Miroslavacte
komentáře u knih
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Je to velmi nádherná a velmi zvláště napsaná kniha, neotřele, přitom lidsky. Pohltila mě od prvních řádků.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Tato kniha je silným a drásavým příběhem, který čtenáře zavede do temné kapitoly československé historie – do pracovního tábora Minkovice, jednoho z nejhorších komunistických lágrů. Autor se inspiroval skutečnými událostmi a osudem nevinně odsouzeného trampa, který se ocitá v mašinerii režimu, odkud není úniku.
Hned od prvních stránek je zřejmé, že nejde o jednoduché čtení. Tománek píše syrově, bez příkras, a líčí krutosti doby s mrazivou autenticitou. Postavy v knize nejsou jen jmény na papíře – jsou to živí lidé, jejichž bolest a zoufalství se čtenáři doslova zarývají pod kůži. Popisy nelidských podmínek, sadistického zacházení dozorců a bezmoci vězňů jsou natolik silné, že se od knihy nedá odtrhnout, i když zároveň vzbuzuje pocity znechucení a vzteku nad tehdejší realitou.
Jedním z nejsilnějších prvků knihy je její emocionální dopad. Po dočtení zůstává v mysli tíživá otázka – jak se něco takového mohlo dít? Jak je možné, že tolik lidí trpělo a mnozí z viníků nikdy nebyli potrestáni? Lustr pro papeže není jen beletrie, je to připomínka historických událostí, na které by se nemělo zapomínat.
Jazyk knihy je přímočarý, bez zbytečných kudrlinek, což jen podtrhuje její autentičnost. Zároveň je ale vidět, že Tománek si dal záležet na literárním stylu – některé pasáže jsou natolik silné a výstižné, že se k nim člověk vrací znovu a znovu.
Pokud hledáte knihu, která vás zasáhne, šokuje a donutí přemýšlet, pak Lustr pro papeže rozhodně stojí za přečtení. Není to lehké čtení, ale je to čtení důležité.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
Takto dobrý příběh by si zasloužil lepší obálku, ale to je maličkost. Kniha se mi moc líbila.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Hodně trpký a vlastně i drsný příběh o nelásce a cestě pryč z toho všeho. Eliškou bych být nechtěla, ale číst autorčiny knihy budu dál.
Bez dcerky neodejdu
Betty Mahmoody
Kdo chce drásavý příběh o tom, jak se dá všechno vydržet a že se nesmíme vzdávat, ten bude mít při četbě této knihy žně. Je napsaná velmi jednoduše, není to žádný literární klenot, kde byste kuchali nad každou větou. Tahle kniha je o příběhu a ten příběh je strhující a velkolepý, což někdy prostě stačí.
Pláňata
Petra Dvořáková
Bylo to dobré čtení, i když dosti tíživé. Kéž by takto lide nemuseli žít... Pavlíny se sestrou jsem celou dobu zvláštně litovala a zároveň si přála, aby se měly líp. Za tím nevysloveným v knize vidím největší sílu. Doporočuju.
Pán much
William Golding
Nad tou dokonalostí se pozastavuju zas a znovu. Prostý příběh, ale zároveň tak mrazivý a plný archetypů, které zná každý.
Miluju ten jazyk, tu stručnost, ale zároveň je v ní všechno.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Moje nejoblíbenější kniha této spisovatelky. Má to spád, je to dobře napsané, nic příběhu nechybělo.
Tma
Jozef Karika
Karika je skvelý spisovatel, umí vykreslit náladu a atmosféru jako nikdo. A víc vědět k téhle knize nepotřebujete. Přečtěte si ji, budete nadšení.
Cop
Lætitia Colombani
S ženami jsem se nemohla moc ztotožnit, ale o to víc mě fascinovaly a bavilo mě o nich číst. Ten příběh je tvrdý, ale v mnohém fascinující, takže se mi kniha četla moc dobře.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Předpokládala jsem, že ta kniha bude dobrá, ale předčila má očekávání a je to určitě jedna z těch knih, které si budu pamatovat.
Dřevěný nůž
Jiří Hájíček
Známé prostředí, známí lidé, tedy alespoň mám pocit, že jsem je při čtení všechny znala. Kniha ve mně doznívá i měsíce po dočtení. Napsáno s lehkostí.
Vzplanutí
Jiří Březina
Docela obratně si autor se čtenářem pohrál, takže většina mých typů (co, kdo, kde a proč) byla mimo. Skvělé čtení.
Dýchej za mě
Eva Střihavková
Dojemný a těžký příběh. Dobře zpracovaný, plný informací o době i emocí. Oceňuji vykreslení pouta dvou odlišných sester. Krásné.
Příběh mateřídoušky
Miriam Blahová
Někde jsem zaznamenala rozhovor s autorkou a působila velmi mile. Stejná je i tahle kniha. Je velmi milá. Jednoduchá, lehce stravitelná, čtivá, prostě ideální čtení na léto pro ženy. Postavy se chovají lidsky, vždycky udělají nějaký krok stranou, kdy si říkáte, že se zbláznily, ale pak se vše uklidní a najdete v nich lidskost, díky níž je pochopíte.
Mizení
Jiří Březina
Líbí se mi, že autor nepopisuje nic obskurního, postavy jsou lidské, ale ne za cenu toho, že musí být nutně divné. Navíc je příběh napínavý, takže se dobře čte.
Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
Je to hodně jemné a ženské psaní, až starosvětské. Text plný vzdychání a pochybností hlavní postavy o sobě samé. Autorka se do toho prožívání se svými hrdinkami tedy hodně pokládá, ale věřím, že i ta herečka to dělala.
Myslím, že kdyby tento román vyšel v roce 1900, byl by hitem.
Dýchej za mě
Eva Střihavková
Doba vykreslená tak, že jsem měla husí kůži. Sestry, které se chovaly tak lidsky, že na ně pořád myslím. Napsáno moderně a svižně, střídá se tam tíha s lehkostí.
Kronika ohlášené smrti
Gabriel García Márquez
O zle, o strachu o vině. Je to téma, které už bylo variované stokrát, ale Marquezovo pojetí je nadčasové a plné lehkosti pera.
Zajímavý vhled do myšlení vrahů, zápletka neotřelá a postavy živé díky jazyku, jsou nejlepším kořením pro skvělý příběh.
K moři
Petra Soukupová
Četla jsem od Soukupové vše, ale tato kniha je moje nejoblíbenější. Mistrně se jí podařilo zachytit rozpad vztahů lidí, kteří si nikdy nerozuměli nebo si rozumět přestali, tu mizérie, bez příkras. Bez příkras popsala i obyčejné situace, které jsme každý zažil, ale Soukupová prostě umí psát, takže vás to baví číst.