Majdule

Přečtené 430



Tvůj hlas
? - srpen 2018
Tvůj hlas 1931, Josef Hora

Popravdě se necítím kompetentní ani pro pokus hodnotit verše kohokoliv, natož básníka, jenž patří k českým bardům. Musím si vystačit s dojmologií. Hora mě oslovil. I v básních, které mě neuchvátily, jsem cítila mistrovství slova. Kde se jeho verše se mnou potkaly, tam jsem cítila povznesení a radost. Trochu pro mě překvapivě mě hluboce zasáhla báseň "Za Majakovským", nečekala jsem, že právě tato část jeho díla mě osloví. Hora je pro mě v téhle sbírce melancholikem, který s odevzdanou smířeností sleduje svět. Když se ptá "ale kudy tam jít, když v tmu jsme propadli," cítím na vlastní kůži ten jeho "krásný žal, jenž jako žena mě vždy miloval."


Stockholmský oktáv
? - červenec 2018
Stockholmský oktáv 2014, Karen Engelmann

Vzrušující téma karet, neobvyklé prostředí Stockholmu v době Velké francouzské revoluce i napínavá zápletka slibovaly mnohé. Nedá se říct, že by to přímo nenaplnily, ale chybí tomu charisma, možná více soustředění. Oktáv je trochu bezzubý. Použiji kuchařský příměr, k dobré polévce nestačí jen poctivý přístup a kvalitní suroviny, nezbytné je i dobré koření, které jí dá šmrnc. Ocenit musím dobře prokreslené a poutavé vedlejší postavy, ty kupodivu šťávu mají. Mrzelo mě u nich jen to, že mizí do ztracena a v příběhu tak zůstávají volné nitky. 75 %


Gabrielovo Inferno
březen - červenec 2018
Gabrielovo Inferno 2013, Sylvain Reynard

Ale ano, tohle peklo docela potěší. Popravdě to není žádné veledílo, stylisticky nebo zápletkou nepřináší nic nového, objevného, natož nadstandardního v žádném ohledu. Hezky se to čte, postavy jsou sice těžko uvěřitelné, ale zato sympatické, bavil mě i jejich vývoj, byť předvídatelný. Zpočátku mě štvaly ty hovory o ničem, postavy něco rozeberou, na něčem se shodnou a příští hovor šup a je to tu znovu, bez posunu. A pak mi to došlo! To je vlastně jediný reálný prvek v celé knize! Vždyť kolik podobných hovorů od ničeho nikam jsem slyšela, nebo se jich dokonce zúčastnila! Jediné, co si neumím představit, je, o čem budou další díly. Jaké tajemství ještě čeká neodhaleno?


Klub nenapravitelných optimistů
březen - červenec 2018
Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

Klub nenapravitelných optimistů je pro mě jednou z těch výjimečných knih, které čtenář potká párkrát za život a v nichž se skloubí s příběhem jeho život, společenské okolnosti i momentální nálada. Ale popořádku. V první řadě je to úchvatný, pestrý, obohacující román plný silných témat, zamyšlení a moudrosti. Zcela přesný je ve zvoleném stylu. V příběhu Michela, vypravěče, až strohý a přitom velmi osobní. Jediná krátká kapitola, která pak stylisticky vybočuje a Michel je v ní mimo děj, je jak prásknutí bičem. Osobní, ale bez strohosti postřehů hlavního hrdiny, jsou pak příběhy uprchlíků, které Michel poskládal nebo jsou mu vyprávěny. Čtenář je vtahován do nevyhnutelnosti prožitků. Jediné, co nás může mrzet, je, že se všem příběhům nedostalo stejné možnosti vypovídat. A opět účinek kontrastu, když je v závěru jeden příběh vyprávěn bez uvolňujícího vypravěče v ich formě a stává se z něj výkřik. Silná kniha, u níž jsem se často zastavila a rozhlížela se po řádcích. Tato kniha je přesně tím důvodem, proč každou knihu otevírám s rozechvěním a očekáváním, protože jednou za čas se to prostě stane a já zažiji mimořádnou radost z čtenářství.


