Miroslavacte
komentáře u knih
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Je to velmi nádherná a velmi zvláště napsaná kniha, neotřele, přitom lidsky. Pohltila mě od prvních řádků.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
Takto dobrý příběh by si zasloužil lepší obálku, ale to je maličkost. Kniha se mi moc líbila.
Pláňata
Petra Dvořáková
Bylo to dobré čtení, i když dosti tíživé. Kéž by takto lide nemuseli žít... Pavlíny se sestrou jsem celou dobu zvláštně litovala a zároveň si přála, aby se měly líp. Za tím nevysloveným v knize vidím největší sílu. Doporočuju.
Cop
Lætitia Colombani
S ženami jsem se nemohla moc ztotožnit, ale o to víc mě fascinovaly a bavilo mě o nich číst. Ten příběh je tvrdý, ale v mnohém fascinující, takže se mi kniha četla moc dobře.
Pán much
William Golding
Nad tou dokonalostí se pozastavuju zas a znovu. Prostý příběh, ale zároveň tak mrazivý a plný archetypů, které zná každý.
Miluju ten jazyk, tu stručnost, ale zároveň je v ní všechno.
Vzplanutí
Jiří Březina
Docela obratně si autor se čtenářem pohrál, takže většina mých typů (co, kdo, kde a proč) byla mimo. Skvělé čtení.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Hodně trpký a vlastně i drsný příběh o nelásce a cestě pryč z toho všeho. Eliškou bych být nechtěla, ale číst autorčiny knihy budu dál.
Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
Je to hodně jemné a ženské psaní, až starosvětské. Text plný vzdychání a pochybností hlavní postavy o sobě samé. Autorka se do toho prožívání se svými hrdinkami tedy hodně pokládá, ale věřím, že i ta herečka to dělala.
Myslím, že kdyby tento román vyšel v roce 1900, byl by hitem.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Předpokládala jsem, že ta kniha bude dobrá, ale předčila má očekávání a je to určitě jedna z těch knih, které si budu pamatovat.
Nultá hodina
Jana Poncarová
Není to tak čtivé jako jiné knihy této autorky, ale tleskám za výběr doby. Konečně něco, co není z druhé světové.
Dýchej za mě
Eva Kollerová–Střihavková
Doba vykreslená tak, že jsem měla husí kůži. Sestry, které se chovaly tak lidsky, že na ně pořád myslím. Napsáno moderně a svižně, střídá se tam tíha s lehkostí.
Mizení
Jiří Březina
Líbí se mi, že autor nepopisuje nic obskurního, postavy jsou lidské, ale ne za cenu toho, že musí být nutně divné. Navíc je příběh napínavý, takže se dobře čte.
Maryša
Vilém Mrštík
Ten jazyk je místy až moc stylizovaný ale jinak je to mistrovské drama, báječné, současné a trýznivé.
K moři
Petra Soukupová
Četla jsem od Soukupové vše, ale tato kniha je moje nejoblíbenější. Mistrně se jí podařilo zachytit rozpad vztahů lidí, kteří si nikdy nerozuměli nebo si rozumět přestali, tu mizérie, bez příkras. Bez příkras popsala i obyčejné situace, které jsme každý zažil, ale Soukupová prostě umí psát, takže vás to baví číst.
Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
Dobrý začátek, popisy lovu kamenů také dobré, obstojná vztahovka.
Lovec králíků
Lars Kepler
Napínavé od začátku do konce, takže této knize nemám co vytknout, i když předchozí díly mě bavily o něco víc. Mám dojem, že ta série má sestupnou tendenci.
Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala
Jiří Sankot
Mrazivé, ale zároveň velmi potřebný text – s důležitou výpovědí o době, která se může v různých obměnách opakovat.
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Plzeň, těžká válečná léta a hotel plus hledání pravé lásky – tahle kniha v sobě má všechno, co očekávám od příběhu, který mě bude bavit. Je to hodně ženské, procítěné. Líbilo se mi.
Dřevěný nůž
Jiří Hájíček
Známé prostředí, známí lidé, tedy alespoň mám pocit, že jsem je při čtení všechny znala. Kniha ve mně doznívá i měsíce po dočtení. Napsáno s lehkostí.
Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
Okamžitě musím do Berlína - to jsem si řekla po dočtení. A taky na nádraží a do metra. Snad mám taky ochranitele, jako lidi v této knize. Krása.