Nasko komentáře u knih

Transfer byl pecka. Inteligentní každodennostní dramátka lidí, kteří jsou sice obyčejní, ale zároveň taky tak trochu ne. Nejvíc mě bavily Silva a Linda, ale všechny povídky měly vysokou kvalitu. Prostředí letiště bylo (alespoň pro mě) neokoukané a svěží, i když "svěží" je těžko to slovo, které vás napadne ve vydýchané letištní hale s těžkopádnou klimou. Každopádně nemohu říci, že bych kdy četla něco podobného.

Za mě trochu nenápaditá obálka. Ano, patřím do té protivné skupiny lidí, kteří dost často vybírají knihy podle obalu, ačkoliv jim známé přísloví říká, že by tak činit neměli.

Jediná rušivá drobnost, která mi na knize vadila - autorka se nějak nezdržuje s osvětlováním jazyka, jakým spolu postavy mluví. Když se na mezinárodním letišti v cizině, a ještě k tomu při čekání na let, který není do Prahy, potkají cizí lidé, tak na sebe těžko začnou na první dobrou mluvit česky. Při setkání dvou známých z ČR je čeština samozřejmě naprosto logická, ale v knížce sledujeme i několik random rozhovorů s Čechy i cizinci, přičemž nikde není nijak uvedeno, jakým jazykem komunikace probíhá. Předpokládám, že angličtinou? Trochu mi to tam chybělo.

Já bych teda na letišti oslovila lidi anglicky, a když potom po pár větách zjistím, že jsme oba z Česka, tak přepnu. Ale v knize se nic takového neodehraje, prostě se potkají dva cizí lidi a nějak záhadně vědí, že jsou Češi. Nebo celou dobu mluví anglicky, protože o své shodné národnosti nevědí, a autorka to jenom nezmínila? Je to maličkost, ale u čtení mě to kapku rušilo.

28.03.2024

V rodinných povídkách poměrně jednoznačně excelovaly dámy, zatímco povídky pánů mi teda přišly dost slabé.

Mornštajnová a Geislerová ty povídky prostě umí, to byl skvost. Dvořákovou i Soukupovou miluju, zdá se mi ale, že delší formát jim sluší víc. Nicméně i tak skvělá práce, baví mě to číst. Hlavně kvůli nim si tuhle povídkovou edici vlastně z té knihovny půjčuju. To by bylo na pět hvězd.

Hejdovou a Myškovou neznám a doposud jsem od nich nic nečetla, nicméně to byla důstojná premiéra. Hvězdy čtyři.

Urban a Epstein se nicméně předháněli leda tak v tom, kdo napíše povídku hůř. Urbanovo unylé sexismem protknuté léto u prarodičů, doplněné šovinistickými průpovídkami a karikaturami žen, no tak to bylo opravdu slabé a smutné. Pokud takhle opravdu smýšlí a není to jen jakási umělecká stylizace, tak by se z něj všechny feministky světa šly oběsit.

Naštěstí je v knize i povídka Marka Epsteina, aby v tom nebyl chudák Urban sám, na koho si stěžuju. U něj mám nicméně pocit, že ta povídka nebyla vyloženě příšerná, jenom to prostě asi nebude úplně můj styl. Spíš jsem to protrpěla. Chaos, stereotyp, klišé, závěr přitažený za vlasy. Ta povídka sama sebe nebere vážně, což v knize složené z povídek o rodinných dramatech není úplně očekávané.

Zaokrouhlíme to na tři hvězdy celkem.

3 11.03.2024

Jak už to bývá u rozmanitých antologií, nějaký autor psaním sedne víc a jiný míň.

Někdo si libuje v lyrice a v popisu emocí a drásavé atmosféry... Ale já mám u povídek radši spíš akci a vypointovaný děj. Takhle kniha to má tak padesát na padesát.

