MissiPippi komentáře u knih

Tak jak jsem se na první přečtení zamilovala do Tolstého, do jeho krajana Dostojevského tomu je spíše naopak. Po zmařené zkoušce nedočtených Bratrů Karamazových jsem dala šanci chválenému Zločinu a trestu. Tentokrát dočteno, horkotěžko.

Dlouhé jednotvárné odstavce (často monology) a opakující se myšlenky požitku ze čtení vůbec nenapomáhaly. A vůbec nevím, co z knihy za spásnou myšlenku si mám odnést.

Vnitřní rozkoly po zločinu jsou lákavé k prohloubání, ale v Dostojevského podání je to ubíjející. Další románové postavy, ačkoliv důmyslně pojmenované, svým chováním mi byly těžko pochopitelné. Směle říkám, že bych je všechny hodila do jednoho pytle bláznů. Popisovaný mrzký život v chudobě v několika podobách mě nijak nezasahoval. V závěru jsem se hodně divila, odkud se vynořila láska. Ne, aktéři v tomto románu jsou pro mě naprosto nepolapitelné a moje čtenářské srdce pro ně také.

Kdysi dávno mě oslnily krátké Bílé noci, budu muset v blízké době vyzkoušet, zda-li tomu je stále tak. Ať mám možnost tohoto klasika aspoň opěvovat za jeho krátké dílo, když už ne za sáhodlouhé romány.

6 05.04.2017

V knihách s tématikou světových válek jsem ku svému překvapení našla velké zalíbení. Nedávná kauza pan prezident Zeman a jeho kancelář vs pan Jíři Brady mě dovedla k této útlé učebnicové brožurce s příběhem Bradyho sestry. A jsem ráda.

V knížce najdeme 2 dějové linky - Hanin příběh a pátrání slečny Fumiko Išioka - odvyprávěné slohově prostým vylíčením ala pohádka. Kapitoly jsou velmi krátké a vskutku se dají využít na předčítání na etapy (ať už ve škole nebo dítkám doma k poučení a položení základů povědomí o kruté historii). Samotný text je hojně doplňovaný fotografiemi, dopisy, obrázky a zprávami. Na udržení zvědavosti malých čtenářů dle mého skvěle zvolená forma.

Ačkoliv základním stavebním kamenem je setkání sourozenců Bradyových s neúprosnými smrtícími koly holocaustu, celkový dojem není nijak drastický. Radostné dojmy z postupného odhalovaní Hanina tajemství slečnou Fumiko převažují nad negativními pocity z vyhlazovacího systému, který není rozebírán pro děti nadbytečně do detailů. Podané je to dost dojímavě a nenásilně. Ba dokonce pokud pomineme smrt Hany, závěr je více než radostný.

Takže pro první setkání dětí s obdobím druhé světové války ze strany židů knihu vřele doporučuji. Lépe citlivěji a přesto pravdivě podané si to již nedokážu představit. Navíc knížka má několik úžasných poslání. Hlavně nebojme se jít za tím, co nás zajímá, ať se to zdá sebevíc beznadějněji nebo zbytečné.

3 03.02.2017

Volné pokračování Trainspottingu plné agrese, vulgarismu, sexu a hlavně koksu na základě Welshových osobních zkušeností rozhodně baví. Člověk se s fascinací začte do popisované všemožné prohnilosti jisté části společnosti. Osobně si v této sprosté syrovosti poměrně libuji.

Účinkující postavy pro běžného čtenáře políbeného maximálně marihuanou sympatické na sžití se s nimi rozhodně nebudou, za to výsledný celek tvořený eskapádami daných osobností nepokrytě sympatický je. Nemalou zásluhu za očarování tímto dílkem nejednoho čtenáře mají jistojistě specifické slohové styly a myšlenky pro každý charakter. Bravurní.

Erotika zde určitě není páteřní linkou, jak se může z názvu zdát. Několika vzrušujících erotických scén se chtivý čtenář dočká pouze na pár desítkách stran z téměř 700ti. Za to jsou minimálně pro mne intenzivnější než v nynější době oblíbené stíny.

No a v neposlední řadě musím vyzdvihnout důmyslné a kreativní ilustrace Jana Krumphanzla. Ty jsou vskutku k pokochání a lehkému zhypnotizování. Kresba, co kresba evokuje plno dojmů, domýšlivosti a představ.

