala. Pravda je, že postava Matěje Broučka může být mnohým nemilá, a právem, ale řekla bych, že právě tato postava nese na bedrech onu pravdu - lidé ze současnosti jsou vždy přesvědčení, že jsou lepší, o pokroku, zatímco třeba módu starších dob máme tendenci kritizovat nebo dokonce dehonestovat. Aby ne, hodnotíme ji exometricky z hlediska současnosti.
Příběh se mi četl dobře a knihu považuji za nadčasovou.


Zajímavý děj, sice plný popisných části, ale i ty byli vcelku zajímavé. Dala bych více hvězd, ale hlavní postava pana Broučka mi přišla naprosto nesnesitelná a celou knihu mi zkazila.


Líbil se mi úryvek v čítance, pak celá knížka, pak jsem si přečetla ještě další díly. Ty si na rozdíl od prvního už moc podrobně nepamatuju, ale že jsem je četla s chutí, to vím určitě. Bylo by zajímavé se k nim všem znovu vrátit, mít na to čas. My čtenáři bychom taky potřebovali takový nějaký stroj času, aby se dalo do knížky vstoupit a ve stejnou chvíli zase vystoupit!


Byť je tento satirický román těžce ovlivněn dobovým folklórem naivního velebení husitství, tak přece jenom pokládá zásadní (a stále aktuální) otázku, kdo by v dnešní době byl ochoten přinášet skutečné a dobrovolné oběti za dnes nepříliš ceněné statky jako jsou čest a vlast.
Pokud jde o literární kvality a zpracování, tak je to fantastické čtení. Lahůdka.

Kniha, kterou mi povinná četba a rozbory poměrně zhnusily. Pro mě Svatopluk Čech byl a bude symbolem nudného a místy rozvláčného vyprávění. A i když nemohu opomenout, že měla světlá místa a občas i vtipné pasáže, tak to rozhodně není kniha, kterou bych měla v úmyslu si přečíst znovu.
Ale možná jen byla chyba, že jsem Pana Broučka četla ve svých telecích létech. S mou tehdejší pubertální dušičkou jaksi Svatopluk Čech příliš neladil.


Čech opět udělal čest svému jménu, protože druhý díl pana Broučka je taktéž vlastenecký. Předmluva autora mě naprosto rozebrala, když autor hodnotil předchozí díl vlastní knihy jako neskutečnou slátaninu. Tuto kritiku však napsal tak (tedy já to tak vnímám), že jí tím vlastně udělal dokonalou reklamu. Zakončeno:
„...rozumí se, že Nový výlet pana Broučka nelze dostati v žádném řádném knihkupectví.“ Mistrné.
Výlet do 15. století pojednává hlavně o zbabělosti pana Broučka versus statečnosti obyčejných občanů, kteří v husitském nadšení bránili Prahu před přesilou katolických vojsk krále Zikmunda. Jsou tu však velmi vtipné scénky vycházející ze střetu 400letého rozdílu kultur a jazyka. Třeba hned ze začátku, když se pan Brouček po příchodu do středověku nemůže ani pořádně domluvit, lépe řečeno místní nerozumějí jeho češtině. Nádherná scéna. O to lepší, že za použitou „staročeštinu“ se sám S.Čech hodnotí: „...neznalé staročeštiny oslním, naopak její znalci budou jen kroutit hlavou...“
Další unikátní výstup je, když si Brouček zapálí v domě svého dočasného hostitele Janka Domšíka doutník. Lidé z 15. století nejprve nedovedou pochopit, že existují zápalky:
„Rci, jak možno vytáhnouti oheň z prázdné krabičky holým dřívkem?“
A potom (kuřáci prominou, my nekuřáci se smějeme velmi) - nesmyslnost kouření samotného viděná středověkýma očima:
„A z čeho pochází ten smrdutý kouř?“
„Tuhle, z doutníku!“
„A proč pálíš takové šeredné koření? ... Divím se, jak můžeš strkat do úst ohavnost takovou. Dým tento vpravdě peklem zapáchá, že mi z něj již... nevolno.“
Zakončení příběhu (pozor, spoiler!) tím, že sám Žižka nad Broučkem vyřkne ortel, je podle mne hlubší symbolika - skoncování s uvedenou zbabělostí, lhaním a bezpáteřností. A opět to, že ho nakonec najdou v sudu... nemám slov.
Jen místy mi přišlo zdůrazňování páně Broučkovy lenosti a snahy vyhnout se střetu s křižáky za každou cenu trochu zdlouhavé.
Celkem vzato: Přestože staré, je to vtipné, chytré, vlastenecké. Doporučuji.


Tohle je ještě horší než Měsíc.
Téma mě bohužel nebavilo, opět hromady popisů pořád toho samého. Myslím, že už po pár stránkách je jasné, kde jsme a co se bude dít. Bohužel je to na každé stránce pořád připomínáno, takže čtení dokola a o ničem. Tohle není můj šálek kávy, bohužel.


Nejlepší autorova kniha. Na tomto díle jde vidět, že autor má velkou zálibu v historii a je českým vlastencem. Čech velice rád v této knize satirizuje smetánku jeho doby, měšťana Matěje Broučka, a srovnává ji s měšťanstvem v době husitských válek. Jasně jde vidět jak kritizuje nabubřelost měšťanů autorovy doby a upřednostňuje husity z 15. století.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1970 | ![]() |
2008 | ![]() |
1952 | ![]() |
2009 | ![]() |
1983 | ![]() |
Kniha Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století je v
Právě čtených | 3x |
Přečtených | 1 143x |
Čtenářské výzvě | 59x |
Doporučených | 34x |
Knihotéce | 377x |
Chystám se číst | 81x |
Chci si koupit | 4x |
dalších seznamech | 14x |