Pod tíhou historie
? - červenec 2018
Pod tíhou historie 2016, Jiří Padevět

Jiří Padevět je zajímavá, charismatická osobnost, jejíž působení už nějakou dobu sleduji. Rozhovor s ním mě tedy, byť jinak tento žánr nijak zásadně nepreferuji, zajímal. Hodnotit ho vlastně můžu ze 3 hledisek: otázky Luďka Staňka, odpovědi Jiřího Padevěta a bohužel redakční úprava. Tolik chyb a překlepů prostě kazí požitek. Nezaslouží si to žádná kniha, natož rozhovor s tak kultivovaným mužem, který tak bravurně vládne slovem. Otázky Luďka Staňka byly přátelské, zasvěcené a důkladné. Občasné návraty mě nevadily, otázky snad jen nemusely jít až tolik po srsti. Rozhodně nemám na mysli žádný bulvár, ale zajímalo by mě rozvedení některých názorů a zejména jejich kořeny, zdůvodnění. V tom nejdůležitějším aspektu je zde ovšem čtenáři předložen poutavý a mimořádně inspirující text. Trefné postřehy ze současnosti, střízlivé výhledy do budoucnosti a fundovaný, nepředpojatý pohled do minulosti. Právě ta nepředpojatost, nadhled a pochopení pro mě byli největším překvapením a současně důkazem, jak snadno si vytvářím dojmy "ze vzduchu" (jinak by se asi překvapení nekonalo). Jiří Padevět nezlehčuje, neztrácí ze zřetele význam a závažnost dějů minulých, ale také ukvapeně nesoudí. Radost potkat takového člověka aspoň prostřednictvím rozhovoru.


Vraždy ve znamení hvězdy
01. červenec 2018
Vraždy ve znamení hvězdy 2016, František Kalenda

Není to špatná detektivka, není ovšem ani hvězdná. Čte se příjemně a vzbudila ve mě zvědavost na pokračování, za což rozhodně dávám body plus. Zápletka není nijak zvlášť komplikovaná ani sofistikovaná, pozornost však udrží. Možná hlavně díky vnitřnímu boji ústřední postavy Siegrieda z Wölfelsdorfu. Historické kulisy nejsou nijak zvlášť důležité, možná mají zúročit autorovi vědomosti, nebo zvýšit atraktivitu. Postavy jsou vylíčeny živě a plasticky, zaujmou a vzbudí emoce. Není to nijak výjimečná kniha, asi neutkví déle v paměti, ale ostudu svému autorovi jistě neudělají. 70 %


Smrt je mým řemeslem
? - červenec 2018
Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Já samozřejmě nepopírám,že hlavní postava románu je nacistická zrůda, ale mě tenhle román zasáhl zejména pro svou morální nejednoznačnost. Pro to, že onen zločinec byl tragickým, pokřiveným způsobem taky obětí a to rozhodně nemyslím jako omluvu. Právě proto, že Merle geniálně předkládá morální dilema obětí a vrahů, je každé slovo tohoto příběhu ostnem, který nás drásá. Podobně na mě zapůsobil i film Pád třetí říše, který ukazoval, že Hitler byl člověk s rysy, které ve vás vyvolají záchvěv lítosti, abyste se vzápětí zhrozili sami nad sebou, co že to vlastně cítíte. Kniha, která vás donutí přemýšlet a cítit a co víc vám knihy mohou dát?


Úvod do studia politické vědy
27. červen 2018
Úvod do studia politické vědy 2007, Ladislav Cabada


Slovník politického myšlení
27. červen 2018
Slovník politického myšlení 1999, Roger Scruton


Přehled moderních politologických teorií
? - červen 2018
Přehled moderních politologických teorií 2006, Blanka Říchová


Úvod do politické vědy
? - červen 2018
Úvod do politické vědy 2000, Dirk Berg-Schlosser


Blackwellova encyklopedie politického myšlení
? - červen 2018
Blackwellova encyklopedie politického myšlení 2003, David L. Miller


Politický systém českých zemí 1848-1989
? - červen 2018
Politický systém českých zemí 1848-1989 2007, Vít Hloušek


Jehla v kupce sena
? - červen 2018
Jehla v kupce sena 2013, Ernesto Mallo

Román Ernesta Malla je čtenáři předkládán jako krimi román s nádechem žánru noir. A kniha je skutečně strhující, čtenář, který je vtažen do doby vojenské junty v Argentině, cítí, že hrdinové a někdy ani on sám se pomalu nemohou nadechnout. Více v recenzi.


