Mermaid komentáře u knih

Thrillery běžně nečtu, ale tady jsem udělala výjimku, už anotace mi prišla poutavá. A nelituji.
Jistě, víte poměrně brzy, jak kniha asi dopadne, ale i cesta může být cíl a četbu jsem si užívala.
I když je příběh místy trochu děravý, není to nic hrozného. Hrozný je jen fakt, že i takoví lidé opravdu žijí mezi námi.

5 27.12.2017

Kniha velmi dobrá, určitě nenudí.
Rodiče autorky jsou nicméně typem lidí, kterým bych děti odebírala, mohli být geniální jak chtěli (nebo to spíš předstírat), ale jejich nezodpovědnost a neschopnost vychovávat děti je očividná. Rodičovství je i trochu sebeobětování se, takový krok ale udělali snad jen jednou, dvakrát, jinak je hnala sobeckost a nejspíš i duševní poruchy.
Tohle je skutečná Amerika, pod blýskavým staniolem.

17.12.2017

Tuto knihu bych označila jako dobrý úvod do problematiky druhé světové války a tzv. Židovské otázky.
Z tohoto důvodu je vhodná zejména pro starší děti, ale to určitě neznamená, že si na své nepřijdou i dospělí.
Jen neobsahuje žádné velké "drasťárny", snad mimo jedné části je to kniha dobrodružná, nikoliv děsivá.
Přiznám se, s určitou omluvou, že mne chvílemi i napadalo, že toho štěstí mají kluci neobyčejně mnoho a také, že se mi potvrdilo, že ve Francii byla válka celkově mnohem mírnější. Tady (a vůbec dále na východ) by totiž jejich zážitky byly úplně jiné. (viz např. tématicky podobné Nabarvené ptáče, které doporučuji, ale stojí na opačné straně - je jen pro silnější povahy).
Z Paříže do Paříže je pěkně napsaná kniha na zajímavé téma a zaslouží si plný počet bodů, ale akce jí trochu chybí. Vzhledem k tomu, že se jedná o autobiografii, chce se mi dodat: "Naštěstí!"

1 17.12.2017

Tuto knihu jsem četla několikrát, připomíná mi vykreslením budoucnosti Bulyčovu Alenku a zápletkou neodbytně samozřejmě i "Hodíme se k sobě, miláčku?".
Je to taková milá retro sci-fi, dokonce s budovatelskými (Páralovskými) prvky.
Nepůjde tedy asi o případ, kdy si říkám, jak bych se na místě hlavních hrdinů zachovala já sama, na to je děj asi už příliš nereálný, ale kniha se čte dobře.
Za mě nej od autora, kterého jinak zrovna moc nemusím.

3 10.12.2017

Romeo a Julie z Afriky. Proč ne? Jenže Julii Ifemelu je docela těžké si zamilovat, protože ta holka se moc sympaticky nechová. Často vystupuje nadřazeně, pozérsky, pomlouvá, neváží si vztahů, které má. Vztahů nejen mileneckých, ale i rodinných a kamarádských.
A píše blog. Přiznám se, že právě kvůli němu jsem chtěla knihu v půlce odložit. A dělala si výpisky. Jenže by nemělo smysl ji s čímkoliv konfrontovat, protože já jsem "privilegovaná bílá" (i když tedy jen východoevropská lůza) a pro takové existuje jediný recept: poslouchat a mlčet, nediskutovat. Není možné připustit, že by to někdo mohl mít těžší, než černoši, na to rovnou zapomeňte.
Takže si dovolím jedinou poznámku - nemám ráda, když návštěva přijde, sní a vypije na co přijde a následně reptá, že to bylo málo, nebo to bylo málo slané. Není většinou nezbytné zůstávat tam, kde se nám nelíbí. Pokud tam ale jít chceme, nepočítejme s tím, že nám hostitel hned dá dceru a půl království. Proč by to dělal?
Zajímavé je, že jsem knihu vyhledala z osobních důvodů, ale většinu otázek jsem v sobě otevřela až při jejím čtení. A musím s lítostí přiznat, že mě to od afričanů začalo vzdalovat, což jsem skutečně nezamýšlela. Pokud by mělo být na tomto kontinentě vše tak, jak líčila Ife, včetně jakési normalizace trestné činnosti (kdo něco spáchal, toho neodsuzujeme, zasmějeme se tomu společně), pak si nejsem jistá, že najdeme společnou řeč. Jediný recept, který mě napadá je, že k bílým přestanou vzhlížet, vyřeší si ten interní rasismus (kdo je světlejší, je krásnější? WTF?) a zapomenou na minulost, když jsou tedy ten rozvojový světadíl, který má to nejlepší před sebou.
No a že jsem Ifemelu moc nefandila a konec mi přišel nesprávný, to už dodávám jen tak, okrajově.

