Majdule

Příspěvky

Tvůj hlasTvůj hlasJ. Hora

Popravdě se necítím kompetentní ani pro pokus hodnotit verše kohokoliv, natož básníka, jenž patří k českým bardům. Musím si vystačit s dojmologií. Hora mě oslovil. I v básních, které mě neuchvátily, jsem cítila mistrovství slova. Kde se jeho verše se mnou potkaly, tam jsem cítila povznesení a radost. Trochu pro mě překvapivě mě hluboce zasáhla báseň "Za Majakovským", nečekala jsem, že právě tato část jeho díla mě osloví. Hora je pro mě v téhle sbírce melancholikem, který s odevzdanou smířeností sleduje svět. Když se ptá "ale kudy tam jít, když v tmu jsme propadli," cítím na vlastní kůži ten jeho "krásný žal, jenž jako žena mě vždy miloval."

06.08.2018


Stockholmský oktávStockholmský oktávK. Engelmann

Vzrušující téma karet, neobvyklé prostředí Stockholmu v době Velké francouzské revoluce i napínavá zápletka slibovaly mnohé. Nedá se říct, že by to přímo nenaplnily, ale chybí tomu charisma, možná více soustředění. Oktáv je trochu bezzubý. Použiji kuchařský příměr, k dobré polévce nestačí jen poctivý přístup a kvalitní suroviny, nezbytné je i dobré koření, které jí dá šmrnc.
Ocenit musím dobře prokreslené a poutavé vedlejší postavy, ty kupodivu šťávu mají. Mrzelo mě u nich jen to, že mizí do ztracena a v příběhu tak zůstávají volné nitky.
75 %

13.07.2018


Gabrielovo InfernoGabrielovo InfernoS. Reynard

Ale ano, tohle peklo docela potěší. Popravdě to není žádné veledílo, stylisticky nebo zápletkou nepřináší nic nového, objevného, natož nadstandardního v žádném ohledu. Hezky se to čte, postavy jsou sice těžko uvěřitelné, ale zato sympatické, bavil mě i jejich vývoj, byť předvídatelný. Zpočátku mě štvaly ty hovory o ničem, postavy něco rozeberou, na něčem se shodnou a příští hovor šup a je to tu znovu, bez posunu. A pak mi to došlo! To je vlastně jediný reálný prvek v celé knize! Vždyť kolik podobných hovorů od ničeho nikam jsem slyšela, nebo se jich dokonce zúčastnila! Jediné, co si neumím představit, je, o čem budou další díly. Jaké tajemství ještě čeká neodhaleno?

12.07.2018


Klub nenapravitelných optimistůKlub nenapravitelných optimistůJ. Guenassia

Klub nenapravitelných optimistů je pro mě jednou z těch výjimečných knih, které čtenář potká párkrát za život a v nichž se skloubí s příběhem jeho život, společenské okolnosti i momentální nálada. Ale popořádku. V první řadě je to úchvatný, pestrý, obohacující román plný silných témat, zamyšlení a moudrosti. Zcela přesný je ve zvoleném stylu. V příběhu Michela, vypravěče, až strohý a přitom velmi osobní. Jediná krátká kapitola, která pak stylisticky vybočuje a Michel je v ní mimo děj, je jak prásknutí bičem.
Osobní, ale bez strohosti postřehů hlavního hrdiny, jsou pak příběhy uprchlíků, které Michel poskládal nebo jsou mu vyprávěny. Čtenář je vtahován do nevyhnutelnosti prožitků. Jediné, co nás může mrzet, je, že se všem příběhům nedostalo stejné možnosti vypovídat. A opět účinek kontrastu, když je v závěru jeden příběh vyprávěn bez uvolňujícího vypravěče v ich formě a stává se z něj výkřik.
Silná kniha, u níž jsem se často zastavila a rozhlížela se po řádcích. Tato kniha je přesně tím důvodem, proč každou knihu otevírám s rozechvěním a očekáváním, protože jednou za čas se to prostě stane a já zažiji mimořádnou radost z čtenářství.