Ačkoliv je Welsh obviňován z inspirace od Williama S. Burroughse, i když ho nečetl, já na základě svých čtenářských zkušeností pana Welshe po prvním setkání směle přiřazuji k přesoceánskému Bukowskému.

Tak a já jdu dohánět restík v podobě přečtení Dostojevského (Zločin a Trest), který mi byl tak vehementně v knize připomínán.

24.01.2017

Velmi silný příběh lehce čtivě psaný. Až se to někomu může zdát jako nedostatečně emočně procítěné nebo chvástavé. Psaná forma mi velmi vyhovovala, nenutila čtenáře do těch pocitů - teď musíš být smutný - teď musíš být šťastný - teď by ti to mělo být líto... Jen odvyprávění událostí se snahou nevyvozovat vlastní subjektivní závěry na co se stalo nebo byli viděno. Ostatně v úvodu se hned autor vyjádřil, že se nebude snažit něco zveličovat, dramatizovat a pokusí se o co nejstravitelnější verzi příběhu pro širokou škálu lidí. Povedlo se dle mého. Čert to vem, jestli se skutečně stali jemu nebo část příběhů převzal od nepřeživších.

Jistě, můžeme polemizovat o tom, jestli je autor tak ryzí charakter, zda-li při všem to štěstí pro přežití se zároveň nestával i on svým způsobem vykořistitelem ostatních obětí. Já ale nemohu odsuzovat člověka s tak pevnou vůlí, který se pro něco naplno rozhodl a nevzdával se i při zdánlivě beznadějných vyhlídkách. Protože Ti nejvíce dokážou. Ti mi jsou příkladem.

Knize dodávám obrovské plus i za přiložené dokumenty a studie. Čistě informativní přílohy dost často u jiných publikací chybí. Nedivím se, že tato kniha je tak často základním kamenem pro novodobější příběhy s touto tématikou.

Výborné, doporučuji.

10 29.12.2016

Tyhle miniepizodky ze života zvěrolékaře jsou plné lásky ke zvířatům, lidem i přírodě. Běžné obyčejnosti, kterých si málokdy všímáme, jsou rozmanitě a krásně popsány laskavým slohem. Je to psaní, které vás pohladí na duši i v nejtěžší melancholii. Žádně sladkobolné řečičky, kterými se dá rychle otrávit, to v žádném případě nejsou. Jedná se o plynulá slůvka, který se vám pomalu, ale jistě dostávají pod kůži.

Mé druhé setkání s vyprávěním pana Herriota. A ačkoliv se nějaké epizody opakovaly, vůbec jsem neměla problém to s chutí přečíst znovu. Opět se k němu ráda vrátím a rozhodně plánuji pořízení do knihovničky. Knihy o zvěrolékaři jsou jedny z mála věcí, které na mě platí pro zahnání chmur.

1 15.12.2016

Několik povídek o běžných strašících žen v různém věku všemožnými (křečovitými? násilnými? vycucanými z palce? těžko uveřitelnými?) způsoby rádoby propojené. Dejme tomu.

Nápad dobrý. Sloh krásný. Čtivost výborná. Pointa nulová. Vyuzlení nulové. Obohacení nulové. Na oddych dobrý, díru do světa (ba možná ani republiky) to neudělá. Obávám se, že tato kniha se mi rychle vypaří z paměti.

5 30.11.2016

Nemohu upřít panu Kingovi vypravěčský um, to rozhodně ne. Přesto je méně někdy více. Mírné zredukování popisů by bylo jen ku prospěchu. Ale jsem fascinována uměním rozepsat něco takového na 1000stran.

Zježené chlupy strachem jsem měla pouze v začátcích, pak byl příběh tak rozvleklý, že na strašpytelné emoce už nebyla šance dojít a začala se probouzet nuda. Příběh krásně poukazuje na sílu přátelství, zároveň i jeho pomíjivost a že největší zlo je uvnitř každého z nás, nehledě na lhostejnost okolí. Závěrečné vyobrazení zhmotnění nezhmotnění Toho šlo naprosto mimo mne, považuji to za přešlap od pana Kinga. Přikládat sexuálním orgiím v kanalizační stoce tak obrovský význam zrovna také není mé gusto. Některé popisy násilí jsou drasticky detailní, o to víc mě zaráží v závěrečném střetu popis utrhnutí ruky, působí odflákle. Že by po 900ti stránkách docházel dech?

