Soumrak dne

Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. Ishigurův tragikomický, krutý, ale také nádherně stylově vycizelovaný příběh značně narušuje tradici ostrovního „komornického románu“, založenou zábavnými prózami Jane Austenové nebo P. G. Wodehouse. Nejslavnější kniha jednoho z nejpozoruhodnějších britských spisovatelů současnosti, jehož dílo vytrvale poukazuje na ostrovní snobismus a všeničící uzavřenost, byla roku 1989 odměněna Bookerovou cenou a patří k nejpůsobivějším psychologickým románům poslední čtvrtiny 20. století. Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/47_/47165/soumrak-dne-47165.jpg 4.2120
Originální název:

The Remains of the Day (1989)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Leda, Rozmluvy
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Přidat komentář
Marcela52
02. listopadu

Kniha se mi moc líbila. Autor si rozhodně Nobelovu cenu zaslouží. Určitě si od něho přečtu i další věci. Kultivovaný jazyk, zajímavá psychologie postav a navíc i některé méně známé historické souvislosti z anglicko-německých vztahů mě velmi zaujaly. Rozhodně doporučuji. Viděla jsem i film, který je vynikající, mimo jiné i díky výbornému hereckému obsazení ( Anthony Hopkins a Emma Thompson).

LadyAnn
15. října

Zvláštní knížka, rozjímavá, s hlubokými myšlenkami a pomalým tempem, stále nutící k zamyšlení. Doporučuji k soustředěnému čtení. Hlavní hrdina mi nebyl sympatický do té doby, než došlo na poslední kapitolu a já s ním nakonec vlastně soucítila.

snimcibdim
10. září

Lidově řečeno kniha o zabedněnosti.
Přiznám se, že jsem po ní sahala s představou, že půjde o něco ve stylu "Panství Downton". Díky psychologickému přesahu se ale kniha zařadila mezi mé nezapomenutelné.
Kolik šancí jsme v životě propásli jen proto, že jsme byli zaslepeni nesmyslnými cíli nebo ambicemi?
Kde končí zásadovost a začíná zaslepenost?
Kde končí loajalita a začíná absence individuality?
Vřele doporučuji.

buitenlander
12. srpna

Nádherná kniha. Náhodou se mi stalo, že jsem viděla film dříve než jsem četla knihu, ale vůbec v ničem mi to nevadilo. Film je natočený věrně podle knihy, věděla jsem tedy, jak to skončí, ale možná právě proto jsem byla schopná si pořádně vychutnat atmosféru a způsob vyprávění hlavního hrdiny. Já knihu četla v původní anglické verzi, takže jen doufám, že v té české se to taky tak odráželo. Podle mě stojí za přečtení, i když to není lehký románek do tramvaje.

Hanka_Bohmova
12. července

Od prvních vět zvláštní pocit, po chvíli mi došlo: ten člověk jen tak nevypráví, on prezentuje. A to si říká o prozkoumání. Postupně se vynořují opravy, úpravy, doplňky měnící smysl řečeného, celé vyprávění se mi staví jako výzva. Kromě toho vnímám určitou příbuznost s panem Stevensem, příbuznost i v některých svých stinných a méně konstruktivních stránkách, tedy kromě velmi příjemného čtenářského zážitku též příležitost přemýšlet o sobě "zvenku".

InaPražáková
27. května

Mnohomluvná filosofická esej rozváděná a přehodnocovaná na pozadí něžného milostného příběhu, o kterém se naopak řekne stěží pár slov. A přesto je to láska, která člověka zasáhne, a esej, kvůli které stojí za to romanci přerušit. Kniha na pomalé a soustředěné čtení, pak se vynoří všechny ty nevyřčené myšlenky a druhé a třetí významy.