Hedvábník
? - březen 2018
Hedvábník 2015, R. Galbraith (pseudonym)

Mě se Hedvábník líbil. Určitě víc než Volání kukačky. Zápletka se mi zdála originálnější, lépe postavená a v provedení napínavější než první díl. V určité chvíli jsme se možná dočkali mírného chaosu v motivacích, ve vysvětlování i v zákrutách dějů, ale rozuzlení nakonec přineslo čtenářské uspokojení. Můj pohled zcela jistě ovlivňuje i skutečnost, že mám ráda v knihách prostředí spisovatelů, prostě o nich ráda čtu. Cormoranův obraz se v tomto díle již ustálil a mě se to, co vidím, líbí. Robin zatím zůstává trochu neukotvená a i to vnímám jako pozitivum, dokonce se trochu bojím, kudy jí i vztah s Cormoranem autorka povede. Zde je napětí zatím ani vnitřně nepřiznané přitažlivosti, ale hlavní slovo mají Robininy ambice. Doufám, že se nedočkám červené knihovny (nic proti, nejsem žádný její odpůrce, jen to potom sklouzává ke klišé). Tradičně silná je autorka v popisech postav i nastolení atmosféry, pomalejší tempo mi nevadí, takže to oceňuji. Pro mě velmi příjemné čtení, ráda se k sérii vrátím.


Jackaby
únor 2018 (13.-23.)
Jackaby 2015, William Ritter

Jako wau. Totální nadšení. Zápletka je jednoduchá, její řešení prosté a cesta k němu nijak komplikovaná. Ale! Ta samozřejmost, s níž Jackaby propojuje svět legend a naší reality, je prostě okouzlující. Bez vysvětlování, bez omlouvání, bez bombastičnosti a zcela a úplně samozřejmě. Prostě tráva je zelená a domovyk žije na Ukrajině. Bez pochybností, tak to prostě je. A tato neokázalost Jackabyho světa, který reprezentuje, je osvěžující. Líbí se mi hlavní hrdinka. Její pragmatičnost a schopnost pojímat věci tak, jak jsou, a přitom ne slepě, je sympatická. Líbí se mi Jackabyho bezprostřednost, posedlost a výjimečnost. Baví mě postavy, které se vynořují a zasahují do děje. V tomhle příběhu mi prostě sedlo všechno.


Nežná fatamorgána
únor 2018 (10.-19.)
Nežná fatamorgána 2016, Dominik Dán

Moje dojmy byly tentokrát rozporuplné, na rozdíl od Uzlu, kde jsem Dánovi zcela propadla. Začátek byl stylově a atmosférou rozpačitý, v některých okamžicích se mi zdál až křečovitý. Promíchání kriminálky se společenským románem se mi tady zdálo méně zvládnuté. Nejvíc mi vadila, jak to popsat přesně, taková stejcovitost. Trochu alergii jsem získala na větu "Je zvláštní, jak dnešek někdy připomíná socialismus.", nikoliv pro její obsah, ale spíš pro její četnost a návodnost. Přibývajícími stránkami jsem se ponořovala víc a víc. V prostřední části převážila kriminální nota, což jsem velmi ocenila. Ke konci opět převzal vládu společenský román. A kupodivu, už mě to bavilo, zaujalo. Možná i jako pamětnici, byť pubertální, roku 1989. Co na autorovi oceňuji, je fakt, že působí dojmem odborníka. Evidentně ví, o čem píše, čiší z toho osobní zkušenost (nebo schopnost jí zprostředkovat). Možná je skutečně Richard Krauz alter egem spisovatele skrývajícího se pod jménem Dominik Dán. Nebyla to bomba, ale ráda sáhnu po další Dánovce.


