Perunova krev I.

51 22. listopadu

„Víte, pane Hladile, možná chodíte do posilovny a baštíte nějaké steroidy, díky kterým vydržíte pár kulek z blbý čezety, ale útočná puška je útočná puška.“
Jiné prostředí, stejná koncepce - další román Františka Kotlety překvapil snad jen tím, že nepřekvapil ničím. Myslím to však v dobrém, nerad bych působil dojmem rozčíleného důchodce, co si stěžuje, že za jeho mládí bylo pivo silnější, sušenky větší a lízátka sladší. V případě první části Perunovy krve jsem jednoduše dostal přesně to, na co jsem měl chuť, což znamená spoustu zběsilé akce, nějaký ten sex na odlehčení a samozřejmě nezbytné tělní tekutiny rozprskávající se všemi směry. Na pořadí nezáleží, ono se také pravidelně mění.
Tentokrát emzáky z vesmíru vystřídali staroslovanští bohové, což je změna nanejvýš zajímavá a v rukou pana spisovatele i značně třeskutá, ovšem že by to pro osnovu znamenalo nějakou změnu, to se říct nedá. Hrdina zabíjí tady a támhle, přičemž dokud mu nedochází náboje, nepřichází ani o typicky český svéráz.

08. listopadu

Pro mě celkem zklamání. Počítám se sice mezi skalní fanoušky, ale tato kniha mě neoslovila. Přijde mi, že se Kotletovi nepodařilo namíchat ten správný kokteil hlášek, sexu a násilí. Bohužel hrubě převažuje násilí a trochu mi to připomíná takové ty prostoduché PC střílečky z devadesátých let. Třešničkou na dortu pak bylo, že nejvtipnější na celé knize je slovo o autorovi na závěr (které podle všeho nepsal Kotleta :D).

4 08. října

Jak už to u Kotletových knih bývá zvykem, i tady si dal autor záležet, aby vymyslel nějaký důvod, proč je možné do jeho postav vysypat celý zásobník a jim se nic nestane. Možná mi tahle "nesmrtelnost" jeho postav začíná lehce vadit...

Nicméně tentokrát se podařilo zkombinovat důvody k nesmrtelnosti, akci a nekonečným souložím opravdu husarským odůvodněním, které nebudu prozrazovat.

Docela jsem si oblíbil i dva kamarády hlavního hrdiny a to mrzáka Libora, jezdícího na kolečkovém křesle, a postarší, tlustou odstřelovačku Markétu, zvanou "Pouštní Růže".

Jinak se jede v klasickém Kotletovském stylu Akce, litry krve, bohové, mutanti, fůra sexu, vulgarismy, černý humor. Ideální kombinace, kterou má každý současný čtenář, milující všechny popkulturní sladkosti zabalené do jedné chutné kolekce, rád.

Jinak tu vlastně nic moc navíc není, je to taková fajn zábava ve výše popsaném duchu, po které zůstane "ok" pocit poměrně zábavně vyplněného času.

2 11. září

čo majú spoločné všetky knihy od Kotletu ? ... mozkomíšní mok :)

4 19. srpna

Do ringu opět přihází nová nakládačka od kotlety.Ano několik lidí brečí furt, proč kotleta neudělá novější koncept když on jede to samý jen v jiném kabátku. Tak já vám něco řeknu Mistra kováře taky nebudete říkat ať změní své řemeslo na klempíře. Pokud ano tak pan bůh s vámi

3 13. srpna

V první řadě oceňuji styl psaní, protože i navzdory obsahu se text čte prakticky sám.
Ale obsah mi nic moc neříká, postavy mi přišly dost ploché a po pár stránkách nudné. O Kotletovi jsem toho slyšela dost a dost, tak jsem ho chtěla zkusit, ale zjevně nejsem cílový čtenář. Myslím si, že máme v žánru výrazně lepší autory.

5 05. srpna

"A za mnou zahrada plná pěkně nasraných ženštin toužících po mé smrti." Napočítala jsem 31 vraždících posléze mrtvých žen. No toto?? Kotleťák zase stvořil svoji monstrózní zabijačkovou kuchařku hlášek tentokrát z kraje bohů.