Mermaid komentáře u knih

U babičky jsem měla první vydání (než vůbec vydal Albatros) a líbila se mi natolik, že jsem se po počátečním předčítání naučila písmenka i říkanky, které se mi vybavuji dodnes. Dětem jsem koupila novější vydani, abych se o puvodni knihu nemusela bat :-) a i zpětně knížku povazuju za nejlepší slabikář vůbec.

2 05.08.2023

Knížku jsem koupila za symbolickou cenu ve výprodeji a ačkoliv jsem tedy nic nečekala, byla jsem velmi mile překvapená. Trochu pohádky, více možná bajky a čeština použita způsobem, který
Vám prostě žádný překlad nenabídne. Děti si na ni tříbí smysl pro humor. Čteme i s tříleťákem, když se zeptá, vysvětlím. Děti bych v tomto rozhodně nepodceňovala! Sama si pamatuju, že mě v dětství bavily snad nejvíc knížky "vícevrstnaté" - jinak jsem jejich příběh chápala jako úplně malá a jinak s přibývajícím věkem, jak se mi postupně odtajňovaly všechny slova, významy. Takové knihy pak vydržely v knihovně nejdéle. Takže určitě doporučuji, doufám, že ji objeví více milovníků češtiny. Pro nás je nej asi pohádka o slepičce .

15.05.2023

Autorka píše trochu jiným stylem. Nazvěme jej třeba "vzletný". Není to styl pro každého a oplývá celou škálou filozofických úvah, ačkoliv je psán současným jazykem. Možná by přesnější označení bylo pop-art, pokud je něco takového v literatuře možné.
Příběh mě docela bavil, ale jak už to tak je, když máte bohatý vnitřní život, realita byla o dost prostší myšlenkám hlavního hrdiny. Konec - vzhledem k začátku, měl spíš překvapit a to se vlastně povedlo. Kdo za kým nakonec dolejzal, he?

2 08.05.2023

Začátek bylo nutné protrpět, Monika neustále žehrající a hlavně se opakující. Opravdu mi to připomnělo první díl "Odstínů"(na další jsem už nechtěla obětovat mozkové buňky), tam se taky každá věta opakovala snad desetkrát. Příběh jako takový byl docela originální a zajímavý, ale Evelyn ve svých rolácích bez rukávů se pro mě nikdy docela nezhmotnila. Mezinárodní úspěch chápu, je to dáno univerzálností knihy, ale pokud mám být objektivní, víc jak na tři hvězdy to není.

8 08.05.2023

O příběhu tu bylo napsáno jistě mnoho, tak jen dodám, že ráda čtu romány s dějovou linkou na reálném základě. Ale tento mi přišel jako jeden z těch slabých. První půlku trochu neobratný styl, používané výrazy jsem četla v dívčích románech z dvacátých a třicátých let, takže se mi zdály jednak časově neodpovídajíci (ake kdo ví?) a druhak krkolomné a násilně našroubované. Ke konci to už autorka "vybrala", ale stále si musím přiznat, že mě kniha za srdce úplně nechytla. Třeba ještě dostane šanci v budoucnu.

3 08.05.2023

Asi první kniha, kterou doporučím navzdory tomu, že nakonec nedostane plný počet hvězdiček.
Snad neprozradím mnoho, když napíšu, že všechny povídky spojují krom postavy psycholožky i složité rodinné vztahy. Zápletky jsou originální a jednotlivé příběhy mají spád. Když jsem před nedávnem četla soubor Krysí ostrov od Nesbøa, zdaleka mě nevtáhl tolik jako tato kniha.
Jenže...styl psaní není úplně vytříbený a jména postav často tak románová, až to tahá oči. S tím stylem bych nicméně řekla, že se to postupně lepšilo a snad bych si i troufla tipnout, v jakém pořadí autorka texty psala. Ovšem co je dost zvláštní jsou ty semtamhrubky. Opravdu nebyl nikdo, kdo by si všiml?
Autorka má dobré nápady (nemusí tedy ani umět uplést z ničeho bič). Takže, pokud má další v šuplíku a trochu se procvičí ve stylistice, uslyšíme o ní jako o úspěšné spisovatelce nebo scénáristce.