Anna Bolavá musela zažít nějaké nepěkné věci, když umí tak realisticky popsat celou řadu nepěkných věcí. Dvořáková a její rodinné pletichy jsou excelentní jako vždy. Od Biancy Bellové jsem zatím nic nečetla, ale tohle mě opravdu namotivovalo sáhnout po něčem delším od ní. A Epsteinův triatlon byl tak kvalitní, že mě při sezení v křesle bolely nohy, jako kdybych na tom kole šlapala s jeho postavami. Tyhle mě zaujaly asi nejvíc.

Obecně je to taková průměrnější sbírka, ale výhodou je, že když vás něco nebaví... Většinou je to u povídek docela krátké utrpení.

01.03.2024

Potřebovala bych, aby mě po dočtení této knihy někdo objal okolo ramen a řekl: "Neboj, nebylo to tenkrát takhle špatný. Je to jenom knížka a autoři mohou občas trochu přehánět."

Ale trochu se bojím, že takový rodiny fakt jsou a budou. Je to skvělá knížka, ale do kategorie "příjemné čtení" bych ji nezařadila. Je maličko pokřivená a s hořkými plody, podobně jako planý stromek. Líbila se mi téměř celá, až na posledních cca 10 stránek, kdy mi konec připadal takový narychlo uplácaný a z ničeho nic utnutý. Jako když někdo na místě podřízne planý stromek.

Ale věci někdy nejsou plynule uzavřené ani v životě, někdy se prostě něco stane přesně takhle, jak bylo popsáno. Takže jasných 5 hvězd.

8 01.03.2024

(SPOILER) S japonskými autory nemám zase tolik zkušeností. Kromě tady tohohle kousku jsem četla už jen dvě knihy od Murakamiho a musím uznat, že mi stylem psaní oba autoři přijdou maličko podobní. Asi budu muset zkusit ještě třetího na porovnání, jestli je japonský magický realismus prostě "takový", nebo je to jenom souhra náhod.

Mně osobně se na knize strašně líbil samotný nápad, a také postava kocoura a jeho komunikace. Bohužel některá zmizení věcí mi přišla maličko nedomyšlená. Strašně moc věcí v knize bylo zmíněno jen tak letmo, spousta malých epizodek nikam nevede. Záhadně se vytrácí linka se slečnou hlavního hrdiny a pak už o ní nepadne ani slovo, aniž by se situace nějak vyřešila. A konec se dal trochu čekat. Trochu dost.

4 07.02.2024

Zápletka možná nebyla nejoriginálnější a nikdy neviděná. Ale ten humor, styl psaní a jazyk... To stálo za to. Milovník detektivek možná neocení to samé, co milovník humoru, ale já tomu nedokážu sebrat žádnou hvězdu.

2 30.01.2024

Mám doma nejnovější vydání, které začíná předmluvou, ve které se autor napůl alespoň předstíraně zkroušeně vyjadřuje, že tohle dílo psal na začátku, nezkušený a literatury neznalý, a dneska by většinu z toho napsal jinak. Lépe.

Ještě že mu to ale v redakci přepsat nedovolili. Za mě to byla jedna z nejlepších Kotletových knih. Syrová, perfektně nedokonalá ve své nestrukturovanosti a neobvyklosti. Nechci generací prověřené vzorce. (Expozice - krize - kolize - peripetie - katastrofa).

Chci víc nadšenců, kteří nevědí, jak psát. Takže ignorují poučky, které neznají, a napíšou to po svým. Jinak. Líp.

Pecka to byla. Víc takových. A díky za ni.

7 30.01.2024

Soukupovou miluju. Dokonale napsané rodinné vztahy, zajímavé dialogy, celý příběh je vlastně poměrně jednoduchý, ale přitom je to celé tak hrozně hluboké. Super práce s jazykem. Doufám, že něco od Petry S. bude tak za 15 let v povinné četbě. Ať se taky od Babičky konečně někam posuneme.

Jenom se jako zástupce mladší generace musím trochu ozvat, že postava mladší dcery už byla maličko karikatura. Přijde mi, že si autorka dělala research na twitteru a na novinkách.cz, kde v diskuzi starší generace nadává na "ty děsný dnešní děcka, to my byli jiní, lepší..." a ve výsledku to pak dopadlo trochu neuvěřitelně vypadajícím odstrašujícím příkladem.

