Dýchej za mě

Skvělá knížka

Životní příběh Augusty Nekolové Jarešové nadané malířky ,která umřela v 29 letech na tuberkulozu.Bylo těžké se prosadit v mužském světě před více než sto lety , tvořila za první světové války ,pečovala o manžela , který byl dost sobecký a tuberu na rozdíl od ní přežit. Smutný osud.

Velmi silný příběh o životě dvou sester v období 1. světové války - velmi lidský, dojemný, silný. Smutná, ale krásná kniha.

Tato kniha se dotkla někde na dně mé duše, kde se mísí čirá radost a nejbytostnější smutek. Příběh Augusty a její sestry Milady mě dojal, omotaly si mě kolem prstu a tak strašně jsem si přála, aby to dobře skončilo. A vlastně to tak trochu dopadlo. I když toho po té malířce moc nezbylo, jak jsem se dočetla. Reálie zde jsou víc než dobře popsané, prožila jsem to díky nim s nimi, včetně hladu a té touhy něco vytvořit, něco, co má smysl. Krásné.

Milánku, to se Vám to povedlo. Skvělé a zajímavé čtení. Příběh sester očima a životem jedné z nich. Té, co zůstala živá a zdravá. Pohled do období první světové války.

Zajímavý příběh pro mě do této doby neznámé malířky, která by si zasloužila, aby se dostala do širšího povědomí, bylo by fajn poslechnout si ji také jako audioknihu - tím by se dostala i dalším čtenářům.

Milé překvapení, tak bych asi zhodnotila tuto knihu, po které jsem sáhla úplnou náhodou. Trochu jsem se bála tématu umění, aby ho na mě nebylo moc (protože mu sama nerozumím), ale bylo ho přesně tak akorát. I z tohoto důvodu mi byl určitě bližší příběh Milady, i když o ní příběh dle anotace úplně není.

Dýchala jsem za tebe Gusto, dýchala s tebou , s vámi. Stala jsem se třetí sestrou a všechno to prožila s vámi. Teda kromě toho hladu, já pořád jím.
Nemám ráda tlusté knihy, ale tento příběh mě opravdu chytil a bavilo mě číst, být s nimi a ani chvíli jsem se nenudila.
Na rozdíl od jiných přiznávám, že jako fanynka Kamila jsem byla zvědavá jak píše jeho dcera a nezklamala jsem se žádná protekce jen čistý talent. Stejně jako Gusta, co by dokázala nebýt tak paličatá ...
Tak se podařilo, Gusta nebude zapomenuta, doporučuji přečíst.

Ani nevím, proč jsem po knize sáhla. Nejspíš mě zasáhla obálka a i název. Intuice tušila, že kniha bude stát za to.

Ze začátku na mě nepůsobila moc čtivě, ale jakmile mě vtáhla do příběhu, nebylo cesty zpět. Příběh měl být primárně o Gustě, což zas tak moc neodpovídá pravdě, ALE wow. Popis života všech postav byl silně emotivní. Některé "scény" mi naháněly slzy do očí, některé mě zase rozesmály (ač jich bylo málo)...

A co si z knihy vezmu?
To, že válka je krutá a většina z nás, v tomto aktuálním světě, může být ráda za to, jaké máme možnosti, kolik jídla denně můžeme sníst. Také to, že naše blízké můžeme mít blízko, kdykoliv za nimi přijet, obejmout je. Postarat se o ně.
V dnešním světě může být možné téměř cokoliv. Záleží zda je to dobře a nebo ne.

“Až budete odcházet, nechte mi rozsvíceno.”

Příjemným překvapením je pro mě tento příběh sepsaný podle skutečných událostí a života české malířky, jejíž talent byl zastíněn válkou.
Jedná se o zachycení životů dvou žen, jejich výjimečné sourozenecké oddanosti na základě autentických vzpomínek. Z Miladiných zápisků je patrné, jak moc jí záleželo na tom, aby se na sestru nezapomnělo.
Vůbec mě při čtení nescházel hlubší průnik do malířství nebo díla hlavní hrdinky. Knížka je čtivá, nenáročná a zcela splňuje základní záměr autorky. Nezapomenout.

