Nomia
komentáře u knih
Čas vlků
František Niedl
Čas vlků jsem začala poslouchat cestou autem během klasického poskakování v kolonách. Musím přiznat, že jsem si cestu dobrovolně prodloužila ještě o dvě hodiny a jako magor kroužila po Praze, jen abych nemusela přerušit příběh. Neskutečně poutavé vyprávění.
Výborný historický román, který má jistkru, napětí, svižně plynoucí děj a krásné popisy. Při čtení jsem nezaznamenala žádná hluchá místa, ani chvíle nudy. Hlavní hrdina má navíc charisma na rozdávání a velmi oceňuji, že působil sympaticky a lidsky zároveň.
I přes to, že se děj odehrává v období kolem husitských válek, kterému zrovna neholduji, tak mě příběh naprosto vtáhl. Oceňuji, jak Niedl podává historii tak syrově - bez příkras.
Celá tahle kniha byla pro mě jedno velké překvapení, nejsem úplně fajnšmekr historických románů a s Niedlem jsem se setkala poprvé, popravdě řečeno jsem ani o jeho existence neměla tušení, ale Čas vlků mě nadchl, výborná kniha a Niedla zařazuji do skupiny autorů, které si s chutí přečtu.
Madisonské mosty
Robert James Waller
Ke čtení téhle knihy musíte mít jistý věk a za sebou již nějaké životní (respektive vztahové) zkušenosti. Pak ji spíš pochopíte a bude vám o něco bližší. Podle mě se jedná o nejlepší čistě romantickou knihu. Nedělám si iluze, tohle je opravdu spíš čtení pro ženy, ale nejedná se jen o nějakou hloupou a plytkou záležitost.
Nebýt prazvláštního konce, působila by kniha o poznání skutečněji, ale i tak je velmi dobrá. Chcete-li chytrou knihu se silným milostným příběhem, co nebude úplný brak, která zároveň bude mít i zajímavou psychologie postav a nějakou hloubku, tak rozhodně zkuste Madisonské mosty. Stojí za přečtení.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Maximálně oceňuji, že i tak hutné téma jako je rasové segregace, dokázala Stockettová podat lidsky, humorně a s nepřílišným patosem.
Černobílý svět je naprosto vyvážený, obsahuje pasáže smutné, kde si zanadáváte na tehdejší společnost a nastolený režim, které zanedlouho vystřídá zase milá a humorná pasáž.
Ústřední postavy se celkem vydařily, i když působí všechny možná až příliš kladně, nicméně knize to rozhodně neubírá na kráse. Svérázná Minny vás bude zásobovat neustálým přísunem vtipných hlášek. Celkově se jedná o příjemné, svižné čtení, i navzdory tomu, že se zaobírá poměrně drsným, kontroverzním tématem.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Hnus, hnus, hnus... a teď nemyslím knihu samotnou, ale tehdejší dobu, režim a ona zvěrstva. Skoro se mi nechtělo věřit, že je to autorova prvotina. Výborně napsané, mrazivé a napínavé. Rozhodně to není vhodné čtení pro slabší povahy.
Čachtická paní
Jožo Nižnánsky
Jsou knihy, které si člověk zamiluje, i když ani zdaleka nedosahují dokonalosti. Tohle je pro mě přesně jedna z nich. Nebudu se pitvat v chybách a nedostatcích, ani řešit zda je, či není realistická.
Čachtická paní je skvělá kniha, natřískaná dějem, napětím i nečekanou brutalitou. Skvěle vykreslené prostředí i samotná zvěrstva. Ficek a Báthoryová jsou pro mě naprosto nezapomenutelné postavy.
Ztracený svět
Arthur Conan Doyle
Ztracený svět je už v podstatě celkem obstarožní šílenost, která je ale neuvěřitelně zábavná a čtivá. Nevím, jestli to dělá ta skvadra zajímavých chlápků, nebo prostý fakt, že by se člověk sám rád mrknul do takového tajemného světa plného dinosaurů, ale tahle kniha je, i po víc než sto letech od prvního vydaní, stále naprostá bomba.
