Na knihu jsem v knihovně narazila náhodou a páč mám Její Veličenstvo v oblibě bylo mi jasné,že si ji musím přečíst.
Kniha je psaná velmi čtivě a naštěstí nezklouzává směrem k červené knihovně.Doporučuji.
V Rusku a zejména v ruských věznicích se toho za posledních 100 let moc nezměnilo.
Kniha byla velmi zvláštně psaná,ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Tahle kniha mi ležela na nočním stolku bezmála rok,koupila jsem ji na Světě knih a mám ji i s podpisem autora.
No řeknu vam stálo to za to,počkala jsem si na správné rozpoložení a čtení jsem si vychutnala se vším všudy.
Po pomalejším začátku se příběh rozjede a jeden se ani neodtrhne od čtení.
Nemůžu si pomoct,ale v té rodině snad nebyl nikdo normální. Takovou schízu jsem dlouho nezažila.Luciiny rodiče byli vyloženě na pěst,plnou pusu křesťanství a doma vesele týrali děti.
Kniha se mi líbila.
První povídka je pohádkově milá.
Druhá povídka byla inspirována osudem české herečky Anny Letenské.
A ta třetí,no to byla taková docela agitačka,ale v té době se tak psalo nebo muselo psát.
No,kniha je to pěkná se zajímavým tématem,ale na mě tam bylo až moc patosu a melodramatu.Hodně směrem k červené knihovně,ale vím že paní spisovatelka má tyto tendence snad u všech knih takže jsem to i očekávala.
Knihy Petry Soukupová mám moc ráda,ale tahle mi přijde jako takový slabší kus.
Málokterá knižní postava mi byl tak strašně nesympatická jako právě Marta,ani to nebylo jejím rozhodnutím nemít děti,ale jejím chováním,povrchností a sebestředností.
