Nasko komentáře u knih

Autorku sleduji už dlouho na Instagramu, takže když se rozhodla svoje komiksy vydat knižně, hned jsem je musela mít.

Knížka je milá a vtipná, u některých věcí mi akorát maličko chybí delší vysvětlování, které Kateřina dává na Instagram, ale v knize na něj není prostor.

Ilustrace jsou super a dozvíte se i méně známé věci o Koreji a jejích obyvatelích. Opravdu doporučuji.

Varování: Bohužel mám po přečtení strašnou chuť podívat se do Koreje, takže mě to asi bude ve výsledku stát dost peněz. :D

6 13.05.2023

Autorce se v mém případě povedl malý zázrak. Já, největší český odpůrce Babičky, Máje a další povinné četby, jsem si dobrovolně pořídila knihu o národním obrození, a celou ji přečetla až do konce. A co je nejhorší, přišla mi zajímavá.

Lituju, že se mi kniha nedostala do rukou před maturitou. (Protože ještě neexistovala.) Moje češtinářka, taková milá postarší paní ze staré školy, která by se u zde popisovaných milostných životů autorů a neobvyklých fun factů pravděpodobně začala křižovat, toho asi lituje méně... Ale trochu pikantnější ta ústní část zkoušky evidentně být mohla. Drby, rodinná tajemství a další zvláštnosti se totiž rozhodně pamatují lépe, než v jakém roce se kdo narodil.

Trochu zbytečný mi přišel prostor na poznámky za každou kapitolou, protože kdo proboha píše do knihy... Ale chápu, že pokud to má někdo jako studijní materiál a ne jako prostou zábavu na dubnové večery, možná to využije. Za mě bohužel kapku zbytečné. Jinak ale skvělý text, lidsky psané, vtipné... Chci určitě i tu další chystanou knihu. :)

5 28.04.2023

Jsem rozhodně moc ráda, že takováhle knížka vůbec vznikla, nicméně jako člověku, který se v tématu poměrně hodně pohybuje, mi nedala zase tolik nových informací. Jedná se spíše opravdu o popularizační příručku pro lidi, kteří se s feminismem teprve potkávají. :) (Na tom samozřejmě není nic špatného)

Kromě zajímavého tématu a milého způsobu vyprávění je i graficky moc pěkná, takže nemůžu jinak než dát pět hvězdiček.

Jenom je škoda, že lidé, kteří by si ji nejvíc potřebovali přečíst, se k ní ani na metr nepřiblíží. Ale takový je holt svět.

4 10.04.2023

Já jsem se do toho nejdřív teda vůbec nemohla začíst a skoro jsem Pokojskou odložila, zhruba ve třetině se ale rozjela a nakonec to bylo fajn. Ten začátek byl ale teda nepovedenej.

Hlavní postava je strašně zvláštní, autistické spektrum má vychýlené maličko jinam a ze začátku jsem nesnášela její promluvy, jelikož se mi zdálo, že se vyjadřuje jako robot... Alespoň než mi došlo, že to není nedostatek, ale záměr autora. Počítejte ale případně s atypickým vypravěčem, ne každému to sedne. (Mně teda moc ne)

Trochu mi lezla na nervy postava přemoudřelé babičky, která chrlí jedno strojené moudro za druhým. Přijde mi, jako že si autorka vymyslela tyhle rádoby deep průpovídky při meditaci ve sprše, a potom se rozhodla napsat pro ně scénu na míru, což ale za mě ve výsledku vyzní maličko neautenticky.

Detektivní zápletka není úplně nejhlubší, hádanky a vyšetřování jsou spíš na pozadí. Většina děje se motá okolo fungování hotelu a "neviditelnosti" jeho personálu. Protože jsem sama ještě na škole jedno léto v hotelu pracovala, musím ocenit, jak strašně přesné to celé bylo. (V mém případě se to teda obešlo bez vraždy, ale i tak)

Poněkud rušivě působilo několik logických kiksů (Když kolem vás někdo proběhne, tak většinou nestihnete přečíst text na papíru, co mu kouká z kapsy.)

