MadamC komentáře u knih

Mě tato sbírka naprosto okouzlila. Morgensterna jsem vždycky znala, ale jen tak okrajově pár básní a dlouho jsem si chtěla přečíst celou sbírku a končně jsem se k tomu dokopala. Šibeniční písně jsou skvělé! Vždycky mi zvedly náladu, často jsem se smála i nahlas. Ale krásné je na nich to, že dokáží být zároveň vtipné, poučné a ještě hluboké. Někdy obsahují černější humor. Za mě jsou prostě dokonalé. Rozhodně si přečtu od Morgensterna další a něco mi říká, že budou stát za to. Vřele doporučuji všemi deseti!

7 22.10.2020

Pro mě byla tato kniha velmi milým povídáním starého pána, která mi umožnila zapřemýšlet nad svým nitrem. Ano, každý víme, jak bychom měli žít, ale asi nejdůležitější je uvědomění. A pokud vás kniha "dokope" se opravdu aktivně zamyslet, je to to nejlepší, co si z ní můžete odnést. A to mi úterky umožnily. Já jsem nadšená.

7 10.10.2020

Já jsem opět naprosto spokojená. Audiokniha mi vykouzlila nespočetně úsměvů po cestě z práce a dokonce jsem se párkrát neubránila i hlasitému smíchu.
Odpočinková kniha za života, která je moc milá a vždy člověku zvedne náladu. A bez hlasy Vandy Hybnerové bych si knihy Ivany Chřibkové už ani neuměla představit.

7 02.10.2020

Zatím nedočteno a hrozně se mi do knihy už nechce, takže prozatím odkládám. Knihy bylo všude plno, takže když jsem procházela knihkupectvím, věděla jsem, že hodně lidí ji hodnotilo kladně a navíc zase ta Litera... No ještě, že jsem si nekoupila ten krásný hardback, ale pouze paperback, jinak by mi peněz bylo fakt líto.
Hlavní hrdina mě hrozně iritoval a bohužel jsem si přes něj utvořila negativní vztah k autorovi samotnému (doufám, že změním názor, pokud se někdy osmělím přečíst si Dějiny světla). Opravdu je z knihy cítit snaživost. Jako by autor měl cíl napsat knihu na úrovni a musel to dokazovat na každé stránce. Jenže čtenář má rád upřímnost a vycítí, když to není od srdce. Od srdce to možná bylo, ale od velmi zapšklého a naštvaného. Pokud se člověk potřebuje vypsat v pořádku, ale nemusí to přeci publikovat a nudit tím okolí. Chápu, že to měl být experiment s formou, ale přeci jen i experiment může být alespoň trochu zábavný.
Ale jedno se autorovi povedlo a to vtáhnout čtenáře do reálií Brna (a dalších). Opravdu jsem měla pocit, že kráčím těmi ulicemi a vidím stíny, cítím pachy a klopýtám uličkami po kočičích hlavách.
A ještě musím vypíchnout scénu s babičkou a dědou. To byla za mě nejlepší část, která mě chytla za srdce a tam jsem tu opravdovost cítila. Ale jinak to bylo pro mě zklamání a mrhání časem.

Moc jsem se na knihu těšila. Už jen z hodnocení zde na DK jsem si představovala, jak se střídavě budu usmívat a dojímat se a jak mě kniha vezme za srdce a dlouho po jejím dočtení o jejích nastolených otázkách budu uvažovat, přemýšlet a převracet je ze všech stran. Už jen kvůli tomu, že jsem v podobné situaci, jsem doufala, že mi kniha ukáže jistý směr, jakým bych se mohla v komunikaci vydat. Bohužel, nic z toho se nestalo. Příběh měl velký potenciál a možná, kdyby kniha měla více stran, budu spokojená. Za mě to bylo ploché. Hlavní postavy příběhem proplouvaly a pořádně jsme je nepoznali. Miška měla být neobyčejná žena, ale na mě tak nepůsobila, protože neřekla nic, co by mě dostalo do kolen. Pracuji se starými lidmi a podobné příběhy slyším často, možná proto mě to nezasáhlo, ale myslím, že to jen nebylo dotažené do konce. Příběhy všech 3 hlavních postav mohly být mnohem více rozvedeny. Mně zde chyběly emoce a když přišel konec, přišlo mi to jako utnutí v půlce. Je mi to líto. Jsem zvědavá na další knihy autorky, tohle byla od ní má první, ale rozhodně jí chci dát ještě šanci.

