majakmp3 komentáře u knih

Brilantní závěr trilogie s komisařkou Linhartovou a zároveň nejlepší díl série.

Na okraji Holic je vyvražděna rodina Úžasňákových. Mladí, bohatí, krásní, úspěšní, nekonfliktní a nyní nově i mrtví. Manželský pár a jejich tříletá dcerka.

Případ je zajímavý a autorka ho podala tak strhujícím způsobem, že se od poslechu nelze odpoutat a navíc tentokrát jsem vůbec netušil, kdo by mohl být vrahem.

Tým komisařky Linhartové provádí profesionální práci, ale kromě kriminálního vyšetřování budeme svědky i osobní linky s bývalým kolegou Adamem Benešem. V příběhu nám autorka naservíruje několik zásadních dějových zvratů, takže na tento díl rozhodně nikdo jen tak nezapomene.

K prozatím poslednímu literárnímu počinu Kristýny Trpkové mám jedinou drobnou výhradu: Emotivní gesto si komisařka Linhartová mohla na konci knihy odpustit, a potom bychom se možná mohli dočkat dalšího dílu, což za současného stavu věcí nepřipadá v úvahu.

Hodnotím 95%.

12 16.10.2023

(SPOILER) Harry Hole je na své poslední štaci v L. A., kde se rozhodl upít se k smrti. Nečekaná známost, která mu připomíná matku a párek gangsterů ho však donutí svůj plán na odchod z tohoto světa odložit a v šibeničním termínu 10 dní vyřešit zapeklitý případ, který jako jediný dokáže zajistit dostatečný kapitál, potřebný na záchranu bývalé herečky ze spárů mexického kartelu.

Následuje rychlý přesun do Norska, sestavení vyšetřovacího týmu z kamaráda psychologa v terminálním stavu rakoviny, bývalého taxikáře a příležitostného dealera a několika dalších obdobných charakterů.

Začíná tak napínavá akční jízda a závod s časem. Vyšetřování připomíná počínání doktora House, který se po mnoha omylech nakonec dopracuje k té správné diagnóze.

Harry se v mezičase dozví, že se po šedesátce stal znovu otcem, to když zjistil, že noc s bývalou kolegyní nezůstala úplně bez následků.

Případ je vyřešen, peníze poslány, dodrží však Mexičané svoji část dohody? A co Harry? Stane se spořádaným tatíkem anebo se znovu poddá svým démonům, které se snaží utopit v alkoholu? Co myslíte?

Neoriginální, skvěle a čtivě napsané, pořád tak nějak stejné, přesto stále dobré. Za mě 80%.

10 19.07.2023

(SPOILER) Zatím poslední literární počin Aleny Mrnštajnové je ponurý a depresivní příběh jedné "obyčejné rodiny", ve které otec po generace sexuálně zneužívá své dcery. Ostatní členové domácnosti o tom sice vědí, ale všichni svorně mlčí a nic proti tomu nepodniknou.
V knize sledujeme zpověď nechtěné a nemilované "cácory" od věku pětiletého dítěte do 21 let a její genezi a poznání, že to co ona a předtím její matka doma prožívaly není normální a pokud nechce aby stejný osud potkal i její mladší sestru, bude muset něco zásadního podniknout.
Tajně jsem doufal, že závěr bude více v souladu s právem, ale ona to rozhodně není pohádka, takže buďme rádi i za tento konec.
Víc mě mrzelo, že vinou protagonistky byl neprávem obviněn a odsouzen nevinný nevlastní bratr ze sexuálního zneužívání nezletilé. To, že "cácora" nepodnikla nic pro jeho očistu ve věku 9 let jsem chápal vždyť to bylo ještě dítě, ale to že při přímé konfrontaci v dospělém věku zvolila pštrosí taktiku, tedy odmítla Jakuba očistit mě hodně mrzelo.

