Majdule
komentáře u knih
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Soumrak dne je křehký příběh plynoucí s pomalostí letního večera. Je o osamění, které si člověk dobrovolně zvolí ve strachu před životem a šancích promarněných tak dokonale, že jste ani nezaznamenali, že byli šancemi. Je o poníženosti (a někdy i ponížení) zaměňovaném s loajalitou, na níž falešně postavíte vědomí svojí důležitosti. Je to příběh o důstojnosti, jejíž podstata hlavnímu hrdinovi téměř tragicky uniká.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Existuje málo knih s tak hlubokou lidskostí a takovým přesahem. Příběh o tom, že každý z nás, i ten nejmenší, může změnit běh světa, že pokud jste jediný, kdo může pomoci, pak pomoci musíte, bez ohledu na vlastní strach a pochybnosti, to všechno jde dalece nad rámec běžné fantasy. A vedle toho je to prostě ještě skvělý a poutavý příběh, napínavý a "šťavnatý", který nikdy nenudí. A aby toho nebylo málo, stvořil zde Tolkien zcela svébytný svět včetně dějin, geografie, jazyků .... Geniální dílo! Četla jsem zde i komentáře k filmu, já ho viděla až mnoho let poté, co jsem četla knihy, a beru ho prostě jako hezkou ilustraci. I Jackson stvořil vlastní svět. Myslím, že ten filozofický podtext se v tak barvitém příběhu ani na plátně vystihnout nedá, vždycky jej zastíní pestrost kulis a filmových efektů. Takže si ho přesně tak užívám.
Obchodník se smrtí
Hugh Laurie
Obchodník se smrtí od slavného herce ještě slavnější postavy dr. Hause je kniha veskrze zábavná, i když ne veselá. Příběh nás zavede do světa tajných služeb, obchodníků se zbraněmi a terorismu. Hlášky hlavní postavy, bývalého elitního vojáka, jsou prostě nezapomenutelné a postřehy skutečně vtipné, i když to párkrát schytá i Praha, kam nás shodou náhod děj na krátkou chvíli zavede. Děj nepostrádá napětí a řadu nečekaných zvratů. A i když se nevyvaruje některých klišé (krásná žena + velké peníze = malér; hrdina ztoskotanec, který ještě cestou životem neztratil ideály, i když jinak je to celkem cynik), rozhodně je to zdařila prvotina. Osobně jsem si několikrát vzpomněla na Philla Marlowa a film Podraz.
Nový měsíc
Stephenie Meyer
Tak nevím, když nemám rád sladkobolné romány, tak je nečtu ... ne? Já nemusím cestopisy, tak si je odpouštím a nehodnotím. A když už podobné romány čtu, asi je číst chci, potom je ovšem nemůžu hodnotit jako Dostojevského. Ve srovnání třeba s Bratry Karamazovými je samozřejmě celá sága míň než odpad, ale v rámci žánru, který zahrnuje i harlekýnky, Daniel Steel a Noru Roberts je Nový měsíc průměr. Nebavilo mě nekonečné období odloučení hlavních hrdinů, vadilo mi, jak lehce Bella uvěřila Edwardovu zdůvodnění, bavil mě Jacob. Konec mi ale dojem výrazně zlepšil, celá Itálie i návrat domů je radost číst, odsýpá to, má to ten správný romantický šmrnc a hlavní hrdinové se konečně zase dají dohromady. Přiznávám rovnou, že pokud se někdy k Novému měsíci vrátím, tak až na konec.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Tenhle díl má pomalejší rozjezd a není se co divit, přestože nás čekají dvě samostatné knihy, jedná se vlastně o jeden příběh. Nově se objevují časté odkazy na matematiku, což já osobně vnímám jednak jako prvek osvětlující mysl Lisbeth Salanderové, jednak jako určitou paralelu s jejím příběhem, zejména s Fermatovou větou, která jí nedá spát a na jejíž řešení mimoděk v závěru přijde. Jakmile se příběh rozjede má strhující tempo a přesto, že se v něm objevují prvky sociálního románu, je to pořád ještě hlavně skvělá detektivka nebo spíš thiller (?). Druhý díl zůstává otevřený, většina dějových linek se přenáší do dílu třetího. Nezbývá než se na třetí díl těšit…
Nemesis
Jo Nesbø
Nástup téhle detektivky je ohromující, měla jsem pocit filmového střihu. Harry Hole, hlavní hrdina, působí trošku stereotypně: sympatický detektiv, který je napůl ztracený ve svém životě, bývalý alkoholik, který právě dostal další šanci, potížista, ale přesto rovný chlap. Tak trochu vlk samotář posedlý vyřešením vraždy své parťačky. Až mě napadá, proč jsou vlastně tak často správňáci v knihách ztracené existence a úspěšní chlápci pěkní hajzlové? Což je mimochodem klišé, které Nesbø naplní bezezbytku. Zápletka je vedená ve dvou zdánlivě paralelních liniích, které se na konci překvapivě (?) spojí dohromady. Karty jsou rozdány. První linie se mi zdála malinko předvídatelná, skutečný pachatel první vraždy se mi jevil podezřelý a od začátku jsem tušila, jakým směrem to povede. Tohle tušení se poměrně dlouho před koncem naplnilo. Zato druhá zápletka je komplikovaná, falešná řešení, náznaky, které nikam nevedou a pro mě skutečně překvapivé rozuzlení. Rozhodně je to důmyslný příběh. Autor si hraje s jazykovými prostředky i náznaky děje, někdy používá náhledy do budoucna jako prostředek zcizování. Pro mě srovnání s Larssonem neobstojí, ale je to skvělá kriminálka s pořádnou porcí existenciálního smutku a těším se na další pokračování.
Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
Pro mě to bylo první setkání s tímhle autorem a ze začátku jsem měla pocit, že jsme se nepotkali na stejné vlně. Získal si mě bezděčný humor, který přináší život, prolínání se světem mrtvých a Berlín, který mě ze všech evropských měst, která jsem poznala, zatím oslovil nejvíc.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Krásně napsaný, drásající příběh o generaci, které vzala naději První světová válka. Tolik zmaru, bolesti a utrpení! Několikrát jsem brečela. Chápu, proč je to skvost světové literatury, proč je hodnocen jako nádherný příběh a silný zážitek, ale moje oblíbená kniha to nebude. Nejspíš už nebudu mít odvahu se k ní vrátit.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Četla jsem tuhle knihu již podruhé a rozhodně patří k těm, které druhým čtením jen potvrdí své kvality. Opět mě chytla od první kapitoly, pořád je pro mě napínavá a velmi, velmi čtivá. Uvědomuji si víc detaily. Je vlastně psána hodně reportážním, dokumentárním stylem. Larsson si navíc potrpí někdy až na absurní detaily. Je-li někde hromádka časopisů, jistě se dozvíme, jakých, včetně ročníků, čte-li hrdina knihu, víme nejen jakou, ale i co si o ní zhruba myslí. Kupodivu to děj nezpomaluje, ale dodává příběhu na věrohodnosti. Na druhý pohled se mění i můj pohled na Lisbeth. Kupodivu víc vnímám její křehkost, kterou si sama neuvědomuje. Zmatek, který cítí okolo svých citů k Mikaelovi je dojemný. Skutečně je v ní (jak někde později poznamená jedna z dalších postav) kus oběti. Tenhle díl je relativně uzavřený, máme samozřejmě náznaky, že se příběh má potenciál rozvíjet, ale nejvíc tvoří samostatnou detektivku. Detektivku s přesahem.
Mrtví do soumraku
Charlaine Harris
Seznamte se se Sookie, která jak sama říká, sedí na zdi mezi světem lidí a nadpřirozených bytostí. Jestli máte aspoň trochu rádi kýč a dokážete ocenit i kouzlo nechtěného, budete se prostě bavit. Upírů jsou mraky, ale Sookie a její deníček jsou originál.
Labyrintem smrti
Ariana Franklin (p)
I druhý díl série si zachovává vysoký standard. Opět velmi chytrá zápletka (i když pro mě až příliš zkonstruovaná), poutavá atmosféra, zajímavé dobové reálie. Příběh poměrně akcentuje i osobní život Adélie, snad proto se mi líbil tenhle díl malinko míň než první. Ale pořád ční vysoce nad průměrem a stojí za přečtení.
Vykladačka smrti
Ariana Franklin (p)
Velmi důmyslná a poutavá historická detektivka, která přináší pro středověk velmi netypickou hlavní hrdinku - ženu, lékařku, dnešním jazykem řečeno patoložku. Příběh je postaven na skvěle vystavěné atmosféře středověké Anglie, napínavém příběhu i na osobních vazbách, které Adélii postupně poutají k jinak nenáviděné zemi. Hlavní hrdinka je na svojí dobu nesnesitelně emancipovaná, má víc než ostrý jazyk a bystrý mozek. Kdo má rád tenhle žánr, neměl by si vykladačku smrti a její dobrodružství nechat ujít.
