Soumrak dne

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. Ishigurův tragikomický, krutý, ale také nádherně stylově vycizelovaný příběh značně narušuje tradici ostrovního „komornického románu“, založenou zábavnými prózami Jane Austenové nebo P. G. Wodehouse. Nejslavnější kniha jednoho z nejpozoruhodnějších britských spisovatelů současnosti, jehož dílo vytrvale poukazuje na ostrovní snobismus a všeničící uzavřenost, byla roku 1989 odměněna Bookerovou cenou a patří k nejpůsobivějším psychologickým románům poslední čtvrtiny 20. století. Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47165/big_soumrak-dne-Ody-47165.jpg 4.1508
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Leda, Rozmluvy
Originální název:

The Remains of the Day, 1989


více info...
Nahrávám...

Komentáře (144)

Kniha Soumrak dne

marlowe
14. září

Naprosto úžasné! Jak film, tak kniha. A šťavnatou třešničkou na dortu je excelentní přednes pana Vlasáka v audioverzi.
Rozhodně doporučuji.

alef
23. srpna

Paměť je děravá a dokáže klamat!
Na to pamatujte při čtení…sentimentálního a skoro smutného, ale i hravého a skoro veselého vyprávění majordoma Stevense.
V pomalém rytmu bloudí vzpomínkami, rekapituluje svůj život a přitom přemýšlí …
„Víte, co přesně je „velikost“?
Kde nebo v čem ji hledat?
… otázka, která připomíná jinou … jež je předmětem častých sporů: Jaký je skutečně „velký“ majordom?“

Stevensovo přemítání ho dovede až … k poznání?
… spíš, možná k porozumění – vlastnímu sebeklamu,
… anebo možná, k uvědomění si – síly emocí.
Těmi totiž Stevens opravdu příliš nevládne, spíš se dá rovnou říct, že je to pro něj svět téměř neznámý, čehož důsledky pak mohou být … dost devastující!
Laskavost totiž vážně nelze nahradit důstojností!

Příběh o sebezahleděnosti a sebeodcizení, ale taky o sebepřijetí a sebezařazení …
tedy o tom, když v podstatě nejste schopni v rozhodujících životních momentech souznít s vlastním životem, když nemáte tak úplně sami sebe „na povel“ v tom, co děláte … ať už pod tíhou společenských konvencí, nebo v důsledku mimořádně silného sklonu ke „konformitě“ ...

„člověk pak žije … spíš 'v názorech druhých' než v sobě samém"

... pak už totiž nejste tak úplně autory vlastních rozhodnutí, a to může být zjištění, ve chvíli, kdy do svého života pozvete emoce, dost bolestné.

Přesto Stevensův příběh o důsledcích života ze kterého jste vytěsnili vlastní pocity, abyste nakonec zjistili, že bez nich to opravdu nejde, není příběh smutný … jak jsem psala na začátku je jen skoro smutný, protože je zároveň i skoro veselý :-)
... ne vždy se totiž situace okolo špatného předvídání možných důsledků a jistých očekávání v rámci svých rozhodnutí zvrtne tím méně vhodným způsobem :-).


ujira
30. července

Asi lze dojít k soumraku dne mnoha cestami, se zapíráním sebe sama, s potlačováním emocí, s nostalgií a smutkem za tím co se nestalo, ale jen málokdo s profesní důstojností. Autor zajímavý, bude dobré se k jeho tvorbě vrátit.

Rihatama
09. července

Majordomus s dobře pěstovanými/potlačovanými city náhrobního kamene poznává po letech práce na panství Darlington na své vůbec první dovolené jejich hodnotu a zažívá příjemné povznesení nad drobnými projevy laskavostí z nečekané strany. Ujíždí autem krajinou, vzpomíná, bilancuje. V tomto lehce nostalgickém, rádoby úsměvném příběhu Išiguro poukazuje na rigiditu okázalé důstojnosti, která vede k absolutnímu potlačení lidskosti, pochopení a vlídnosti. A to nejen vůči spolupracovníkům, ale i vlastní rodině. Stevens je jen jednou z mnoha tragických obětí systému své doby, aniž by si právě tento fakt uvědomoval. I když možná, že ano. Otec, jehož je Stevens jen slabším odvarem, by však na něj byl pyšný. A to je přece nejdůležitější. Stejně jako sloužit vyššímu zájmu. Být součástí něčeho významného. Jako neviditelný sloup ornamentálního sloupořadí, které podpírá chrám.

Historie majordomů sahá někam do středověku a jejich kultura se rozvinula po celé Evropě. Nezřídka majordomové ovládli královské trůny. Není však bez zajímavosti, že majordomové jsou v obecném povědomí ponejvíce spojováni s britským královstvím. Kazuo Išiguro ve svém díle zachycuje v postavě majordoma Stevense mentální střet starého a nového světa, tady v kontrastu britského konzervatismu a amerického modernismu a progresivismu. Nemálo je zřetelný kontrast společenských tříd panstva a služebnictva a pečlivé odstupňované rozdíly uvnitř samotného služebnictva, které v Británii zejména v 19. a na počátku 20. století tvořilo významnou pracovní sílu obyvatelstva. Člověk coby metaforický příměr sebe sama.