Doyle psát umí a nejen detektivy, Ztracený svět je narvaný akcí, výbornými dialogy, příjemným humorem a hlavně skvělými svéráznými postavami. Profesora Challengera a Lorda Roxtona jsem si naprosto zamilovala. Těch sto stránek slupnete jako malinu a ještě se u toho královsky pobavíte.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Máloco mi připadá tak děsivé, jako představa vládnoucího klerofašitického režimu. Spíš než o dystopický sci-fi román plný akce se jedná o mrazivé psychologické drama, zaměřené na pocity a obavy postav. Tahle antiutopie má navíc dokonale vykreslenou, ponurou a neutěšenou atmosféru, originální a děsivý příběh, který ovšem působí natolik realisticky, že máte pocit, že takováhle šílenost opravdu někdy v budoucnu může nastat.
Atwoodová skvěle vystihla pocity postav a dokázala mě ke knize skoro přikovat. Uměla jsem si živě představit ten strach, bezmoc a neschopnost postavit se na odpor. Nejen, že je kniha dobře napsaná a má velmi temnou depresivní atmosféru, ale ještě nějakou dobu po přečtení budete mít trochu zvláštní, nepříjemný pocit.
Mám jen pocit, že kniha osloví víc ženské čtenářky, představa toho být něčí služebnicí a jen pokorně rodit děti - bez jakékoliv možnosti svobodně žít, jim bude připadat ještě děsivější. A možná, že ženám bude méně vadit menší akčnost děje a více komorní styl vyprávění. Příběh služebnice hraje na emoce a rozhodně se umí dostat pod kůži.
To
Stephen King
Nejdřív mě trochu udivila ta nová vlna zájmu o Kingova díla a až po nějaké době jsem zjistila, že na tom zřejmě bude mít lví podíl nové filmové zpracování It, kolem kterého se strhl neskutečný humbuk. Zpět ke knize. Rozhodně si nemyslím, že by se jednalo o Kingovu nejlepší knihu, kupodivu ani o jeho nejlepší horor, i když mnohá hodnocení tomu napovídají. I přes to považuji To za výbornou knihu.
King je mistr vypravěč, dokáže neskutečně brilantně vystřihnout mrazivou atmosféru, nahnat strach i vykouzlit dojetí. Ani To není výjimkou. Opět se mi i zde dostala neskutečná proce napínavého příběhu, kterému by ovšem tentokrát slušelo jemné sesekání. Opravdu nemám nic proti masivním knihám, ba naopak. A i přesto, že Kinga zbožňuji, tak v To se mi občas některé pasáže zdály trochu rozvleklé, nebo trochu zbytečné. Navíc se nemohu ubránit pocitu, že konec mohl být lépe napsaný.
Abych jen nehanila, kniha disponuje skvělou psychologii postav, zajímavými charaktery a velmi dobrým prolínáním dvou časových linek. Část příběhu z dětství je neskutečně poutavá. Vyprávění z minulost jen umocňuje celkovou atmosféru. Kingovi se zároveň krásně podařilo pracovat s dětskými postavami. Opět ani tady se nevyhýbá podivným sexuálním scénám a do čtenáře dávkuje koňské dávky napětí, zhnusení i zvědavosti.
Výborný čtivý horor, osobně to na pět hvězd nevidím, jiná jeho díla mám raději, ale určitě stojí za přečtení, zklamáni rozhodně nebudete.
Selekce
Kiera Cass
Jestli tohle je dystopický román, tak já jsem pábůh. Série sice začíná uvedením do jakéhosi světa po válce, kde vládne tvrdý kastovní systém a lidé jsou dle něj rozděleni do různých provincii, kde vládne tvrdý režim a podivná pravidla. Ale tím veškeré dystopické prvky zřejmě končí.
Spíš by se hodilo říci, že celá série je takové extrémně přeslazené vyprávění, nepříliš odlišné od pohádky, kde 35 "princezen" usiluje o ruku prince v rámci jakési - reality show podobné - soutěže.