Po dočtení knihy mohu říci, že se mi to teda celkem líbilo, ale kdybyste se mě zeptali tak po prvních třech kapitolách, doporučila bych vám, ať to v žádném případě nečtěte. Pokud jste zhruba ve stejné pozici a váháte, zda to neodložit... Dejte knížce ještě šanci.

3 23.03.2023

Trošku tísnivé a nelehké čtení, ale naprosto skvěle napsané. Doufám, že autorka bude publikovat dál.

Knížka je rozdělená do dvou částí. V té první vypravěčka popisuje svoje dětství, ve druhé se řeší současnost. Ta první se mi možná líbila o maličko více, Símčino dětství bylo napsané naprosto dokonale a úplně jsem cítila koláčky v troubě a slyšela slepičky kvokat na dvoře. Druhá část ovšem také nezklame.

Jenom se teda nedokážu rozhodnout, jestli víc nesnáším Simoninu matku, nebo otce.

3 18.03.2023

Nechce se mi opakovat donekonečna chválu, kterou tady do komentářů přidali všichni přede mnou, takže spíš zkusím vypíchnout nějaké svoje myšlenky, které jsem tady v diskuzi nezahlédla.

Prohnilé město důstojně zakončuje dvojdílný příběh ze světa Griši, do kterého jsem teď nahlédla poprvé. Oceňuji, že i bez znalosti předchozích sérií jsem všechno byla schopná rychle pochopit. :) Určitě si musím přečíst i zbytek.

Občas už mi ale lezlo na nervy, jak jsou všechny postavy dokonalé, nepřekonatelné, úžasné, nejlepší ve svém oboru a naprosto skvělé. Opravdu se šest nejtalentovanějších lidí na světě sešlo zrovna v ketterdamských kanálech? Občas bych ocenila postavu, která není mistr světa v pěti disciplínách naráz.

Velmi zbytečná mi přišla dějová linka s Dunjašou, která byla celá taková neladící se zbytkem a obecně mi přijde, že byla celá tahle postava uměle vytvořena, aby měla Inej s kým bojovat na střechách a bylo to "akčnější". Bohužel to ale ve výsledku spíš vypadalo neautenticky a taky to budilo dojem, že je v Grishaverse průměrně deset provazochodců na sto lidí. Kdyby tam nebyla, asi by se mi kniha líbila víc.

Po dlouhé době jsem si taky pořídila knihu, která je graficky vzato ozdobou celé knihovny a ta barevná ořízka je boží. Snažně prosím všechna nakladatelství - zkuste vyrobit víc takovýchhle pokladů. :) Některé aktuální novinky jsou obálkově fakt děs, že by to člověk nejradši zabalil do novin. Vraní série je vkusná a hezká, chválím grafika.

Všechno, co se mi nelíbilo, jsou ve své podstatě drobnosti. Rozhodně doporučuju dál.

2 18.03.2023

Od Kateřiny P. jsem zatím ještě nic nečetla, ale asi budu muset pořídit do své knihovny i zbytek její tvorby.

Tahle knížka je jazykově vybroušená úžasnost, které se dá vytknout akorát to, že není delší. Skvělé postavy, komplexní a nečernobílá souhra dialogů, myšlenek a vzpomínek.

Zároveň jde o velmi neobvyklý styl, který má trochu tendenci vás nasát a nepustit. Jakmile jsem v knihkupectví přečetla první stranu, okamžitě jsem věděla, že tohle musím mít. Pokud autorka tyhle recenze opravdu bude číst, jak avizovala, přeji jí krásný den. :)

PS. Nesnáším koprovku.

3 16.03.2023

Žánrovky obsahujou dvě tři perly, dvě tři normální a fajn povídky, a zbytek byla taková nudná bezpointová vata.

Obecně mi přijde kapku škoda, že si autoři jednotlivé žánry losovali. Proto se asi některým dostaly do rukou náměty, které jim prostě nesedly. Zdálo se mi třeba, že holky, které na začátku psaly "červenou knihovnu", tímhle žánrem kapku opovrhovaly a trochu se to promítlo do textu. Podobné pocity jsem měla i u jedné fantasy povídky. Autor fantasy asi moc nemusí a považuje je za blbinu... No a napsal teda blbinu, protože takový jsou přece fantasy, ne? Ale chápu. Taky bych nenapsala slušnej horor, protože je považuju za nesmysly... Takže to losování bylo asi spíš na škodu.

