Soumrak dne

Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. Ishigurův tragikomický, krutý, ale také nádherně stylově vycizelovaný příběh značně narušuje tradici ostrovního „komornického románu“, založenou zábavnými prózami Jane Austenové nebo P. G. Wodehouse. Nejslavnější kniha jednoho z nejpozoruhodnějších britských spisovatelů současnosti, jehož dílo vytrvale poukazuje na ostrovní snobismus a všeničící uzavřenost, byla roku 1989 odměněna Bookerovou cenou a patří k nejpůsobivějším psychologickým románům poslední čtvrtiny 20. století. Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/47_/47165/soumrak-dne-47165.jpg 4.2192
Originální název:

The Remains of the Day (1989)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Leda, Rozmluvy
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Přidat komentář
Skawin
28. srpna

Mistrovsky vykreslená postava a vnitřní pochody anglického majordoma první poloviny dvacátého století. Odpovědi na otázky typu "co je v životě prioritní" nebo "kdy bychom měli odložit své masky a začít skutečně žít" si ale musíte najít sami.

Xpackal
22. srpna

Hrozně, hrozně dlouho jsem neměla v ruce knihu, kterou bych tak strašně toužila dočíst, abych se dozvěděla, jak to s hlavním hrdinou dopadne, a zároveň ji vlastně vůbec číst nechtěla, protože konec byl dopředu jasný. Ty nejsmutnější příběhy jsou vyprávěny beze slov a napsány mezi řádky.

Magriva
20. srpna

Majordomovo vyprávění je trošku suché, zdlouhavé, zajímavý je však úhel pohledu jiných postav, případně zprostředkování skrze ně, na určitou naivitu, lpění na svém postavení, důstojnosti. Vypravěč je zčásti komický, nelze mu ale upřít snahu o to co nejlépe dělat svou práci, i když přehlédne důležitou cestu ve svém životě, a to lásku a rodinný život.

Adriana.82
08. července

už druhá kniha od tohota autora,se kterou jsem se dosti natrápila :) na film se podívám ráda,ale kniha mě neoslovila ...

bookemma
08. července

Mimoradne znepokojiva zpoved cloveka, ktery se domniva, ze jeho existence je skutecna. Namisto toho ale zasveti svuj zivot dustojnosti a klamne iluzi. Az do konce jsem neustale cekala na projevenou vuli k vlastnimu zivotu. Nedostavila se.

Vesmich
30. května

Pozoruhodná kniha o tom, jak se lze rozpustit. Necítit, neprojevovat se, nemít názor, nebýt. A dokonalosti této formy zasvětit celý život. Zvenčí a z pohledu 21.století to tedy nutně nemusí působit jako dobrá volba, ale ani nyní není snadné vymanit se z pout otcovského vzoru. Text je to lahodný, podmanivý a okouzující.

Aqua-bella
17. května

Velmi pěkná kniha o životě oddaného komorníka, který obětoval svůj život službě svému pánu a vlastně si toho ani nevšiml. V touze po tom být nejlepším a hlavně důstojným komorníkem a dělat všechno nejlépe mu život v podstatě protekl mezi prsty. Propásl svoji osudovou lásku, nebyl u smrti svého otce, neuměl projevit obyčejnou lidskost a pochopení... zároveň si však snažil namlouvat, že jeho role je významná, že měl vliv na události světových dějin, ale je to spíš sebeklam.
Příběh plyne pomalu, má krásný jazyk, ovšem dělalo mi zpočátku trochu problém se do knihy pořádně začíst. Kniha má čtenáři určitě co dát, ať už poučení, že každý je strůjcem svého štěstí a nebo zjištění, že obětovat svůj život práci nemusí být vždy to nejlepší a nejšťastnější řešení.

jesuswlasac
27. dubna

Za mna 3*. Najskôr som čítal knihu Pohřbený obr a z tej som bol nadšený.
Táto kniha ma príliš nezaujala a nechápem ako za ňu autor mohol odstať Nobelovú cenu. Smutný príbeh komorníka, ktorý kôli svojej práci prišiel o možno osudovú lásku a aj o posledné minúty života svojho otca.
Hlavný hrdina mi bol od začiatku nesympatický a vlastne som sa aj tešil z toho ako skončil - tak mu treba !!
Každý sme si strojcom svojho šťastia - v tomto prípade svojho nešťastia.

petrarka72
20. dubna

Kdysi jsem viděla film, teď konečně došlo na knihu. A je to pořád jeden z nejlepších příběhů o sebeklamu, co se mi kdy dostal do ruky...

Radka_p
08. dubna

Zvláštny príbeh človeka, ktorého jediným zyslom života bola služba niekomu druhému. Pre mňa to bolo celkom smutné čítanie o komorníkovi, ktorý obetoval celý svoj život a ani si to nevšimol.
Štylizácia viet bola fascinujúca, veľmi príjemne sa čítali no napriek tomu tej Nobelovej cene nerozumiem, keďže toto nie je príbeh ktorý vo mne ostane dlhšie ako deň po jeho dočítaní.