Ale jinak jsem naprosto spokojená. Skvělé to bylo.

6 30.01.2024

Docela mě překvapuje, že má kniha hodnocení tady na databázi v modrých procentech, protože mně teda přišla naprosto skvělá.

Námět originální, prolínání osudů mistrně naplánované, (úplně vidím ty myšlenkové mapy a provázky na zdi jako v americké detektivce), vybroušený jazyk... No krása.

Čím více jsme byli v minulosti, tím mě to bavilo víc, moderní zakončení v současnosti mi přišlo o něco málo horší, ale i tak je to jednoznačně plný počet hvězd. Autorce moc děkuji.

7 17.12.2023

Tohle bylo celé takové teskné a tíživé, ale taky fakt reálné a skutečné. Soukupová patří mezi strop aktuální české literární tvorby. Mám moc ráda její současné knihy, ale i tahle malá exkurze do minulosti se vyplatila. Toxické čecháčkovství, napjaté vztahy, děti svázané očekáváním rodičů a malé české obce, kde si lidé koukají do talíře... Skvělé to bylo.

10 28.11.2023

Užito. Milé, zábavné a na prvotinu překvapivě promakané. Začínajícím autorům mám tendenci leccos odpouštět, ale tady ani není co.

NEDÁVEJTE NA KNIHY TY HNUSNÝ RÁDOBYSAMOLEPKY.

2 12.11.2023

Já mám u téhle knihy pocit, že Kotleta jenom zkoušel, co všechno jeho čtenáři ještě unesou. Zejména v tom kanále. Ale tak proč ne, funguje to dohromady a druhý díl mě určitě nezklamal.

Přečteno na jeden zátah, bavila jsem se královsky a časopis Odporná zrůda bych si teda klidně objednala. Kde seženu předplatné?

"Sag mir, wo die Blumen sind."

5 01.11.2023

Kotleta jako vždycky.

Oddechovka pro den, kdy vám není dobře a potřebujete zůstat v posteli, tak si sáhnete po porci akčního násilí a sarkastického humoru. A fungovala skvěle.

Bavila mě i autorem mimoděk zakomponovaná nostalgie, kdy se luxusní byt v Praze dá koupit za 4 mega a v restauraci se vás po příchodu ptají, zda chcete kuřácké či nekuřácké prostory. No jo, rok 2013. :D

6 29.09.2023

Jeřabinový dům je moc milý, hezký, a v záplavě současné české scény pořád originální a vystupující z nudné šedi ostatních tematicky podobných děl. Uvěřitelní lidé v realistickém příběhu, který se opravdu mohl stát těm sousedům od vedle.

V některých momentech mi přišlo, že se autorka snažila být až "přehnaně básnická", např. u popisů přírody, což mi ovšem s častým opakováním začalo připadat maličko strojené. Na tomhle bych možná trochu ubrala.

Jinak to bylo příjemné svěží čtení. Snad od ní vyjde ještě něco dalšího. :)

6 16.08.2023

Skvěle zpracované, trefné a poučné. Víc takových knížek. :)

Pro mě jsou teda strašlivě rušivé ty citace (Homfray, 2022) a ocenila bych spíš číselné odkazy nebo poznámky pod čarou, které by méně tříštily text, ale to je jen moje osobní preference.

16.07.2023

Já nějak nevím, co si o knize myslet. Přečetla jsem si první povídku, byla jsem z ní nadšená a prohlásila jsem, že Nestvůry nutně musím mít...

A pak jsem četla dál, a ten zbytek mi (až na výjimku s horolezcem) přišel úplně divný, nezáživný, nezajímavý... Jako kdyby tam byla pointa napsaná mezi řádky neviditelným inkoustem v nějaké cizí řeči, které nerozumím... A prostě mi uniká a nevidím ji. Z dobré povídky si podle mě člověk musí odnést i jiné pocity, než "What, co to jako mělo bejt?"