Dost často tam je nějaký talent, ale povídky jsou možná až moc krátké a je vidět, že některé dvojice autor-žánr prostě nefungovaly.

Zároveň se ze mě stává asi maličko konzerva, ale ty novoty v podobě fialového či jinak barevného textu se mi nelíbí. Zůstaňme pls u černý, to bylo hrozný číst.

Ať to zas moc nekritizuju... Chválím nápad s přiřazováním žánrů na konci. To bylo fajn.

1 02.03.2023

"Propagace veganství a konspiračních teorií na 256 stranách, pouze ve vašich knihkupectvích." :)

Knížku doporučovala Lucie Zelinková na Instagramu... A protože na její tipy většinou dám a jen málokdy se mi Lucií doporučovaná literatura nelíbí, chtěla jsem to zkusit a půjčila jsem si Znamenitou mrtvolu od své sestry.

Vlivem nejen Instagramu, ale i samotné anotace, jsem ale čekala tak trochu moderního Orwella, a úplně jsem se nedočkala. Málo politiky, moc lyriky. Kniha se strašně moc soustředí jenom na vnitřní prožívání jednoho chlapíka (který navíc není nějak extra výjimečný nebo sympatický). Já bych tenhle svět namísto jeho omezeného úhlu pohledu chtěla vidět nějak komplexněji.

Byly nějaké skupiny, které se proti těmto praktikám bouřily? Petice? Bojkotující organizovaní vegani? Kdo určil na samém počátku, kdo bude patřit do které kategorie? Hromadné vymizení mnoha druhů muselo způsobit ekologické problémy např. v zemědělství, např. masové šíření některých rostlin, které už nikdo nekonzumuje... Nerovnováha v ekosystému není něco, čeho si nevšimneme. Jak se likvidovaly ryby? Přece nemůžete najednou vybít celý oceán... Samé otázky a nula odpovědí. A obecně mám pocit, že by to takhle prostě nemohlo fungovat.

Pozadí by potřebovalo kapku dokreslit. Příběh se odehrává ve velmi nejasných, rozmazaných kulisách.

Body za odvahu, protože jestli se Agustina Bazterrica něčeho fakt nebojí, tak je to kontroverze. Šokovat ale podle mě na dobrou knížku nestačí.

5 19.02.2023

Jedním slovem skvělé. Drobná knížka s krátkými deníkovými zápisky seniorky, kterou přečtete za den.

Milé, úsměvné, občas smutné, ale pořád víc milé než smutné.

Občas mi strašně lezlo na nervy, jak hlavní postava neustále vůči všem používá šílené zdrobněliny. Magdička, Románek, Toníček... Za celou knihu se tam snad neobjevilo jediné jméno v normální a nezdrobnělé podobě. Ale třeba moje prababička takhle mluvila taky, takže je to autentické, jenom toho bylo občas fakt moc. :)

4 19.02.2023

Začátky knih, ve kterých se někomu něco zdá, má halucinace, případně si něco představuje - tak ty opravdu nesnáším a přijdou mi strašně laciné.

Kdykoliv nějaká kniha začíná něčím takovým, mám okamžitě chuť ji odložit. Bohužel ani Hanišová jako jedna z nejlepších českých autorek současnosti mě nedokázala přesvědčit, že sen či pozměněná realita je dobrý začátek příběhu. Kéž by to někdo zakázal. :D

Příběh se mi četl strašně těžko, jedná se o náročný příběh o nepříjemných věcech. Moc se mi líbí jazyk, styl psaní i výstavba příběhu, ale sáhla jsem po knize ve strašně špatném naladění. Hledala jsem nějaké feel good drama na odpoledne a omylem jsem sáhla po teroristickém útoku na váš mozek.

