Nasko komentáře u knih
Tý jo, tak to bylo hodně špatný.
Obálka mi v knihkupectví přišla úplně boží, zajímavá byla i anotace + na zadní straně najdete doporučení odkazující na inteligentní satiru a unikátní humor, což mi přišlo jako dobrá kombinace.
Humor knihy je ovšem tak brilantně schovaný, že jsem ho vůbec nenašla. Doslova knížka neobsahuje vůbec žádné vtipné scény.
Postavy jsou karikatury skutečných lidí, děj je nelogický a pitomý... a upřímně vůbec nechápu, proč něco tak nesmyslného a hloupého vůbec napsal. Možná aby na hodinách tvůrčího psaní měli lektoři co ukazovat jako fakt špatný příklad.
Reset je celkem dobře napsaná kniha a námět je z toho originálnějšího soudku, postavy také fajn... Ale nedokážu se přenést přes primitivní a přímočarý děj. Všechno jde vždy podle plánu, nikde žádný výrazný zádrhel... Působí to strojeně a nepřirozeně. Škoda.
Kázání ohně je opravdu velmi příjemným překvapením. Podle anotace jsem sice očekávala spíše tuctovou Young Adult na ukrácení času. Místo toho se mi dostal do rukou zajímavý a prudký příběh, na jehož pokračování si ráda počkám.
Krom toho zde navíc najdeme i dívčí hrdinku, které člověk nemá chuť nafackovat. Zajímavý úkaz. Na jednu věc bych si ale postěžovat mohla...
Je sice fajn pojmenovat takové sympatické děvče Cassandra, jenže by bylo třeba uvést to v knize častěji, než ob 200 stran. Sama pro sebe jsem ji označovala pouze jako „vypravěčku“ a když už se v knize někdo obrátil na onu „Cassandru“ nebo „Cass“, čekalo mne nepříjemné zaváhání ve stylu: „Hm… Kdo to vlastně je? … Jo aha!“
Marie Lu mne zaujala už svou Legendou, která byla moc fajn. I Mladí vyvolení se jí nakonec povedli.
Postava Adeliny mi byla opravdu sympatická. Autorka si ovšem mohla dát více záležet i na vedlejších postavách. Většina z nich má tak nepodstatnou úlohu, že tam vlastně ani nemusela být.
Charaktery, kterým se věnovala aspoň nějaká pozornost, byly zase černobílé, dokonalé a všemohoucí. Rafaell a Enzo byli tak přemrštěně perfektní a boží, že se skoro dá pochybovat o jejich lidském původu. Ale jako... Na young adult dobrý.
Kromě toho jsem s knihou spokojená, našla bych sice pár chybiček, ale není to tak závažné. Těším se na další díl, snad se Rose Society brzo dočká překladu.
Magisterium 2 se mi líbilo ještě o kousek více, než jednička... Kvalitní storytelling, dobrá práce s postavami a příjemný kouzelný svět.
Jen je škoda, že se postavy pomalu dostávají do vyspělejší fáze. Na té dětské pohádkovosti a nevinnosti bylo něco kouzelného. Teď, když už rostou, se i příběh začíná kapku vyostřovat a už to není taková pohádka na dobrou noc.
Trochu jako Harry Potter. Kámen mudrců byl taková sladká pohádka, a pak přijde sedmý díl a "Všichni jsou mrtví, Dejve".
Ale Magisterium jinak teda není ani trochu jako Bradavice. Trochu jsem se bála, že půjde o volnou inspiraci nejslavnějším mágem 21. století, (chápete, kouzelná škola a mladý čaroděj, to trochu svádí), ale vůbec tomu tak nebylo. Celé je to veskrze originální a opravdu skvělé.
První čarodějovo pravidlo je jednou z nejlepších knih, které jsem kdy měla tu čest číst. Disponuje obrovskou rozmanitostí ze stran postav, prostředí, zápletek... Málokdy mé "odhadování děje dopředu" dopadá tak málo na úrodnou půdu, jako právě v tomto případě.
Richard, Zed a Kahlan jsou ta k sobě se nejméně hodící trojice dobrodruhů, jakou si lze představit. A přesto společně dokázali utvořit tak dokonalý příběh.
Před autorem smekám za obrovskou fantazii a co nevidět si koupím další díl. Snad budu opět tak nadšená.
Nebylo to špatné, nebyl to žádný zázrak. Mohla bych napsat desítky řádků, ale tohle to shrnuje asi nejlíp.
Kotleta už několikrát předvedl, že psát umí i lépe. Drobná exkurze nazpátek do světa Bratrstva krve, u mne byla vítaná a středověké prostředí pořádně zamávalo s atmosférou. Beru-li to jako novelku/povídku, pak byla velmi dobrá. Samostatně by to ale nefungovalo a bez znalosti základní trilogie to asi nezaujme.