1 21.03.2023

Poutavý příběh dvou lidí, jejichž osudy se (jak jinak) protnou. Oceňuji vhled do práce šmolařů, o níž jsem do dnešní doby věděla jen pramálo. Děj byl dobře vystavěný a slušně gradoval, ale někde za půlkou začal ztrácet dech. Posledních pár kapitol se pak slilo v dlouhatánský epilog a štěstí už kapalo jak smůla z vlasatek.

1 26.02.2023

"Jak se dostat z hájovny do háje". Krása a smutek se u knih nevylučuje, takže můžu použít obě slova. Čekala jsem dobový román a objevila román normalizační, tedy z doby relativně nedávno minulé. Ale dnes už si těžko představíme, že nedůvěra v sověty znamenala přitěžující okolnost a kojenec vyžadující matku neznamenal naopak nic.
Chápu, že pro některé čtenářky nebude kniha stravitelná, pokud v té době žily a splynuly s davem, přizpůsobily se režimu a nechtěly VÍC - pak určitě mohly prožít hezký život. Ale od hrdinky Lindy žádné kývání nečekejte. A nečekejte ani Harlekýnku. Je to příběh o statečnosti a na konci možná ukápne i slza. Mně useknutý nepřišel. (Ale těch vykřičníků příště ubrat!!!)

9 10.02.2023

Kdysi dávno jsem o Bundym viděla film a řekla bych, že stál na počátku mého trochu většího zájmu o zločiny (když nepočítám Dobrodružství kriminalistiky, které jsem už v dětství hltala).
Později jsem Bundyho příběh ještě párkrát někde slyšela nebo přečetla a teď jsem dostala chuť na tuhle komplexní knižní chuťovku, kterou jsem průběžně prokládala dokumentem na Netflixu.
Pohled někoho, kdo Teda mohl pokládat za svého přítele je určitě velký bonus, kniha je čtivá a popis jednotlivých případů poměrně podrobný. Navíc bod autorce za to, že jsem celý jeden večer přemýšlela o tom, jestli opravdu nemohlo dojít k justičnímu omylu.
Nicméně výhrady mám.
Autorka knihu s každým dalším vydáním aktualizuje. Na jedné straně není špatné vidět vývoj jejího uvažování. Jak o tom všem smýšlela dřív a jak teď, s odstupem let. Ale některé události jsou popsané vícekrát a pokaždé trochu jinak. A popis se někde liší i od informací v dokumentu, který je podpořen obrazovými a zvukovými záznamy. Občas bych řekla, že autorka vychází dokonce z Urban legends, třeba té o katyni nebo o saltu vzad do dodávky.
Taky mě překvapilo, že nikde nereflektovala zjištění, že vraždu Katherine Merry Devine skutečně nespáchal Bundy, ale W. E. Cosden. Snad si někdo dá tu práci a jednou prověří DNA všech jeho předpokládaných obětí a naopak i u všech neobjasněných vražd, abychom dokázali najít viníky aspoň dnes. Jen těžko se dá věřit tomu, jaké měl Ted Bundy kdysi štěstí. Všechny ty ohavnosti co udělal a nikdo ho nikdy neviděl. Nebo ho nedokázali ani popsat. Pohledného tmavovlasého studenta s pěkným hlasem. Už nikdy nebudu nosit pěšinku uprostřed.

5 03.02.2023

Čtivá a pěkná kniha z Brna a okolí. Jezdím často kolem Jundrova a tak teď vždycky přemýšlím, kde asi ta Emilka bydlela? Ale k věci: Nejlepší romány píše život sám, ačkoliv jsem nikdy nesouhlasila s tím, že každému nakládá, kolik unese. Mnozí neunesli....
Ptejte se svých babiček na jejich příběhy. Dokud můžete!

16 03.01.2023

Stylisticky na úrovni slohové práce žáka 2. stupně. Hvězdičky dávám za představení různých zemí dětem. Jinak je to opravdu pro začínající čtenáře, starším ta úroveň textu podle mě stačit nemůže.

