Mermaid komentáře u knih

Dá se to číst, ale jen pokud jste fanoušci prvního dílu. Což může být zároveň trochu kontraproduktivní, protože tím pádem si ho asi i pamatujete a některé zážitky jsou ve dvojce popsány znovu, jenže jinak. Takže čemu pak věřit? Taky celkový děj je už poněkud méně zajímavý, odehrává se totiž skoro celý na Slovensku, což není žádná velká exotika.
Je to prostě už trochu nastavovaná kaše.
Pokud jde o Denisu O. (nyní Cabadajovou), doufam, že je stále spokojená, dle knihy mi přijde, že její druhé manželství je spíš "z rozumu", ale to vlastně není až tak důležité. Držím jim všem třem palce.

2 27.09.2017

Jak tohle hodnotit? Na jedné straně ta kniha docela dovedně brnká na romantickou a sex-strunu, na druhé straně je v ní ale snad víc faktických chyb, než v Cimrmanově životopisu (že jsou postavy chvíli nevlastní sestry, pak sestřenice nebo švagrové, je jen vrchol ledovce). To, že jsem se spletla v literatuře, jsem zjistila už po první stránce. Parodie na Bridget Jones a vážně blbě napsaná. Tak jsem tu knížku odložila. Jenže nějak nebylo jinak co číst. Postupně jsem přestávala obracet oči v sloup, protože, koneckonců, o co jde? Sledujeme tu pár docela bohatých lidí, kteří se tu snaží podat nějaký výkon. Je to vzrušující! Občas jim fandíme, občas v duchu vynadáme a to vše v kulisách tak zelených a omamných, že se nelze odtrhnout. A myslet u toho netřeba. Vlastně pro úplně to samé chlapi sledují fotbal. Tak nechápu, proč se nám za čtení podobných věcí smějí. Howgh.
Ale teď vážně. Doufám, že příští kniha Mrs. Watson bude trochu upravená i opravená někým soudným. Třeba bych totiž i nakoukla. Co říct na závěr? Romantická (skoro smrtelně), absolutně nenáročná oddechovka k moři na lehátko.

5 19.09.2017

Myslela jsem si, že mě to nedostane, dlouho jsem si to myslela... ale dostalo. Krásně napsané, Bourdeaut slovy doslova maluje, celé jsem si to představovala jako film. Snad po tom materiálu nějaký dobrý francouzský režisér brzy skočí. A to "francouzský" bych podtrhla, má to prostě jednoznačnou poetiku.
Knihu doporučuji a myslím, vlastně jsem si jistá, že ji budu občas dávat i jako dárek.

8 14.09.2017

K první knize od RK jsem se dostala teprve pred měsícem a tohle byla moje treti, takže jsem si už zřejmě zvykla na ten styl vyprávění, na dlouhé věty, které obsahují kromě popisu činnosti dané postavy i její myšlenkové pochody a často i příčiny a důvody. A ne, nevadí mi to. Navíc pokud jste někdy vztah hledali, žijete v něm, máte děti, nebo všechno dohromady a pokud vám nechybí špetka sebereflexe, tak se v některých myšlenkách určitě najdete.
No a teď příběh. Detektivky považuju všeobecně za docela nudný žánr, kde se opakují pořád ty samé postupy, takže je nečtu. Tohle jako detektivku neberu, zápletka byla docela zajímavá, ale jak je bohužel u autorky zvykem, ke konci už trochu odbytá a osudy postav se řítily samospádem kamsi, kde už by mě to možná přestalo bavit číst. Takhle jsem si to užila, je to odpočinkové, je to zábavné, ale je to občas na hraně. Někdy si říkám, že my bychom s paní Třeštíkovou napsaly skvělou knihu.☺️ Trochu tomu chybí a oxymórony to nejsou. Těch tam naopak pár přebývá. Já bych to zeditovala hned. Takže jedna hvězda dolů, ale na další knihu se budu těšit.