V poměru příběh vs počet stran má pan King rozhodné lepší vydané knihy., např. Osvícení, pro strašení a Misery, co se týče brutality.

3 19.10.2016

Přesně můj šálek kávy, co se týče humoru - nenásilný, plynulý se špetkou ironie, bravurně zakomponovaný do příběhu. Nejsou to komické situace vytvářející rádoby příběh (viz. Poslední aristokratka), ale životní příběh vytvářející komické situace. Příběh je protkaný láskou k práci a přírodě, i přes veškerou dřinu. Bravo!

Jedinou výtku mám k vykreslení postav, některé charaktery jsou popsány do sebemenšího detailu a některé jsou jen holá jména bez náznaku. Vytváří to výrazný nepoměr.

Jinak rozhodně doporučuji a s chutí se vrhnu na další části.

1 13.09.2016

Po Hlavě XXII se mi Dítě číslo 44 četla jak pohádka před spaním, tak jednoduše je to psáno.

První kapitola dokonale zaujme. Dalších 150 stran jsem byla ale plná pochybností, jakou má kniha páteřní linku. Nemluvě o "Murakamiho prokletí" opakovat stejné poznatky dokola. Ano, pak přeci jen následoval děj plný zvratů a akce, ale čtenářsky násilných, těžko uvěřitelných. Zkrátka styl amerikano, na který jsem mírně vysazená. A sotva se to začalo rozjíždět, člověk při první zmínce o brýlích věděl, jaké bude rozuzlení.

Nevěřím převrácení osobnosti Lva, nevěřím náhlé oddanosti Raisy, nevěřím ochotě pomoct skoro všech v druhé půlce děje, nevěřím závěru. Celé je to takové fantasmagorický a primitivní.

Oceňuji čtivost a umění zaujmout první kapitolou.

15 09.09.2016

Krásný rodinný příběh plné ponaučení a připomínání těch správných morálních hodnot. O žádný strhující děj se tu nejedná, přesto si z knihy odneseme tak moc. Klíčející emancipace, rodina je základ, zábava je o to zábavnejší po splnění povinností, svatba není koncem úspěšného vztahu - to vše je třeba si připomínat nebo svým ratolestím poodhalit.

Ke 100% hodnocení velkým dílem přispěl seznam vysvětlivek ke každé kapitole, co se týče významných postav, citací autorů a historických událostí. Takový seznam mnohdy velmi postrádám u jiných děl a zde jsem z něho byla nepokrytě nadšená.

Takže knihu směle doporučuji, hlavně dospívajícím dívkám.

2 19.08.2016

Nádherné grafické zpracování knihy, díky prokládaným fotografiím, zlepšilo moje hodnocení o hvězdu výše.. Ačkoliv fotografie zabíjí představivost, autor tím skvěle vynahrazuje ne vždy výstižný popis postav.

Příběh o cestování v čase s fantasy a hororovými prvky baví. Z youngadult literatury Sirotčinec řadím rozhodně mezi ty lepší. Psaná forma je nenáročná, přesto je trošku obtížnější než psaní pana Johna Greena. Obrovský klad vidím v absenci sladkobolných romantických chvilek, což bývá v tomhle žánru velmi oblíbené.V sirotčinci jsou vzájemné náklonnosti a společné chvíle rozepsány vkusně a decentně.

V první půlce se čtenář potýká s neschopností společnosti přijmout něco nestandartního a neobvyklého a okamžitého škatulkování do bláznoství, druhá půlka je ta více fantastkní a akční. Překvapivě první půlka mírně psychologického rázu s prvky bádání a pátrání mě bavila více.

Od knihy rozhodně neodrazuji, v rámci žánru je jedna z nejlepších, ovšem osobně ji propagovat také přímo nebudu.