Uznávám, že by to možná bylo i na pět hvězd, kdybych na tuhle knihu zrovna měla náladu... ale já ji prostě neměla, čekala jsem něco méně smutného a méně drásavého a úplně jsem se netrefila. Proto dávám čtyři, protože čtyři a půl nejde. Nemůžu ale dát 100% hodnocení knize, kterou jsem šestkrát odložila a vůbec se mi ji nechtělo dočítat.

Na závěr bych ještě vytkla nějaké chybky, např. na začátku příběhu se otec chlapce jmenuje Luboš a na konci Jindřich. Asi se autorka v půlce rozhodla, že jméno Luboš k němu moc nejde, ale už to zapomněla opravit v prvních kapitolách. :)

Hanišovou miluju, nicméně tohle bylo kapku jiné než její předchozí tvorba a asi z toho nejsem tak odvařená, nicméně pořád patří mezi moje srdcové záležitosti. Všechny její další knihy si určitě pořídím taky, jen doufám, že budou kapku jiné než tato.

2 24.01.2023

Sice mi trochu neleze do hlavy, jak je možné, že největší (ovšem taky nejlepší) braky pod sluncem píše člověk s IQ odhadem okolo 200, ale evidentně ho to baví. :D

Tomáš Kosek v téhle knize hodně cestuje po světě, takže o exotiku není nouze, přesto se mi nejvíce líbila povídka veskrze česká - Jezinky jako záporáci byly excelentní. Za ten Vatikán ho podle mě církev zažaluje, ale co už, napsal toho už dost a ve vězení si aspoň promyslí nějaký nový příběhy.

Doufala jsem teda, že se ke konci dostane víc času na vedlejší postavy - Elišku, Dominiku a děti, bohužel jsou ve všech povídkách buď vzácně nebo vůbec. Tady bych určitě ocenila víc informací, co se s nimi dělo a tak dále...

Btw. doufám že v tom babička moc nelistovala, než mi to zabalila pod stromek.

7 11.01.2023

Silný a kontroverzní příběh o nepříjemných věcech, Dvořáková se toho teda nebojí. Knížka je velmi krátká, ale o to údernější, umí vyvolat vskutku silné pocity. Skvěle uchopené téma a jednoznačně pět hvězd.

Jedna věc mě ovšem štve, a to je anotace, která je zezadu na obálce knihy. (Jiný text než zde na Databázi knih.) Mám na beletrii ráda takové ty zvraty a překvapení, ovšem v tomto případě mi onen šokující převrat v ději úplně zkazil právě autor anotace, který onu hlavní zápletku, kterou má čtenář postupně a pozvolna objevovat při čtení, snad už ani nemohl vyzradit méně názorně. -_-

Trochu tedy závidím například uživatelce Arkagas, která tady v recenzi pár hodin přede mnou napsala: "Do poloviny jsem si říkala ‚ oukej, tak už mi řekni, o co tady jde a proč se pořád točíme v zahradě...‘ ", protože já to věděla předem a přesně tenhle pocit bych při tom čtení chtěla zažít taky, ovšem byla jsem o něj okradena. :)

To ovšem není vina autorky, takže v hodnocení dolů nepůjdu. Každopádně jak si mám jinak proboha vybírat knihy, když ne podle anotací, a zároveň zůstat překvapená? :(

15 29.12.2022

Už tak osm knih zpátky jsem si říkala, že Jeff Kinney už napsal o všem, o čem mohl, že se to brzo začne opakovat a přestane to být originální a vtipné.

A nepřestalo. Plýna byla skvělá.

Btw. Poseroutka se dá číst v každém věku a nenechte se odradit hloupými řečmi, že pro 18+ už je to trapné. Není. :)

5 26.11.2022

Musím říct, že tato sbírka povídek mne opravdu nenadchla, možná až zklamala.

Dobrá byla povídka od P. Soukupové, kterou jsem však už znala, protože ji několik let po vydání této sbírky rozšířila do celé knihy - Věci, na které nastal čas. Takže nic nového. Zajímavá byla poslední povídka Markéty Pilátové o dvou stařenkách v domově pro seniory. Nejbáječnější dovolená ušla.

