Soumrak dne

od:


KoupitKoupit eknihu

Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. Ishigurův tragikomický, krutý, ale také nádherně stylově vycizelovaný příběh značně narušuje tradici ostrovního „komornického románu“, založenou zábavnými prózami Jane Austenové nebo P. G. Wodehouse. Nejslavnější kniha jednoho z nejpozoruhodnějších britských spisovatelů současnosti, jehož dílo vytrvale poukazuje na ostrovní snobismus a všeničící uzavřenost, byla roku 1989 odměněna Bookerovou cenou a patří k nejpůsobivějším psychologickým románům poslední čtvrtiny 20. století. Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/47_/47165/soumrak-dne-47165.jpg 4.2207
Orig. název:

The Remains of the Day (1989)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Leda, Rozmluvy
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (41)

Přidat komentář
Anne Leyyd
08. prosince

Nebýt knižní výzvy na databázi knih, tak bych se do tohoto příběhu určitě nepustila. Autorovi nelze upřít jazykovou obratnost, vytříbenost a dalo by se říci i hravost. Nejprve jsem si ty různé větné vsuvky a odbočky vychutnávala, ale posléze mi začaly (ne doslova lézt na nervy) skoro vadit. Tak nějak mi přišlo, že autor (potažmo hlavní hrdina majordomus) neustále odbíhá od tématu. Když jsem byla za polovinou, tak nějak jsem si na ten styl vyprávění už zvykla, ovšem to nic nemění na tom, že raději sáhnu po „klasičtějším“ vyprávěcím stylu.

Samotný příběh měl své kouzlo. Musím přiznat, že jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne, ačkoliv mi bylo jasné, že to nebude nic, na co jednou budu vzpomínat s úsměvem a hřejivým pocitem v duši. Majordomův příběh byl zajímavý, ale neskutečně smutný a jednotvárný. Oceňovala jsem jeho pečlivost, ovšem posléze už mi začala lézt na nervy, protože jí podřizoval všechno a absolutně mu nedocházelo, co je v životě důležité. Na druhou stranu se tomu asi těžko lze divit, pokud byl celý život veden a vychováván tímto směrem.

Tudíž v celkovém hodnocení se přikláním ke 4 hvězdám – za autorovu neskutečnou slovní obratnost a snad i poselství celé knihy. Nicméně vím, že po tomto příběhu už nikdy víc nesáhnu. Soumrak dne je jistě vhodnější pro starší a vyzrálejší čtenáře, kteří ocení autorův působivý styl psaní a hluboký příběh, který ale pro mě osobně postrádal více záživnosti, děje, humoru a všeho dalšího, co na příbězích vyhledávám.

Na film jsem se musela podívat hned po dočtení, protože mě zajímalo, jak si s ním tvůrci poradili. A. Hopkins a E. Thompson byli skvělí, ale opět – vidět jednou bohatě stačilo. Jen tak mimochodem: majordomův otec byl děsivý. Potkat ho v noci v parku nebo temné uličce, tak zdrhám jak namydlený blesk.

vendy246
28. listopadu

Zvláštní "pomalá" kniha. Dobře se čte, ačkoli se v ní moc neděje a to co se děje, je zmíněno spíš mimochodem. Nahlédnutí do života britského majordoma v 1. pol. 20 století, který řeší jen své povolání a důstojnost. Chová se jako robot, který si nic nemyslí, necítí a říká jen to, co se od něj očekává. Odvádí práci na 100% a provaří tím celý svůj život.

Pett
20. listopadu

"KI kouzlo" se příběhu nedá upřít, ale mé já se s tím Stevensovým bohužel jaksi nesešlo... možná je na vině ta jeho odosobněná rezervovanost či moje poobrová nenažranost, že jsem nedokázala řádně docenit to krutě pomalé civilní vyprávění o všem a vlastně o ničem... škoda!

marvarid
13. listopadu

Když mi na knize něco nesedí, něco v ději nebo charakteru postav drhne, většinou to jsem schopná pojmenovat. Vystihnout čím to je, že je kniha opravdu dobrá, mi přijde o hodně těžší. Po přečtení Soumraku dne jsem jen tiše seděla a mrzelo mě, že kniha už skončila. Nevím, jak přesně to autor udělal, ale vyprávění v ich formě tak dokonale a dojemně vystihuje Stevensovu emocionální méněcennost a neobratnost. Na pozadí vcelku věcného vyprávění cítíme neschopnost komunikace s lidmi, před kterou utíká do své „profese“, a sám před sebou udržuje iluzi záslužnosti své práce. Jen jedenkrát, krátce si v jediné větě v závěru přizná „že mu to zlomilo srdce“, ale vzápětí hned opráší starou masku profesionála. Asi skoupím všechny romány od Kazua Ishigura, co jsou v češtině k mání.