Janina2609
01. června

“Pro mnoho lidí je večer nejpříjemnější částí dne. Neměl bych se tolik utápět v minulosti a měl bych se snažit co nejvíce vytěžit ze svého soumraku dne.”
Dokonale vybroušený příběh majordoma Stevense jsem přečetla jedním dechem. Zajímavě napsaná kniha formou vzpomínek člověka, který vzal své zaměstnání až příliš vážně a vlastně i na úkor vlastního života. Díky své “důstojnosti”, jak sám nazývá absolutní oddanost, a absenci jakékoli své invence, názoru a citu se možná ochudil o spoustu krásných životních okamžiků.

“Žertování není vůbec hloupé-zejména je-li pravda, že je klíčem k vřelosti mezi lidmi”.

Pro ty, kteří dosud nečetli, rozhodně doporučuji.

Křovinka
13. května

Tragikomické, pro mě hodně bolestivé ... Svůj život se snažím žít naplno (když to jde) a proto mi kniha přijde velmi smutná .... seběobětování a zaslepenost není můj šálek kávy ... k tomu přikrášlování skutečnosti s výhledem na lepší pocit při vzpomínání je opravdu tragikomický ...
knihu přesto doporučuji a uznávám ... je to zase úplně jiný pohled na způsob psaní ...

304
25. května

PŘÍMÁ ÚMĚRNOST - kolikrát zapřu svoje city, tolikrát zvýším "rozumové" šance na "prospěch"
Všimla jsem si příběhu, především zásluhou sira Anthona Hopkinse, jeho herecké mistrovství zapadá do mozajky hodnotného počinu. Kazuo Ishiguro dává punc svému dílu. Čím více člověk stoupá na společenském žebříčku, tím více falešné loajality , tedy lokajstvím zaplatí. /Zaměstnal bych pracovité "Němky", ale není vhodná doba... Nyní je vhodná doba a hodí se mi zaměstnat pracovité "Němky", kde jsou?/
Sociání zabezpečení v Anglii skoro žádné, v té době komorník pracoval u svého dobrého pána až do své smrti. Neměl, kam jít. Veškerá životní energie vyčerpána celodenním posluhováním. Na harmonický rodinný život již čas ani energie nezbývá.
Komorník senior se svěřuje synovi - "Tvoji matku jsem nemiloval. Láska mě opustila, když jsem zjistil, že mě podvádí. Ty jsi dobrý syn, jsem na tebe hrdý. Doufám, že jsem dobrý otec, snažím se, jak mohu. Teď jdi! Tak jdi, jdi už!"
Služba jim vzala i chvíle posledního rozloučení ... Sloužící měli možnost se rozhodnout? Každý stojíme před nesnadným úkolem v okamžiku rozhodování.

opic 12
06. května

Učiněný čtenářský nudismus.
...................................................
Smysl existence.Promarněný život.Zvrácená důstojnost.Zkostnatělé konvence.Stádnost.Nenaplněnost citů...prostě jednoduše spousty a mnoho dalšího co tam v soumraku na zvídavého a trpělivého knižního hltače čeká.
Na první zdání by se mohlo zdát že postava Stevense je taková jednotvárná.Svázanost až do morku kostí.Oj jak ten klame tělem.Ne zrovinka partak do nepohody nebo na dlouhé večery to zrovna ne.Kazuo užívá slova chladně a jakoby s odstupem.Vykreslení doslova ožívá.Postupně se z něho stává postava tragická.Ne není v tom pohrdání spíše soucit.Ponaučení a vlastně i pochopení které čeká v samotném závěru.

Typické Ishigurovy flashbacky (vracenky) kdo to miluje nebude zklamán ani tady.Skryté protimluvy mezi řádky atd.
Silná pasáž s politiky: Stevens na jejich otázky nedokáže odpovědět.Nejenom že nechce včetně konvencí.Nejde to.Neví.Tápe.Oni ho dostali tam kde ho chtěli mít.Mají nás v hrsti.My neumíme odpovídat.To jim vyhovuje.Krásně výstižné podobenství.
Bylo v tom něco velkého.Byl jsem součástí.Udělal jsem dojem.Dávám všemu smysl.Ideály pozlátkem něčeho lepšího.Zapálení pro dobrou věc.Víra v poslání na tomto kousku skály plujícím v temnotě.
Důstojnost a důležitost okamžiku.
Domýšlivost.Předurčenost.Autosugesce.Manipulativnost.
Morálka na mocninu n-tou takže blbá.
Myšlení školou zničený.Poněvadž tak se to má a tak je to správné milá rodino.Budme takový budou nás mít rádi.Takového mě chtěli.A nad hlavou má duhu.
Dá se uniknout předurčenosti ? Zachovat tvář či uniknout ?
Moji mílí Stevensové,majordomusové,sluhové,lokajové,podržtaškové a všeobecně my otroci zavedeného řádu.Všici co křičí-nejsme ovce.
Nevypadnout z role.Bud je změna nadosah nebo pak už nikdy.
Kazuo Ishiguro na konci pomrkává nenápadně po samotném čtenáři.Máš co jsi chtěl a ted se nad sebou zamysli.Sejmi masku.
Jednoduší bude zůstat.Zachovat klid.Chladnou důstojnost.Nechat se unášet.Plout.
Neni lepší více čeřit hladinu.Ještě je zdá se čas.Dokud nezaklepe...ona.
Zubatá.

1 ...