11.07.2018


Pod tíhou historiePod tíhou historieJ. Padevět

Jiří Padevět je zajímavá, charismatická osobnost, jejíž působení už nějakou dobu sleduji. Rozhovor s ním mě tedy, byť jinak tento žánr nijak zásadně nepreferuji, zajímal.
Hodnotit ho vlastně můžu ze 3 hledisek: otázky Luďka Staňka, odpovědi Jiřího Padevěta a bohužel redakční úprava. Tolik chyb a překlepů prostě kazí požitek. Nezaslouží si to žádná kniha, natož rozhovor s tak kultivovaným mužem, který tak bravurně vládne slovem.
Otázky Luďka Staňka byly přátelské, zasvěcené a důkladné. Občasné návraty mě nevadily, otázky snad jen nemusely jít až tolik po srsti. Rozhodně nemám na mysli žádný bulvár, ale zajímalo by mě rozvedení některých názorů a zejména jejich kořeny, zdůvodnění.
V tom nejdůležitějším aspektu je zde ovšem čtenáři předložen poutavý a mimořádně inspirující text. Trefné postřehy ze současnosti, střízlivé výhledy do budoucnosti a fundovaný, nepředpojatý pohled do minulosti. Právě ta nepředpojatost, nadhled a pochopení pro mě byli největším překvapením a současně důkazem, jak snadno si vytvářím dojmy "ze vzduchu" (jinak by se asi překvapení nekonalo). Jiří Padevět nezlehčuje, neztrácí ze zřetele význam a závažnost dějů minulých, ale také ukvapeně nesoudí. Radost potkat takového člověka aspoň prostřednictvím rozhovoru.

09.07.2018


Smrt je mým řemeslemSmrt je mým řemeslemR. Merle

Já samozřejmě nepopírám,že hlavní postava románu je nacistická zrůda, ale mě tenhle román zasáhl zejména pro svou morální nejednoznačnost. Pro to, že onen zločinec byl tragickým, pokřiveným způsobem taky obětí a to rozhodně nemyslím jako omluvu. Právě proto, že Merle geniálně předkládá morální dilema obětí a vrahů, je každé slovo tohoto příběhu ostnem, který nás drásá. Podobně na mě zapůsobil i film Pád třetí říše, který ukazoval, že Hitler byl člověk s rysy, které ve vás vyvolají záchvěv lítosti, abyste se vzápětí zhrozili sami nad sebou, co že to vlastně cítíte. Kniha, která vás donutí přemýšlet a cítit a co víc vám knihy mohou dát?

01.07.2018


Jehla v kupce senaJehla v kupce senaE. Mallo

Román Ernesta Malla je čtenáři předkládán jako krimi román s nádechem žánru noir. A kniha je skutečně strhující, čtenář, který je vtažen do doby vojenské junty v Argentině, cítí, že hrdinové a někdy ani on sám se pomalu nemohou nadechnout. Více v recenzi.

23.06.2018


HedvábníkHedvábníkR. Galbraith (pseudonym)

Mě se Hedvábník líbil. Určitě víc než Volání kukačky. Zápletka se mi zdála originálnější, lépe postavená a v provedení napínavější než první díl. V určité chvíli jsme se možná dočkali mírného chaosu v motivacích, ve vysvětlování i v zákrutách dějů, ale rozuzlení nakonec přineslo čtenářské uspokojení.
Můj pohled zcela jistě ovlivňuje i skutečnost, že mám ráda v knihách prostředí spisovatelů, prostě o nich ráda čtu. Cormoranův obraz se v tomto díle již ustálil a mě se to, co vidím, líbí. Robin zatím zůstává trochu neukotvená a i to vnímám jako pozitivum, dokonce se trochu bojím, kudy jí i vztah s Cormoranem autorka povede. Zde je napětí zatím ani vnitřně nepřiznané přitažlivosti, ale hlavní slovo mají Robininy ambice. Doufám, že se nedočkám červené knihovny (nic proti, nejsem žádný její odpůrce, jen to potom sklouzává ke klišé). Tradičně silná je autorka v popisech postav i nastolení atmosféry, pomalejší tempo mi nevadí, takže to oceňuji.
Pro mě velmi příjemné čtení, ráda se k sérii vrátím.