12.12.2022

Ani nebudu skrývat své překvapení. Nic moc jsem nečekala a hodně mě to bavilo. Kritici většinou postrádají pohnutky vedlejších postav a další vývoj děje. Ale mě to stačilo. Co nebylo vyřčeno ani vědět nepotřebuju a to jsem hodně zvědavá a nemám ráda knihy bez konce.
Možná, že už mám taky trochu odžito, dokážu si některé věci i domyslet.
V každém případě - čtu velice ráda české knihy a v posledních letech se objevilo mnoho dobrých autorek, což o spisovatelích (mužích) říct nemůžu. Snad jen Patrik Hartl pobaví, ale jeho ženské postavy jsou ne-uvěřitelné a trochu ploché.
Tady bylo poznat, že Mádl texty průběžně konzultoval s přítelkyní i s jinými ženami a Veroničino chování obvykle dávalo smysl.
Zatím nejlepší počin JM.

4 21.07.2022

Knížka je moc pěkná, navíc magnetická, takže přiložené magnetky fungují na každé straně. Mik-Mak a jeho kamarád Nilak rozvážejí zmrzlinu do světa.
Hvězdičku strhávám jen kvůli českému překladu, který je místy otřesný. Původní kniha je asi rýmovaná, tady jsou na některých stránkách nevydařené pokusy, zbytek je taková divná čeština, radši vykládám příběh svými slovy.

09.02.2022

Budu se snažit být hodná, koneckonců ne každý má odvahu a schopnosti nějaký text dokončit, vytáhnout z počítače a nechat tisknout.
Mám pocit, že autorka tam vkladala hodně že sebe, takže bych ji odhadla na menší plnoštíhlou brunetu, původem z Jirkova nebo Chomutova, která má ráda jídlo (hlavně sladké a pizzu) a víno, pochopitelně. Když někam cestuje, ráda studuje průvodce.
A mohla bych pokračovat dál a dál, ale už by to bylo moc osobní a já jsem slíbila být hodná.
Má sklenice vína to tedy není, ale rozmlouvat tuhle knížku nikomu nehodlám.

05.02.2022

Jak už tu mnohokrát zaznělo, kniha je navzdory tématu pozitivně laděná. Řekla bych stejně jako její autor Eddie, aspoň z fotek mi připadá jako někdo, o kom byste prohlásili, že je jako "sluníčko".
Tak proč ubírám na hodnocení?
Zážitky jsou popisovány poněkud trhaně. Něco zajímavého nebo důležitého se stane, ale bližší informace nedostanete. Často si vzpomínky trochu protiřečí, jednou se něco dělalo tak, příště to bylo nemyslitelné. Lidé, kteří byli na pokraji smrti jsou později zdraví, bez následků.
Mátlo mě to, jsem o věcech zvyklá hodně přemýšlet a když něco nesedí a odpověď proč? navíc chybí, není to komfortní.
Ale abych neskončila negativně, kniha se čte dobře, lehce, takže není důvod k nepřečtení

Pro ty, kteří přijali knihu jako ČTENÁŘSKOU VÝZVU jen malé upozornění. Autor se narodil až PO 1. Svět. Válce, ale knihu lze zařadit do kategorie zemřelých autorů, nebo mezi skrývající se hlavní hrdiny, popř. Mezi lit. faktu,

2 05.02.2022

Znáte takový ten přístroj, kam hodíte minci a ona pak v obrovském trychtýři krouží a krouží, v čím dál tím menším poloměru, až nakonec spadne do díry uprostřed?
Přesně tak jsem si připadala při čtení této knihy.
Kroužíte kolem pointy, nejspíš ji už i někde na té cestě objevíte, ale stejně se těšíte na každý další večer, kdy máte konečně čas na čtení. A na odhalování Tajemství. A tak kroužíte dál.
Tohle je Třeštíková v nejlepší formě. Po několika knihách, které byly snad zajímavé - ale zapomenutelné je tu něco, co stojí za přečtení.

Navíc můžu pochválit, že právě zmiňovaná pointa tentokrát nechyběla. U R.T., která je nerada doslovná, to rozhodně není samozřejmost a mě otevřené konce nesedí.

