Reminiscencie přehled

předevčírem

Po Dánovce jsem sáhla po delší době, protože si je teď šetřím, už mi jich k přečtení moc nezbývá…a hned první stránku mě zalil pocit, jako když se po dlouhé době vrátíte domů a je vám dobře. A přesně tenhle pocit mě provázel celou dobu čtení knihy, takže přesně dva dny. Dominik Dán prostě umí psát a parta mordýřů už patří mezi mé staré známé. Tento díl je napínavý od první stránky do poslední. Moc mě to bavilo, mám ráda historické vsuvky a kostlivce ve skříni v ději a tady toho bylo vrchovatě. Četla jsem s vyvalenými očima. A souhlasím s předchozím komentářem od Ajrad1981 - při čtení jsem se také musela uklidnit pohledem na své spící děti, nebudu lhát, při pasáži o Milankovi a bagru mi tekly slzy. A také mě mrzí, že neznáme Viktorovu verzi, ale pro Krause jedině dobře, odhalení pravdy by v tomto případě bylo vykoupeno vysokou cenou. Po přečtení jsem přemýšlela, na čí stranu bych se přiklonila, ale nejde to, zvrácená doba vyvolala zvrácené činy. Tak snad jen děkuji, že o těchto věcech mohu jen číst a snad se už nikdy historie nebude opakovat! A taky doufám, že DD už píše další knihu!!! :)

24.07.2024

Knížky od DD si drží vysokou úroveň, ale takhle jsem hltala naposledy Noc temných klamstiev. Sice jsem si po části z roku 1952 musela dát pauzu a uklidnit se sledováním spícího syna, ale pak už to jelo. Hlavně vyprávění doktora a plukovníka byla jízda. Jednu nesrovnalost jsem tam našla taky (to jen aby se Richard tak nevytahoval :-) ). Nevím, co jsem čekala od druhé návštěvy Vídně, nejspíš to, co Krauz, ale plukovník měl pravdu, to by nedopadlo dobře. Teda pro Richarda.
Na konci knihy je pak pasáž, kterou jsem četla už v Konečně normální vraždě, ale protože je to úsměvná pasáž, vůbec mi to nevadilo. Jediné, co mě trochu mrzí, že o té prosincové střelbě neměl možnost mluvit Viktor, takže se těžko dozvíme, kdo vystřelil první.