Mermaid komentáře u knih

Úžasná knížka u které jsem litovala jen dvou věcí: 1) že není nekonečná 2) že jsem ji četla až PO své návštěvě Kjóta.
Na druhou stranu jsem si aspoň dokázala velmi dobře představit, jak vypadaly čajovny a domov Sajuri, i to, v kterých místech Čijo pobíhala. To mě vtáhlo do děje ještě více.
Shodou náhod jsem asi týden po jejím dočtení viděla i film a musím říct, byl to docela šok. Kdysi mě snad i bavil, ale rozdíl mezi Gejšou - filmem a Gejšou - knihou je asi takový, jako byste chtěli srovnávat zelený Pickwick s originálním japonským zeleným čajem. Ten první se dá, ale pokud ochutnáte druhý, tak už máte úplně jiná měřítka.
Knížku doporučuji, speciálně pak těm, kteří mají rádi Japonsko. Za mě je to jedna z hrstky těch, ke kterým se budu často vracet.

2 08.07.2014

Tahle kniha to bohužel u mě "odnesla" asi za celý fantasy žánr. Je opravdu jen velmi málo knih, které jsem v životě nedočetla a tato patří k nim. Možná jsem se k ní dostala příliš brzy, nevím (5. třída ZŠ), ale vzhledem k tomu, že jsem měla předtím načteného prakticky celého Bradburryho (sci-fi), jsem si na Společenstvo troufla. Ale přišlo mi to už trochu moc. Vlastně dost jednoduchý, ale rozvláčně vyprávěný příběh a navíc nereálný natolik, že jsem se s tím nedokázala vůbec ztotožnit. Velmi ráda sním, ale bohužel asi jinak :( A tady jsem měla spíš pocit, že někdo sní za mě. Dala jsem tomuto tématu šanci ještě. v dospělosti filmem, ale dojem se opakoval.
A samotnou mě to vlastně i mrzí, když vidím, kolik lidí Tolkiena zbožňuje.

6 31.08.2013

Nikdy potom už se mi nestalo, že by se mi tolik líbily úplně všechny knihy od jednoho spisovatele. Tohle výsadní postavení má jen Foglar. Výborný styl, člověk zapomínal kde je a prožíval všechno s hlavními hrdiny. Dodnes si občas řeknu jaká je škoda, že se k sobě nedokážeme chovat takovým způsobem. Foglarovy knihy by měly být jako povinně povinná četba na všech ZŠ. Já je svým dětem určitě jednou přečíst dám.

4 31.08.2013

Simmel je výborný vypravěč a popis vážně umí. Ale možná až moc. Kniha je neuvěřitelně rozvláčná, mnohokrát jsem měla chuť pasáž prostě přeskočit. Dejte mi do ruky tužku a po seškrtání vznikne něco, co má mnohem větší švih. Potom bych uvažovala o té poslední hvězdičce.
Jinak je příběh zajímavý a konec realističtější, než by nabídl prostý happyend. Důvody vzájemné lásky hlavních protagonistů mi ale od začátku přišly poněkud plytké a dá se tak říct, že pokud by oba měli v závěru odejít do zapadajícího slunce, nějakou zvláštní radost bych z toho neměla.
Poslední věc, co mě tak trochu mrzí, je Simmelova zjevná inspirace Saganové knihou Máte ráda Brahmse? (1959), spíš tedy pak Bergmannovým filmem podle ní - Goodbye again (1961). V tomto filmu také zaznívá Verenina nejoblíbenější píseň Love is just a word.
I tak ale beru v úvahu, že kniha je napsaná slušně a tři hvězdičky by byly nespravedlivým ohodnocením. Za přečtení stojí.

2 31.08.2013