GreenMagritte
06. ledna

Kniha narušuje tradici ostrovního "komornického" románu, tak jak jej známe například v podání P.G. Wodehouse a bude zklamán ten, který očekával literaturu tohoto žánru. Soumrak dne je naopak vážným zamyšlením nad povahou loajality hraničící s obětí, stejně jako nad životem tisíců sluhů, lokajů, komorných a majordomů, významným způsobem se podílejících na chodu anglických dějin.

vikimi
02.04.2016

Tři hvězdičky nedávám za příběh, ale za hloubku, kterou schovával a za všechny ty krásné a smutné myšlenky. :-)

A za tuto nádhernou pasáž:
Snad tedy bude něco na jeho radě, že bych se neměl tolik utápět v minulosti a měl naopak zaujmout pozitivnější přístup a snažit se co nejvíce vytěžit ze svého soumraku dne.
Konec konců, co tím člověk získá, když se pořád dívá nazpět a obviňuje se, že se jeho život nevyvíjel přesně tak, jak si přál? Tvrdá realita je, že člověk jako já nebo vy má sotva jinou možnost, než nakonec vložit osud do rukou velkých mužů v centru světového dění, kteří potřebují naše služby.
Jaký má smysl dělat si přílišné starosti s tím, zda mohl či nemohl běh svého ovlivnit? Jistě stačí, že se člověk jako vy nebo já alespoň snažil přispět svou troškou k něčemu pravdivému a hodnotnému. A jsou-li někteří z nás hotovi obětovat v životě při dosahování těchto cílů více, jistě to samo je bez ohledu na výsledek důvodem k hrdosti a uspokojení.

maid
22.07.2015

Dlouho se mi knížka nečetla tak snadno jako Soumrak dne, a přesto mě nutila k neustálému zamyšlení. Mám moc ráda Downton Abbey a vždy fandím postavám "pod schody", takže mi takhle kniha byla ušitá přesně na míru. Po jejím dočtení mám příjemný pocit a ještě jsem si udělala hezkou procházku po anglickém jižním pobřeží.

valentýna
18.12.2013

Kniha s filosofickým podtextem, děj nemá žádný spád, ale přesto mistrnost a stylovost jazyka na mě zapůsobila a nutila mě číst dál.

juckey
27.06.2013

Soumrak dne se na první pohled zdá jako téměř prvoplánový román popisující nějaké epizody ze života majordoma a jeho lovestory s hospodyní. Jakmile se ale dostanete ke konci (ke konci knihy, Stevensovy cesty, Stevensovy kariéry nebo snad života), dojde vám, že všechno mělo smysl. Každá událost, každá věta o něm něco říká a třešničkou na dortu je závěrečná scéna, kde při Stevensových úvahách dojde k propojení celého románu a člověk pochopí, o čem mluvila záložka knížky - mistrný portrét atd. A možná, že to bylo melancholické a smutné, ale skončilo to vykročením do nové etapy, jak už to tak bývá, když se smíříme s vlastní tragédií. Na závěr ještě musím zopakovat TEN citát: Konec konců, co tím člověk získá, když se pořád dívá nazpět a obviňuje se , že se jeho život nevyvíjel přesně tak, jak si přál? Děkuji za pozornost.