Tahle kniha se mi moc nelíbila. Autorka si sice vybrala zajímavý námět, ale nedokázala ho dost dobře zpracovat. Jedna hlavní postava ve mne vyvolávala čirý odpor, druhá mne nudila...
Kniha obsahuje mnoho skvělých motivů, ale to už nevyváží nezáživné hrdiny a jejich přihlouplé motivy. Vyprávění je vleklé a často se zadrhává.
A moje celkové dojmy? Ehm... Překombinované a podivné.
Město schodů je naprosto úžasná kniha po všech ohledech. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na přítomný čas ve vyprávění, nicméně to je jen drobný detail, který můj celkový dojem z knihy nemůže snížit ani o setinu.
Na tuhle knihu jsem se velmi těšila a má očekávání se jí bohužel naplnit nepodařilo. Obálka slibuje komplikovaný a důmylsný příběh, nikoliv pohádku vyprávěnou prakticky jen za pomoci holých vět.
Mrzí mne i absence jakýchkoliv vedlejších postav. Fakt tam nejsou skoro žádné. V málokteré detektivce je pachatelem někdo neznámý... Zúžit výběr potencionálních pachatelů na dva nebyl v polovině knihy žádný problém... A pak si stačí hodit mincí.
K četbě Pěny dní mě přivedl až blížící se termín maturitní zkoušky, do té doby by mne ani nenapadlo ji otevřít. Zpětně musím uznat, že v rámci své kategorie určitě nezapadne. Na autorův osobitý styl psaní si čtenáři zvyknou už během prvních vět.
Kombinace absurdních motivů, donebevolajícího přehánění a v neposlední řadě i pokus o popření veškeré reality... Z výběru maturitní četby určitě jedna z těch lepších.
Kostičas se mi upřímně řečeno moc nezamlouval, ale Vidořád je obratem o 180 stupňů. Jsem ráda, že jsem mu nakonec dala šanci.
Děj není tak komplikovaný a citadela je o mnoho zajímavějším dějištěm, než jakým byl Šeol. Jen postrádám retrospektivní kapitoly, které minulému dílu zajistily to minimum sympatií, které jsem mu byla ochotna přidělit.
A ta obálka... Grafické zpracování je prostě úžasné.
Koruna tří mě dokázala zaujmout, přestože je určena primárně pro děti. :)
Oceňuji hlavně akční atmosféru. Jen je škoda, že dosáhla maximální úrovně velmi brzy a neměla posléze kam vygradovat.
Soumrak není vyloženě špatnou knihou, ale je poněkud plochý a nedokončený.
Mám ráda knihy psané pro tuto věkovou kategorii, byť jsem o dost starší, ale tahle mě míjí... Nic moc.
První díl byl vcelku fajn, originální, ale zase žádný zázrak. Čtení toho druhého jsem dlouho odkládala...
Co dodat teď? :) Kořist je minimálně třikrát lepší, než Hon. Četla jsem ji jen s menšími pauzami a i během nich jsem přemýšlela, co se asi stane dál. :) Poslední třetina ubíhá nadsvětelnou rychlostí. Za mě jedna velká poklona pro autora. :)
Pokud jde o mě... Nespadá do mého milovaného fantasy žánru ani okrajově...
Tak proč jsem ji četla? Inu, chtěla jsem vidět du-formu v praxi. A jsem příjemně překvapena. Některé pasáže byly trochu drastičtější, ale všeho s mírou.
Joe je sice "záporák", ale kdo by mu nefandil?
Jedna z nejlepších knih o cestování časem, které jsem kdy četla.
Škoda, že v ČR vyšly jen první dva... Zbytek asi dočtu ve slovenštině... Sousedi mají zkrátka větší štěstí.
Tuhle knihu jsem si pořídila hlavně kvůli drakovi na obálce... Čekala jsem akční plazí fantasy s chrlením ohně. Především proto mě tak zklamalo, že draci v knize byli akorát soškami z hlíny... Nadpřirozené prvky se někam schovaly, kouzla a akci byste taky hledali marně. K úplně stejným situacím by mohlo dojít, kdyby hlavní hrdina prostě jen holdoval alkoholu...
(Což je možná taky pointa knihy, kterou jsem nepochopila. Těžko říct. Třeba jenom všechny postavy zapíjej snídani vodkou a pak to takhle dopadá.)
Fantasy, nebo myšlenky člověka pod vlivem? Bůh ví...
Povedená kniha, jedna z mých nejoblíbenějších v dětství.
Moje srdcovka z dětství. :D Ale že mě to i po deseti letech bude pořád tak bavit, to jsem nečekala.