hana8062
10. listopadu

"Večer je nejlepší část dne." Soumrak dne je vyprávěním životní cesty pana Stevense, majordoma v honosném panském sídle. Pan Stevens zasvětil celý, celičký život oddané a věrné službě svému pánovi. V zájmu odvedení dokonalého servisu ochotně obětuje vše, osobní štěstí, rodinné vztahy, vlastní názory, veškerý svůj čas, aniž by si vůbec i jen uvědomil, že mu život protéká mezi prsty. Tak moc prahne po zdvořilosti, důstojnosti, a profesionalitě, že vše ostatní jej docela míjí. Krásně napsaný, vznešený a vlastně hodně smutný příběh. Knížka je napsána docela stylovým jazykem, díky němu se mi o maličko hůř četla, ale zase mi vnesla do slovníku výrazy jako přičinlivý, mravní, příhodný, přináležející nebo vycizelovaný ????. 70%

mosem
26. října

Další Ishigurova kniha, kterou jsem přečetl. Jiné prostředí, jiný děj, jiný styl vyprávění. A přesto je to stále stejně fascinující Ishiguro. Kniha nemá žádný dramatický děj, ale všednost popisu je naprosto strhující. Hlavního hrdinu jsem si překřtil na "Anglického Saturnina". Ano, není tak zábavný, vtipný ani vynalézavý jako ten "náš", ale anglický humor je přece taky jiný. Majordomus nemusí být vtipný ve svých reakcích, aktivitách ani výrocích, humorná je již jeho upjatost, pedantství a sucharství. V dalším momentě si uvědomíte že na stejné okamžiky se můžete dívat z hlediska vtipnosti, ale stejně tak hledat i filozofickou rovinu, vypovídající o člověku, který je ve své pozici osamocený, neustále konfrontující své výkony s vlastními požadavky a i ve své dokonalosti stále nespokojený. A aby toho nebylo ještě dost, může čtenář přemýšlet, zda je loajalita něčím co vypravěč považuje za nutnou součást svého povolání a tudíž něco všedního, nebo naopak něco co ho z běžné společnosti vyděluje a dodává mu punc výjimečnosti a snobství, ve kterých si vlastně libuje.

lencin
24. října

Dojemná a smutná je postava majordoma Stevense. Krásně napsaný, silný příběh.

SlamLenka
22. září

Stevens je jedna z nejzajímavějších, ale i z nejsmutnějších literárních postav, s nimiž jsem se dosud při četbě setkala. Byl mi moc sympatický svým zabíhavým způsobem myšlení, které sama tak moc dobře znám, ale hrozně mě trápilo, jaký je to "citový pařez". Trochu jsem doufala v jiné zakončení, jenže to by vlastně vůbec neodpovídalo Stevensově charakteru, takže to vlastně dopadlo přesně tak, jak to dopadnout muselo.
Ishiguro je bezesporu výborný vypravěč a já už jsem rozhodnutá pořídit si i Pohřbeného obra jakožto třetí knihu tohoto autora. Myslím, že jsem našla svého nového oblíbence. =)

Skawin
28. srpna

Mistrovsky vykreslená postava a vnitřní pochody anglického majordoma první poloviny dvacátého století. Odpovědi na otázky typu "co je v životě prioritní" nebo "kdy bychom měli odložit své masky a začít skutečně žít" si ale musíte najít sami.

Xpackal
22. srpna

Hrozně, hrozně dlouho jsem neměla v ruce knihu, kterou bych tak strašně toužila dočíst, abych se dozvěděla, jak to s hlavním hrdinou dopadne, a zároveň ji vlastně vůbec číst nechtěla, protože konec byl dopředu jasný. Ty nejsmutnější příběhy jsou vyprávěny beze slov a napsány mezi řádky.