4 01.09.2017

Nerada bych, aby se zaměňovalo hodnocení osudu princezny s hodnocením knihy. Její osud je přinejmenším obtížný, nezáviděníhodný a neporovnatelný.
Jenže Hills o tom píše na můj vkus moc investigativně. Jako by se snažil vymáčknout aspoň špetku pikantnosti všude, kde to jde. A já si nechtěla číst "Chvilku pro Tebe", chtěla jsem si přečíst knihu. Navíc z něj cítím averzi vůči Evropě a trochu i vůči Japonsku. A s takovým přístupem se jen velice těžko píše. Také vůbec nerespektuje, že Japonci totiž nejsou tak egoističtí, jako většina západního světa. Pro ně je sebeobětování na velmi vysokém stupni uznání, upřednostňují celek před jednotlivcem. Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale je potřeba to pochopit. To se zde nestalo.
A i další jeho postřehy jsou občas nedostatečně informované a až trochu balíkovské, viz například přirovnání šerpy a kokardy ženicha k ozdobám na výstavě drůběže. Hm. Že někde v americkém buranově zparodovali běžné ozdoby šlechty asi nebude chyba té šlechty. Takových věcí tam byla spousta.
Navíc umělým natahováním knihy ve stylu: "Měl na náš rozhovor jen dvacet minut", kvalitě nepřidal. Koho to zajímá? Chtěl tím omluvit, že nezjistil víc?
Snad knihu někdo přepíše. S využitím faktů, ale bez subjektivních, někdy až bulvárních komentářů (ty knihu sráží na dno).

4 20.08.2017

Japonsko miluju. Japonce miluju. Jenže nic není černobílé, jak píše velmi hezky (spolu)autorka hned v úvodu: "Na věci je třeba nahlížet jako na kostku. Z každé strany." A těch stran je hned šest, samozřejmě. Skutečné příběhy mě obvykle baví víc, než ty smyšlené. Obvykle totiž hlavní postava není žádný supehrdina a chybuje jako běžní smrtelníci. Pak se do něj i mnohem lépe vcítím. A u Denisy to šlo poměrně snadno. Ne snad, že bych měla podobné zkušenosti, ale byla to mladá holka, která se snaží žít v zemi, která je mi blízká. Navíc znám ženu s téměř totožným osudem, až mě to při čtení občas překvapovalo. Mnohokrát jsem také oscilovala mezi přáním být součástí té kultury a radostí, že žiju někde úplně jinde, uprostřed Evropy a po dovolené v Japonsku se mám kam vracet. A to vždy oceňuji. Reálnost, plastičnost příběhu.
Kniha jako taková se četla dobře. Jistě, není napsaná dokonale, to přeskakování děje také nebylo úplně zvládnuté, ačkoliv Evita Urbaníková je na Slovensku spisovatelskou celebritou, její knihy do zlatého fondu dozajista patřit nikdy nebudou.
Dávám slabší 4 hvězdy, nicméně jsem si jistá, že si ji ještě jednou, někdy, přečtu. Jako knihu na dovolenou doporučuji.

3 20.08.2017

Předem si neodpustím poznámku, že "toto není román". Čekala jsem totiž, snad pod dojmem A. Goldena, že bude zpracována tímto způsobem, ale zážitky se prolínají každou chvíli s historií. Není to jednohubka, spíš deníček s dizertačkou dohromady, ale je to slušně napsané, respektive přeložené.
Jako plus bych určitě uvedla to, že se člověk dozví mnoho detailů ze života a historie (vzhledem k roku vydání už toto trochu splývá) gejš. Pokud jste v Japonsku byli, pak ocenite dvojnasobne. I tak by se ale našlo pár otázek na gejši, na které sem nenašla odpověď ani tady.
A co mě hodně mrzelo, že autorka to pojala jako studii, ale sebe nepředstavila. Chybí obyčejná fotka (ještě, že máme ten net) a pribeh o tom, jak se z obyčejné holky ze střední třídy stala japanofilka. Co vystudovala, jak se dostala poprvé do Japonska k rodině. No a na to, že je tam mnoho etap přeskočeno je tam naopak příliš mnoho věcí zopakováno. Nejdříve fakta, pak až k rovině filozofické. A ta už je opravdu zbytečná.
Takže za mě hvězdičky 4, tu pátou si kniha vlastně nezaslouží.

Kdo neměl mulatku, neví co je láska. Oceňuji uprimnost zpovědi, ačkoliv si nemyslím, že by v mnoha situacích byla Venuše tak nevinně, jak to občas vypadá. Byla prostě dost divoká.
Taky si myslim, že autorka zbytečně často řeší "co by, kdyby" a filozofické traktáty v závěru se do knihy nějak moc nehodí, jakoby jen chtěla deklamovat nějaké své prozření a ještě ukázat, že není úplně hloupá. Není, ale bylo to zbytečné.
Za zajímavé zážitky ukazující mimo jiné i navoněnou bídu pověstného Muchova kabinetu dávám 4*, pro sebe si píšu 3,5.