Odhodlaná nevěsta
? - únor 2018
Odhodlaná nevěsta 2011, S. Laurens (pseudonym)

Je radost číst dobrý, čistě milostný román/ červenou knihovnu, který/á vám sedne. Mě zápletka s hrdinkou aktivně a poučeně si ověřující, zda muž, jenž jí přitahuje, je ten pravý, bavila. Ona odhodlaná, on zdrženlivý, jejich sbližování vášnivé, bouřlivé, bez drastických zvratů. Tato knížka mě velmi mile vrátila k apetitu na milostné romance.


Pletichy krásného vévody
? - únor 2018
Pletichy krásného vévody 2013, Laura Lee Guhrke

Tento příběh mi vyloženě nesednul. Řemeslně v pořádku, ale úplně jsem se minula s typem zápletky a nepotkala jsem se ani s hrdiny. Zběžně jsem dočetla jen proto, že je součástí série, kterou jistě dočtu, už proto, že první díl se mi líbil. Mimochodem propojení série je velmi volné, absolutně nevadí, pokud jí nečtete v pořadí.


Zahrada lží
? - únor 2018
Zahrada lží 2015, A. Quick (pseudonym)

Příjemný, ničím nevybočující příběh z pera mé oblíbené autorky. Čte se to báječně, ale tentokrát ve mě nenechalo hlubší dojem. Bojím se, že do týdne nebudu vědět, o čem to je. Příjemná oddechovka. 70 %


Mráz
leden 2018 (17.-29.)
Mráz 2015, Bernard Minier

Zapomeňme na severské autory a jejich nutkání předávat světu poselství o reálném zlu (mimochodem, na jednu takovou se právě chystám :)), otevřete knihu, která je realitě vzdálená stejně jako detektivky Agathy Christie (pozor, tím v žádném případě neříkám, že je jim Mráz nějak podobný), a vychutnejme si démonické, neodůvodněné a literární zlo, z něhož jde mráz po zádech. Pro mě skutečně strhující. Autor nás vede cestou náznaků, vzbuzuje strach, nabízí řešení, aby je vzápětí popřel. Děj je komplikovaný, ale konzistentní. Nic není navíc a skoro nic nechybí. Umí překvapit a obratně se čtenářem manipuluje. Silnou stránkou příběhu je atmosféra Pyrenejí v zimě, Wargnierův ústav je natolik děsivý, že je čtenář rád, že ho ve skutečnosti nemůže navštívit. Dalším plusem jsou postavy, načrtnuté velmi plasticky. Martin Servaz je samozřejmě úchvatný, ale nějakým způsobem se vymykají vlastně všechny postavy. Všechny by se za určitých okolností mohly vymknout a pustit do sebe zlo. Nikdo není jednoznačně interpretovatelný. Výjimečný thriller, který mi přinesl potěšení o to větší, oč je vzdálen realitě s jejím zlem a průměrností.


Mapa z kostí
leden 2018 (05.-25.)
Mapa z kostí 2006, J. Rollins (pseudonym)

Pro mě vynikající thiller s nádechem biblického tajemství Tří králů a supermoderních vynálezů. Akce střídá akci, tým sympaťáků je velmi dobře namíchaný, jejich velitel z rodu úžasňáků, jehož špatné vlastnosti jen podtrhují charisma. Hlavní ženská postava je nádherná, inteligentní a schopná. Autor si s námi skvěle pohrává a daří se mu neprozrazovat nic předčasně. Umí vzbudit pochybnost a překvapit. Dopřeje čtenářům i úžasné rozpletení a já osobně vítám i ty emoční vsuvky. Pohádka? Ale samozřejmě, proto to čteme. Potěšení z čisté žánrovky.


Filosofská historie
leden 2018 (03.-12.)
Filosofská historie 2002, Alois Jirásek

Mě tenhle Jirásek pohladil po duši a potěšil. Vlastně je to milostný příběh rámovaný historickými událostmi okolo roku 1848. Četlo se to lehce i přes ten starý jazyk, který k tomu ale vnitřně patří (mám vydání cca z roku 1940). Hříčka o nadějích mládí i o jeho strastech. Mě zde chyběla větší reflexe právě dějinných událostí. Zajímal by mě i beletristicky zpracovaný dopad na českou společnost, kam posunul vlastenecké cítění a jednání? Na druhou stranu jsem při čtení této knihy přejela zastávku, u Jiráska! To o něčem svědčí ...