7 29.09.2020

Na tuhle knihu jsem se moc těšila a vůbec mě nezklamala. Hltala jsem každou stránku. Bavily mne všechny roviny příběhu a myslím, že si zde najde každý to svoje.
Za mě nejděsivější částí bylo vyprávění babičky Minky z doby, kdy byla ještě v ghettu. Opravdu skvěle vykreslené nejen hrůzy, které se děly Židům, ale i zamyšlení a různé filozofické úvahy (vždy jsou v knize nakousnuté třeba jen dvěma větami, ale člověk nad nimi pak přemýšlí celý den). Navíc je zde přesah v podobě příbuzných, kteří se s tím take musejí nějak poprat a vypořádat a rozhodně to na ně má nemalý dopad.
Rovina s odpuštěním, které každý může dát pouze za sebe, je také velmi silná a příběh hlavní hrdinky je též velmi zajímavý.
Ve zkratce hlavní problémy: vina -odpuštění, v co všechno jsme schopni uvěřit, minulost vs. přítomnost a jak nezůstat v minulosti uzavřený navěky, moc myšlenky, co všechno je člověk schopen udělat pro ochranu svých dětí, na co všechno jsme schopni si zvyknout.
Pro mě jedna z nejděsivějších věcí asi bylo zjištění, jak "jednoduché" je uvěřit, že jsme méněcenní jen proto, že si to myslí většina a jen proto, že se k nám chovají hůř než k dobytku.
A druhá hrozná věc bylo zjištění, na co všechno je člověk schopen si zvyknout a brát to jako skoro běžnou věc.
Opravdu skvělá kniha, která probírá holocaust z více úhlů, než jsme "zvyklí". Jestli to tak jde nazvat.
Navíc je kniha moc hezká, ku podivu to jde a nevylučuje se to. A je tam i moc příjemná romantická linka. Možná je tam vlastně úplně všechno. Tuhle knihu prostě chcete číst. 100/10.

9 27.09.2020

Četla jsem jako druhou audioknihu od Tomáše Šebka a stále pecka. Jeho styl psaní mě baví, i když on sám o sobě tvrdí, že píše brak a čeština mu vůbec nejde, ale to si myslím vůbec nevadí a není to díky jeho zápalu moc poznat. Velmi mě baví jeho smysl pro humor a jakékoliv historky z misí jsou prostě strašně zajímavé. Trochu mě mrzí, že Lékaři bez hranic zatím moc nepotřebují fyzioterapeuty, ale třeba to jednou vyjde...
Pokud se chcete pobavit a zároveň si připomenout, jak se tu máme jako v bavlnce, pusťte se do toho! Věřím, že popisy operací budou více bavit ty, kteří mají blíže ke zdravotnictví, ale věřím, že i lajk pochopí všechno s přehledem, vše je krásně vysvětleno.
Děkuji moc za skvělou oddechovku, kterou jsem slupla asi za 2 dny, protože mě to tak bavilo, že jsem si to nemohla víc kouskovat. Rozhodně jsem tuto knihu neposlouchala naposledy a moc se těším na Nebe nad Jemenem.

8 24.09.2020

Už podle anotace a videa na Magnesia Liteře jsem věděla, že si tuto povídkovou sbírku musím přečíst. Miluji nevšední, originální a lehce nereálné příběhy, které jsou skvěle napsané a dávají smysl. Tohle dílko to všechno rozhodně splňuje, alespoň podle mě. I když jsou témata vážnější, stejně se zasmějete. Autor příjemně pracuje s jazykem. Občas má sklon psát dlouhá souvětí, ale mně osobě to nevadilo.
Pokud se chcete dozvědět víc, co jsou to vomlženiny, jak se sžijí dva připečení muži nebo co udělá muž, který najde ve své koupelně pod odlepenou kachličkou pulzující tělo, tak si tuto knihu rozhodně přečtěte, stojí za to.

5 13.09.2020

Kniha mě bavila, ale nenutila mě číst stále dál a dál. Bylo tam poměrně hodně možných přestávek a kvůli nim jsem knihu četla opravdu dlouho. Rozhodně je ale Colter Shaw zajímavým novým hlavním hrdinou a těším se na další knihu s ním.
Knihu rozhodně doporučuji, ale Deaver dokáže psát poutavěji, proto jen 3 hvezdy.

