Mermaid komentáře u knih

Pěkná kniha, je-li navíc autorčina první, pak se rozhodně nemá za co stydět. Já si od ní ráda přečtu i něco dalšího.
Konec mi přišel uspěchaný, ale taková R. Třeštíková, by to jistě zařízla ještě mnohem dřív, takže jsem spokojená a věřím v happyend.

6 03.01.2020

Jedna z velmi mála knih, které jsou slabší než filmové zpracování.

4 17.06.2019

Knihu čtu podruhé, souběžně koukám i na reportáž v archivu ČT a trochu mi vadí ty nesrovnalosti. Pan Hromuško je určitě lepší reportér než spisovatel, občas je to zmatené, nesouvislé, ale za silný pravdivý příběh toho, co se může stát - 4*

17.06.2019

Moc pěkná knížka, díky níž jsem kdysi objevila určitou slabost pro dobové dívčí románky. Ty současné mě naopak neoslovují vůbec. Pokud máte rádi filmy "pro pamětníky", tak tuhle knížku oceníte stoprocentně. Já si ji jednou určitě ještě přečtu.

2 01.11.2018

I když je to další thriller u kterého nejspíš už na začátku odhalíte zápletku i pachatele, chcete alespoň vědět, jestli jste měli pravdu. A tajemství psaní Paris tkví v tom, že dokáže udržet pozornost i ve chvílích, kdy ostatní autoři už většinou ztrácí dech. Píše lehce, nenáročně, takže kniha se "čte sama".
Bohužel - konec je překombinovaný, vše by šlo vysvětlit daleko lépe! Takhle jsem motivu pachatele příliš nevěřila. Nechci tu kvůli jednotlivým nesrovnalostem požívat spoilery, pozorný čtenář jistě pochopí sám.
Navíc pár věcí zůstalo v závěru nedořešených, což je škoda.
Slabší 4 hvězdy.

1 04.10.2018

Nevím, kdo přišel s tou hloupostí, že pravda je jen jedna. Pravd je nespočet a každý máme svoji. Petra Dvořáková to dobře ví.

Přiznám se, že se mi do Dědiny moc nechtělo, od přečtení Selskýho baroka před pár lety jsem totiž měla dojem, že vesnický život je ztělesněním líné nudy. Ale tohle byla úplně jiná liga. I jako zarytý vegetarián jsem si od autorky nechala líbit barvité pasáže o zabíjačkách aj. a na zemitost jednotlivých charakterů jsem se vysloveně těšila.

Knihu DOPORUČUJI (nejen Jiřímu Hájíčkovi) k přečtení, protože i zdánlivě obyčejná témata jsou v ní popsána neobyčejně zajímavě a čtivě. Venkov tu žije. Příběhy samotné sice nemají vyhrocenou, nebo extra překvapivou pointu, ale jsou syrové a opravdové.
Pokud jste z města, třeba to trochu pozmění váš pohled na lidi z dědiny a pochopíte lásku k půdě. Jako já.

Pozn.: Trochu mě překvapilo, jak autorka píše, že jde o "jazyk Vysočiny". Mám velkou část rodiny v okolí Rajhradu na Jižní Moravě a takto se i tam mluví (zejména ve starších generacích) běžně.
Zmiňuji také proto, že v rajhradském klášteře autorka trávila část mládí a pokud tuto svoji životní kapitolu ještě literárně nezpracovala, pak se moc přimlouvám, ať to udělá. Mimochodem, životní příběh P. D. je barvitější, než jakýkoliv román!

8 27.09.2018

Knížka mi byla sympatická, stejně jako Patrik Hartl a jeho... však vy víte co :-D
Na začátku jsem měla trochu problém se začíst, ale postupem času jsem si některé postavy oblíbila a závěr byl i docela vděčné téma k přemýšlení.
Takže proč ubírám hvězdu? Protože právě od Hartla jsem čekala něco, co například Vieweghovi bytostně chybí - že dokáže ženy vystihnout opravdově, ne jen objektově, že třeba zná jejich duši. Ale i když pokusy byly, nakonec se nezadařilo. Pořád je tam cítit (ale jo, použiju ta ošklivá slova) šovinismus a machismus, chlapi si užívali o106 a jejich největším trestem byly sebe-výčitky, ženy měly za úkol být krásné, jako milenky, partnerky i matky dokonalé a samozřejmě moc neotravovat muže. Pokud něco z toho nefungovalo, už měly ten život těžký a mohly se jen modlit, aby je někdo chtěl. Všechny ženské postavy byly jen "žena očima muže".
Škoda... ale docela čitelné. Dám PH ještě šanci, třeba to příště napíše trochu jinak.

2 19.09.2018

Ale ano, dá se to číst, ale je to dobré? Taková "Kniha podle kuchařky". Urcité vzorce děje fungují opakovaně a i z toho mála, co jsem v rámci tohoto žánru četla, musím říct, že se autoři pořád opakuji. To je první hvězda dolů.
Ta druhá - čekala jsem trochu vyhrocenější závěr, ale co se nabízelo, autoři nakonec zazdili a pro mě už byl konec jedna velká nuda.
Že tam některé události úplně nefungují a hlavní hrdinka se chová místy nelogicky i nereálně, za to už strhávat body nebudu, jde o oddychovku a vyšší ambice snad knížka ani nemá.