2 07.08.2017

R. T. má zvláštní talent vyždímat časem ze čtenáře pořádnou hladinku empatie i pro postavy zpočátku zcela nesympatické. Protože tak, jak ve skutečném životě nic není černobílé, tak i tady platí, že odsoudit něčí jednání je neskutečně jednoduché, ale když si dáme tu práci zjišťovat i jeho příčiny, s překvapením můžeme zjistit, že bychom se zachovali stejně. Nebo aspoň pochopit. A i to se počítá.
Takže příkladně hlavní hrdinka začíná jako nevděčný drzý spratek, co odmítá dospět a snad do šedesáti se bude představovat jako Hanka. Ne Hana... Hanka. Pak se ale postupně celé klubko rozplétá a vy v jedné chvíli nesnášíte, pak zase skoro mateřsky vzdycháte a na konci si snad ani nebudete jistí, jestli to dopadlo dobře, spravedlivě. Asi ne, ale i to je život.
Napsáno lépe (a přehledněji) než Bábovky (ty se mi líbily, ale toto je víc) , dojemné, že skoro prší moře a oddechové. Na prázdniny ideální.

5 02.08.2017

Zpoćátku mě to úplně nebavilo, teprve ve chvíli, kdy se naplno rozehrála cesta do historie, jsem si čtení začala užívat. Základní příběh byl dobrý, ale toho odbíhání bylo zbytečně moc. Chvíli jsem si rikala, jestli z toho nechce udělat Babel, ale ne, všechno to bylo jen tak (balast?!), asi pro zvýšení čtenářovy frustrace z té doby.
Když přišla Klára na venkov, tak příběh opět začal ztrácet grády. Navíc se přiznám... jelikož jsem četla anotaci předem, očekávala jsem také, že ten její svůdník bude sice svéráz, ale s určitými kvalitami. Jenže žádné Želary se nekonaly a při jeho prvním popisu jsem měla pocit, že se pozvracím (pardon), jestli si s ním opravdu začne. Naštěstí dále už byl líčen značně úsporněji, tak jsem se zpět raději neohlížela a přijala ten románek jako fakt.
Jedna výtka by se mohla týkat i dobových reálií. Přijde mi např. nepravděpodobné, že by bylo za války k dispozici tolik masa a tabáku. Škoda, že radši nedovezli křídu.
Celkově sice nejde o špatnou knížku, ale řekněme, že u Kláry chybí k mnoha činům hlubší motivace a není to zdaleka jediná postava, která má mezery.
Nepůjdete-li ale takto do hloubky, jako já, dáte plný počet bodů snadno, jinak se ovšem strhávat dá lehce, vzhledem k výše zmíněnému. Já dávám 3*. Za nosné téma a celkový styl. Každopádně nechci knihu zbytečně hanit, ale snad si časem od Katalpy přečtu i něco s komornějším, leč propracovanějším počtem postav. Už žádné páté přes deváté.

2 02.08.2017

Ne, tohle se nedá číst před spaním. Lehnu si, zavřu oči a myšlenky mi v hlavě naskakují v dlouhých souvětích, jedna přes druhou, i o banálních věcech najednou přemýšlím, jak kdybych o nich měla psát knihu, ale pak se to zlomí, usnu a druhej den si říkám, že když jsem to dala včera, dám to dnes zase a celý si to masochisticky zopakuju.
Od Bábovek jsem nic nečekala, trendy knihy mě vetšinou neosloví, takže překvapení bylo příjemný. Myslím, že není možný se v některé z těch postav nepoznat, trochu, vlastně to může být i jemná forma psychoterapie, na cizím příkladě špatný konce tolik nebolí.
Mrzí mě jen neuzavřený konec a taky mám pocit, že tam někde měla být vložená mapa, aspoň já si to tak představuju, že R. T. ji určitě měla, když to psala, takovou nástěnku, na kterou rozvěsila na papírcích jména a pak jen připichovala špendlíčkama červenou niť. Jakože tahle je sestra téhle a milenka tohohle no a toto se stalo ještě dřív než se potkali...
Je to masakr se v tom vyznat, je to vlastně taková 4D kniha. Čtivá a zábavná, takže těch pět hvězd dám s klidem. Jen bych teď chvíli potřebovala myšlenkovou mapu i sama pro sebe.

