Vzácná návštěva
Eva Kollerová–Střihavková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433528/bmid_vzacna-navsteva-0WE-433528.jpg
4
57
18
Novela debutující autorky. Literární fikce nejen pro ženy a dívky, milovníky všeho ze severních Čech či záhad. V příběhu téměř detektivním vás osloví láska, vášeň, temný rasismus, tajemství babiččina vývaru i veliký požár.
Přidat komentář
Je to druhá kniha co jsem od autorky četla a každá kniha byla jiná,více mi oslovila kniha Můj Grónský rok,ale i tato byla čtivá,více na zamyšlení o pocitech a přání obyčejných lidí z Oseka.
Je to jiné než Opička na gumě, je to stručnější, ale zároveň to nabízí víc malých světů různých lidí. Je to poetičtější než většina současné tvorby, proč ne.
Zajímavý počin mladé české autorky. V útlé knížce se nachází příběh jednoho dne, kdy jednotlivé úseky vidíme očima několika aktérů. Četlo se to dobře, za mne palec nahoru.
Je to útlá kniha, děj je orámovaný časovým úsekem, přesněji je vměstnán do 24 hodin. Během děje se setkáme s řadou postav, každá má nějaký problém a řeší ho po svém. I když to byla malá plocha, na které by se mohla odehrát velká románová láska nebo zmar jednotlivce, postavy jsem si oblíbila, stejně jako rytmus celé knihy, pitoreskní prostředí maloměsta, které sama prožívám od chvíle, kdy jsem se přestěhovala. Nejvíc se mi líbila Jiřina, na jednu stranu maloměšťačka, na druhou stranu žena, která kdysi měla potenciál, ale nerozvíjela ho v žádném ohledu. A proto je ta kniha skvělá, protože vykresluje lidi, které okolo sebe vlastně máme všichni, stačí se rozhlédnout.
V Oseku jsem vyrostla a strašně mě mrzí, že jsem nikdy nebyla v té klášterní zahradě, o které Střihavková píše. Asi se tam taky vloupám, jak jsem si někde přečetla. Autorce se podařilo dokonale vystihnout atmosféru místa i náladu v obci, bavilo mě to, přestože se místy nedržela reality.
(SPOILER) Málokdy se mi stane, aby mě kniha zvedla ze židle hned prvním odstavcem. Některé proto, že jsou tak neskutečně skvělé, další z důvodu, že se v duchu sami sebe ptáte, jestli to autor/ka myslí vážně. Tohle je bohužel ten druhý případ. Psát totiž o konkrétním místě na severu Čech bez znalosti, či záměrného opomíjení, případě vytrhávání (nejenom) historických souvislostí z kontextu, sráží veškerou snahu o hutnější novelu k zemi. Ale zpět k prvnímu odstavci - přidávat do polévky, která je ochucena libečkem ještě tekuté maggi, když libeček sám je díky své výrazné chuti považován za přírodní maggi, je prostě postavené na hlavu. Stejně jako tvrzení, že jej kuchařka do polévky přidávala málo jen proto, neb jej na zahrádce více nevyrostlo. Libečku se vždy přidává málo, protože je velmi aromatický a vývar, či cokoliv jiného, by při zvýšené dávce této byliny opravdu dobrý nebyl. Stejně tak je úsměvné, že jedné z hlavních hrdinek se v Oseku pěstování této byliny nedařilo, když už za Marie Terezie měla východní část Krušnohoří státní monopol na pěstování libečku, protože podmínky jsou zde více než příhodné. Obdobně mě fascinovaly blatouchy kvetoucí v srpnu; řízkování dubu v jarním období ze staletého stromu; javory na horských svazích, které ve skutečnosti pokrývají rozsáhlé bučiny; Židé, kteří po vypálení teplické synagogy unikli transportu tím, že se přestěhovali o patnáct kilometrů dále; indická rodina, která jakoby vypadla z filmu Láska na kari (2014), jejíž člen vykoupí místní květinářství a tropickými rostlinami (?), které tam nabízejí, osází opuštěnou zahradu oseckého kláštera, aby mu v zimě patrně všechno spokojeně pomrzlo. Třešničkou na dortu je pak jeho stýskání po Bombaji, protože mu chybí smog! Zvláštní, že jej tedy netěší pobyt ve městě na hraně šachty. Připadala jsem si při četbě novely jak zaměstnanec Saturninovy "Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru". Nemám nic proti šestákovým románům, ale začnou-li se převlékat za Dürrenmatta, mám se na pozoru.