Na knihu jsem se těšila, anotace i hodnocení zajímavé a kvalitní. Ale od samotného počátku jsem měla s příběhem problém: prakticky výhradně o Miladě a jen okrajově o Gustě. Ale pořád jsem si říkala: je to čtivé, tak to snad bude dál lepší.
Nebylo, proto jsem se vrhla na doslov (autorka našla zajímavou zmínku o neznámé malířce, která zemřela mladá na tuberu, a k tomu hromadu dopisů a vzpomínkovou knihu její sestry - to se pak dobře píše obsáhlý text) a znovu hodnocení čtenářů. Nesdílím pražádné nadšení, příběh je jen jakési nevyrovnané popisování doby před a za první světové války především v Praze a rozplizává se v milostných avantýrách, potratech, partnerství (na hromádce). kamarádství a sourozeneckém a rodinném vztahu dvou sester, jedné ničím výjimečné, druhé samorostlé, chtivé malování a uměleckého života v komunitě. Právě o ní by to mělo být, ale není - o obrazy a tvorbu se jen letmo otřeme a víme, že brzy zemře (kniha vlastně pokrývá jen pár let konce jejího života).
Vše smutné, nepovedené, depresivní, a k tomu všemu hrůzy války i v zázemí. Nakonec jsem skončila na straně 200; dalších 280 stran jsem se pro sebe rozumně vzepřela číst, nic to nepřinášelo a neslibovalo.

Velice příjemný nečekaný objev! Skvělý příběh malířky, pro mne do této chvíle neznámé. Skvostně podané od ES, vynikající vykreslení doby kolem první světové války, vztahy lidí, chudoba, kruté strasti, strádání, hlad, těžký život rodin během války, dojemné pouto sester Nekolových. Z knihy jsem nadšená, vřele doporučuji. Bravo paní spisovatelko! Děkuji za obohacení mé duše!

Sestry Augusta a Milada Nekolovy. Dvě ženy, každá jiná, ale přesto pevně propojené. Jedna z nich dělá, co miluje, i když se narodila do doby, kdy svět umění patřil mužům. Druhá se živí tím, co ji nenaplňuje, a stojí tak trochu ve stínu své talentované sestry.

Eva Střihavková jejich příběh vypráví tiše, bez velkých dramat, spíš jako pomalou, pozvolnou biografii než klasický román.

Zásadním momentem knihy je atentát na Františka Ferdinanda d’Este a začátek první světové války. A právě tady autorka vystihla to, co si dnes už neumíme představit, a to, jak se tehdy žilo. Jaký byl hlad, jakou radost lidé měli z obyčejného vajíčka. Jak muži odcházeli na frontu a ženy zůstávaly samy, aby zvládly všechno.

Kniha má klidné tempo, nespěchá. Je spíš o atmosféře a o životě v době, kdy nic nebylo samozřejmé. A i když mě osobně zaujala především díky tématu umění, musím přiznat, že mi nepřinesla úplně nové poznatky.

Na druhou stranu oceňuju, že se Střihavková pustila do příběhu, který staví do popředí ženy – umělkyně, učitelky, matky. Ty, které tehdy neměly jednoduché postavení: umělkyně nemohly vystavovat tolik jako muži, učitelky musely žít v celibátu, těhotné ženy zůstávaly bez mužů, kteří odešli do války.

Dýchej za mě je možná nenápadná kniha, ale rozhodně záslužná. Připomíná talentovanou ženu, o níž 99 % národa nikdy neslyšelo, a dává hlas těm, které dějiny většinou přecházejí mlčením.

Osobnost této malířky i mi byla neznámá. Její život byl krátký a rozhodně ne lehký. Dojemná a čtivá kniha, ale k plnému počtu bodů přeci jen něco chybí, chvílemi se mi táhla, a psána byla trochu jednodušším stylem.

Tahle kniha se ke mně dostala náhodou a musím přiznat, že mě dost oslovila. Skutečná historická osobnost, dosud mi neznámá, navíc malířka, což je téma, které mě velmi přitahuje… pozadí bídného života během války vykreslené do podrobností. Rezonuje tu téma emancipace žen a jejich vlastního sebehodnocení (mimo jiné) a silný a pevný sesterský vztah a také vztah manželský. Ze čtení si odnáším hluboké přesvědčení o tom, že některé ženy jsou obdařeny naprosto neskutečnou směsicí vůle, síly, obětavosti (a současně sebedestruktivním rysem osobnosti). V dnešní době možná takoví lidé už ani neexistují… Neskutečné, čtení vyžaduje správné naladění a soustředění, abyste dokázali ocenit nuance tohoto hlubokého příběhu.