2 31.07.2017

Aspoň z počátku se mi zdálo, že čtu něco od Kateřiny Tučkové. Jiří Hájíček je mistr popisu, přenese vás do jihočeských vesnic a klidně můžete mít pocit, že vám letní vítr čechrá vlasy.....
Bohužel to je asi tak vše, co bych mohla pochválit. Je to kniha plná stereotypů - vesničtí burani, přihlouplé blondýnky. Vlastně mě žádná z postav nepřekvapila. Ani trochu. A hlavního hrdinu jsem měla chuť kopnout, protože byl neuvěřitelně laxní a měl ve všem pravdu, jak jinak. To on chápal správně, co se kdysi stalo, to on všemu rozuměl a věděl, na čí straně je právo. No dobře, to je autorská licence.
Neubráním se ale srovnání. Letní tisk je teď plný různých povídek lidových autorů, které se vyznačují skvělým popisem krajiny a z 95 % i nulovou pointou (v těch zbylých 5 % někdo zemře). Stejný dojem jsem měla i z této knihy. Dlouhé pátrání, popis každého stébla trávy a pak závěr, u kterého si člověk řekne: "Aha, tak takhle to bylo. A je to vůbec důležité? Ne, vlastně není." Tahle kniha by asi byla velmi dobrá letní povídka, ale jako kniha je to dost slabé. Nechápu, že to někomu stačí, asi jsem moc náročná, ale: "Příště více děje, prosím!!!!"

6 15.07.2015

Největší konspirační teoretik všech dob? Jonas Jonasson!!!
Nedá se říct, jestli je lepší "Analfabetka" nebo "Stařík". Dostala jsem se k oběma zároveň a začala číst jako první tuto. Trochu pomalý začátek, ale protože jsem vydržela, byla jsem odměněna pěkným a napínavým příběhem. Bohužel i v rámci jedné knihy je ta dávka podivných náhod a okolností skoro smrtelná. Hrdinům fandíte, ale občas už to jejich jednání štve. Ale špatné to nebylo, to zase ne.
Jen DŮRAZNĚ NEDOPORUČUJI číst se "Staříkem" hned po sobě. Pochopíte, že autor je posedlý mimo jiné: černochy, králem, národním socialismem, vidinou kufru plného peněz atd., atd.....
Prostě největší možná příběhová duplicita, jakou si umíte představit a která je zároveň ještě na hranici snesitelnosti pro vydavatele, jež nechce páchat profesní sebevraždu.
Takže znova: nedá se říct, jestli je lepší "Analfabetka" nebo "Stařík", ale přečtěte si anotace a vyberte si jen jednu z nich. Na tu druhou si dejte pauzu alespoň rok, jedině pak je nejspíš doceníte spravedlivě.

8 26.05.2015

Po pozvolném začátku se příběh rozjel a o napětí nebyla nouze.
Jediná nejasnost - v druhé části se mi párkrát zdálo, že dialog sice pokračuje, ale nějak divně navazuje, ale nemohu říct, jestli to nebylo třeba nebylo formátováním mé e-knihy. Také jsem nezaznamenala avizovaný důvod použití jména slečny Wrenové v originálním znění, ale i tady může být závada na mém přijímači.
Takže souhrnem - oceňuji mile nostalgický konec, který byl sice otevřený, ale přesto zajímavý, takový pocit vyváženosti jsem už u knihy dlouho neměla. Doufám v další díl a také ve filmové zpracování, chráněnci slečny Peregrinové si ho určitě zaslouží :-)

2 27.03.2015

Od této knihy jsem očekávala něco jiného. Kdybych totiž věděla, že je asi pro stejnou skupinu čtenářů, jako Harry Potter, tak bych po ní určitě nesáhla. I začátek se mi zdál tak nějak moc "fantasy", prostě, nic pro mě. Ale pak jsem se začetla a musím říct, že je úžasná! Každému, kdo by o tom pochyboval doporučuji číst v závěsu hned druhý díl, příběh se posune zase o kus dál a má to šmrnc. Prostě má :-) Jistě, fotky jsou účelové a autor si jimi asi pěkně zavařil. Kdyby tam nebyly, tak si ušetří pár měsíců života hledání a nikoho by ani nenapadlo je postrádat, natož kritizovat jejich naivitu, že?! Mně se ale líbí, mám taky smysl pro takové kuriozitky.
A na závěr - jednoznačně hlasuju, aby se podle těchto knih natočil film. Protože Rowlingová by se mohla jít zahrabat. Doufám, že pan Riggs nadále píše, ač Američan, svěží evropský styl mu nechybí.