Hlavní hrdinkou je sličná děva America Singer, která je nejen duchem ušlechtilá a skromná, ale zároveň skvěle zpívá. (Vzhledem k jménu obří překvápko, že?) Podobných šílených jmen je tam mimochodem více. Samozřejmě se tam vyskytnou intriky, hašteření, sem tam nějaké nebezpečí a pravá láska. Abych nezapomněla samozřejmostí je i milostný trojúhelník. Koneckonců, co by to bylo za YA fantasy bez něj, že?
Kniha bohužel obsahuje i neskutečné množství přiblblých dialogů, postavy jsou dost černobílé a předvidatelné. Ono v podstatě celá kniha je předvidatelná.
Na mě Selekce působila trochu, jako nepovedená lehce brutální verze soutěže Miss. I přes fakt, že jsem celou Selekci celkem sepsula, tak dokážu pochopit, že se najde skupina čtenářů, kteří ji budou zbožňovat. Pokud máte rádi princezny, pohádky, reality show, sladkobolné dialogy a jste náctiletí, tak je to dobrá volba. V opačném případě se Selekci raději obloukem vyhněte.
Císařovna
Roman Bureš
Opět výborné a kupodivu mě Císařovna bavila ještě o něco víc než první díl. Asi nikdy nebudu hlavní hrdinku Toňu úplně zbožňovat, ale v druhém díle jsem se s ní už dokázala nějak sžít a chvílemi mi přišla i sympatická, navíc oproti prvnímu dílu působila o poznání reálněji.
A i přes to, že mě i tentokrát občas iritovala svým bazírováním na morálních zásadách a občasnou telecí naivitou, tak jsem si ji postupně dokázala oblíbit. Pořád je to jen mladá holka v šílené situaci. Bylo celkem jasné, že přerod v nelítostnou císařovnou nebude bezbolestný.
Druhý díl je ještě obsáhlejší, ale zároveň i akčnější a zábavnější. Skvělé bitvy i mocenské intriky. Komu navíc nebyla po chuti milostná linka prvního dílu, tak si může s klidem oddechnout, protože druhý díl je v tomto směru o poznání přízemnější.
Pokračování je skvělé především díky novým tvářím, které dodaly knize ještě větší šťávu. Postavy Neffiho, Vikora a Septima Severuse jsou naprosto skvělé a dějové linky kolem nich mi přišly jednoznačně nejzajímavější.
Zbývá jen doufat, že autor udrží laťku stejně vysoko a závěrečný díl trilogie nezmrší nějakých chabým koncem ve stylu, že vše byl jen sen. Za mě pět hvězd! Možná, že je celá série dost pohádková a dobro vždy vítězí nad zlem, ale i tak je to obrovská porce zábavy, která je výborně a čtivě napsaná.
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
Pokud odhlédnu od faktu, že kniha byla na svou dobu neskutečně otevřená, kontroverzní a kritická, a budu-li se soustředit jen na samotný příběh, tak s čistým svědomím nemůžu říci, že by se jednalo o kdovíjakou bombu.
Knih s obdobným tématem, kde neukojená žena hledá uspokojení / lásku / únik od stereotypu, jsem četla už poměrně dost a Milenec lady Chatterleyové ničím příliš nevyčnívá z řady. Opět se jedná o poměrně otevřenou sexuální zpověď, ale zde je kladen větší důraz na psychologii a odlišnost postav, kde každá patřila do jiné sociální vrstvy.
I když je kniha poměrně krátká, cca 300 stran, tak se mi zdála rozvleklá. Rozhodně se jedná spíš o společenský román zaměřený na psychologii a pocity postav, než o peprné čtení. Knize chyběl větší spád a jiskra. Nenadchne, neurazí.
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
Neskutečně podivná kniha, čtivá a zároveň absurdní. Zajímavá dystopie, kde ženy jsou modifikovány na poslušné gazdinky, které budou pánům tvorstva vždy po ruce a splní veškerá jejich přání.