02.03.2018


JackabyJackabyW. Ritter

Jako wau. Totální nadšení. Zápletka je jednoduchá, její řešení prosté a cesta k němu nijak komplikovaná. Ale! Ta samozřejmost, s níž Jackaby propojuje svět legend a naší reality, je prostě okouzlující. Bez vysvětlování, bez omlouvání, bez bombastičnosti a zcela a úplně samozřejmě. Prostě tráva je zelená a domovyk žije na Ukrajině. Bez pochybností, tak to prostě je. A tato neokázalost Jackabyho světa, který reprezentuje, je osvěžující.
Líbí se mi hlavní hrdinka. Její pragmatičnost a schopnost pojímat věci tak, jak jsou, a přitom ne slepě, je sympatická. Líbí se mi Jackabyho bezprostřednost, posedlost a výjimečnost. Baví mě postavy, které se vynořují a zasahují do děje.
V tomhle příběhu mi prostě sedlo všechno.

23.02.2018


Nežná fatamorgánaNežná fatamorgánaD. Dán

Moje dojmy byly tentokrát rozporuplné, na rozdíl od Uzlu, kde jsem Dánovi zcela propadla. Začátek byl stylově a atmosférou rozpačitý, v některých okamžicích se mi zdál až křečovitý. Promíchání kriminálky se společenským románem se mi tady zdálo méně zvládnuté. Nejvíc mi vadila, jak to popsat přesně, taková stejcovitost. Trochu alergii jsem získala na větu "Je zvláštní, jak dnešek někdy připomíná socialismus.", nikoliv pro její obsah, ale spíš pro její četnost a návodnost.
Přibývajícími stránkami jsem se ponořovala víc a víc. V prostřední části převážila kriminální nota, což jsem velmi ocenila. Ke konci opět převzal vládu společenský román. A kupodivu, už mě to bavilo, zaujalo. Možná i jako pamětnici, byť pubertální, roku 1989.
Co na autorovi oceňuji, je fakt, že působí dojmem odborníka. Evidentně ví, o čem píše, čiší z toho osobní zkušenost (nebo schopnost jí zprostředkovat). Možná je skutečně Richard Krauz alter egem spisovatele skrývajícího se pod jménem Dominik Dán.
Nebyla to bomba, ale ráda sáhnu po další Dánovce.

19.02.2018


Odhodlaná nevěstaOdhodlaná nevěstaS. Laurens (pseudonym)

Je radost číst dobrý, čistě milostný román/ červenou knihovnu, který/á vám sedne. Mě zápletka s hrdinkou aktivně a poučeně si ověřující, zda muž, jenž jí přitahuje, je ten pravý, bavila. Ona odhodlaná, on zdrženlivý, jejich sbližování vášnivé, bouřlivé, bez drastických zvratů. Tato knížka mě velmi mile vrátila k apetitu na milostné romance.

16.02.2018


Pletichy krásného vévodyPletichy krásného vévodyL. L. Guhrke

Tento příběh mi vyloženě nesednul. Řemeslně v pořádku, ale úplně jsem se minula s typem zápletky a nepotkala jsem se ani s hrdiny. Zběžně jsem dočetla jen proto, že je součástí série, kterou jistě dočtu, už proto, že první díl se mi líbil. Mimochodem propojení série je velmi volné, absolutně nevadí, pokud jí nečtete v pořadí.

08.02.2018


Dívka se sněhem ve vlasechDívka se sněhem ve vlasechN. Schulman

Jak jsem k tomuto příběhu přistupovala s opatrností, tak se mi líbil. Příběh sleduje dvě linky, detektivní a osobní, a obě mají až do závěrečného propojení a vyvrcholení svojí přitažlivou dynamiku. Jejich míchání navíc funguje velmi dobře. Umím se do postav vžít, rozumím jejich motivacím. V kriminální (přesnější termín než detektivní) mi vyhovuje civilnost a neokázalost. Současně ale tady vidím hlavní slabinu příběhu, zápletka, ve které je až trochu křečovitě odsunuta policie na druhé místo. Trochu to prozrazovalo snahu o part pro Magdalenu.
Ocenila jsem i to, že byť je detektivka o jedné z nejhorších forem násilí (a ani představovat si to nechci), autorka nás drží na okraji, nenutí nás vypít to do hořkého dna (což můj slabý žaludek v některých severských detektivkách už nedává).
Nic moc jsem nečekala a dostala jsem kvalitní příběh, který jsem sledovala s napětím a sympatiemi k některým aktérům.
90 %

07.02.2018


Zahrada lžíZahrada lžíA. Quick (pseudonym)

Příjemný, ničím nevybočující příběh z pera mé oblíbené autorky. Čte se to báječně, ale tentokrát ve mě nenechalo hlubší dojem. Bojím se, že do týdne nebudu vědět, o čem to je. Příjemná oddechovka.
70 %