Hodnotím 60%

9 18.07.2023

Šepot z lesa je mysteriózní thriller, zasazený do pohraničních lesů Orlických hor.
Hlavní hrdina se vrací do rodné obce, kde začíná rozplétat případy mizejících dětí. Zprvu se zdá, že se jedná o klasickou detektivku, ve které hraje prim novinář na volné noze Petr Valeš. Později se však žánr změní a hlavním podezřelým se stává Slovanský bůh podsvětí Veles.
Audiokniha zabere téměř 20 hodin, ale i díky interpretaci Vasila Fridricha jde jenom těžko odložit. Kateřina Surmanová ve své prvotině odvádí skvělou práci, ke které mám pouze několik drobných výhrad.
Zaprvé protagonista Valeš na můj vkus příliš často projevuje a sdílí své (po)city a emoce a několikrát dokonce pláče – tohle my chlapi zkrátka neděláme, protože to neumíme.
Zadruhé mě poněkud zklamal závěr knihy, přesněji vyšetřovací linka místní kriminálky, která je přesvědčena, že hlavním podezřelým a téměř jistě i viníkem je právě novinář Valeš.
A na závěr mám dotaz, pochopil někdo autorčin záměr, proč se protagonista i antagonista jmenují téměř stejně? (Valeš vs. Veles)

Celkem jde o zajímavý mix žánrů. Příběh je sice dlouhý, přesto napínavý a je těžké ho odložit. Hodnotím 80%.

8 20.03.2024

Další skvěle napsaná a brilantně načtená detektivka Roberta Bryndzy.
Soukromá detektivní agentura M+H dostává nesnadnou zakázku vypátrání osudu dítěte, které se jako tříleté před jedenácti lety ztratilo na výletě s rodiči a babičkou.
Zdánlivě neřešitelné zadání je díky vytrvalosti, zkušenostem i dílem náhody nakonec korunováno Čím? To si musíte vyslechnout sami!
V knize jsem nenalezl logické chyby. Metody, prostředky i postupy pátrání jsou autentické, profesionální a dávají smysl. Autor v závěru neopomene vysvětlit motiv jednání pachatele a jako třešnička na dortu je příběh napsán napínavě a velice čtivě.
Brynza touto knihou otočil význam známého výroku: Acta non verba (činy, ne slova), když zajímavými slovy popsal neexistující činy a v tomto případě je to zcela v pořádku!
Audioknihu ve skvělé interpretaci Martina Stránského hodnotím 95%!

8 21.07.2023

Jo Nesbø Království.
V prvé řadě musím konstatovat, že se nejedná o detektivku. Jde o román, ve kterém se vyskytují kriminální činy. Jsou tu i detektivové, kteří se je snaží objasnit, jejich snaha však vychází na prázdno.
Nesbø rozhodně umí psát, ale v této knize si často zahrává se čtenářem, když postupně poodhaluje své karty, a čtenář zjišťuje, že karty jsou rozdány zcela jinak, než očekával. Nečekané zvraty nejsou nutně špatné, ale v této knize šlo téměř výhradně vždy o změnu k horšímu.
Také můj postoj k protagonistovi (Roy Opgard) procházel během čtení proměnou. Nejprve jsem ho odsuzoval, poté obdivoval a fandil, ale když v poslední třetině knihy překročil mou hranici morálky, tak můj obdiv vystřídalo zklamání a znechucení. Nakonec čtenář zjistí, že je kniha deníčkem pragmatického psychopata, kterému všechno projde, je s tím co udělal vcelku smířen a dál spokojeně vede svůj vcelku všední život.
Známe vrahy, i jejich racionální a pragmatické motivy, zločiny však zůstaly neodhaleny a nepotrestány a všichni v klidu a pokoji pokračují ve svých životech. Za mě je to vcelku neuspokojivý závěr, který se sice podobá reálnému životu, ale odporuje klasickému knižnímu happyendu, nebo alespoň epickému závěru, či morálnímu poučení, že dobro zvítězí nad zlem a že to celé dává nějaký smysl.
Království od Jo Nesba je čtivé, plné zvratů, avšak za mě s neuspokojivou poslední třetinou knihy i odkazem čtenářům 70%.