Pablo7
18. března

Skvěle napsaná kniha. I když téma sluhů a šlechty mě nijak nezajímá, tak mě kniha docela nadchla svým jazykem. Starý majordomus se vydává na cestu za bývalou služebnou. Popisuje cestu a vzpomíná na svůj život. Ukazuje se, jak promarnil svůj život v honbě za "důstojností" a jak neúspěšná byla jeho snaha sehrát aspoň malou roli ve velkých dějinách. Není to nijak optimistická kniha spíše naopak.

marca_m
15. března

Skutečně zajímavá kniha s originálním námětem, která potěší všechny anglofily a milovníky starých časů. Ukazuje, že i na první pohled nedůstojné zaměstnání sloužícího mohlo být pro někoho absolutním životním posláním.

MarcelPaška
12. března

Nádherná kniha o pomalém konci staré Anglie a starých časů, které po II. světové válce již jen dožívají. Vzpomínky "muže bez vlastností" na idylické časy 20. a 30. let 20. století.

P1tr
01. března

Nádherně napsané okno do života jednoho důstojného majordóma, které má ze začátku svým monologovým pojetím potíže rychle zaujmout, ovšem postupem času se do knihy ponoříte naplno, neboť jde o jedno z těch děl, které zraje s každou další stranou. Časem si zvyknete na zpočátku zvláštní odbočkovitou ukecanost hlavního představitele a zvědavostí budete pokračovat dál ve snaze zjistit, kam to celé směřuje a jakého vyvrcholení se kniha dočká, abyste zjistili, že.....vlastně nic. Zakončení je sice v rámci charakterových vlastností postav logické a celkem poetické, ovšem nelze zakrýt zklamání z konce, který vyšumí do ztracena a působí značně antiklimaticky a místo aby ztvrdil kvality knihy, tak je na závěr lehce zkazí. Kromě nepříliš povedeného konce se ovšem jedná o mistrovsky napsané dílo, které se čte úplně samo a i přes výtky zanechá pozitivní stopu.

georgearrow
03. února

Kolikrát v životě jste propásli chvilku, moment, kdy byly otevřené dveře? K lásce, k pravdě , ke svým blízkým?

A nepropásli jste nakonec celý život a není už pozdě? Vydejte se tedy na cestu se Stevensem, na cestu do minulosti, při soumraku dne ...

Malachime
30. ledna

Já nevím, dostal mě asi až samotný konec. Od Ishigura miluji Neopouštěj mě a tohle mě trochu zklamalo. Velice, velice pomalá kniha, ale jazyk krásný.

deirdre
10.12.2017

Toto je druhá knižka od Ishigura, ktorú som prečítala, a myslím, že viac ich nebude. Má nepochybne svoje kvality, dej síce napreduje len pomaly, ale je to tak dobre napísané, že ju neodkladáte a čítate ďalej, lebo okrem iného ste zvedaví, čo za týpka to vlastne ten pan Stevens je... Avšak rovnako ako predchádzajúci román (Neopouštěj mě), nijako ma táto knižka neobohatila, zas až tak hlboká a geniálna mi myšlienkovo nepripadá (nepresahuje materiálnu rovinu) a je plná postáv, ktoré aj keby nejaké emócie mali, tak ich neprejavujú a za každých okolností sa snažia konať rozumne, čo ich vlastne očividne zotročuje. Prečítala som od autora iba dve knižky, ale aj tak, v ani jednej som nenašla jedinú vnútorne slobodnú postavu.

Egertová
04.12.2017

Skvělá kniha.

Markéta137
28.11.2017

"Pro mnoho lidí je večer nejpříjemnější částí dne. Neměl bych se tolik utápět v minulosti a měl bych naopak zaujmout pozitivnější přístup a snažit se co nejvíc vytěžit ze svého soumraku dne." Co dodat...

Marcela52
02.11.2017

Kniha se mi moc líbila. Autor si rozhodně Nobelovu cenu zaslouží. Určitě si od něho přečtu i další věci. Kultivovaný jazyk, zajímavá psychologie postav a navíc i některé méně známé historické souvislosti z anglicko-německých vztahů mě velmi zaujaly. Rozhodně doporučuji. Viděla jsem i film, který je vynikající, mimo jiné i díky výbornému hereckému obsazení ( Anthony Hopkins a Emma Thompson).