Tahle Finka rozhodně stojí za povšimnutí, má výborný styl psaní a neotřelé nápady. Z autorky mám pocit, že i v reálném životě musí být neskutečně zvláštní a ostrá jako břitva.
Tereza Raquinová
Émile Zola
Tereza Raquinová je drsné psychologické drama, které působí až nečekaně uvěřitelně. Nosným pilířem příběhu je sice milenecký vztah, ale rozhodně se nejedná o slaboduchou červenou knihovnu, ale hodně mrazivý, drsný příběh.
I když se jedná o dílo věhlasného mistra naturalismu, tak si nepředstavujte žádná brutální jatka s potoky krve, kniha je hlavně výborná psychologická sonda.
Unuděná panička, pomalu skomírající na stereotyp, si najde povahově naprosto odlišného milence, zamilují se, zblázní se a spáchají vraždu manžela oné dámy. Až sem by to nebylo zas tak originální, koneckonců zločinů z vášně je a bude vždy hodně, ale po samotné vraždě autor začíná rozjíždět neskutečný koncert výčitek svědomí a rozjitřených emocí.
Pocity viny a postupný psychický rozklad postav, Zola vypráví s chladným odstupem, jako by nezúčastněně popisoval chování morčat ve věděcké laboratoři. Pochybuji, že si oblíbíte nějakou z postav a rozhodně ve Vás kniha nevyvolá pozitivní pocity, ale nepochybně stojí za přečtení. Pokud máte rádi psychologická dramata s ponurou atmosférou, tak je Tereza Raquinová správná volba.
Misery
Stephen King
Misery je neskutečné psycho! Geniální kniha s naprostou dokonalou pošahanou Annie. A že ta holka rozhodně strach dokáže nahnat. King má prostě psychologii postav v malíčku.
Za zrůdného magora Annie, nekonečné napětí a vážně děsivý příběh si King zaslouží všech pět hvězd.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Kafka na pobřeží je podle mě nejlepší Murakamiho dílo. Je to trošku jiné, ale pořád nese klasické znaky autorova psaní. Opět i tady je ta jedinečná atmosféra, spousta kontrastů, střídání nálad a dokonalé popisy. Všechno v jeho podání působí neskutečně ladně, je úplně jedno jestli popisuje nějakou snovou krajinu, nebo pikantní erotickou scénu.
Murakami je geniální vypravěč, který má velký talent na lehkost vyjadřování. Z jeho úst ani filozofické pasáže nevyznívají nijak přiblble, či našroubovaně. Celý příběh je sice zvláštní, ale osobitý. A vsadím se, že většina čtenářů si hodně oblíbí pana Nakatu.
Je to něco úplně odlišného, než když čtete jiné novodobé japonské autory jako je Kanehara, R. Murakami, nebo Cucui, ale mně se tenhle jeho kouzelný styl líbí podstatně víc. Možná není tak šokující, ale rozhodně dokáže zapůsobit a má nějakou hloubku.
Město z kostí
Cassandra Clare (p)
Neoslovilo. Nemůžu říct, že bych to považovala vysloveně za průser, ale na knize jsem si nenašla nic, co by nějak extra upoutalo mou pozornost a vyšvihlo ji mezi nadprůměrná díla.
Hlavní problém bude v tom, že mi nesedly postavy. Nejen, že mi nebyly sympatické, ale často se mi zdálo, že se chovají přiblble a řeší naprosté koniny. Nicméně to se asi od puberťáků dá očekávat.
Je to nešvar mnoha fantasy pro náctileté, ale i zde mi přišlo, že autorka se více pitvala v puberťáckých pocitech a láskách, než aby pořádně využila potenciál relativně zajímavého svět. Město kostí beru jako veskrze průměrnou záležitost a rozhodně nebudu mít potřebu číst další díly, ani shlédnout filmovou verzi.
Hotel
Arthur Hailey
Opravdu nevím, jak to Hailey dělal, ale vždycky dokázal úplně dokonale popsat prostředí. Ať už se jedná o hotel, banku, nebo nemocnici, všechno působí naprosto autenticky.