2 04.12.2017

Román bez čárek, ve kterém prostá a dobrá (nenapadá mě vhodnější výraz) Mary popisuje velkou část svého života. Dívka, žena, matka. Všechno by bylo idylické, kdyby to nebyl lidský život.
Ta rodina je prakticky metaforou tehdejší společnosti. Úspěšný, snaživý architekt; inteligentní, leč naivní socialistka; prostá, ale pracovitá dívka no a pak gauner. Čtyři děti, krev Maryiny krve, mezi něž ovšem rozděluje lásku stejnoměrně a pro každého z nich je schopna obětovat sama sebe. Přesně taková má mateřská láska být, ačkoli vážně nevím, jestli je to správně. Příroda to zařídila... Znám ale ze širšího okolí jeden velmi podobný vztah matka-syn a klidnou mě to nenechává.
Kniha se mi velmi líbila, nicméně, doufala jsem v trochu jiný, romantičtější konec, vykoupení hříchu. Nestalo se, nevadí.
Doporučuji k přečtení. Jednou se k ní vrátím.

5 14.11.2017

Vzhledem k tomu, že jsem toho měla načteného o LB už dost, čekala jsem, že mi to pan Suchý tak nějak utřídí, srovná. V mnoha ohledech si totiž různé zdroje protiřečí. Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už jsem na to kápla se tam připletlo zase svědectví pana Motla a nevím jistě nic :-) A tak to má asi být.
Dokumentární, poměrně čtivé, oceňuji nestrannost autora. Jediné, co mě nebavilo, byla sekce s dopisy mladých obdivovatelů herečky. Ačkoliv se jedná plus mínus o mou generaci, bylo to pro mě nezáživné.

2 10.11.2017

Tak nevím, kniha je napsaná velice hezkým stylem. Ale po pár kapitolách se to celé tak nějak stále zacykluje. Dá se říct, že i děj začne být příliš předvídatelný a ačkoliv bych to zpočátku neřekla, přestalo mě to bavit. Snad i proto, že jsem si neprozřetelně přečetla, že se skutečností to zase tolik společného nemá. Je to zvláštní směs pikanterie a nudy.

1 10.11.2017

Za mě možná i nejlepší kniha od MF. Ona prostě psát umí a nepřestává mě tím překvapovat. Jistě, není to žádná "haute littérature", ale jako oddechovka dobré.
Taková karmická kniha, dalo by se říct. Víc tu prozrazovat nebudu, žádné spoilery.
Nicméně, věta "Přináším sem čerstvý sexuální vítr přímo z ulice!", ta mě bavila speciálně. Na to si musím někdy na úřadě vzpomenout.

2 10.11.2017

Původně jsem chtěla ohodnotit na méně, než "Skladatelku", ale když se příběh rozjel, kniha se četla dobře. Mám také ráda biografie, daleko líp se pak do postav vcítím a nejlepší příběhy píše sám život. Co k tomu dodat? I taková byla doba...