4 27.03.2015

Docela fajn kniha, představovala jsem si při čtení pořád Báru Hrzánovou, ale že by mě nějak extra oslovila, to zase říct nemůžu. Hodnocení spíš tak 3,5 hvězdičky.

1 18.12.2014

O této knize se nedá mluvit jako o druhém díle (spíše by měl být svázaný s prvním), nechávám tedy bez hodnocení. Chybí skutečná zápletka, děj se nikam neposouvá, autor používá pořád dokola ty samé typy vtipných situací a kniha najednou skončí, což mě poměrně zklamalo.
Pokud bude ještě další díl, tak bych čekala, že konečně dojde aspoň k nějakému minimálnímu posunu ve vztahu Marie a Maxe, přijdou (na nějakou dobu) o Kostku, Marie půjde studovat, budou ji nutit se bohatě provdat, prostě bude se něco dít!
Tohle přešlapování na místě je sice vtipně napsané, ale nemůže bavit donekonečna.

Pěkné, čtivé, ale oba díly jsou napsané takříkajíc "na jeden zátah" (viz můj komentář u knihy Aristokratka ve varu). Jsem trochu překvapená, že je kniha až z roku 2012, někdy jsem si říkala (například u scény z letiště), že ji autor psal v 90. letech. Nejen z tohoto důvodu by to chtělo asi trochu upravit, protože námět i děj má velký potenciál, autor je humoristicky nadaný, ale něco tomu chybí.
...Asi, jako kdybyste dělali štrůdl a dali do něj jen jablka. Těsto se Vám povedlo, jablka v něm jsou výborná, ale jíte a jíte a jsou to pořád jen jablka. Někomu to bude chutnat i tak, ale v podstatě je jasné, že přidat rozinky, skořici a ořechy, tak z toho teprve bude excelentní dezert :-)
Osobně doufám, že pan Boček stále píše a někdo mu tam ty další ingredience nakonec pomůže přidat.

1 18.12.2014

Velmi hezky napsaná kniha, místy jsem se sice musela hlídat, abych jí tolik "nevěřila", protože autentická biografie to skutečně není, i když osobně si myslím, že pravdy je tam dost, ne vždy však příjemné (tedy ze strany aktérů autorizovatelné).
Nicméně jí to neubírá nic na čtivosti a brněnské reálie jsem si skutečně vychutnávala.

4 17.11.2014

Dvě různé knihy, dvě odlišná hodnocení, jedno mají však společné - Fitzgerald osciluje mezi genialitou a příšerně-rozvláčným-příběhem, u kterého si vážně nejste jisti, že vůbec nějak dopadne (což se u Posledního magnáta potvrdí), občas je v knize něco řečeno a pak zase vysvětleno jinak. Nedalo mi to, abych si během četby jednak nezosobňovala samotného autora i jeho manželku, podle Allenovy Půlnoci v Paříži, ale v první části také nejnovější filmové zpracování Velkého Gatsbyho. A bojím se, že to mohlo trochu ovlivnit můj úsudek.
Velký Gatsby - nepamatuji si, že bych kdy označila film lepší knihy. Tím spíš, že Hollywood románové předlohy většinou tak "zmrší", že lituju, že jsem si to vůbec pouštěla (příkladem za všechny budiž Gejša). Tady ale - snad i proto, že i autor byl Yankee, že je příběh ryze americký, to zvládli. Nemůžu si odpustit poznámku, že ve filmu bylo téměř vše mnohem promyšlenější, závěr vygradovanější, charakteristiky postav lépe seděly k jejich činům. Samozřejmě je lehčí příběh domyslet, než ho vytvářet znovu, ale přesto - pro příště tedy asi výjimečně raději shlédnu film.
Poslední Magnát - zde obzvlášť vynikne občasná zmatenost a neudržení jedné dějové linie. Omluvou pro autora může být zejména skutečnost, že příběh není dopsaný a věřím tomu, že by jej dokázal ještě "učesat". Předpokládaný konec, tak jak si prý F.S.F. dělal k němu zápisky a jak se s ním údajně svěřoval svým známým je dost složitý a zmatený ale opravdu si myslím, že je v tom autor nevinně, tak to hodnotit nebudu.
Celkový dojem: za úžasné pasáže 5*, vzhledem k výhradám výše jde jedna dolů.

1 11.11.2014