Magriva
20. srpna

Majordomovo vyprávění je trošku suché, zdlouhavé, zajímavý je však úhel pohledu jiných postav, případně zprostředkování skrze ně, na určitou naivitu, lpění na svém postavení, důstojnosti. Vypravěč je zčásti komický, nelze mu ale upřít snahu o to co nejlépe dělat svou práci, i když přehlédne důležitou cestu ve svém životě, a to lásku a rodinný život.

Adriana.82
08. července

už druhá kniha od tohota autora,se kterou jsem se dosti natrápila :) na film se podívám ráda,ale kniha mě neoslovila ...

bookemma
08. července

Mimoradne znepokojiva zpoved cloveka, ktery se domniva, ze jeho existence je skutecna. Namisto toho ale zasveti svuj zivot dustojnosti a klamne iluzi. Az do konce jsem neustale cekala na projevenou vuli k vlastnimu zivotu. Nedostavila se.

Vesmich
30. května

Pozoruhodná kniha o tom, jak se lze rozpustit. Necítit, neprojevovat se, nemít názor, nebýt. A dokonalosti této formy zasvětit celý život. Zvenčí a z pohledu 21.století to tedy nutně nemusí působit jako dobrá volba, ale ani nyní není snadné vymanit se z pout otcovského vzoru. Text je to lahodný, podmanivý a okouzující.

Aqua-bella
17. května

Velmi pěkná kniha o životě oddaného komorníka, který obětoval svůj život službě svému pánu a vlastně si toho ani nevšiml. V touze po tom být nejlepším a hlavně důstojným komorníkem a dělat všechno nejlépe mu život v podstatě protekl mezi prsty. Propásl svoji osudovou lásku, nebyl u smrti svého otce, neuměl projevit obyčejnou lidskost a pochopení... zároveň si však snažil namlouvat, že jeho role je významná, že měl vliv na události světových dějin, ale je to spíš sebeklam.
Příběh plyne pomalu, má krásný jazyk, ovšem dělalo mi zpočátku trochu problém se do knihy pořádně začíst. Kniha má čtenáři určitě co dát, ať už poučení, že každý je strůjcem svého štěstí a nebo zjištění, že obětovat svůj život práci nemusí být vždy to nejlepší a nejšťastnější řešení.

jesuswlasac
27. dubna

Za mna 3*. Najskôr som čítal knihu Pohřbený obr a z tej som bol nadšený.
Táto kniha ma príliš nezaujala a nechápem ako za ňu autor mohol odstať Nobelovú cenu. Smutný príbeh komorníka, ktorý kôli svojej práci prišiel o možno osudovú lásku a aj o posledné minúty života svojho otca.
Hlavný hrdina mi bol od začiatku nesympatický a vlastne som sa aj tešil z toho ako skončil - tak mu treba !!
Každý sme si strojcom svojho šťastia - v tomto prípade svojho nešťastia.

petrarka72
20. dubna

Kdysi jsem viděla film, teď konečně došlo na knihu. A je to pořád jeden z nejlepších příběhů o sebeklamu, co se mi kdy dostal do ruky...

Radka_p
08. dubna

Zvláštny príbeh človeka, ktorého jediným zyslom života bola služba niekomu druhému. Pre mňa to bolo celkom smutné čítanie o komorníkovi, ktorý obetoval celý svoj život a ani si to nevšimol.
Štylizácia viet bola fascinujúca, veľmi príjemne sa čítali no napriek tomu tej Nobelovej cene nerozumiem, keďže toto nie je príbeh ktorý vo mne ostane dlhšie ako deň po jeho dočítaní.

Pablo7
18. března

Skvěle napsaná kniha. I když téma sluhů a šlechty mě nijak nezajímá, tak mě kniha docela nadchla svým jazykem. Starý majordomus se vydává na cestu za bývalou služebnou. Popisuje cestu a vzpomíná na svůj život. Ukazuje se, jak promarnil svůj život v honbě za "důstojností" a jak neúspěšná byla jeho snaha sehrát aspoň malou roli ve velkých dějinách. Není to nijak optimistická kniha spíše naopak.

marca_m
15. března

Skutečně zajímavá kniha s originálním námětem, která potěší všechny anglofily a milovníky starých časů. Ukazuje, že i na první pohled nedůstojné zaměstnání sloužícího mohlo být pro někoho absolutním životním posláním.