07.02.2018


Dotek zlaDotek zlaF. Niedl

Mám autora i tuto konkrétní postavu ráda, přesto moje první dojmy z knihy nebyly příznivé. Příliš žoviální, výrazově přehnané až kýčovité. Ale samotný návrat Michala Daberta mě těšil a po několika stránkách jsem si zvykla. Samotný příběh o hříších minulosti, které ovlivňují dnešek, je trochu banální. Dabert někdy až křečovitě připomíná Phila Marlowa, ale některé jeho hlášky skutečně baví. Výborně zvládnutá je tradičně akce a napětí v příběhu celkově, konečné zúčtování s padouchem je uspokojující. A vlastně je takový nakonec i celý díl. Nebyl to nej ze série, ale dalšího Daberta bych určitě otevřela.
PS Co vlastně znamenala ta pražská vsuvka? Proč tam byla? Já na to tedy nepřišla.

31.01.2018


MrázMrázB. Minier

Zapomeňme na severské autory a jejich nutkání předávat světu poselství o reálném zlu (mimochodem, na jednu takovou se právě chystám :)), otevřete knihu, která je realitě vzdálená stejně jako detektivky Agathy Christie (pozor, tím v žádném případě neříkám, že je jim Mráz nějak podobný), a vychutnejme si démonické, neodůvodněné a literární zlo, z něhož jde mráz po zádech. Pro mě skutečně strhující. Autor nás vede cestou náznaků, vzbuzuje strach, nabízí řešení, aby je vzápětí popřel. Děj je komplikovaný, ale konzistentní. Nic není navíc a skoro nic nechybí. Umí překvapit a obratně se čtenářem manipuluje. Silnou stránkou příběhu je atmosféra Pyrenejí v zimě, Wargnierův ústav je natolik děsivý, že je čtenář rád, že ho ve skutečnosti nemůže navštívit.
Dalším plusem jsou postavy, načrtnuté velmi plasticky. Martin Servaz je samozřejmě úchvatný, ale nějakým způsobem se vymykají vlastně všechny postavy. Všechny by se za určitých okolností mohly vymknout a pustit do sebe zlo. Nikdo není jednoznačně interpretovatelný. Výjimečný thriller, který mi přinesl potěšení o to větší, oč je vzdálen realitě s jejím zlem a průměrností.

29.01.2018


Mapa z kostíMapa z kostíJ. Rollins (pseudonym)

Pro mě vynikající thiller s nádechem biblického tajemství Tří králů a supermoderních vynálezů. Akce střídá akci, tým sympaťáků je velmi dobře namíchaný, jejich velitel z rodu úžasňáků, jehož špatné vlastnosti jen podtrhují charisma. Hlavní ženská postava je nádherná, inteligentní a schopná. Autor si s námi skvěle pohrává a daří se mu neprozrazovat nic předčasně. Umí vzbudit pochybnost a překvapit. Dopřeje čtenářům i úžasné rozpletení a já osobně vítám i ty emoční vsuvky. Pohádka? Ale samozřejmě, proto to čteme. Potěšení z čisté žánrovky.

25.01.2018


Vraždy ve znamení hvězdyVraždy ve znamení hvězdyF. Kalenda

Není to špatná detektivka, není ovšem ani hvězdná. Čte se příjemně a vzbudila ve mě zvědavost na pokračování, za což rozhodně dávám body plus. Zápletka není nijak zvlášť komplikovaná ani sofistikovaná, pozornost však udrží. Možná hlavně díky vnitřnímu boji ústřední postavy Siegrieda z Wölfelsdorfu. Historické kulisy nejsou nijak zvlášť důležité, možná mají zúročit autorovi vědomosti, nebo zvýšit atraktivitu. Postavy jsou vylíčeny živě a plasticky, zaujmou a vzbudí emoce. Není to nijak výjimečná kniha, asi neutkví déle v paměti, ale ostudu svému autorovi jistě neudělají.
70 %

22.01.2018


Filosofská historieFilosofská historieA. Jirásek

Mě tenhle Jirásek pohladil po duši a potěšil. Vlastně je to milostný příběh rámovaný historickými událostmi okolo roku 1848. Četlo se to lehce i přes ten starý jazyk, který k tomu ale vnitřně patří (mám vydání cca z roku 1940).
Hříčka o nadějích mládí i o jeho strastech. Mě zde chyběla větší reflexe právě dějinných událostí. Zajímal by mě i beletristicky zpracovaný dopad na českou společnost, kam posunul vlastenecké cítění a jednání?
Na druhou stranu jsem při čtení této knihy přejela zastávku, u Jiráska! To o něčem svědčí ...