Autorčina prvotina mě okamžitě dostala, myslím, že bychom si rozuměly, kdybychom se potkaly :). Kniha je plná humoru, který si ale umím představit, že ne každému sedne. A to se mi dost líbí! Tesim se na další knihu!
Druhá autorčina kniha, kterou jsem četla a moc mě bavila. Líbilo se mi, že příběh orámovala jedním dnem. Kniha je rozdělená do 24 kapitol, po hodinách. V každé kapitole se seznámíme s příběhem určité postavy, nabízí se, že se jejich životy nebo osudy prolnou, jak tomu často bývá, ale to se nakonec nestane, jediné, co mají společné je, že se sejnou na místě v okamžik, na který všichni čekali. Teda vlastně ne všichni tam dorazí, ale nechci spoilovat. Příběh mě moc bavil, místy jsem se dojala. Jestli hledá tip na dobrou knihu, tak tohle je můj tip.
Opravdu hodně oddechová knížka u které se nemusí přemýšlet....tak na dovolenou . Mě osobně neoslovila kniha o ničem...
Osvěžující novela odehrávající se na magické místě. Líbilo se mi, že se děj odehrává ve 24 hodinách. Vtáhlo mě to do děje.
Svěží a nápadité...promítlo se mi to před očima jako film. (Takže pokud by to někdo chtěl natáčet, já už mám postavy obsazený :)
Je to takové svěží a dost netypické na to, jaké knihy běžně vychází, plné rozličných a netradičních postav a myšlenek, které nenudí. Líbilo se mi to.
Postavy se ze začátku zdají být absurdní, ale vlastně asi nejsou. Věřím, že se na každém maloměstě takoví lidé najdou. Kniha mě moc bavila, byl by zní skvělý film!
Knížku jsem přečetla během jednoho odpoledne a večera, líbily se mi postavy i ty příběhy kolem nich. Dovedla bych si knihu představit i delší, ale bavila mě i tak. Jiřina je skvělá!
Asi mám novou oblíbenou autorku!
Přečteno za dvě odpoledne, mám chuť se do toho městečka, kde se děj knihy odehrává, vydat na výlet. Bavily mě hlavně postavy, díky kterým se tenhle příběh liší od ostatních. Je to sice kratší novela, ale mně to takto stačilo. Těším se na další autorčiny knihy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Můj grónský rok |
| 2021 | Opička na gumě |
| 2020 |  Vzácná návštěva |
| 2023 | Dýchej za mě |
Kniha Vzácná návštěva je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 57x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 51x |
| Chci si koupit | 14x |
Do Oseka má zavítat na návštěvu důležitá osoba. Ve městě se tak sejde spousta lidí, které by měl tento okamžik spojit, ale vypadá to, že nakonec bude každý sám.
Když se mi zalíbí nějaká kniha, ráda vyhledávám i další knihy autora. Stejně tomu je u Evy Střihavkové. Její kniha Dýchej za mě mě naprosto okouzlila a já se rozhodla si přečíst i její další knihy. Začala jsem touto nenápadnou útlou novelkou a to, co jsem od příběhu dostala, předčilo má očekávání.
Od prvních řádků jsem se ponořila do vyprávění, postavy mi ožívaly před očima. Příběh má spád. Jsou tu skvěle propletené jednotlivé osoby a jejich osudy a postupně odhalujeme, kdo jaký je, co ho trápí a co by rád udělal.
Není to jen tak obyčejný příběh, je to příběh ze života a najdete tu tolik vážných témat, u kterých se zamyslíte a mohou ve vás ještě nějaký čas doznívat.
Na konci knihy jsem měla pocit, že potřebuji víc, nechtěla jsem, aby to skončilo, a ještě bych ráda se všemi zůstala. Přišlo mi až neskutečné, jak na všechno autorka přišla, propojila a skvěle sepsala.