8 03.06.2023

(SPOILER) Jsem autorovým příznivcem, nicméně jeho poslední literární počin: Tíživé ticho mě v mnoha ohledech zklamal.
U Bryndzy jsem zvyklý na promyšlené detektivky s přesahem do osobního života protagonistů.
Tíživé ticho však kombinuje thriller a politickou korupční kauzu, která je líčena téměř jako konspirační teorie.
Největší malér však vidím ve ztrátě soudnosti autora, který na jedné straně líčí zkorumpovanou členku vlády jejího veličenstva jako nesmírně inteligentní a schopnou osobu, na straně druhé se tato údajně schopná osoba dopouští velkého množství přešlapů a nelogických činů.
Kniha se v nelogických jednáních a absurdních konstrukcích nezaměřuje pouze na chování hlavní záporačky, ale i ostatní dějové zvraty nastávají vlastně náhodou a závěr tomuto nesourodému slepenci nasazuje pomyslnou trnovou korunu. Protiopatření, kdy Maggie použije video ze středoškolského večírku zkorumpované političky (De Catello), které se náhodou odkudsi vynořilo je šokující. To že si toto jednání antagonistka, která se jindy nezdráhá jít přes mrtvoly, nechá bez náznaku odporu líbit, už autorovi zkrátka nevěřím.
K závěru by se už jenom slušelo dodat: „a pokud neumřeli, tak tam žijí šťastně až dodnes."
Doufám, že další kniha bude opravdový Bryndza a nikoliv jeho parodie, jakou je tato kniha. Hodnotím 50%

7 31.01.2024

Má oblíbená autorská dvojice, obvykle tvořící pod pseudonymem Lars Kepler, mě bohužel poprvé zklamala. Kniha Až najdu klíč je variací na Hercula Poirota od Agathy Christie. Reálie se sice v knize změnily, ale schéma zůstává nedotčené a je vidět, že moderní detektivka se po téměř půlstoletí od smrti Christie posunula o pořádný kus dopředu.
Soukromé očko Julie Starková v doprovodu svého ex-manžela se vydává na zámek v severním Švédsku, kde pravděpodobně došlo k vraždě se zadáním vypátrat, co se tam vlastně stalo. Většina knihy je nuda kdy autoři líčí nemotorné pobíhání a výslechy v zámku a jeho okolí. Stejně jako v případech Hercula Poirota, jsou i výslechy, vedené vyšetřovatelkou Starkovou zmatené a vzájemně si protiřečící a čtenář si z nich nemůže nic dovodit. Většina osob je stejně jako v Poirotových případech nesympatická. A pak tu máme velké finále, kdy Hercule Poirot, pardon Julie Starková svolá všechny do velké místnosti a postupně každému vyloží, že měl motiv i příležitost, ale že zločin nespáchal, až se dostane k poslední osobě v sále, kterou je vrah.
Musím říct, že to byla celkem nuda, kterou trochu zachraňovaly střípky z osobního života vyšetřovatelky, ale s klidným svědomím bych knihu nikomu doporučit nemohl.
Hodnotím 50%.

7 30.12.2023

(SPOILER) Znáte pohádku o Královně Koloběžce, která oblečená, neoblečená, přijela, nepřijela, aby předala dar, nedar...
Dominik Dán se touto pohádkou musel inspirovat, když čtenáři předkládá bizarní příběh o oběšené, neoběšené, zastřelené, nezastřelené, zardoušené, nezardoušené, která spáchala, ale vlastně nespáchala sebevraždu, přesto má příběh všechny atributy klasické "Dánovky", tedy případu osazenstva kanceláře 141, ve kterém se prolínají soukromé životy jednotlivých detektivů s vyšetřováním zajímavého případu, nebo případů.
Jak už jsem výše zmínil, případ je bizarní, ale vzhledem k okolnostem platí, že se konečně jedná o normální vraždu. Jedinou vadou na kráse je příliš otevřený konec knihy, ve kterém si autor připravuje půdu pro další díl.
Interpretace Martina Mňahončáka je úžasná a posunuje už tak skvělou detektivku do ještě vyššího levelu (posloucháno jako audiokniha).
Hodnotím 90%.