LadyAnn
15.10.2017

Zvláštní knížka, rozjímavá, s hlubokými myšlenkami a pomalým tempem, stále nutící k zamyšlení. Doporučuji k soustředěnému čtení. Hlavní hrdina mi nebyl sympatický do té doby, než došlo na poslední kapitolu a já s ním nakonec vlastně soucítila.

snimcibdim
10.09.2017

Lidově řečeno kniha o zabedněnosti.
Přiznám se, že jsem po ní sahala s představou, že půjde o něco ve stylu "Panství Downton". Díky psychologickému přesahu se ale kniha zařadila mezi mé nezapomenutelné.
Kolik šancí jsme v životě propásli jen proto, že jsme byli zaslepeni nesmyslnými cíli nebo ambicemi?
Kde končí zásadovost a začíná zaslepenost?
Kde končí loajalita a začíná absence individuality?
Vřele doporučuji.

buitenlander
12.08.2017

Nádherná kniha. Náhodou se mi stalo, že jsem viděla film dříve než jsem četla knihu, ale vůbec v ničem mi to nevadilo. Film je natočený věrně podle knihy, věděla jsem tedy, jak to skončí, ale možná právě proto jsem byla schopná si pořádně vychutnat atmosféru a způsob vyprávění hlavního hrdiny. Já knihu četla v původní anglické verzi, takže jen doufám, že v té české se to taky tak odráželo. Podle mě stojí za přečtení, i když to není lehký románek do tramvaje.

Hanka_Bohmova
12.07.2017

Od prvních vět zvláštní pocit, po chvíli mi došlo: ten člověk jen tak nevypráví, on prezentuje. A to si říká o prozkoumání. Postupně se vynořují opravy, úpravy, doplňky měnící smysl řečeného, celé vyprávění se mi staví jako výzva. Kromě toho vnímám určitou příbuznost s panem Stevensem, příbuznost i v některých svých stinných a méně konstruktivních stránkách, tedy kromě velmi příjemného čtenářského zážitku též příležitost přemýšlet o sobě "zvenku".

InaPražáková
27.05.2017

Mnohomluvná filosofická esej rozváděná a přehodnocovaná na pozadí něžného milostného příběhu, o kterém se naopak řekne stěží pár slov. A přesto je to láska, která člověka zasáhne, a esej, kvůli které stojí za to romanci přerušit. Kniha na pomalé a soustředěné čtení, pak se vynoří všechny ty nevyřčené myšlenky a druhé a třetí významy.

GreenMagritte
06.01.2017

Kniha narušuje tradici ostrovního "komornického" románu, tak jak jej známe například v podání P.G. Wodehouse a bude zklamán ten, který očekával literaturu tohoto žánru. Soumrak dne je naopak vážným zamyšlením nad povahou loajality hraničící s obětí, stejně jako nad životem tisíců sluhů, lokajů, komorných a majordomů, významným způsobem se podílejících na chodu anglických dějin.

vikimi
02.04.2016

Tři hvězdičky nedávám za příběh, ale za hloubku, kterou schovával a za všechny ty krásné a smutné myšlenky. :-)

A za tuto nádhernou pasáž:
Snad tedy bude něco na jeho radě, že bych se neměl tolik utápět v minulosti a měl naopak zaujmout pozitivnější přístup a snažit se co nejvíce vytěžit ze svého soumraku dne.
Konec konců, co tím člověk získá, když se pořád dívá nazpět a obviňuje se, že se jeho život nevyvíjel přesně tak, jak si přál? Tvrdá realita je, že člověk jako já nebo vy má sotva jinou možnost, než nakonec vložit osud do rukou velkých mužů v centru světového dění, kteří potřebují naše služby.
Jaký má smysl dělat si přílišné starosti s tím, zda mohl či nemohl běh svého ovlivnit? Jistě stačí, že se člověk jako vy nebo já alespoň snažil přispět svou troškou k něčemu pravdivému a hodnotnému. A jsou-li někteří z nás hotovi obětovat v životě při dosahování těchto cílů více, jistě to samo je bez ohledu na výsledek důvodem k hrdosti a uspokojení.

maid
22.07.2015

Dlouho se mi knížka nečetla tak snadno jako Soumrak dne, a přesto mě nutila k neustálému zamyšlení. Mám moc ráda Downton Abbey a vždy fandím postavám "pod schody", takže mi takhle kniha byla ušitá přesně na míru. Po jejím dočtení mám příjemný pocit a ještě jsem si udělala hezkou procházku po anglickém jižním pobřeží.

valentýna
18.12.2013

Kniha s filosofickým podtextem, děj nemá žádný spád, ale přesto mistrnost a stylovost jazyka na mě zapůsobila a nutila mě číst dál.

juckey
27.06.2013

Soumrak dne se na první pohled zdá jako téměř prvoplánový román popisující nějaké epizody ze života majordoma a jeho lovestory s hospodyní. Jakmile se ale dostanete ke konci (ke konci knihy, Stevensovy cesty, Stevensovy kariéry nebo snad života), dojde vám, že všechno mělo smysl. Každá událost, každá věta o něm něco říká a třešničkou na dortu je závěrečná scéna, kde při Stevensových úvahách dojde k propojení celého románu a člověk pochopí, o čem mluvila záložka knížky - mistrný portrét atd. A možná, že to bylo melancholické a smutné, ale skončilo to vykročením do nové etapy, jak už to tak bývá, když se smíříme s vlastní tragédií. Na závěr ještě musím zopakovat TEN citát: Konec konců, co tím člověk získá, když se pořád dívá nazpět a obviňuje se , že se jeho život nevyvíjel přesně tak, jak si přál? Děkuji za pozornost.