Venuše Samešová

Na knihu mě navnadil Dan Hrubý, který ve své knize o pražských příbězích věnoval Venuši a její rodině pár stránek. Bohužel jsem zjistil, že zároveň propálil vše zajímavé (s výjimkou horizontálního setkání s Karlem Gottem) a Sámešové kniha tak už nepřinesla nic extra navíc. Takže jsem po jejím přečtení celkem zklamaný. Očekával jsem memoáry pořádné divošky nespoutané v jakýchkoli směrech, ale v podstatě tomu bylo přesně naopak. Žádné pěkně dopodrobna popsané pikantnosti. Žádný vtip (pokud za něj nepovažujeme věty typu "před odjezdem jsem se vyspala s kamarádem, kterého jsem tři měsíce neviděla, aby to se mnou v Berlíně nemlátilo"). Zato hodně (pseudo)filozofických, poněkud utahaných a až zarážejících teorií - o bolícím zubu, o bohu, o tom, jak dvojí divné zazvonění telefonu je důkazem toho, že táta posmrtně přiznal svůj omyl apod. Hodně řečí obviňujících rodiče a sestry z jejího osudu. S tím se ale dokážu celkem identifikovat, čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, jak se na něm rodiče často negativně projevili a jejich vlivu na své chování a prožívání je schopen se zbavit třeba až po mnoha desetiletích, pokud vůbec. Co se dá vyčíst mezi řádky: s Venuší sexuální touha opravdu hodně mlátila. Holý se jí nemohl zbavit, Hlavatý ji připadal neodolatelný, ačkoli si holil vršek hlavy a tak ho jistý jeho kolega přiléhavě nazval "plešatým opičákem". Na Ulricha nadávala, a stejně by se s ním po dvaceti letech vyspala, jen kdyby byl při jejich setkání o chlup milejší. A nepůsobilo na ni Muchovo kouzlo, byla k němu hodně kritická, řekl bych, že poprávu.

Z textu je poznat, že autorka není profesionální spisovatelka. Ale tento fakt na čtivosti mnoho neubírá. Příjemná autobiografie v atraktivních kulisách pražské bohémy v totalitním ČSSR. Ale jak již zde někteří zmiňovali - všudypřítomné obviňování rodičů za životní neúspěchy celkový dojem kazí. Autorka si nedokázala přiznat, že přesto, že ji příroda obdařila výjimečnou exotickou krásou, přirozenou inteligencí i nadáním a živočišnou spontaneitou, ona toto vše nedokázala ve svém životě zúročit.

Zajímavý, hodně otevřený příběh. Nevím, co napsat víc - žít bych tak nechtěla, neuměla....

Příjemně odsejpající kniha. Autorka nepochybně prožila (prožívá) zajímavý život. Celou knihou se vine obviňování rodičů za to, jaká byla nebo jaká je. Chápu, že přístup rodičů byl v mnohém určující, ale asi bych je neodsuzovala za vše špatné, co se mi v životě stalo. Na jednu stranu je autorka k sobě kritická, ale hned na druhé nadechnutí sděluje, že za její životní laxnost a tedy i neúspěchy mohou rodiče. To mi ke konci knihy už trochu vadilo.

Moc dobře se to četlo. Svižné tempo.
Zajímavý život, zajímavé ženy.

Kniha částečně odhaluje život "světských" a je dobrou doplňkovou četbou k románu P. Rotha Pražské orgie. Neméně významná je vzpomínka na tvorbu fotografa Tarase Kuščinského a život v "perníkové chaloupce" Jiřího Muchy včetně divočení na Hrádečku. Čtivá autobiografie. I mistr Karel se zde mihne.

Je to velmi otevřená kniha, v tom z velké části tkví její přitažlivost, protože v každém z nás je kousek zvědavce, kterého baví nahlížet do cizích obyváků a ložnic. Přesto si myslím, že výjimečnost hlavní hrdinky spočívala hlavně v jejím pro socialistické Československo netypickém rodinném zázemí, atraktivním vzhledu a promiskuitním chování, což mile upřímně líčí v první části. Jinakost ji činila zajímavou. Umělecké prostředí Prahy, jehož byla dekorativním doplňkem, opustila. V Německu už byla jen sama za sebe a její výjimečnost pohasla. Zhasla. A ta urputná snaha ukázat, že autorka není hloupá, je taky na škodu.

zajímavé počtení. ale jak už kdosi zmínil, trochu moc filozofování a obviňování rodičů.

Velice zajímavá knížka. Není zbytečně tlustá. Text je čtivý a jednoduše strukturovaný. Autorčina otevřenost je velmi milá. Knihu lze určitě doporučit. Doufám, že si tuto knihu přečetl i Kája.