Popravdě jsem z dnešního trhu dost přesycená superhrdinů v roli dětí. Tak si říkám, kdy se sakra dočkáme superdůchodců? :)

5 01.08.2016

Vyprávění babičky Minky z holocaustu na pár chybiček je výborné. Jediná pasáž, u které jsem chtěla s chutí číst dále. Ačkoliv tam na mě bylo přespříliš štěstíčka na "milosrdné" Němce. Příběh o upírovi mi naprosto nevadil, na rozdíl od té sladké omáčky, co předcházela hlavnímu příběhu a následovala i potom. Kombinace vyprávění z holocaustu s lacinou lovestory je hrůzný nápad. Naopak rozvíjení Josefova příběhu by mělo mnohem větší potenciál a kontrastní protiváhu. V tom autorka očividně potenciál neviděla a nechala to nerozvinout na pár stránek a věnovala se radši úvahám Sage o jejích kváscích na duši i u pece. . Postava Josefa mi byla ironicky nejsympatičtější a že Josef není tím, za koho se považuje muselo být všem jasné nejpozději u návštěvy nemocnice. Závěr tudíž není vůbec překvapivý a jen nás přesvědčí, jak je chování Sage smutně k smíchu.

Autorce dávám plus za proniknutí do dané problematiky pekařiny, o čemž nám o své vehementní snaze nezapomněla poreferovat na úvodních stránkách...Haha.

Závěr? Na téma holocaustu si přečtěte lepší knihy! Pokud hledáte laciný románek s telenovelskou zápletkou a trochu morbidním pozadím, směle do toho! 3hvězdy jsou ode mne hlavně z úcty k přeživším holocaustu.

10 30.06.2016

Panu Murakamovi dávám velké plus za přiblížení čtenáře k bitvě na řece Chalchyn. Což je asi jediné spolu s vychytanými názory na konzumní společnost, co se z knihy dá odnést. Přesto i na třetí pokus pan Murakami je pro mě doslova ubíjející autor. Tolik set stránek o nicneříkajícím vysněném bludném světě fádního človíčka mě drtí. Vyprávění ve stylu něco ze mě mi ukradl, změnilo mi to duši, jsem uvězněná někde apod. Člověk neví, jestli jsou lepší mužíčci vylézající koze z pusy ven nebo tohleto něco. Postavy se vynořují zničehonic a mizí jak pára nad hrncem. Tolik zbytečných slov. (Opravdu nepotřebuji vědět, že pan Okada si 10x uvařil špagety). Všudepřítomná ponurost, ve které se člověk doslova topí. Ne to není moje gusto.
Nemluvě o formátování, první 2 knihy jsou sepsány vyprávěním v kapitolkách a třetí kniha je seskládaná vším možným (dopisy, novinové články, povídky), působí nesourodě, tak, že autor neměl od začátku jasný cíl. Za gradování příběhu to nemohu považovat., spíše nafrkám tam cokoliv, ať to je ještě ozvláštním.

Uznávám, že na pana Murakamiho jsem nejspíše moc přízemní, přesto si ráda zalítám v obláčcích, ale tímto způsobem rozhodně ne. Jsem si ale jistá, že hloubky studny jen tak nepustím z hlavy.

1 23.06.2016

Krásná milá vzpomínková zpověď o životě a smyslu bytí se snahou optimismu. Často na mě dýchal bohémismus, ale vždyť jo, když je autorka převážně herečka. Líbilo se mi to. Kniha je dokola o stejných tématech - láska k rodině, dětem,k jídlu, dobrému pití, sexu a mužích - a plná rozkošných přirovnání. Je velké riziko, že se toho člověk v jednom zátahu přesytí.

Nemohu pominout nádherné ilustrace od sestry Lely, které mě naprosto uchvátily. Zpověď Aňy dokonale vyzdvihují a mají velký podíl na mém kladném hodnocení.

Odhaduji, že tažná síla knihy je také v tom, že i ty slavné ženy mají úplně stejné problémy a myšlenky s dětmi, muži a celkově životem jako každá jiná méně slavnější žena.

Celkově Annino psaní na mě působí sluníčkově. Hloubku i přes používání odborných/cizích slov nemá, ale je plné pozitivismu, nad kterým se budete muset chtě nechtě uculit. Do jarních a letních dnů na odpočinek ideál.

4 02.06.2016

Krátké kapitoly zapříčiňují svěží tempo bez žádných složitých zápletek. Děj se odvíjí plynule s chvilkami mírného napětí. I zde se najdou drastické momenty, ale zapálení postav pro vědu a přírodu vás po šokujícím popisu pohladí na duši.