Atuin
31.12.2012

Je to geniální myšlenka proniknout k čtenáři doslova na nitkách myšlenek jednoho člověka, a vy jste zcela odkázani na to jakou vzpomínku považuje za dosti sytou, aby se k ní vyjádřil barvitěji. Pan Stevens se jistě vyjadřuje barvitě ke všem vzpomínkám, a určitě si to myslí,ovšem kdybych s ním měla jet v autě a poslouchat hodiny o smyslu jeho života, asi by mě rozbolela hlava, snad proto vystupuje do popředí místy krajina ačerstvý vzduch, mimochodem velice osvěžující, nebo mistrovsky zesumírované vzpomínky na dramatické události. A právě tyto věci jsou jakými si světlicemi které uvádí v pohyb a zdůvodňují to ostatní.
Nepřišlo mi že by to byl člověk bez lidskosti, jen se snažil chovat tak dokonale, že mu uniklo že dokonalost jako taková neexistuje, že v ní je něco nedokonalosti. A možná i ten jeho postoj nebyl dokonalý byl jen zkreslený jakousi představou, která je tak zašifrovaná že nakonec vlastně nebyl nic víc než jen další " normální" jeden z nás, se svým vlastním, byť až moc osobitým názorem na život a jeho priority.
Kniha je velice zajímavá už jen tím že ve vás strhne něco detektivního a vy máte pocit že musíte přijít na kloub takové povaze a pak vám dojde že konec, nemůže být jiný, vždyť to byl jen okamžik v životě člověka, který už je natolik uhotovený, že nemá chuť ani potřebu ani nutnost něco měnit. Důvod cesty byl opravdu prozaický. Pan Stevens to mohl vyprávět z pohodlí nějakého křesla, pak by tomu ale chyběl ten čerstvý vzduch a pan Stevens by nevyužil v praxi románů své oblíbené spisovatelky. Všechno má svůj důvod. V životě pana Stevense má sebemenší maličkost zásadní místo, je zranitelnost sama, jako každý jeden z nás, a tomu že je člověkem se brání,protože je Majordomus,ale právě na svou lidskost často naráží a nejen on sám.

Okřídlená li
10.11.2012

Ishiguro rozvíjí příběh jemný jako pavučina a stejně jemný je i náznak hlavního děje, který události popotahuje. Krásami Anglie si hlavní postava Stevens, majordomus ze staroanglického panství zesnulého lorda Darlingtona, připomíná jednotlivé chvíle svého posluhovačského života a snaží se na nich najít něco, po čem by mu ona léta sloužení připadala jako něco chválihodného, ne pouze zbytečného.
Ke Stevensovi - jako postava byl pro mě přímo nesnesitelný. Jako kdyby neměl tvář, postrádal emoce a jeho jediný důvod žití je sloužit. Na stará kolena se snaží přizpůsobit úplně novému pánovi, ale jak je zřejmé, onen americký "přistěhovalec" pan Farraday si koupil anglické panství a s ním i Stevense jen proto, aby se mohl vychloubat, že vlastní dávno vymřelý ideál. A gentlemanství, Stevensem tolik opěvované? To se ztrácí v žertech.
Ze začátku nám ale vůbec nepřijde, že by mohlo být něco špatně. Stevens nás svědomitě zpravuje o historkách, které zažil za dob svého vrcholu kariéry, ale když se v knize posuneme o něco dál, zjistíme, že pravda je docela jiná. Jako kdyby si Stevens chtěl ospravedlnit, že celý svůj život zasvětil "špatné věci". Mně nad tím samozřejmě visí nálepka "nespolehlivý vypravěč", ale nenechte si tím pokazit knížku. Patrné je na to jeho vztahu s otcem. Vyzdvihuje jeho schopnosti jako majordoma, přímo říká, že je to pro něj velký vzor. Ale když otec umírá, radši jde obsloužit hosty dole než aby strávil poslední chvíli s ním a snaží se obhájit nějakou služební ctí a loajalitou ke svému zaměstnavateli.
Celkově musím říct, že i přes nesympatičnost postavy a pasáží, kdy vzpomíná na různé konference nebo sjezdy lordů, je to základní kniha moderní literatury, kterou by si měl přečíst každý milovník literatury. Třeba ho to donutí zamyslet se nad vlastním životem a stihnout s tím něco udělat, aby pak ve stáří nenaříkal, že jeho život přišel nazmar.

Majdule
12.07.2011

Soumrak dne je křehký příběh plynoucí s pomalostí letního večera. Je o osamění, které si člověk dobrovolně zvolí ve strachu před životem a šancích promarněných tak dokonale, že jste ani nezaznamenali, že byli šancemi. Je o poníženosti (a někdy i ponížení) zaměňovaném s loajalitou, na níž falešně postavíte vědomí svojí důležitosti. Je to příběh o důstojnosti, jejíž podstata hlavnímu hrdinovi téměř tragicky uniká.