3 18.09.2018

Po všech těch příbězích z doby holokaustu jsem z této knihy měla neustále pocit, že byla psaná jen od stolu. A že autorka možná ani sama v Evropě nebyla. Leccos by napovídalo i to, že ji vydala až po smrti hlavního hrdiny. Ale trocha spravedlnosti - i paměť je někdy zrádná.
...
Jsou příliš jednoznačně poznat místa, kdy vyprávění vlastních zážitků končí a přichází část "takhle to tenkrát chodívalo", anebo hůř, část "takhle si myslím, že to asi mohlo být". Jiné práce Heather Morris neznám, ale opravdu se nebála dělat z toho místy limonádu pro teenagery. Jejím hlavním hnacím motorem bylo vyždímat z příběhu co největší senzaci, jenže to trochu přehnala.
Kniha si titul bestselleru určitě nezaslouží, stejně, jako si takto citlivé téma nezaslouží tolik kudrlinek. Nebo jsme opravdu už tak rezistentní vůči pravdě, že ji potřebujeme ještě prikrášlovat? Autorka si to evidentně myslí.

4 18.09.2018

Kniha je čtivá a napínavá, chtěla bych ale zdůvodnit, proč není stoprocentní. Autorka tam nastínila postavu a později z ní udělala typově někoho docela jiného. Nevím, jestli si prošla vývojem v dětské knize o Snížkovi, ale tady šlo o divný skok.
Změna vztahu mezi dvěma postavami byla tak překotná, až se tomu nechtělo věřit a konec knihy byl za mě trochu odfláknutý.
Myslím, že autorka sama při psaní ještě často nevěděla, jak se její postavy budou vyvíjet a jak to dopadne a je to poznat.
Nadprůměrná kniha to ale je, přečtu si ji klidně znova,, jen myslím, že třeba Mornštajnová to umí líp.

1 03.08.2018

Veronika má za sebou nelehký osud, přesto bych ale neřekla, že se měla zle, u ní přesně platí rčení "štěstí v neštěstí".
Trošku mi vadilo, že si myslí, že za všechno špatné může její minulost. Ono to tak není, je přecitlivělá (jako já), ale zároveň neřízená střela, občas jsem z ní měla dojem, že lidi kolem sebe až zneužívá, že má pocit, že jí musí pomoct. No, nemusí, ale udělají to, jelikož působí mile, důvěryhodně, přátelsky. Její aktivity směrem k dětem v dětských domovech jsou velice sympatické, jen se trochu bojím, abych si časem nepřečetla, že v nadaci zpronevěřila peníze. Nechtěně, samozřejmě, ale zdá se mi šíleně nepraktická. A přijde mi divné, že alespoň minimum informací o normálním životě před odchodem z DD nedostala. Na druhou stranu, koho tak poučili doma rodiče? Dospělost umí být tvrdá zkušenost.

25.07.2018

Jedním dechem... Ale vážně, přečetla jsem už hodně knih o holokaustu a poslední dobou jsem u nich měla tíživý pocit, jestli se ze mě nestává cynik.
Tahle kniha mě toho pocitu zbavila, snad, že byla vyprávěná z vícero pohledů, snad, že navíc sdělovala, že zůstat naživu osamocen může být horší, než sama smrt.
Jeden z příběhů, který by si zasloužil i filmové plátno. A Magnesii Literu. Asi jsem něco přehlédla, jinak nechápu, proč není ani v nominaci?! Doporučuji.

28 29.03.2018

Ambiciózní eko-román o poctivosti, odvaze jít si za svým a v neposlední řadě i o naivitě, která život komplikuje i obohacuje.
Autor měl bezpochyby dobrý nápad, námět ho ale nepodržel. Po slibném, i když ospalém začátku se příběh konečně rozjel, jenže tempo nakonec nezvládl. I úplně banální scény byly zbytečně rozvedeny na několik stran, ty potencionálně zajímavé autor naopak utnul hned v zárodku.
A konec? Ve stylu Jamese Bonda připomínal lacinou detektivku.
Taky si nemůžu odpustit menší rýpnutí. Poznámka o vyhnání Němců z Karlových Varů byla pro děj nedůležitá (tedy zbytečná) a v kontextu s předchozí kritikou zabírání půdy původním kmenům pro mě už "přes čáru". Celkově bohužel průměr, jen chtít totiž v literatuře nestačí.
‎