2 10.11.2017

Před patnácti lety, když vyšla tato knih, jsem na ní četla recenzi, tématicky mě zaujala a bůhvíproč mi ten název pořád rezonoval někde vzadu v hlavě.
Dostala jsem se k ní ale až nedávno a skoro bych řekla pozdě.
Už totiž nejsem na škole, rozevlátá studentka, které imponuje pseudo intelektuálství a svým způsobem tak trochu i bohémští zevleři.
A přesně takový je hlavní hrdina. Nedozvíme se proč je tam, kde je, kam směřuje, ačkoliv to od začátku vypadá, že každý jeho pohyb má vyšší cíle, které se nám už každou chvíli vyjeví. Vlastně jsou všechny postavy jen loutky bez vývoje, které tančí kolem hlavního tématu - berlínského U-bahnu a jeho tajemství.
Nicméně právě ten tajemstvím opředený ústřední příběh je napsaný docela hezky a pokud se v tom nebudete pitvat jako já, tak vám to určitě postačí.
Z úcty k talentu autora dávám 4 hvězdy, ale znovu číst nebudu.

1 10.11.2017

Helen to zase vytáhla trochu výš, dá se říct, že takhle už bych si představovala i film (který jsem ještě neviděla). Má to ten filmový humor i příhody a snad poprvé jsem se za Bridget ani nestyděla. Krátká jednohubka s romantickou zápletkou, jediná kniha z těch čtyř, kterou bych si asi přečetla znova. Na většinu předchozích už totiž asi nenajdu odvahu. Budiž mi moje komentáře zde dostatečným varováním.
Tentokrát je to čistá 4-hvězdičkovka, snad i na tu pátou by si povyskočila.

10.11.2017

Toto byl zatím nejlépe napsaný díl ze všech. Nelze samozřejmě srovnávat s filmem, který není, ale bylo poznat, že autorka spolu s Bridget (trochu) dospěla a nechala si spoustu těch šílených a nepravděpodobných náhod a nehod z předchozích dílů od cesty. Nebo HF třeba konečně jen někdo radil, nevím. Každopádně tato kniha je uhlazenější a nebojím se říct milá, ačkoliv ten fekální humor je totálně, ale totálně otřesný a nevěřím tomu, že by pobavil třicetileté koloušky. Maximálně tak čerstvé teenagery.
Taky mi bylo protivné, jak neustále používala zvolání jako "ÓÓÓ, já jsem myčka/pračka/nějaká osoba, podívejte se na mě, jak jsem dokonalá". Tento styl humoru rovněž nechápu a rovná se to termínu "nafoukaní ženáči", který byl v předchozích dílech používaný snad stokrát. Proč??? No a ještě bych mohla pokračovat.
Teď to vypadá, že je to vlastně celé hrozné. Není. A kdo to napsal, ten první dva díly viděl maximálně v televizi. :-D
Pořád ale platí, že Bridget dávám zas o jednu hvězdu víc, než by si asi zasloužila, a to z jakési nostalgie. Není to excelentní veledílo, ale lepší nadprůměr a na odreagování stačí. Jdu číst (zatím) poslední díl.

1 10.11.2017

Já nemůžu jinak, než dát plný počet. No původně jsem nechtěla, není to přece žádná literatura, zápisky z blogu. Nebo jo?!
Jenže tak často jsem se u žádné knížky nahlas nesmála, ani nepamatuju.
Totiž, pokud máte doma takovou Kubíkovu kopii, sakra Vám to padne do noty. Jsou to raubíři, ale jsou skvělí, to asi nikdo jiný nepochopí. A jako bezdětná, či matka kliďase jsem (bych) to taky viděla jinou optikou, hlavně pokud jde o styl výchovy. Zatnout zuby a zachovat klid, to je to jedine, co ve skutečnosti pomaha. Bohužel ale často i to nejtěžší.
Já budu každopádně sledovat dál blog Terezy Melišové. Kuba má náskok něco přes rok, tak ať vím, co mě ještě čeká...

1 24.10.2017

U tohoto dílu už vůbec nechci srovnávat s filmem, tam byla ta zápletka prostě lepší! Bridget byla v knize opravdu s rozumem v koncích. Jinak by se nemohla chovat tak nereálně, nelogicky, často mi tím byla až protivná a uprimně jsem netušila, co na ní Mark ještě vidí?! Taky tam byla urputná snaha o nějakou legraci. Co nejhoršího by se asi tak mohlo stát? Stane se to! V knížce určitě.
Víc tu část se svatbou považuju za hodně špatnou, je typickým příkladem výše uvedeného, plus ještě nemožná agitka singlů. V prvním díle bylo většinou vše řečeno lehce, mezi řádky, tady si nejsem jistá, jestli by se pod to někdo svobodný podepsal.
Kniha měla i své světlé okamžiky, ale hodně bych proškrtala.