7 09.12.2023

(SPOILER) Zajímavý nápad, ale provedení nenadchne.
Co byste dělali, pokud by jste měli možnost měnit svá rozhodnutí?
Díky experimentálnímu zařízení to možné je, ale nese to určitá rizika. Od každého bodu rozhodnutí existují dvě reality a tedy i dvě verze světů i protagonistů.
Jelikož každá realita probíhá v paralelním vesmíru neměl by to být problém, jenže zařízení umožňuje pronikat mezi jednotlivými vesmíry! Takže???
Takže zažijeme psychadelický příběh o tom, jak hlavní hrdina ušil sám na sebe boudu a že všech sil usiluje o to aby sám sebe opět přechytračil a vrátil celý svět i svůj život do starých kolejí.
Bohužel je to celkem nuda.
Hodnotím 60%.

7 27.10.2023

Kdysi slavný psycholog Sebastian Bergman je ztracená existence. Poté, co ho tsunami připravila o manželku i dceru ztratil smysl života - přežívá den za dnem a aby se nezbláznil, svádí jednu ženu za druhou, které pak ihned opouští.
Smrt matky a odkaz majetku přivádí Bergmana do švédského Västerås. Prohlídkou pozůstalosti zjišťuje, že existuje poměrně vysoká pravděpodobnost, že má dítě. Tato idea ho vytrhne z letargie, využije konexí a vetře se do vyšetřovacího týmu, který v obci řeší rituální vraždu mladého chlapce, kterému někdo vyřízl srdce.
Bergmanovy pohnutky jsou v jádru sobecké, chce najít svou dceru (nebo syna) a vyhodnotil, že s pomocí policejních databází a přístupů bude mít nejlepší šanci. Záhy ho však případ vtahuje a stává se platným členem vyšetřovacího týmu.
V knize Temná tajemství není nic takové, jak na první pohled vypadá a stejně jako seriálový doktor House, prozkoumá i vyšetřovací tým mnoho slepých uliček, než se dobere ke konečnému, a alespoň pro mě nečekanému odhalení.
Kniha je dlouhá a komplexní. V detektivním románu vystupuje mnoho postav s komplikovanými vztahy, přesto se mi kniha trefila do vkusu – tohle bylo opravdu dobé – 90%.

6 23.03.2024

S autorem jsem doposud neměl tu čest, ale musím přiznat, že to bylo příjemné překvapení. David Urban čtenářům představuje sympatický tým kriminalistů, který je kompetentní a lidsky na úrovni. Sám autor je dobře obeznámen s reáliemi PČR i s vyšetřovacími postupy a metodami. Příběh je napsán svižně a napínavě a hned po pár stránkách je čtenář vytažen do děje. Případ je poněkud obskurní - psychopat, který k vraždění využívá hru pro telefony s názvem "Lovci monster". Právě k této části knihy mám největší a jedinou výhradu - hře Lovci monster je věnováno příliš mnoho prostoru. Naopak chválím D. U. za psychologickou manipulaci čtenáře, se kterým si pěkně zahrává. Relativně záhy nabudete přesvědčení, že je případ jasný, ale závěr...
Závěr je nečekaný a zvedá detektivku na novou úroveň.
Hodnotím 75%.

6 16.10.2023

(SPOILER) Do týmu poněkud upjaté komisařky Laury Linhartové přichází nová posila vyšetřovatel Adam Beneš, se kterým kdysi randila a který s ní má tak trochu nevyjasněnou minulost.
Případ vypadá zprvu triviálně. Zavražděná a zohavená mladá žena a vrah, který byl právě zadržen a doznal se ke spáchání podobného zločinu. Postupem času se však ukazuje, že jde o podobnost čistě náhodnou a detektivové začínají objevovat odlišnosti. Případ se komplikuje a přibývá i podezřelých, kteří mají motiv, čas a prostředky ke spáchání zločinu. Následuje řada slepých uliček, které s velkou dávkou štěstí vedou ke svižnému finále.
Osobu pachatele jsem sám předem neodhalil a to nám byla představena hned na začátku knihy.
Líbí se mi zasazení do naší země - jména, reálie a vyšetřovací postupy naší malé kotliny a i to, že jde o logicky vymyšlený případ, který obstojí při kritické konfrontaci, ale zároveň není příliš překombinovaný.
Mám trochu výhrady k chování hlavní protagonistky, která je líčena jako tvrdá profesionálka, a která má trochu problémy s lidskými vztahy, v rozporu s tím se však občas chová jako praštěná puberťačka.
Celkem velmi příjemná záležitost 80 %. Už se těším na další díl.