08.03.2018

Mnoho záhad, do nichž se v průběhu knihy ještě více zaplétáme. Příběh dívky Evy, která je trpěna ostatními a s klidem to přijímá zřejmě jen z nedostatku jiných příležitostí. Jinak těžko vysvětlit, proč se stále až patologicky upíná ke vztahům, které dávno nefungují (pokud ovšem vůbec kdy fungovaly). K rozluštění nepomáhá ani sama Eva, o které toho jinak moc nevíme, řeší svět kolem a sebe si neváží.
Autorka ale netrýzní jen hlavní hrdinku, i čtenáře. Pokud se masochisticky vyžíváte v oddalování pointy, budete nadšeni. V druhé polovině knihy se toto dělo prakticky neustále.
Přesto, nebo možná právě proto, musíte číst dál a jak všechno dopadne, to nechcete... V mých očích je čin totálně zvrácený a pomsta možná efektní, ale neefektivní.
Na prvotinu velice dobré, myslím, že další kniha dá už přesněji vědět, jestli autorku vedl talent, zkušenosti, nebo snad mírná duševní porucha. ;-)
Jedna z nejvýraznějších knih roku 2017, proto doporučuji.

1 08.03.2018

Pro mě skok do neznáma, kterého ale určitě nelituji. Knihu jsem četla poměrně dlouho, protože jsem si prakticky každé uvedené jméno googlila, což mohu doporučit, informace "navíc" jsou mnohdyještě zajímavější než ty, co se vůbec mohly vejít na papír.
Kniha má několik kapitol, zpětně musím konstatovat, že ta první mě bavila zdaleka nejméně, ale každému sedne něco jiného.
A teď k věci: "Kdo je psychopat?" Evidentně kdekdo. I když se autor snaží zdůraznit, že testování může být v rukou nesprávné osoby třeba vyhodnoceno příliš subjektivně, některé znaky jsou prostě zřejmé a docela rychle vám dojde, jak přesně sedí na část naší politické špičky včetně nejvyššího.
Škoda, že tyto testy nejsou pro všechny kandidáty povinné. Za to bych se přimluvila. A do té doby alespoň za to, aby si každý volič přečetl tuto knihu. Stojí za to.

21.02.2018

Jedno z nejlepších českých leporel, které vyniká nejen krásnými ilustracemi Věry Faltové, autorky mj. Barbánka, ale také smysluplnými básničkami, což je u dětských knížek něco jako klenot. Kniha je z 80. let, cca v r. 2014 2. vydání, doporučuji sehnat, moc se líbí i synovi.

07.02.2018

Odpočinkové, příběh se mi líbil a časem se k němu i vrátím.
Na druhé straně, kniha je podle mě opravdu hojně seskládaná ze skutečných příhod a nejsou v ní pointy, protože... skutečný život pointu často taky nemá. Jenže kniha by ji mít měla.
Stejně jako vysvětlení různých událostí. Pokud jste je sami prožili, kontext znáte, a chápete proč a jak. Ale my nejsme
Martin Váša. A napsat "My jsme si ty otázky vyjasnili a zodpověděli" je skok jako hrom, zvláště když čekáte, že to objasní i vám.
Ale aby bylo jasno... Martina Vášu mám ráda, dokáže být ve fejetonech supervtipný (tady ne, ale nevadí) a tohle tak nějak potvrdilo můj dojem o něm. Takže ubírám hvězdu, ale pokračování si klidně koupím.

1 07.02.2018

Skoro se mi chce věřit, že Clarke nevaří z vody, když popisuje unijní realitu. Raději však nedomýšlet.
Do této knihy se mi nechtělo, jelikož jsem očekávala, že první Merde nepřekoná. Ale překvapila příjemně. Autor možná někomu bere iluze o Francouzích. Ale ve skutečnosti zas tak nepřehání a to mě baví.

Nebudu zde hodnotit osobu autora, protože rozhodně netrpím iluzí, že všichni oblíbení spisovatelé jsou světci. Není to spíše naopak?!
V knize je kvalitně (jde-li o styl) navázáno na původní svazek, ale často tak otrocky, že to působí těžkopádně. Autor se bál nějak výrazněji zasáhnout do vývoje postav, často opakuje jejich myšlenky a činy z prvního dílu. A netuším, zda je to jen z úcty k Jirotkovi, nebo to byl jeho tvůrčí limit.
Ubírám proto jednu hvězdu, dokážu si představit i další díl, ale knize by velice slušel kvalitní (spolu)autor příběhu. Sepsat to už pak dokáže MM slušně sám, jak vidno.

1 09.01.2018

Dost silně osciluje mezi jednou a pěti hvězdičkami. Jedna je za nudný začátek, nesympatickou hlavní hrdinku, no a taky (jelikož zrovna tuto část Paříže znám poměrně dobře), za svevolne nakládání s realiemi. Autorka sice z Paříže tuším pochází, ale často jsem měla pocit, že popisuje úplně, úplně jine město, než jak ho znám, jen používá známé nazvy ulic.
Co se mi naopak hodně líbilo, bylo prokreslení většiny vedlejších postav, jejich uveritelnost, jen škoda, že ten závěr byl tak unahleny.
Slabší 4*, ale nebylo to špatné, kniha s příběhem kvalitativně roste

31.12.2017