Když k tomu připočtu jeho výborný vypravěčský talent a smysl pro detail, tak je radost číst jeho knihy. Čtenář nakoukne i do všech zákoutí fungování hotelu. Hotel navíc obsahuje zajímavý mix postav z různých společenských sfér, každá má svou vlastní dějovou linku, některé příběhy jsou sice slabší, ale jako celek funguje velmi dobře. Do toho všeho je pak ještě přimíchána trochu napínavější, lehce detektivní zápletka.
Jako největší slabinu u jeho děl vidím lehkou předvidatelnost. Bohužel se nevyhnul ani celkem černobílým postavám a občasnému klišé.
Ne, opravdu se z Hotelu neposadím na zadek. Ale bavil mě. Je to kniha, která se bude líbit širokému spektru čtenářů. Taková, kterou si rádi přečtete vy, ale třeba i vaše babička. Nenáročné, čtivé a zajímavé.
Propast času
Roman Bureš
Za mě naprostá spokojenost a obrovské překvapení. Do českých sci-fi nikdy nevkládám příliš velká očekávání, ale o to nadšenější jsem, když narazím na nějaký poklad. Propast času se opravdu povedla.
Skvělý námět, krásná hra s časoprostorem a charismatické postavy. Kniha mě zaujala hned od první stránky a bavila mě až do samotného konce. Proplétání různých časových linií bylo jednoduše řečeno skvělé.
Měla bych jen dvě drobné výtky. Trochu mě udivila ta milostná linka. Upřímně jsem byla překvapená, že autor sci-fi v příběhu operuje s milostnou linkou, nepříliš odlišnou od červené knihovny. Ale nakonec uznávám, že to k celé knize celkem ladilo.
Výtka číslo dvě se týká samotné Toni. Úplně mi nesedla. Ale možná jen nejsem na sexy zrky, které jsou zároveň závratně inteligentní, takřka přespolní běžkyně a polylingvistky v jedné osobě. :)
Strhující a čtivá záležitost, které nechybí ani vtip. Rozhodně neskončím jen u prvního dílu a popravdě se už těším na pokračování. Palec nahoru pro Bureše, touhle knihou u mě zabodoval. Výborné.
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Absolutní pecka a bez zbytečných keců musím říct, že tohle je nejlepší kniha od Palahniuka, kterou jsem četla! Ano, film byl super, ale kniha je ještě o něco lepší. Jen bych tu doporučila vyhnout se překladu a přečíst si raději originál.
Opět i v případě Klubu rváčů se projevuje Palahniukův pověstný cynismus, kritičnost a trochu minimalisticky strohý styl psaní. Dokáže vyprávět hodně poutavě a to i v případě, kdy do příběhu vloží sem tam nějakou filozofickou vsuvku. Jeho postavy jsou divné, ale mají charisma.
Klub rváčů prostě má koule! Výborná, čtivá věc, která je plná spousty zajímavých myšlenek.
"Only after disaster can we be resurrected. It's only after you've lost everything that you're free to do anything."
Běh o život
Richard Bachman (p)
Skvělá kniha o děsivé budoucnosti lidské společnosti a její poněkud brutální zábavě. Jedná se o neuvěřitelnou jízdu, kniha má výborný rytmus a spád, hned od začátku nabere strhující tempo a nesleví z něj, děj ani chvilku nenudí.
Je to u Kinga v podstatě už celkem klasika, ale i zde se mu podařilo skvěle vystihnout psychologii postav, respektive celé společnosti. Benovi budete celou dobu fandit a doufat, že to nakonec zvládne a nakopeme celému tomu zvrácenému systému zadek.
Možná je to tím, že se tentokrát King tolik nemazlil s příběhem a má poměrně malý rozsah, ale přestože se mi kniha opravdu líbila a rozhodně ji mohu vřele doporučit, ani tak ji nepovažuji za jeho nejlepší dílo. King to umí ještě o chlup lépe. Nicméně jedná se o výbornou knihu, která je do posledního dechu natřískána akcí.