Vraždy aristokratek
? - leden 2018
Vraždy aristokratek 2017, Christine Trent

Trochu zvláštní příběh, u kterého jsem si dlouho nebyla jistá, zda se mi líbí stylem i rodící se zápletkou. Nakonec se však nečetl špatně. Je psán civilně, což je příjemné, ale chvilkami kniha působí trochu amatérsky. Ostatně hlavní postava je amatérská vyšetřovatelka a zdá se, že autorka docela přesně vystihla její jednání odpovídající vyšetřování laika a svázaného okolnostmi i postavením. Myšlenkové pochody hrdinky jsou zkratkovité a neuspořádané, těká od tématu k tématu. Vlastně je to velmi trefné a velmi lidské. Samotné téma pohřebnictví a příprava mrtvých jsou čtenářsky dobře vytěžitelné, ale autorka se na ně (k mé lítosti) téměř nesoustředila. Nejspíš proto, že je to již třetí díl série (což jsem při zapůjčení knihy nevěděla). V historických reáliích i následných poznámkách působí autorka věrohodně. Celkově kniha nebyla špatná, jen jí trochu chyběla šťáva. V budoucnu ale určitě zkusím první díl.


Kdo jsi
prosinec 2017 - leden 2018
Kdo jsi 2002, Mary Higgins Clark

Jsou knihy, u kterých člověk přemýšlí, zastaví ho v běhu třeba jen poznámkou, okrajem. A nemusí to být zrovna Umberto Eco, "stačí" i detektivka. Jsou knihy, které vzbudí silnou emoci a nemusí to být rovnou Anna Karenina. A pak jsou knihy, které jenom tak běží, zaplní čas, leckdy příjemně, ale nic víc. Kdo jsi patří přesně k tomuto typu knih. Příjemná detektivka podle autorčina zavedeného scénáře, tentokrát podle mě ne zas tak dobře zpracovaného. Fasáda pachatele začala praskat až příliš brzy. Kdo to je, bylo zřejmé dávno před koncem. Kouřové stopy nepomohly. Příjemné, ale ne skvělé. Za mě umí Clarková i líp. 70 %


Kráska a netvor
prosinec 2017 - leden 2018
Kráska a netvor 2002, Teresa Medeiros

Standardní historická romance, kde všechno šlape, jak má. Vzájemné sympatie hrdinů jsou od začátku jasně čitelné, katarze předvídatelná (což mám ráda) a milostné scény jsou přiměřeně vášnivé. U mě vzbuzovala úsměv, a to je známkou toho, že mě autorka potěšila.


Vražedné struny
? - prosinec 2017
Vražedné struny 2015, Oscar de Muriel

Tak to je můj šálek kávy, v tomto případě spíš čaje s mlékem. Od dramatického prologu, přes duchařské pozadí včetně zápachu samotného ďábla, po hrdiny mezi nimiž výborně funguje vnitřní pnutí. Hlavní hrdina není žádný sympaťák, spíš bolestínek vzbuzující škodolibost, parťák je z rodu úchvatných podivínů a úžasných chlapů. A stejně se víc bavím s Freyem, jeho mizernými náladami a věčnými stížnostmi. Detektivní linka vedle duchařiny zapojuje i tradičnější motiv uzavřeného okruhu podezřelých, i když pátera Knoxe autor moc nectí. Každopádně to šlape, příběh odsýpá a stopy přibývají. Autor navíc dobře pracuje s atmosférou a umí nadhodit postavy vybraným rysem. Pozitivnímu dojmu nahrává i zvolená doba. Je - li to začátek, těším se na pokračování.