Zbytek byl naprosto strašný. Nevím, kdy přesně autorka Hrdého Budžese tak strašně změnila styl, ale její povídka teda kvalitu Budžese nemá ani z jedné setiny, opravdu jsem se nedokázala začíst.

Nesnáším, když se starší lidé snaží slovníkem nějak autenticky přizpůsobit mladé generaci a vyleze z toho paskvil. Ačkoliv jsem z generace vypravěčky povídky Noblesní pán, žádné z těch prapodivných slov typu svagouš, mateř nebo výgeb teda fakt nepoužívala. Nebo sokolík. Čím víc se starší lidé snaží mluvit jako mladí, tím víc pak vypadají jako úplní dinosauři.

V povídce Sestry jsem zase nemohla vystát, jak si postavy mezi sebou neustále vykládají věci, které jsou jim dobře známé, aby se to jakože nenápadně dozvěděl čtenář. Strojeně, neobratně a uměle. Příklad: "Já bych zase nedokázala založit firmu, tak jako ty před dvaceti lety. Od té doby se jí tak dobře daří a ty jsi díky tomu bohatá." Nebo "Můj muž, právník s praxí v makléřské firmě, dělá to a to..." Bože, je to tvá sestra, tak přece ví, co dělá tvůj muž, kterého osobně zná. :-/ Pls, takto nee. Vypadá to tak strašně neautenticky.

Pokud hledáte dobrou povídkovou knihu... Vezměte si do ruky doslova jakoukoliv jinou.

2 24.11.2022

Jako pozitivum musím jednoznačně uvést, že žádná povídka nebyla taková "nanicovatá", nemastná neslaná. Buď se mi moc líbily, nebo naopak nelíbily, ale žádná nebyla takový ten průměrný výplňový kus.

Moc mi nesedly povídky od Markéty P. A Dory Č., nějak se míjí s mým vkusem. Dvořáková a Klevisová naopak naprosto úžasné.

Zkritizovat ale musím autora anotace. Deset hrdinek (...) které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát? A kde prosím vás?

V knize sledujeme v přímém přenosu hned několik kapitulací. Anotace podle mě sbírku nevystihuje a vůbec se k ní nehodí. Aspoň si ty knihy před vytvářením anotace zběžně prolistujte.

2 20.11.2022

Skvělé, feminismem a magií protkané dobrodružství se sympatickou hrdinkou, a hlavně je to celé velmi originální.

Vytkla bych občas poněkud strojené konverzace. Lea byla představena jako dlouholetá nejlepší kamarádka hlavní hrdinky, ale konverzace mezi nimi je kapku jako když se dvě cizí paní dají do řeči v obchodě. Kde je to přátelství, vřelost a vztah mezi nimi? Proč si nejlepší kamarádky tají tak strašně moc věcí, když si údajně tak strašně moc vzájemně věří? To přátelství jsem jim moc nevěřila.

Jinak skvělá kniha.

1 17.10.2022

Knížka mi přišla ve spoustě momentů jako generátor klišé, ale odpustím jí to výměnou za tu skvělou mořskou atmosféru. Při čtení jsem fakt cítila moře a houpala se na vlnách. :)

Nedávám ale hlavní hrdinku. Má jí být 17, ale chová se tak na 15. Ve spoustě momentů příběh kapku skřípe, strašně moc věcí je šito horkou jehlou a obecně je zápletka taková... Meh... Méně promyšlená, než by Fable slušelo.

Další díl si přečtu, ale čekala jsem víc.

1 28.09.2022

Už dlouho jsem nečetla nic tak příjemného, citlivě napsaného a poutavého. Skvělý jazyk, hrdinka, fakta z Japonska a zajímavé asijské zvyky tvoří dokonalé kombo.

Za mě skvělá kniha.

3 18.09.2022

První třetina knihy se mi líbila a přišlo mi, že to je dobře rozehrané... Jenomže ono se to pořád ne a ne rozjet, po čase to začne nudit a od strany 200 už jsem si jenom přála, aby mi někdo vyspoiloval konec a já to nemusela dočítat jen ze zvědavosti.

Za mě nic moc.

4 18.09.2022