MarcelPaška
12. března

Nádherná kniha o pomalém konci staré Anglie a starých časů, které po II. světové válce již jen dožívají. Vzpomínky "muže bez vlastností" na idylické časy 20. a 30. let 20. století.

P1tr
01. března

Nádherně napsané okno do života jednoho důstojného majordóma, které má ze začátku svým monologovým pojetím potíže rychle zaujmout, ovšem postupem času se do knihy ponoříte naplno, neboť jde o jedno z těch děl, které zraje s každou další stranou. Časem si zvyknete na zpočátku zvláštní odbočkovitou ukecanost hlavního představitele a zvědavostí budete pokračovat dál ve snaze zjistit, kam to celé směřuje a jakého vyvrcholení se kniha dočká, abyste zjistili, že.....vlastně nic. Zakončení je sice v rámci charakterových vlastností postav logické a celkem poetické, ovšem nelze zakrýt zklamání z konce, který vyšumí do ztracena a působí značně antiklimaticky a místo aby ztvrdil kvality knihy, tak je na závěr lehce zkazí. Kromě nepříliš povedeného konce se ovšem jedná o mistrovsky napsané dílo, které se čte úplně samo a i přes výtky zanechá pozitivní stopu.

georgearrow
03. února

Kolikrát v životě jste propásli chvilku, moment, kdy byly otevřené dveře? K lásce, k pravdě , ke svým blízkým?

A nepropásli jste nakonec celý život a není už pozdě? Vydejte se tedy na cestu se Stevensem, na cestu do minulosti, při soumraku dne ...

Malachime
30. ledna

Já nevím, dostal mě asi až samotný konec. Od Ishigura miluji Neopouštěj mě a tohle mě trochu zklamalo. Velice, velice pomalá kniha, ale jazyk krásný.

deirdre
10.12.2017

Toto je druhá knižka od Ishigura, ktorú som prečítala, a myslím, že viac ich nebude. Má nepochybne svoje kvality, dej síce napreduje len pomaly, ale je to tak dobre napísané, že ju neodkladáte a čítate ďalej, lebo okrem iného ste zvedaví, čo za týpka to vlastne ten pan Stevens je... Avšak rovnako ako predchádzajúci román (Neopouštěj mě), nijako ma táto knižka neobohatila, zas až tak hlboká a geniálna mi myšlienkovo nepripadá (nepresahuje materiálnu rovinu) a je plná postáv, ktoré aj keby nejaké emócie mali, tak ich neprejavujú a za každých okolností sa snažia konať rozumne, čo ich vlastne očividne zotročuje. Prečítala som od autora iba dve knižky, ale aj tak, v ani jednej som nenašla jedinú vnútorne slobodnú postavu.

Egertová
04.12.2017

Skvělá kniha.

Markéta137
28.11.2017

"Pro mnoho lidí je večer nejpříjemnější částí dne. Neměl bych se tolik utápět v minulosti a měl bych naopak zaujmout pozitivnější přístup a snažit se co nejvíc vytěžit ze svého soumraku dne." Co dodat...

Marcela52
02.11.2017

Kniha se mi moc líbila. Autor si rozhodně Nobelovu cenu zaslouží. Určitě si od něho přečtu i další věci. Kultivovaný jazyk, zajímavá psychologie postav a navíc i některé méně známé historické souvislosti z anglicko-německých vztahů mě velmi zaujaly. Rozhodně doporučuji. Viděla jsem i film, který je vynikající, mimo jiné i díky výbornému hereckému obsazení ( Anthony Hopkins a Emma Thompson).

LadyAnn
15.10.2017

Zvláštní knížka, rozjímavá, s hlubokými myšlenkami a pomalým tempem, stále nutící k zamyšlení. Doporučuji k soustředěnému čtení. Hlavní hrdina mi nebyl sympatický do té doby, než došlo na poslední kapitolu a já s ním nakonec vlastně soucítila.

snimcibdim
10.09.2017

Lidově řečeno kniha o zabedněnosti.
Přiznám se, že jsem po ní sahala s představou, že půjde o něco ve stylu "Panství Downton". Díky psychologickému přesahu se ale kniha zařadila mezi mé nezapomenutelné.
Kolik šancí jsme v životě propásli jen proto, že jsme byli zaslepeni nesmyslnými cíli nebo ambicemi?
Kde končí zásadovost a začíná zaslepenost?
Kde končí loajalita a začíná absence individuality?
Vřele doporučuji.