Takže za mě spokojenost. A větší množství abnormalit na tak malém vzorku populace mi nevadí. Nikdo nemá rád nudné postavy.

2 27.01.2022

Knihu jsem měla zapůjčenou z knihovny a jsem ráda, protože nepatří k těm, které bych potřebovala vlastnit. A celkově si myslím, množina potenciálních kupců nebude velká. Brňáci a příznivci AG.
Některé příběhy jsou vypointované lépe, někde to možná trochu vázne, ale že by mě to úplně nebavilo, říct nemůžu. Lepší průměr, víc k přemýšlení než k tomu, se bát.

2 15.01.2022

Dlouho jsem si myslela, že hvězdu uberu. Bylo to především kvůli americkému náhledu a jeho nabubřelosti, která je hodně přítomná.
Celkem by mě zajímalo, jestli jim už do Sunaru nepřimíchávaji látky, které je nutí produkovat věty jako "Amerika je nejskvělejší zemí na světě" apod.
Jakkoliv se vyprávění Hong autor snažil vyvážit úvahami Anny o tom, že "to tak muselo být, nemohli jsme nechat zvítězit komunisty", i samotná kniha ukazuje kaňky a skvrny na pověsti USA.
Být v područí nebo jen vlivu jakékoliv cizí země je jednoduše zlo, zlo...a zlo. A omlouvat to dobrými úmysly je scestné.
Dále mi přišly zbytečné brutální scény znásilnění. Autor se za ně omlouvá s tím, že jde o přiblížení toho, jak ženy trpěly.
Jinak je ovšem kniha velice čtivá, volné pokračování určitě vyhledám a po dlouhé době je to dílo, které doporučuji. Tuhle část historie je dobré znát. Poprvé mám navíc chuť neletět příště do Tokia, ale do Soulu.

2 04.01.2022

Nepatřím ke stálým čtenářům Nesbøa, proto nebudu srovnávat s jeho jinými díly.
Jestli se dá vůbec říct, že mě na knihách něco nebaví, tak to jsou jejich začátky. Těch pár ospalých stran, které čtenář musí přetrpět, než se spisovatel dostane do tempa (občas dokonce úplně změní styl), zkrátka než se stane ten ZÁZRAK a vy se už nemůžete odtrhnout.
U povídek je to horší v tom smyslu, že obvykle nejsou psané v jednom sledu, tvoří jen intermezzo mezi ostatními knihami autora, možná si na nich i zkouší, jestli se příběh sám nějak odkope a nabobtná a když se tak nestane, zůstane povídka. Mnoho povídek = mnoho pomalých začátků a tak trpíte znovu a znovu.
Ale tady jsem si buď zvykla, nebo nevím, ale ke konci mě to celé začalo bavit natolik, že jsem se rozhodla pro plný počet hvězd.
Ano, příběhy nemají extra překvapivou pointu, ale určitě nenudí.

Největší výhradu tak mám nakonec k překladu. Autor se jménem natolik známým, by si už asi zasloužil někoho, kdo jeho myšlenky v překladu nepohřbí.
Bylo tam opravdu hodně míst, kde text vyžadoval úplně jiné synonymum. U jedné povídky tenhle přístup skoro zazdil pointu.
V knize o sobě hrdina jedné kapitoly uvažuje jako o "muži průměrně inteligentním s mírně nadprůměrným citem pro jazyk". Tak zrovna ten cit pro jazyk by měl mít vydavatel vysoce nadprůměrný.

2 02.11.2021

Takových knih je jako šafránu. Vtipných, přitom inteligentních.
K veterinářům jsem získala při čtení velký obdiv. Těžkosti, s kterými se během své praxe musejí potýkat si nezadají s nasazením lékařů v první válečné linii.
V první části knihy jsem se hodně pobavila, část s oblekem je pak totální šperk dílu.
Část druhá pak oproti tomu plynula v přílišném poklidu, aby se pak na závěr dostala do známých obrátek.
Ráda si přečtu pokračování, i kdyby byl další díl humoru prostý, práce je to natolik zajímavá, že se snad opět dozvím něco nového.

8 21.10.2021