12.01.2018


Vraždy aristokratekVraždy aristokratekC. Trent

Trochu zvláštní příběh, u kterého jsem si dlouho nebyla jistá, zda se mi líbí stylem i rodící se zápletkou. Nakonec se však nečetl špatně. Je psán civilně, což je příjemné, ale chvilkami kniha působí trochu amatérsky. Ostatně hlavní postava je amatérská vyšetřovatelka a zdá se, že autorka docela přesně vystihla její jednání odpovídající vyšetřování laika a svázaného okolnostmi i postavením. Myšlenkové pochody hrdinky jsou zkratkovité a neuspořádané, těká od tématu k tématu. Vlastně je to velmi trefné a velmi lidské.
Samotné téma pohřebnictví a příprava mrtvých jsou čtenářsky dobře vytěžitelné, ale autorka se na ně (k mé lítosti) téměř nesoustředila. Nejspíš proto, že je to již třetí díl série (což jsem při zapůjčení knihy nevěděla).
V historických reáliích i následných poznámkách působí autorka věrohodně.
Celkově kniha nebyla špatná, jen jí trochu chyběla šťáva. V budoucnu ale určitě zkusím první díl.

09.01.2018


Kdo jsiKdo jsiM. H. Clark

Jsou knihy, u kterých člověk přemýšlí, zastaví ho v běhu třeba jen poznámkou, okrajem. A nemusí to být zrovna Umberto Eco, "stačí" i detektivka. Jsou knihy, které vzbudí silnou emoci a nemusí to být rovnou Anna Karenina. A pak jsou knihy, které jenom tak běží, zaplní čas, leckdy příjemně, ale nic víc. Kdo jsi patří přesně k tomuto typu knih. Příjemná detektivka podle autorčina zavedeného scénáře, tentokrát podle mě ne zas tak dobře zpracovaného. Fasáda pachatele začala praskat až příliš brzy. Kdo to je, bylo zřejmé dávno před koncem. Kouřové stopy nepomohly.
Příjemné, ale ne skvělé. Za mě umí Clarková i líp.
70 %

08.01.2018


Kráska a netvorKráska a netvorT. Medeiros

Standardní historická romance, kde všechno šlape, jak má. Vzájemné sympatie hrdinů jsou od začátku jasně čitelné, katarze předvídatelná (což mám ráda) a milostné scény jsou přiměřeně vášnivé. U mě vzbuzovala úsměv, a to je známkou toho, že mě autorka potěšila.

02.01.2018


Vražedné strunyVražedné strunyO. d. Muriel

Tak to je můj šálek kávy, v tomto případě spíš čaje s mlékem. Od dramatického prologu, přes duchařské pozadí včetně zápachu samotného ďábla, po hrdiny mezi nimiž výborně funguje vnitřní pnutí.
Hlavní hrdina není žádný sympaťák, spíš bolestínek vzbuzující škodolibost, parťák je z rodu úchvatných podivínů a úžasných chlapů. A stejně se víc bavím s Freyem, jeho mizernými náladami a věčnými stížnostmi.
Detektivní linka vedle duchařiny zapojuje i tradičnější motiv uzavřeného okruhu podezřelých, i když pátera Knoxe autor moc nectí. Každopádně to šlape, příběh odsýpá a stopy přibývají.
Autor navíc dobře pracuje s atmosférou a umí nadhodit postavy vybraným rysem. Pozitivnímu dojmu nahrává i zvolená doba. Je - li to začátek, těším se na pokračování.

