Venuše Samešová
Venuše Samešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248626/bmid_venuse-samesova-62m-248626.jpg
4
77
23
Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na Hradčanech. Venuše Samešová je ženou nevšedního osudu. Už proto, že je výtvarnicí… Už proto, že ztvárnila roli slavné princezny… Už proto, že žila v normalizační Praze jako míšenka a byla krásná. Něco takového se rovnalo pozvání do umělecké společnosti, a tak se Venuše stala součástí legendární bohémské komunity v domě Jiřího Muchy na Hradčanech. I o tom přináší ve své knize obsáhlé svědectví… A dál? Zajímavá je i proto, že její otec byl krotitelem lvů a matka Holanďankou narozenou v Německu. Její otec, Venušin dědeček, pocházel z afrického Toga. „Babička ho nechtěla, ale měl spoustu zlata a to nejspíš rozhodlo“, vypravuje ve své knize o skandálu, který otřásl ve dvacátých letech měšťáckou společností německého Ulmu. Venušini rodiče pak zažili bombardování Drážďan, kde stáli na sklonku války se svým cirkusem. Právě to je nejspíš definitivně sblížilo a dalo dohromady. Čím ještě byla tahle žena se zvláštním jménem výjimečná? Nejspíš tím, že se drze postavila svazákům i pánubohu. Pašovala hašiš z Maroka. Emigrovala do Západního Berlína, pracovala tu v nevěstinci a jen málokdo dokázal popsat vztahy mezi dívkami tak jako ona v této knize. Zejména je však pozoruhodná proto, že tohle všechno, celý svůj život, reflektuje s otevřeností, vypravěčskou inteligencí a důstojnosti ženy, s níž se mnozí - často významní a známí - muži pokoušeli od jejích dívčích let manipulovat a nakládat. Ona si přitom udržela svůj idealistický, a kdo ví, pro cyniky možná i naivní pohled na svět.... celý text
Přidat komentář
Příjemně odsejpající kniha. Autorka nepochybně prožila (prožívá) zajímavý život. Celou knihou se vine obviňování rodičů za to, jaká byla nebo jaká je. Chápu, že přístup rodičů byl v mnohém určující, ale asi bych je neodsuzovala za vše špatné, co se mi v životě stalo. Na jednu stranu je autorka k sobě kritická, ale hned na druhé nadechnutí sděluje, že za její životní laxnost a tedy i neúspěchy mohou rodiče. To mi ke konci knihy už trochu vadilo.
Kniha částečně odhaluje život "světských" a je dobrou doplňkovou četbou k románu P. Rotha Pražské orgie. Neméně významná je vzpomínka na tvorbu fotografa Tarase Kuščinského a život v "perníkové chaloupce" Jiřího Muchy včetně divočení na Hrádečku. Čtivá autobiografie. I mistr Karel se zde mihne.
Je to velmi otevřená kniha, v tom z velké části tkví její přitažlivost, protože v každém z nás je kousek zvědavce, kterého baví nahlížet do cizích obyváků a ložnic. Přesto si myslím, že výjimečnost hlavní hrdinky spočívala hlavně v jejím pro socialistické Československo netypickém rodinném zázemí, atraktivním vzhledu a promiskuitním chování, což mile upřímně líčí v první části. Jinakost ji činila zajímavou. Umělecké prostředí Prahy, jehož byla dekorativním doplňkem, opustila. V Německu už byla jen sama za sebe a její výjimečnost pohasla. Zhasla. A ta urputná snaha ukázat, že autorka není hloupá, je taky na škodu.
zajímavé počtení. ale jak už kdosi zmínil, trochu moc filozofování a obviňování rodičů.
Velice zajímavá knížka. Není zbytečně tlustá. Text je čtivý a jednoduše strukturovaný. Autorčina otevřenost je velmi milá. Knihu lze určitě doporučit. Doufám, že si tuto knihu přečetl i Kája.
Hlavní hrdinka knihy je bezpochyby druhou nejvýznamnější českou Venuší, po té věstonické. Z knihy mi vyplývá, že kočovný a dobrodružný život byl možná ten nejlepší protijed proti nástrahám socialismu, minimálně autorka nedává znát dopad tehdejší doby na svůj život. Hodnocení rodičů je možná zavádějící a přes všechny argumenty proti matce je jasné, že se Venuše prostě nevychovala sama…
Kniha mi vzdáleně připomínala i „My děti ze stanice zoo“ , protože se také dotkla drog, alkoholu, volné lásky a také nás zavedla do západního Berlína. Jsem rád, že se hlavní protagonistka odhodlala popsat svůj život, který je celý nesmírně zajímavý, i když se média typu Reflex a Respekt především zaměřila na kapitoly, týkající se života v bytě Jiřího Muchy.
Kdo neměl mulatku, neví co je láska. Oceňuji uprimnost zpovědi, ačkoliv si nemyslím, že by v mnoha situacích byla Venuše tak nevinně, jak to občas vypadá. Byla prostě dost divoká.
Taky si myslim, že autorka zbytečně často řeší "co by, kdyby" a filozofické traktáty v závěru se do knihy nějak moc nehodí, jakoby jen chtěla deklamovat nějaké své prozření a ještě ukázat, že není úplně hloupá. Není, ale bylo to zbytečné.
Za zajímavé zážitky ukazující mimo jiné i navoněnou bídu pověstného Muchova kabinetu dávám 4*, pro sebe si píšu 3,5.