6 28.09.2023

(SPOILER) Druhý případ „dream teamu“ pardubické kriminálky se až nápadně podobá svému předchůdci detektivnímu případu Stvůra.
Linhartová s Benešem řeší osm let starý případ únosu malého chlapce, který časem nabobtnal nejprve do tří únosů malých chlapců. Tyto případy se časem ještě zkomplikovaly, neboť v průběhu vyšetřování se dva ze tří unesených chlapců objeví mrtví.
Se znalostí předešlého autorčina díla jsem relativně záhy vytipoval vraha a skoro jsem se trefil. Mým vrahem byla sestra matky prvního uneseného dítěte, skutečnou únoskyní a vražedkyní byla matka prvního z unesených hochů.

Stejně jako v prvním dílu i zde autorka rozvíjí nejenom vyšetřovací linii, ale i osobní rovinu vztahu mezi Linhartovou a Benešem.

Závěr končí dvojitým cliffhangerem! Pokud budete chtít zjistit, kdo byl skutečným vrahem prvního uneseného dítěte (toto bylo v závěru knihy pouze naznačeno) a pokud Vás zajímají další osudy rozhádaných protagonistů, budete nuceni sáhnout po další autorčině knize.

Hodnotím 75%. Autorčina prvotina „Stvůra“ se mi líbila o trochu víc, ale stále se jedná o velmi slušnou detektivku.

5 01.10.2023

(SPOILER) Ústav Paměti Národa zmedializuje kauzu Čechoslováků zastřelených pohraniční stráží při pokusu o opouštění republiky.
56 let starý případ dostává na starost osazenstvo kanceláře č. 141, je však vůbec možné takto starý případ vyřešit?
Opět jsme svědky profesionální práce detektivů z oddělení vražd a nově i špionážních her, které se vynořují z hlubin minulého režimu i předešlého státu.
Autor nás ani tentokrát nepřipraví o špičkování mezi vyšetřovateli, jejich romance i podnikatelské "veleúspěchy". Několikrát budeme svědky dějového zvratu a závěr, ač je nečekaný, je uspokojivý, a to přes to, že se čtenář nedočká klasického happyendu. I když, v jistém smyslu?
Napínavé, čtivě napsané se skvělou interpretací Martina Mňahončáka (posloucháno jako audiokniha) za mě plný počet hvězdiček.

5 19.07.2023

První 3/4 knihy jsou deníčkem jedné ordinérní zlatokopky. Zvrat a pocit satisfakce přináší až závěr, ale prokousat se až k němu bylo téměř nad mé síly. Nebýt toho, že jsem "dílo" poslouchal jako audioknihu, tak bych knížce ubral jednu hvězdu, přestal se čtením a použil ji k jinému účelu, např. jako podložku pod kývající se skříň, nebo jako zdroj energie (tepla) do kamen.

5 21.04.2020

(SPOILER) Patrně to bylo přehaným očekáváním z výborných recenzí ale mne příběh příliš neoslovil.
V podstatě se nám dostává klasická záhada zamčeného pokoje od Agáty Christie (v našem případě tedy spíše záhada odlehlého statku, na kterém byla vyvražděna bohatá rodina, včetně dětí a pomocnice v domácnosti), zkombinovaná s doktorem Hausem.
Autorka příběh podala ve dvou rovinách v prvé řadě sledujeme nepříliš kompetentní vyšetřovatele, kteří se vždy upnou k jediné alternativě a té se zuby nehty drží do té doby než zjistí že jejich kandidát vrahem být nemůže. Poté následuje skok v čase, po kterém sledujeme oběti masakru ještě před jeho spácháním, zde z pohledu pomocnice v domácnosti sledujeme náznaky blížícího se nebezpečí.
Neosvil mě tedy ani příběh a ani styl autorčina vyprávění. Do třetice mi nesedla osobní linka jednoho z vyšetřovatelů (Týra) a už vůbec jsem nepochopil poselství v úplném závěru knihy (poselství, že Týrův otec nemusel zavraždit jeho matku).
Hodnotím 55%.