1 22.10.2017

Vzpomněla jsem si, jak jsem Bridget četla poprvé. Byla sem nadšená a říkala si, jak by bylo hezké ji vidět ve filmu.
Někdo mě vyslyšel, až na to, ehm, že se mi moc nelíbil. Chyběla tam spousta scén a asi jsem si to celé představovala trochu jinak.
Po skoro dvaceti letech (!!!) je všechno naopak. Filmy jsou z těch, které v televizi neprepnu a všechny knížky jsem si teď naordinovala jako vlastní čtenářskou výzvu. Nemělo to být těžké, dost jsem se těšila. Ale nakonec to občas výzva byla.
Hodně balastu, zvláštního přeskakování, až moc katastrof...myslím, že tomu opravdu pomohlo odlehčení na filmovém plátně.
Nicméně z nostalgie dávám 3*, i za to, že mi celou knihu v hlavě poctivě odříkala Martina Hudečková. Toho hlasu už se prostě v souvislosti s BJ asi nezbavím.

21.10.2017

MF je cílevědomá a upřímná. Chce se mi napsat "americky" upřímná, ale tam se zase věrně a v superlativech odhalují jen ty příjemné stránky života, takže, co já vím, asi to bude mít v genetické výbavě, jít bez skrupulí s kůží na trh.
Nemusím si ani číst komentáře, abych věděla, že ji to spousta lidí dá sežrat. Hlavně těch, kterým chybí osobní odvaha a koukají přes plot na sousedovu zelenější trávu.
No asi tak, Martina má jistě do jeptišky daleko, ale napsat toto chlap, dostane se mu v nejhorším shovívavosti, v nejlepším velebení, jaký že je to kanec. Jenže MF musí mít osobně velké charisma, to je totiž TO, čemu nakonec všichni podléháme.
Navíc mě opravdu překvapila, že umí psát. Nevidím důvod těch pět hvězd nedat. I za to, že došla do cíle. A ne, nebylo to přes mrtvoly, jak se tu někdo snaží tvářit...

9 30.09.2017

Tak jsem si uvědomila, že touto knihou už mám přečtené od RT všechno a můžu srovnávat.
Prvotinu psala ještě trochu jiným stylem, což není špatné, brala bych to dokonce jako plus.
Ale - hlavní postavy mi byly snad všechny nesympatické, femme fatale dokonce hodně a ten důležitý okamžik, který zde nechci prozrazovat, ten je popsaný i odůvodněný tak plytce, že skoro nevím, proč se s tím nadělalo pak tolik povyku.
Postavy měly vývoj, ale celé to bylo na moc chatrných základech.
Paní Třeštíková to umí líp. Vlastně bych tuto knihu označila za její jednoznačně nejslabší.

2 30.09.2017

Taková devadesátková kniha. Jak buran ke štěstí přišel. No, ke štěstí vlastně asi ne...
Vadilo mi na tom snad úplně vše, od stylu psaní, přes nehodnověrné reálie, až k úmorné snaze o satiru a humor.
Možná pobaví nějakého muže v důchodu. To nemyslím zle, výsměšně, jen mě jiná cílová skupina prostě nenapadá. Adieu, už nikdy více!

Hezky napsané, zvlášť jako prvotinu to musím ocenit.
Veronika žije svůj obyčejný příběh, když ji do života vstoupí cizí rodina. Jelikož se nejspíš nic neděje náhodou, oni ji spoustu věcí naučí a ona později naučí spoustu věcí je. Dokonalé puzzle.
Hvězdičku ubírám proto, že jsem čekala ještě nějakou hlubší zápletku, ale toto je příběh opravdu poměrně prostý.
Není to oddechovka a nesmí vám vadit melancholie, ale v určitých těžkých životních situacích může i pomoci, myslím.

1 27.09.2017