Krásně napsaný příběh. Krásné zážitky. Na příběhu je vidět temné stránky i světlé stránky života. Nemá cenu komentovat či odsuzovat cizí život. Nebyl jsem u toho a nevím podrobnosti. Ohledně knížky... ano jsou tam překlepy. Ale číst se to dá. Jen škoda, že knížka vyšla jako paperback. Fotografie také povedené.
Kniha se četla překvapivě dobře a yla dobře napsaná i fotky jsou fajn.. Za plnou cenu bych ji nekoupil ale za těch 49 kaček fakt dobry
Venuše byla a je bezesporu krásnou ženou. Co kdyby se ale nenarodila jako míšenka? Byl by i tak její život poutavý? Byla by i ona pro ostatní zajímavou a čím vlastně? V mnoha rádoby hlubokých úvahách mě bohužel nepřesvědčila ani o nevšedním osudu, ani o vnitřní síle.
Moje recenze:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/sex-a-drogy-bez-rock-n-rollu-7579
Dvě hvězdičky jen za tu "exotickou vícenežpolovinu", protože mě donutila přemýšlet, o čem bych psala já... a vybavil se mi Sherlock :)
Když je vyprávět CO, dá se docela dobře akceptovat, že drhne JAK. Tady se to dalo unést tak do tří čtvrtin, potom už mi text přišel příliš bezduchý a nepomáhalo mu nic, ani mimořádná otevřenost a upřímnost sdělení. Zajímavé bylo vyprávění o životě bez zaměstnaneckého razítka v občance i po skončení studií a přejíždění hranic na západ tam a zase zpátky, bez nějakých větších potíží. To vše v osmdesátých normalizačních letech.
Velmi zajímává kniha, která poutavě a nečekaně (ale velmi pravdivě) popisuje dobu u nás v letech normalizace - až do současnosti, určité skupiny lidí. Doporučuji k přečtení, aby si čtenáři mohli udělat srovnání s popsáním této doby od jiných autorů a z jiného úhlu.
Nic jsem od knihy neočekával a z knihovny ji přinesl jen ze zvědavosti. Mile mě překvapila svou otevřeností. O Pražských bohémech se sice nedozvíte téměř nic (Venuše se mezi nimi ocitla ve svých 16 letech, takže asi i proto), ale osud je to zajímavý. Osud holky, kterou se nikdo moc nesnažil vychovávat, kterou finančně podporoval zejména otec, takže nemusela prakticky nic dělat. Která nepopírá svou kariéru prostitutky atd. Na rozdíl od Tulipy si nemyslím, že by autorka dávala vše za vinu svému okolí, jen se snaží hledat příčiny.
Je to čtivé a je to bezpochyby zajímavý pohled na život nejenom v komunistickém Československu. Pět hvězdiček nedávám pouze proto, že mě zarazil kritický a často bezohledný bez špetky soucitu postavený názor na život. Vadilo mi, že autorka v celé knize neustále dokola opakovala s čím byla nespokojená a dávala to za vinu všem okolo, jenom hlavně ne sobě. Často až surový a egostický přístup mi občas kazil knihu. A některé názory autorky mi bohužel přišly zcestné a kruté. Škoda.
Pro mne velice čtivá a obsahově zajímavá kniha. Nechyběl mi tam humor, surovost života ani otevřenost. Ta otevřenost mne asi překvapila a zároven i upoutala nejvíce. Doporučuji.
Svižné vyprávění, nečekaně barevné (ale nepřibarvované), o době, která hýřila hlavně šedí. Pro mě velmi překvapivé svědectví o době, kterou jsem nezažila, ale o které jsem měla úplně jiné představy. Pražská bohéma šedesátých let a sedmdesátých vůbec nebyla úzkoprsá… :-) Memoáry se velmi dobře čtou, autorka píše vtipně otevřeně, nevynechává ani známá jména, samozřejmě, že trochu bulvár, ale z let normalizace, takže už spíš retro bulvár.
Na rozdíl od mého nic nekomentujícího předskokana, se budu snažit o této knize napsat toho trochu více.
Autobiografický román Venuše Samešové je příjemné čtení. Jako krásná míšenka se už od patnácti let dostala do společnosti pražských umělců, herců a zpěváků. Pravidelně se objevovala na různých večírcích, kde nebyla nouze o hromadný sex, alkohol a různé narkotika. V "perníkovém" bytě Jiřího Muchy, syna malíře Alfonse Muchy fetovala s pravnučkou básníka Jaroslava Vrchlického. Na jiných večírcích poznala Landovského, Formana, Havla nebo vyhlášeného fotografa Tarase Kuščynskyho, kterému nějakou dobu stála modelem při focení aktů. V roce 1984 emigrovala do Západního Berlína, kde se živila i jako prostitutka. Zde byl její zákazník i božský Kája Gott.
Celá kniha je napsaná jednoduchou, ale docela srozumitelnou formou. Doporučuji přečíst všem ženám, milovníkům autobiografií a obdivovatelům této ženy.
Štítky knihy
drogy životopisy, biografie prostituce hašiš normalizace (1969-1989) výtvarní umělci, výtvarníci emigrace společnost bohémský život Malá Strana (Praha)
Venuše SamešováKniha Venuše Samešová je v
| Přečtených | 103x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 56x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 7x |
Zajímavý, hodně otevřený příběh. Nevím, co napsat víc - žít bych tak nechtěla, neuměla....