29.12.2017


Krajinou mrtvých mužůKrajinou mrtvých mužůR. Ryan

Jako první musím konstatovat, že major John Hamish Watson se mi líbí. Není to úplně samozřejmé. Autor ho přeci jenom nevymyslel, "pouze" oživil, ale udělal to s nepřehnanou pietou. Zdůraznil jeho umanutost, poctivost a starosvětskost.
Vedle hlavní postavy je největší devizou knihy prostředí a historický kontext. V popsání atmosféry zákopů první světové války je velmi přesvědčivý. Chvílemi se příběh nečetl snadno, jak živě autor líčí nástrahy a okolnosti na frontě, tím spíš, že se často pohybujeme mezi lékaři.
Samotná detektivní linie nepatří k vrcholům žánru, autor se čtenářem tu známou hru na kdo je vrah vlastně ani nehraje. Nicméně příběh odsýpá, falešné motivy i stopy jsou dostatečně matoucí, jen snad náhoda zasáhne párkrát až příliš okatě.
Taky přemýšlím o nutnosti vedlejšího německého motivu. Aby přesvědčivěji doložil snahu o plastičnost, musel by být rozsáhlejší, aby pomohl hlavní zápletce musel by být rozvinutější.
Autorův styl se mi líbí, umí chytit a nepustit. Celkově zážitek, který si ráda zopakuji.

28.12.2017


KostičasKostičasS. Shannon

Zpočátku mi příběh trochu drhnul. Paige byla až příliš razantní, stále v opozici a přitom zcela v područí svého světa. Její zajetí, násilí, které je nezbytnou součástí autorčina světa, určitá neosobnost, to vše mě vzdalovalo. Pak ovšem příběh najel na klasičtější vzorec YA, byť dobře maskovaný, a už mě měla.
Tajemný strážce, osobnost Paige, která najednou dává smysl, její rozvíjející se schopnosti, to vše mě bavilo až uchvátilo.
Autorka přitom netlačí na pilu. Navíc svět, který stvořila, působí velmi promyšleně. Líbí se mi i péče, kterou věnovala pojmosloví. Slibný začátek.

26.12.2017


Tajemství letního odpoledneTajemství letního odpoledneK. Morton

Napínavé drama z minulosti, které naplňuje pořekadlo, že staré hříchy mají dlouhé stíny. Atraktivní prolínání minulosti se současným příběhem, čtivý styl a chytře podávané informace vedoucí čtenáře tam, kde ho autorka chce mít. A promyšlené finále, které čtenáře uspokojí. Prostě skvěle namíchaná oddechovka.

26.12.2017


Jak svést ostýchavou dámuJak svést ostýchavou dámuS. Jeffries

Zápletka i postavy se mi líbily, nápad výtečníků stále funguje. Snad jen hlavní hrdina je trochu trouba, ale napravuje to tempo příběhu a hezké milostné scény.

26.12.2017


Tajemný protivníkTajemný protivníkA. Christie

Zábavný a velmi milý příběh. Asi to autorka během psaní brala vážněji, než to dnes vyznívá, dnes je to skutečně pohádka mimo realitu. Ale já se bavila výborně. Znovu a znovu si uvědomuji autorčin dar načrtnout pár rysy přesvědčivý charakter, dodat postavám život a strhnout čtenáře. A mimochodem zase mě utáhla na vařené nudli v obou zápletkách.

26.12.2017


Tři setkáníTři setkáníW. Wordsworth

Wordsworthův Michael je ukázkou bukolické lyriky, prostoty až naivity. Má ještě sílu oslovit současného čtenáře? Trochu jako tragická pohádka, velmi viktoriánská.
"Však útěcha je v síle lásky; činí,
že unesem i věci, jež by jinak
zlomily srdce."
Otec morem nakažených od polského autora připomíná středověké trhovské balady, temné, tragické, v postavě otce snad malinko přepjaté. Emočně mě "dostalo" až utrpení matky, absolutní a mě zcela pochopitelné. A duše se dotýkají i poslední verše, důstojné, plné bolesti a přeci smířené.
"A nic už nemám - kromě svého Boha --
tam je můj hřbitov - tam pak cesta strohá."
Vildracovy verše jsou teskné, temné, je v nich žal až beznaděj. Sdělují nám, že i v té největší kráse se může skrývat osten. Z těch tří autorů je Vildrac nejmodernější, pracuje s odcizením minulého století, se skepsí a nadhledem.

26.12.2017


Královna MargotKrálovna MargotA. Dumas, st.

Je to krásný příbeh, to bezesporu, ale život královny Margot rozhodně nepopisuje, spíš sní o tom, jaký by mohl být, což pro mě kdysi bylo trpkým zklamáním.
Dnes si vychutnávám, že Dumasovy knihy jsou plné dobrodružství, lásky, nebezpečí a intrik a nespoléhám na ně jako na historické vodítko.

26.12.2017


1 ...