1. Domů
2. Autoři
3. Jean-Michel Guenassia
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 8
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty 17
• Diskuze 1

Nová kniha Jean-Michel Guenassia

Děj se vůle boží

V roce 1924 se v poválečné euforii v taneční restauraci seznámí servírka Irene a Georges, kulisák pařížských filmových studií. Zamilují se, vezmou se, narodí se... detail knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Jean-Michel Guenassia

Zaslíbené země

„Na začátku se zdálo, že nejde o žádné románové pokračování, ale o další kapitoly Klubu nenapravitelných optimistů, které jen nebylo vzhledem k rozsahu románu možné vydat v jedné knize. Nový příběh začíná tam, kde starý končí, takže jsem neměl ani na chvíli pocit, že Guenassia se k psaní vrátil po dlouhých dvanácti letech. Životní příběh Michela a jeho rodiny plyne tak, jak jsme byli zvyklí z prvního románu, i s těmi trochu nepatřičnými kapitolami psanými ve třetí osobě, které jakoby psal jakýsi vševědoucí vypravěč, který vidí do hlav všech zúčastněných. Ale to je prostě Guenassiovo specifikum, na které buď přistoupíte nebo ne. Dokud se román pohybuje na časové ploše šedesátých let, je vše v pořádku. Kouzlo mikropříběhů a i jistá psychologická hloubka funguje stejně jako dříve. Jenže autor si vytyčil mnohem ambicióznější cíl. Dovést čtenáře až do nového tisíciletí. A tady začíná problém. Postavy se mění v pouhé figurky na pozadí dějin. Logika jejich jednání a v několika případech i zásadní obrat jejich životních postojů jsou stále méně přesvědčivé, v případě Francka skoro absurdní. Text je víceméně popisný, děj tvořený interakcí postav se vytrácí. Aby autor celou tuto obří mozaiku tvořenou mnoha dějovými liniemi, z nichž některé se zcela vytrácí, jiné naopak značně nabobtnávají ukončil, vypomohl si občas dějovými zvraty, které se však v reálném životě vyskytují jen velmi zřídka. A tím ještě víc snížil uvěřitelnost příběhu. Román zaslíbené země vypadá, jako by Guenassia někdy v polovině předal otěže mnohem méně zkušenému spisovateli, aby příběh nějak dokončil. Škoda. Zatímco první část pokračuje v dobré práci Optimistů a dle mého si zaslouží plné 4 hvězdičky, druhá, místy připomínající telenovelu (jak už tu bylo napsáno), maximálně dvě.“... celý text
— karel9045

---

Klub nenapravitelných optimistů

„Co se vám tak stane, když je vám v roce 1959 12 let, běží kolem vás dějiny a máte staršího bratra? Stane se vám román. Postav je tu hodně. Nejen z blízké, ale i vzdálené rodiny, ale hlavně z Klubu. A tady vznikl drobný nesoulad. Jakmile je někde moc politiky, odrazuje mě to od čtení. A v Klubu se schází převážně političtí uprchlíci. Takže jedině dobře, že se tu míchaly i rodinné historky. Michelův život zhruba v rozsahu pěti let je tu popsán opravdu důkladně. Je tu tolik slov a já vlastně nevím, co psát. Čtení mě bavilo, ráda jsem hrála fotbálek a později se učila šachy a přitom nasávala pařížský život. Hodně se tu řeší válka v Alžírsku, která má na Michelovu rodinu nečekaný dopad. Díky počtu stran se životní propleteniny členů klubu objevují velmi pomalu, některé situace mají konec, něco zůstává bez pointy. Je jednoduché být optimistou v dobré době. Ale zkuste si to, když zažijete zatýkání, mučení, deportaci, násilí, jste odtrženi od rodiny. Na tuhle knihu je potřeba čas, nejen kvůli rozsahu, ale i kvůli dohledávání historických souvislostí a zjišťování, zda některé postavy fakt žily.“... celý text
— mnohoknih

---

Zaslíbené země

„Hned po přečtení prvního dílu Klub nenapravitelných optimistů jsem věděla, že se pustím i do pokračování, přestože je stejně rozsáhlé jako první kniha. Ačkoli je atmosféra druhého dílu výrazně odlišná, vůbec jsem nebyla zklamaná. Z různých rozhovorů a internetových zdrojů jsem se dozvěděla, že Jean-Michel Guenassia uvažoval o pokračování už při psaní prvního románu, ale skutečný impuls k dalším osudům původních hrdinů údajně přišel až po jeho cestě do Moskvy. Druhý díl Zaslíbené země věnuje velký prostor politickým ideologiím, historickým událostem i otázkám víry a náboženství, přesto však zůstává velmi poutavým čtením. Čtenář se prostřednictvím jednotlivých postav dozví mnoho o životě obyvatel v Rusku, o zkušenostech imigrantů v Izraeli, o politickém prostředí v Alžírsku i o světě podnikání ve Francii. Stejně jako v životě však ani zde nejsou všechny osudy jednoznačně uzavřené. Některé postavy se z příběhu postupně vytratí a čtenář se nedozví, co se s nimi stalo nebo jak jejich život nakonec dopadl. Právě tato neuzavřenost ale působí velmi autenticky. Román zároveň ukazuje, že člověk pravděpodobně nenajde skutečný „ráj“ v žádné konkrétní zemi ani politickém systému. Místo, kde žijeme, je sice důležité, ale ještě podstatnější je, jakými lidmi se obklopíme, jaké vztahy si vytvoříme a s kým sdílíme svůj život.“... celý text
— Farida

---

---

Děj se vůle boží

„Kladem románu jsou hezky napsané charaktery. I když je všechno tak Guenassiovsky uhlazené a líbivé, na hranici kýče. Čekal jsem, že román bude ještě více reflektovat francouzské dějiny. Ano, román se hodně zabývá těžkou cestou poválečné ženské emancipace a Alžírskem, ale stěžejní část románu se pohybuje v osobní rovině.“... celý text
— Ozzy86

---

Zaslíbené země

„Jako vždycky u autora: začátek vás strhne, hltáte to, baví vás to. A někdy za půlkou se to úplně vymkne z rukou, neuvěřitelné náhody a veletoče. Na mě ta druhá polovina prostě už byla moc.“... celý text
— VerStetinova