Kočka, která viděla rudě
Lilian Jackson Braun
Další kočičí krimi – další prostředí, mám pocit, že by příběhům malinko prospělo zůstat na jednom místě, ale i keramika je zajímavé a stejně jako Qwill ráda jím, takže i ta labužnická část mě docela těšila. Někdy bych si docela ráda přečetla některou z Qwillových Kulinářských úvah. Takže hlavním problémem je pro mě fakt, že zločin celou dobu jen tušíme. To, že se stal, zjistíme najisto vlastně až ve chvíli, kdy je vyřešen. Navíc pachatel je poměrně jednoznačný přesně od chvíle, kdy nějaký malér vůbec ucítíme. Takže jediným překvapením je, kdo vyhrožuje jedné z dalších postav. Hlavní výhodou ovšem zůstává, že je to svižně a zábavně napsaný příběh, ke kterému se můžete uchýlit jako k odpočinku po těžkém dnu a samozřejmě, všichni milovníci koček budou souhlasit, Koko a Yum Yum.
Kočka, která zhasínala světlo
Lilian Jackson Braun
Tohle je už třetí příběh Qwilla, Koka a Yum Yum, skvělého detektivního týmu, který se přestěhoval do čtvrti plné starožitníků, což je partička ještě bláznivější než byli bytový designéři z dílu druhého. Příběh je malinko víc detektivka než předchozí díly, jsou do něj zapletené drogy a Quill je dokonce v ohrožení života. Příběh má spád a je zábavný, i když se mi zdá, že se geniální siamský kocour Koko zapojil méně než jindy.
Kočka, která okusovala ušák
Lilian Jackson Braun
Výborný relax, důmyslná zápletka, geniální kocour a navíc se rýsuje nové kočičí přátelství. Scény ze světa bytových designerů jsou osvěžující. I druhý díl je milé čtení na úrovni.
Kočka, která uměla číst pozpátku
Lilian Jackson Braun
První díl série kočičích detektivek naplňuje všechny atributy dobré oddechovky. Seznámení Jima a Koka je plné záhadných událostí a brzy ukáže své kvality. Koko bere Jima jako parťáka, ten naslouchá a detektivní tým par excellence je světě. Zábava, která pohladí, když vás potká něco nemilého.
Klub mrtvých
Charlaine Harris
Akční díl plný bojových scén :-), Ericova role sílí, čtenářky vzdychají (já tedy rozhodně jo) a musím konstatovat, že tahle knižní Sookie je mi sympatická. Není to tolik Mirek Dušín v sukni (pardon krátkých šortkách) a její úvahy jsou pořád zábavné. Dávám o hvězdičku míň než druhému dílu, ale pořád se bavím.
Jezero
Arnaldur Indriðason
Detektivky tohoto autora jsou drsné a bezútěšné,jsou ale současně chytré, poutavé a do jisté míry netradiční. Jako součást série se vrací na scénu známé postavy postavené před podivný případ. Zajímavé je, jak souběžně s vyšetřováním, které se rozjíždí hodně pomalu, sledujeme dávný příběh mladého Islanďana Tómase. Ten podlehl lákavé myšlence komunismu, aby byl posléze v Lipsku konfrontován s realitou socialismu. Poznání vykoupí velkou osobní bolestí a zasáhne i do jeho dalšího života zpět na Islandu, minulost má dlouhé prsty. Velmi se mi to líbilo, i když je to smutný příběh.
Divocí detektivové
Roberto Bolaño
"Problém je v tom, jestli je zlo (nebo delikt nebo jak tomu chcete říkat) náhodné, nebo má příčinu. Pokud má příčinu, můžeme proti němu bojovat, je sice těžké ho přemoci, ale ta možnost existuje, něco jako zápas dvou boxerů stejné váhy. Zato pokud je zlo náhodné, jsme v prdeli. Takže ať nás Bůh, pokud existuje, načapá radši po zpovědi." Tahle úvaha jedné z postav podle mě Divoké detektivy docela charakterizuje. Tenhle obrovský příběh, který mapuje asi dvacet let života hlavních hrdinů prostřednictvím vyprávění přátel, náhodných známých i lidí, kteří se životem těch dvou jenom mihli, obsahuje všechny emoce. Smutek, pláč, radost i strach. Cítíte život, ale i zlo, někdy vzbuzuje obavy, někdy upřímně baví. Některé střípky do příběhu vlastně nepatří a některé okolnosti se vůbec nedozvíme, příběh si prostě uchovává svá tajemnství. Je to příběh o zlu? Nebo o životě, o umění? Možná to vůbec není důležité. Rozhodně, i když jsem všemu nejspíš nerozumněla, je to hlavně příběh, který stojí za to číst.
Chlupatý sluha pana faráře
Arto Paasilinna
Je to skutečně zábavná kniha, mnohokrát jsem se zasmála, ale ještě mnohem víc než komické pasáže a medvěda, který se vycvičí na sluhu, jsem ocenila tu schopnost jemně a s porozuměním podat čtenáři krizi muže středního věku, který má pocit, že mu život utíká mezi prsty a on ještě nic nedokázal. Tenhle hořký úsměv, který pod příběhem můžete cítit, stojí za přečtení.