Kniha mi vůbec nesedla, nedokázala jsem si k oběma hrdinkám najít cestu. Jedná byla sebestředná, bezohledná a druhá by se pro sestru obětovala i za cenu vlastního štěstí a přitom kvůli tomu neustále fňukala.

Tohle byla poezie, pohlazení po duši. Silný příběh Augusty a její sestry Milady ve mně nadlouho zůstane. Doporučuji, dávám pět hvězd.

Kniha vypráví příběh o malířce Augustě Nekolové a jejím talentu a vykreslení té doby, která byla pro ženy velmi nepříznivá. Ženy měly v té době jen vést domácnost. Někdo jako žena nemůže mít nikdy talent na cokoliv jako muž. Feminismus ženy ve mně dost zesílil při čtení. Bohužel stále některé věci ještě přetrvávají do dneška, i když už je to jen v některých oblastech života.

Gusta a Milada mají ještě další sourozence, který jsou starší a nezůstali spolu v kontaktu. Jejich příběh se dozvídáme od dětství do dospělosti, kdy začíná první světová válka. Líbil se mi pohled na lidé, kteří prožívali válku jako obyčejní lidé. Většinou jsou knihy z války o židech a koncentráku, ale obyčejní lidé, ženy bez mužů, kteří odešli na frontu, to měly neméně těžké.

Jídlo ubývalo, přežívali z mála, chybělo maso i zelenina, mouka, aby upekli chléb. Díky tomu se šířily různé nemoce. Vysílení lidé neměli sílu bojovat s tuberkulózou, léky chyběly nebo byly příliš drahé. Pomalé umírání, které tu autorka popisovala vyvolávalo husinu.

Malé nesrovnalosti v knize byli. Třeba věk Milady podle roku o kterém se mluvilo o několik stran dál. Co ale bylo na knize nejlepší, byla autentická atmosféra doby. Myslím, že ji autorka dokonale vystihla i chování sester, které se podporují a mají rády, ale občas se nevyhnou i pocitu žárlivosti na úspěch druhé. Pěkný příběh, nesmíme zapomínat na lidi, kteří si prošli válkou.

Kniha vypráví příběh o malířce Augustě Nekolové a jejím talentu a vykreslení té doby, která byla pro ženy velmi nepříznivá. Ženy měly v té době jen vést domácnost. Někdo jako žena nemůže mít nikdy talent na cokoliv jako muž. Feminismus ženy ve mně dost zesílil při čtení. Bohužel stále některé věci ještě přetrvávají do dneška, i když už je to jen v některých oblastech života.

Gusta a Milada mají ještě další sourozence, který jsou starší a nezůstali spolu v kontaktu. Jejich příběh se dozvídáme od dětství do dospělosti, kdy začíná první světová válka. Líbil se mi pohled na lidé, kteří prožívali válku jako obyčejní lidé. Většinou jsou knihy z války o židech a koncentráku, ale obyčejní lidé, ženy bez mužů, kteří odešli na frontu, to měly neméně těžké.

Jídlo ubývalo, přežívali z mála, chybělo maso i zelenina, mouka, aby upekli chléb. Díky tomu se šířily různé nemoce. Vysílení lidé neměli sílu bojovat s tuberkulózou, léky chyběly nebo byly příliš drahé. Pomalé umírání, které tu autorka popisovala vyvolávalo husinu.

Malé nesrovnalosti v knize byli. Třeba věk Milady podle roku o kterém se mluvilo o několik stran dál. Co ale bylo na knize nejlepší, byla autentická atmosféra doby. Myslím, že ji autorka dokonale vystihla i chování sester, které se podporují a mají rády, ale občas se nevyhnou i pocitu žárlivosti na úspěch druhé. Pěkný příběh, nesmíme zapomínat na lidi, kteří si prošli válkou.