Krajinou mrtvých mužů
? - prosinec 2017
Krajinou mrtvých mužů 2015, Robert Ryan

Jako první musím konstatovat, že major John Hamish Watson se mi líbí. Není to úplně samozřejmé. Autor ho přeci jenom nevymyslel, "pouze" oživil, ale udělal to s nepřehnanou pietou. Zdůraznil jeho umanutost, poctivost a starosvětskost. Vedle hlavní postavy je největší devizou knihy prostředí a historický kontext. V popsání atmosféry zákopů první světové války je velmi přesvědčivý. Chvílemi se příběh nečetl snadno, jak živě autor líčí nástrahy a okolnosti na frontě, tím spíš, že se často pohybujeme mezi lékaři. Samotná detektivní linie nepatří k vrcholům žánru, autor se čtenářem tu známou hru na kdo je vrah vlastně ani nehraje. Nicméně příběh odsýpá, falešné motivy i stopy jsou dostatečně matoucí, jen snad náhoda zasáhne párkrát až příliš okatě. Taky přemýšlím o nutnosti vedlejšího německého motivu. Aby přesvědčivěji doložil snahu o plastičnost, musel by být rozsáhlejší, aby pomohl hlavní zápletce musel by být rozvinutější. Autorův styl se mi líbí, umí chytit a nepustit. Celkově zážitek, který si ráda zopakuji.


Tajemství letního odpoledne
? - prosinec 2017
Tajemství letního odpoledne 2014, Kate Morton

Napínavé drama z minulosti, které naplňuje pořekadlo, že staré hříchy mají dlouhé stíny. Atraktivní prolínání minulosti se současným příběhem, čtivý styl a chytře podávané informace vedoucí čtenáře tam, kde ho autorka chce mít. A promyšlené finále, které čtenáře uspokojí. Prostě skvěle namíchaná oddechovka.


Jak svést ostýchavou dámu
? - prosinec 2017
Jak svést ostýchavou dámu 2014, Sabrina Jeffries

Zápletka i postavy se mi líbily, nápad výtečníků stále funguje. Snad jen hlavní hrdina je trochu trouba, ale napravuje to tempo příběhu a hezké milostné scény.


Tajemný protivník
? - prosinec 2017
Tajemný protivník 2004, Agatha Christie

Zábavný a velmi milý příběh. Asi to autorka během psaní brala vážněji, než to dnes vyznívá, dnes je to skutečně pohádka mimo realitu. Ale já se bavila výborně. Znovu a znovu si uvědomuji autorčin dar načrtnout pár rysy přesvědčivý charakter, dodat postavám život a strhnout čtenáře. A mimochodem zase mě utáhla na vařené nudli v obou zápletkách.


Královna Margot
? - prosinec 2017
Královna Margot 2007, Alexandre Dumas, st.

Je to krásný příbeh, to bezesporu, ale život královny Margot rozhodně nepopisuje, spíš sní o tom, jaký by mohl být, což pro mě kdysi bylo trpkým zklamáním. Dnes si vychutnávám, že Dumasovy knihy jsou plné dobrodružství, lásky, nebezpečí a intrik a nespoléhám na ně jako na historické vodítko.


Celý život – Výbor z deníků 1948–1984
? - prosinec 2017
Celý život – Výbor z deníků 1948–1984 2001, Jan Zábrana

Strávila jsem se Zábranou měsíc. Dělala si výpisky, zaznamenávala zajímavé autory i díla, přemýšlela o době socialismu, soustředěněji se vrátila k poezii. Jeho poznámky mi jej přiblížily, daly mi iluzi, že mu rozumím. Těžká, depresivní povaha plná křivdy (oprávněné), bolesti a pesimismu. Tím vším jsou jeho zápisky prodchnuty a přeci je v nich také syrový a velmi břitký humor, obdivuhodná vnitřní konzistence, věrnost svým zásadám a schopnost vidět se bez iluzí, bez hrdinského nimbu. Milovala jsem každý řádek a želela každého, který se nedochoval, zejména těch z 50. let. Jestli jste se s Janem Zábranou ještě nepotkali, dejte se zlákat. Stojí to za to.


Čechy v době knížecí
říjen - prosinec 2017
Čechy v době knížecí 1997, Josef Žemlička

Velmi podrobně a nakolik dovedu laicky posoudit i velmi kvalitně udělaná publikace. Ještě stravitelná právě pro laiky a jistě obohacující i pro odborníky. O prvních historicky doložených a zapomenutých Přemyslovcích jsem si konečně udělala slušný přehled.