Hlavní hrdinka knihy je bezpochyby druhou nejvýznamnější českou Venuší, po té věstonické. Z knihy mi vyplývá, že kočovný a dobrodružný život byl možná ten nejlepší protijed proti nástrahám socialismu, minimálně autorka nedává znát dopad tehdejší doby na svůj život. Hodnocení rodičů je možná zavádějící a přes všechny argumenty proti matce je jasné, že se Venuše prostě nevychovala sama…

Kniha mi vzdáleně připomínala i „My děti ze stanice zoo“ , protože se také dotkla drog, alkoholu, volné lásky a také nás zavedla do západního Berlína. Jsem rád, že se hlavní protagonistka odhodlala popsat svůj život, který je celý nesmírně zajímavý, i když se média typu Reflex a Respekt především zaměřila na kapitoly, týkající se života v bytě Jiřího Muchy.

Kdo neměl mulatku, neví co je láska. Oceňuji uprimnost zpovědi, ačkoliv si nemyslím, že by v mnoha situacích byla Venuše tak nevinně, jak to občas vypadá. Byla prostě dost divoká.
Taky si myslim, že autorka zbytečně často řeší "co by, kdyby" a filozofické traktáty v závěru se do knihy nějak moc nehodí, jakoby jen chtěla deklamovat nějaké své prozření a ještě ukázat, že není úplně hloupá. Není, ale bylo to zbytečné.
Za zajímavé zážitky ukazující mimo jiné i navoněnou bídu pověstného Muchova kabinetu dávám 4*, pro sebe si píšu 3,5.

Krásně napsaný příběh. Krásné zážitky. Na příběhu je vidět temné stránky i světlé stránky života. Nemá cenu komentovat či odsuzovat cizí život. Nebyl jsem u toho a nevím podrobnosti. Ohledně knížky... ano jsou tam překlepy. Ale číst se to dá. Jen škoda, že knížka vyšla jako paperback. Fotografie také povedené.

Kniha se četla překvapivě dobře a yla dobře napsaná i fotky jsou fajn.. Za plnou cenu bych ji nekoupil ale za těch 49 kaček fakt dobry

Venuše byla a je bezesporu krásnou ženou. Co kdyby se ale nenarodila jako míšenka? Byl by i tak její život poutavý? Byla by i ona pro ostatní zajímavou a čím vlastně? V mnoha rádoby hlubokých úvahách mě bohužel nepřesvědčila ani o nevšedním osudu, ani o vnitřní síle.

Moje recenze:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/sex-a-drogy-bez-rock-n-rollu-7579
Dvě hvězdičky jen za tu "exotickou vícenežpolovinu", protože mě donutila přemýšlet, o čem bych psala já... a vybavil se mi Sherlock :)

Když je vyprávět CO, dá se docela dobře akceptovat, že drhne JAK. Tady se to dalo unést tak do tří čtvrtin, potom už mi text přišel příliš bezduchý a nepomáhalo mu nic, ani mimořádná otevřenost a upřímnost sdělení. Zajímavé bylo vyprávění o životě bez zaměstnaneckého razítka v občance i po skončení studií a přejíždění hranic na západ tam a zase zpátky, bez nějakých větších potíží. To vše v osmdesátých normalizačních letech.

Velmi zajímává kniha, která poutavě a nečekaně (ale velmi pravdivě) popisuje dobu u nás v letech normalizace - až do současnosti, určité skupiny lidí. Doporučuji k přečtení, aby si čtenáři mohli udělat srovnání s popsáním této doby od jiných autorů a z jiného úhlu.

Nic jsem od knihy neočekával a z knihovny ji přinesl jen ze zvědavosti. Mile mě překvapila svou otevřeností. O Pražských bohémech se sice nedozvíte téměř nic (Venuše se mezi nimi ocitla ve svých 16 letech, takže asi i proto), ale osud je to zajímavý. Osud holky, kterou se nikdo moc nesnažil vychovávat, kterou finančně podporoval zejména otec, takže nemusela prakticky nic dělat. Která nepopírá svou kariéru prostitutky atd. Na rozdíl od Tulipy si nemyslím, že by autorka dávala vše za vinu svému okolí, jen se snaží hledat příčiny.

Je to čtivé a je to bezpochyby zajímavý pohled na život nejenom v komunistickém Československu. Pět hvězdiček nedávám pouze proto, že mě zarazil kritický a často bezohledný bez špetky soucitu postavený názor na život. Vadilo mi, že autorka v celé knize neustále dokola opakovala s čím byla nespokojená a dávala to za vinu všem okolo, jenom hlavně ne sobě. Často až surový a egostický přístup mi občas kazil knihu. A některé názory autorky mi bohužel přišly zcestné a kruté. Škoda.