Zatímco mořská obluda byla aspoň zajímavá, třeba Liddy s křídly, Červnovky a V téhle fantazii jsem buď nepochopila, nebo jsou fakt špatný, těžko říct.

Ta první byla na 5 hvězd a ty ostatní tak na jednu, což se strašně blbě průměruje. :/

3 14.07.2023

Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala začíst, ale nakonec jsem velmi příjemně překvapená. Naprosto miluju Petřin kaleidoskop random myšlenek naházených přes sebe, protože mě neustále nutil dávat u knihy stoprocentně pozor, abych se neztratila... Nekonečné prolínání přítomnosti, minulosti a takových těch myšlenek někde mezi... Skvělé.

Hlavní postava s chybami, uvěřitelnými mindráky, zajímavým rodinným zázemím... A tisíc a jeden pohled na underground. Zahlédla jsem v nějaké recenzi výrok, že popisovaní disidenti jsou podle skutečných předloh a některé tam lze rozpoznat, avšak v problematice se nevyznám natolik, abych kohokoliv identifikovala, takže tento rozměr mi zůstane utajen. Nevadí. I tak se mi takhle linka moc líbila.

Jedna věc mě ale na čteni strašně iritovala... Nějak se nedokážu rozhodnout, jestli autorka mou generaci prostě jenom vůbec nechápe, nebo jestli z nás mladých udělala takovou karikaturu jako provokaci a nemyslela to vážně, každopádně mi ty příšerné děti (a mládež) prostě strašně lezly na nervy. Mrzí mě, že zatímco dospělé postavy byly v knize opravdu hluboké a kvalitně rozpracované, ať už v dobrém či špatném slova smyslu, tak ze všech pod 20 autorka udělala myšlenkově úplně placaté nablblé mamlasy. Ani jako kritika mi to nepřišlo dost promyšlené, za mě to nebylo úplně ono.

1 28.06.2023

Kdyby takhle knížka vyšla v českém/evropském prostředí, asi bych o povídkách řekla, že jsou takové kapku nezáživné a nic moc. Dějově práci Chimamandy Adichie moc ocenit nedokážu.

Co povídky ale činí nezapomenutelnými je syrová Nigérie a nepřikrášlené popisy hladu a samoty, společenské nerovnosti, zneužívání moci, strachu o vlastní životy, které my mít nemusíme. Kulisy příběhů jsou úžasné, postavy jsou výborně napsané a já mám rozhodně pocit, že mi kniha kapku otevřela oči, odbourala některé předsudky o Africe a vytvořila zase nové. Vcelku chápu, za co přesně je na mezinárodní scéně tak oceňovaná.

Bohužel mi strašlivě lezlo na nervy, že autorka ve většině povídek tak na půl stránky básní o kůži nějaké postavy, "čokoládově laděné s nádechem půlnoci"... za využití nesmyslných superlativů a za vlasy přitažených příměrů a přirovnání. U první povídky jsem to brala jako pochopitelnou hrdost na vlastní původ, u druhé jsem si říkala, že už to kapku přehání a pak už mi to jenom lezlo na nervy. Přišlo mi to strašlivě neautentické a tlačené na sílu.

Naprosto šílené je taky přechylování příjemní. Onyilogwuová nebo Onyilogwu? Hm? Co zní líp? Za mě tam to "ová" prostě nemá co dělat.

A ještě jednu malou výtku mám. Nakladatelství na knize dost šetřilo. Nekvalitní tisk i vazba jsou bohužel dost vidět. :(

29.05.2023

Rozkošné. Maličký dráček a velká panda zachyceni na překrásných ilustracích, dojemný příběh, který je na to, jak je krátký, až neuvěřitelně hluboký. Skvělá knížka k zamyšleni na příjemné odpoledne. Rozhodně doporučuji všem věkovým kategoriím.

29.05.2023

Tohle byla asi jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. Úplně mi to vzalo dech. Cítila jsem se při čtení, jako bych byla s Angrbodou v lesích a jeskyních, některé její smutné scény jsem oplakala, u veselých jsem se smála. Naprosto skvělé, úžasné a božské. (Pun intended).

16.05.2023