Kostičas
09. prosinec 2017
Kostičas 2014, Samantha Shannon

Zpočátku mi příběh trochu drhnul. Paige byla až příliš razantní, stále v opozici a přitom zcela v područí svého světa. Její zajetí, násilí, které je nezbytnou součástí autorčina světa, určitá neosobnost, to vše mě vzdalovalo. Pak ovšem příběh najel na klasičtější vzorec YA, byť dobře maskovaný, a už mě měla. Tajemný strážce, osobnost Paige, která najednou dává smysl, její rozvíjející se schopnosti, to vše mě bavilo až uchvátilo. Autorka přitom netlačí na pilu. Navíc svět, který stvořila, působí velmi promyšleně. Líbí se mi i péče, kterou věnovala pojmosloví. Slibný začátek.


Tři setkání
? - prosinec 2017
Tři setkání 1972, William Wordsworth

Wordsworthův Michael je ukázkou bukolické lyriky, prostoty až naivity. Má ještě sílu oslovit současného čtenáře? Trochu jako tragická pohádka, velmi viktoriánská. "Však útěcha je v síle lásky; činí, že unesem i věci, jež by jinak zlomily srdce." Otec morem nakažených od polského autora připomíná středověké trhovské balady, temné, tragické, v postavě otce snad malinko přepjaté. Emočně mě "dostalo" až utrpení matky, absolutní a mě zcela pochopitelné. A duše se dotýkají i poslední verše, důstojné, plné bolesti a přeci smířené. "A nic už nemám - kromě svého Boha -- tam je můj hřbitov - tam pak cesta strohá." Vildracovy verše jsou teskné, temné, je v nich žal až beznaděj. Sdělují nám, že i v té největší kráse se může skrývat osten. Z těch tří autorů je Vildrac nejmodernější, pracuje s odcizením minulého století, se skepsí a nadhledem.


Chvála oportunismu
? - prosinec 2017
Chvála oportunismu 2016, Marek Toman

Pro mě jedna z nejlepších knih za minulé období, a to jsem měla štěstí na silné a dobré příběhy. Černínský palác je ukecaný, rád se poslouchá a miluje odbočky, při kterých naštěstí neztrácí ze zřetele ten hlavní cíl. Vytváří ve svém vyprávění atraktivní zmatek, který čtenáře těší a burcuje k pozornosti. Trochu zvláštní (ale poskytující pocit opravdovosti) je, že byť palác vypráví příběh v této chvíli, tedy s výhodou prožitých zkušeností a hlavně s vědomím konců, zcela postrádá odstup a nadhled. Cítíme jeho tehdejší emoce (ano, paláce mají bohatý vnitřní život) a zdá se, že se do nich při vyprávění ponořuje s bezelstností dítěte. Kromě toho je zcela prost jakéhokoliv náznaku sebereflexe. Ovšem pokud si to chceme užít, tak nesmíme soudit. Ostatně paláce mají svá hlediska a svoje priority. Čtenářsky dráždivé je i míchání dějů a úvah minulých se současnými. Příběh má tah a stupňující se tempo. Od doby, kdy v Černínu vládl Heydrich je fascinující, u Masaryka doslova strhující, až ke Clementisovi čtete se zatajeným dechem. A právě tady se čtenáři začne vtírat neodbytné ale. Každý příběh chce řešení, v tomto případě i realitě navzdory. Jestli nám ho autor dopřál, to už zjistěte sami. Rozhodně to stojí za to!


Německo
? - srpen 2017
Německo 2008, Joanna Egert-Romanowska

Ještě zdaleka jsem nenavštívila všechna místa, která bych chtěla. Ale zcela jistě přibalím i na další cesty tuto knihu.


Berlín
? - srpen 2017
Berlín 2008, Malgorzata Omilanowska

Po několika návštěvách je můj Berlín dvojnásobný, tolik je v něm pamětin nejrůznějšího charakteru. Vždy dobře posloužil a snad poslouží znovu ☺.


1 ...