4 09.11.2023

(SPOILER) Začíná to jako každá druhá historická detektivka. Píše se rok 1793 a ve Stockholmu je nalezeno zohavené tělo. Případu se ujímá Sherlock Holmes alias Cecil Winge (právník v terminálním stádiu tuberkulózy) a Dr. Watson - vlastním jménem Mickel Cardell (jednoruký vojenský vysloužilec). Jedna věc se prolíná celou knihou - temnota, špína, krutost a nelidské životní podmínky tehdejší doby, buďme rádi že jsme v tomto období nežili.

Druhá kapitola však popírá schéma detektivního románu. Vyšetřování je zapomenuto a sledujeme obsáhlý popis životních osudů jistého mladíka, který byl za války pomocníkem vojenského lékaře a nyní se světem protlouká jako podvodník.

V následující kapitole autor čtenáře opět bez zjevné spojitosti s vyšetřováním nebo s událostmi v předešlé kapitole seznamuje s životními osudy mladé dívky jménem Annastyna, která se odmítne vyspat se svým chlapcem. Uražená ješitnost jejího přítele a vysoké společenské postavení jeho rodičů Annastynu dostávají na nucené práce, odkud se jí nakonec podaří uprchnout. Tato část knihy až nápadně připomíná hraběte Monte Crista, konkrétně pobyt Edmondna v pevnosti If a jeho útěk.

Teprve v poslední kapitole se autor vrací k detektivnímu žánru, to když se v rámci vyšetřování spojí osudy všech postav představených v předešlých částech knihy. Prví a poslední kapitola jsou uspokojující detektivkou a prostřední dvě by byly skvělým historickým románem, jenže jako celek to příliš nedrží pohromadě a ve finále dílo jako celek nenadchne ani milovníky detektivek a ani milovníky historických románu.
Hodnotím 60%.

4 13.08.2023

(SPOILER) Kniha "Ještě není konec" mě donutila přehodnotit vztah k literární komisařce Marii Výrové, kterou jsem doposud znal pouze z produkce ČT.
Televizní komisařka Výrová v podání Kláry Melíškové mi byla od prvního setkání nesympatická, stále zamračená, upjatá, povýšená a vševědoucí osoba, která často dávala na obdiv, že jako jediná poslouchá tu jedinou správnou hudbu, a která často trousí nevyžádané rady či komentáře.

Detektivní příběh s názvem "Ještě není konec" začíná v druhé polovině "osmdesátek" kdy se tři předpubertální slečny na prázdninách u babičky straší Erbenovými baladami. Baladami, které se záhy zhmotní, když malému půlročnímu synovci někdo na cirkulárce uřízne hlavu. Matka oběti, která je z činu obviněna, ve vazbě spáchá sebevraždu tím, že si překouše žíly a vykrvácí a otec zavražděného nemluvněte na roky skončí na psychiatrii - tolik k odkazu Karla Jaromíra.
Po 25 letech se případ neoficiální cestou dostává ke komisařce Výrové, která ho začne neoficiálně řešit. Příběh sice koliduje s desaterem, které Josef Škvorecký vyjmenovává ve své knize Hříchy pro pátera Knoxe. Konkrétně odporuje prvnímu a pátému pravidlu desatera:
1. Zločinec nebyl někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu
5. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan (říká Škvorecký) ani vodník (říkám já)
Ale až na výše zmíněné se jedná o silný detektivní příběh, který upoutá pozornost svým drastickým entrée a udrží zájem a pozornost čtenáře až do poslední stránky knihy.
Za mě slušných 80%.

4 24.07.2023

Tak ti nevím Karle, není to špatné, ale něco zásadního tomu chybí.
Rozhodně nečekejte akční detektivku ve stylu severské krimi. Naopak chválím zasazení do reálií českého venkova a naše, rozuměj tuzemské, vyšetřovací metody, které se spoléhají spíše na poctivou operativní práci v terénu, než na nejmodernější výdobytky vědy a techniky.
Skoro by se chtělo říct, že má kniha pomalý rozjezd, ale to by nebylo přesné, neboť skutečného děje se čtenář dočká až v poslední pětině knihy.
Dle mého soudu se jedná o jednu ze slabších prací mé oblíbené autorky, avšak i přes to jde na poměry naší malé zemičky o dobrou detektivku - hodnotím 70%.

4 19.07.2023