Neobvyklý náhled na válku z pohledu slepé francouzské dívky a kontrastně k tomu inteligentního německého sirotka je nápaditý. Holocaust je téměř vynechán, ačkoliv je to velmi silné a typické téma pro období druhé světové války. Autor se zabývá zcela odlišnými problémy jako je slepota, dospívání a včlenění se do společnosti v dané době. Považuji to za odvážný krok. Líbí se mi poukázání na to, že k selekci (ne tak razantní, přesto stále drsné) docházelo i v řadách německých chlapců nebo na snahu odboje, což bývá často přehlíženo nebo zatlačeno do pozadí. Honbu za kamenem nebudu komentovat, nebylo to třeba.

Konec je vskutku nijaký, možná bych ocenila i více happy end než suché odvyprávění uběhlých životů. Celkově kniha je lehce nadprůměrná. Doporučuji ale přečíst z důvodu, že se jedná o zcela jiný pohled na druhou světovou válku.

8 13.05.2016

Čtivé, napínavé i se sexem. Co víc si čtenář může přát? Jenže...

Pro mě v tomhle díle byl naprostý přebytek okatého namotávání čtenáře (svatba ala z počátku jako pohřeb, nemocnice ala bezbranný a mrtvý Harry, "milion" potencionálních vrahů....atd). Nesbovi jsem to už vůbec nevěřila a dá se říct, že mě to i otravovalo. Smrt Beaty mě snad díky tomu vůbec nezasáhla. Samozřejmě, že je jí škoda. Jejímu konci se proto mohlo věnovat trochu víc času v knize. Docela bych i momentálně věřila, že v dalším díle se dočkáme jejího zázračného seskládání :D

Neustále na mě dotírá otázka jak to trio Rachel, Oleg a Harry může fungovat po tom všem?

Nesboa nezavrhuji, ale nic se nemá přehánět.

11 12.05.2016

S tímto titulem jsem si trochu spravila chuť na tohoto spisovatele oproti knize 1Q84, přesto mu nemůžu pořádně přijít na chuť. Jako u předchozí knihy tíživá atmosféra, hlavní představitelé jsou opět ztracení sami v sobě. Bohužel s některými myšlenkami a pocity jsem se ztotožnila a měla pro ně pochopení. Najdou se zde postřehy o životě, kterým je třeba dát uznání. Mám to radši ale v té optimističtější formě.

Rozhodně to není čtení na oddych, naopak spíš vyčerpává. Psaná forma není nijak složitá, ale po emoční stránce byla pro mě náročná. Snad i díky tomu, že nedošlo k nějaké velké pointě.

2 22.04.2016

Kniha mě naprosto okouzlila nádhernou obálkou. A překvapivě obálka odpovídá i stylu knihy. Vyprávění je nenásilné a příjemně čtivé. Sepsáno jako příběh vypravující se u ohně. Vypráví se o snaze člověka včlenění se do společnosti, o rozdílných přístupech k životu, o lásce k zvířatům (hlavně koním) a rozporech v sobě samém. Celkově kniha je hodně založená na empatii, emocích a pocitech. Obsahuje letmé nahlédnutí do komunity Romů a jejich historie, historických faktů se ale nedočkáte. Najdou se i dobré postřehy o životě.

Jediná výtka ode mě bude za mluvení koní. Bez toho bych se s radostí obešla.

Ačkoliv kniha neoplývá genialitou, její uklidňující dojem ji nelze upřít.

4 22.04.2016

Bavilo mě to, to nemohu popírat. Čtivější je to dokonce i více než první díl. Jen konec se mi zdál už jen trochu přehuštěnej a oproti tempu na začátku to nabralo rychlý spád na úkor popisu. Člověk nestíhal vstřebávat všechny ty zvraty až jich nakonec bylo prostě moc. No a bez toho naprostého konce, kde se zjistilo, že čtvrtina civilizace je imunní bych se také obešla. Taková ledabylá zmínka na mě působila dost odflákle. Oceňuji ale snahu to celé uzavřít.

Účel pocty panu Wyndhamovi to splnilo skvěle. Není za co se stydět. Poklona panu Clarkovi za jeho úspěšnou troufalost.

7 06.04.2016

Ze série Lincoln Rhyme tuhle řadím mezi nejlepší. Tak jako u předchozího dílu se mi velice líbí střet několika kulturních společností. S detektivem Sonny Li vznikali dokonalé kontrastní situace. Kniha nebyla tak moc přehnaně nabitá akcí. Přesně podle mého gusta detektivních případů.

1 27.03.2016