7 09.08.2020

Tato kniha vám může zkazit iluze. Každý si v mládí myslí, že on by nikdy nedopustil tohle a tohle a že až on bude starý, bude úplně jiný než všichni důchodci světa. Bohužel se však bojím, že opak je pravdou.
Kniha je rozdělena do 3 částí. První část je o vztahu mladíka a vyzrálé ženy. Popisuje, jak se poznali a je to celkem optimistická a romantická část. Další dvě části už jsou realističtější a tím pádem i černější a pesimističtější. Zjišťujeme, kam se vztah posunul a jak dopadl.
Barnes nám lije čistého vína a to je dobře. Žádné růžové brýle v balení s touto knížkou rozhodně nečekejte. Že je soukromý jazyk milenců roztomilý? Nic nového stejně nevymysleli. Že je skvělé zažít opravdovou lásku? A co když vám to zničí život? Co když vám z toho pukne srdce? A pokud jste si mysleli, že opravdovou lásku můžete jen tak opustit, zamávat šátečkem a úplně na ni zapomenout, tak...bohužel. Naše nejvnitřnější já nikdy nezapomíná, protože jsme se tím už navždy změnili.
Tato kniha je krásná a dá vám toho spousta, avšak většinu obvykle slyšet nechcete. Chceme se životem protloukat s brýlemi alespoň s nádechem růžové. Ale pokud máte období, kdy pravdu zvládnete a ustojíte, s chutí do této knihy!
Já osobně jsem si čtení užila moc, ale z principu mladého naivního srdce nemohu dát víc jak 3 hvězdy, i když by si kniha 4 zasloužila.

11 15.07.2020

Tato kniha rozhodně není pro každého. Je to vyprávění o jedné ženě, která chtěla pomáhat tím, že šířila do světa to, co pomáhá jí samotné. Ale zapomněla na závist ostatních lidí a na to, jak vznikají polopravdy.
Kniha je o tom, co nám může pomoci najit sebe v sobě. Nehledat štěstí, ale opravdu ho cítit a prožívat uvnitř sebe a díky sobě a také si jej všimnout. Opravdu se v knize dočtete krásné a důležité věci, které vás zase někam posunou. Pro mě jedno z největších poučení této knihy: Změn nejdříve sebe a můžeš pak sledovat, jak se mění tvé okolí. Samozřejmě, že tato poučka na nás číhá všude, ale zde jsem si to víc uvědomila díky Athénině adoptivní matce.
Mně se kniha velmi líbila. A bylo pro mě zajímavé také to, že je kniha vyprávěna z pohledů lidí, kteří se s Athenou setkali.
Osobně jsem poslouchala jako audioknihu a mohu ji doporučit.

7 18.05.2020

Kniha sice není dlouhá, ale myslím, že stojí za přečtení. Pro většinu to nebude nic nového, ale nikdy není na škodu si některé věci připomenout. A pro ty, kteří nevědí, co od knihy čekat: Pokud si chcete uvědomit, že svůj život máte v rukou jedině vy sami a chcete si jej začít řídit podle sebe, mohla by se vám tato kniha hodit.
Četla jsem jako audioknihu, je příjemně namluvená.

5 27.04.2020

Opět skvělé dílko. Tentokrát jsem si z knihy vypsala více pasáží než obvykle. To, jak autor popisuje vznik moci a její působení na lidi, je velmi poučné a neplatí to pouze pro náboženství. Když se koukneme do politiky, může se zdát, jako by to ani nebyla realita. Bohužel je, ale osobně doufám, že mezi námi je více takových Brutů.

9 03.04.2020

A je to tady! Najdi mě se stalo mou nejoblíbenější knížkou! S žádnou jinou knížkou jsem se takhle necítila. Opravdu ne. Měla jsem pocit, jako bych byla přímo v knize a byla v bezpečí. Někde, kde je mi ještě příjemněji než ve své vlastní posteli, a to musíte uznat, že snad skoro ani nejde! Měla jsem pocit něhy, bezpečí, tepla. Jako by mi kniha sama o sobě vytvořila takový stan, který si dělají malé holky ve svém pokojíčku. Často jsem také musela přestat číst a jen si užívat ten pocit. Někdy přišly slzy, někdy úsměv, ale vždycky tam byl pocit naprostého štěstí. Vím, že to zní přehnaně, ale tohle ve mně opravdu knížka vyvolávala po celou dobu čtení.
Postavy jsem znala a těšila se na ně, ale i nové postavy jsem si zamilovala a to hned. Navíc způsob, jakým autor své vyprávění podává mě naprosto dostává do kolen. Bylo to krásné, milé, nápadité, hřejivé, chytré, plné hudby, krásných míst a lásky! Navíc myšlenka, že smrtí náš život nekončí, protože náš život dovrší za nás naše děti, naše krev, prostě ti, co na nás budou myslet, je krásná. Také se mi moc líbilo, že autor nenásilně naznačil, co vlastně je čas a jak to s ním je a myslím, že to všichni tak nějak trošku tušíme, že možná to není jen tak nějaká veličina, která dává smysl, ale právě naopak vůbec smysl nedává.
Zkusím si přečíst i jiné jeho knihy v originále, protože čekat než si jich u nás někdo všimne nehodlám!

7 07.03.2020

Spoustu lidí tady píše, že druhý díl je skoro tak dobrý jako Muffin a čaj. Jestli skoro znamená na hony vzdálený, tak s nimi souhlasím. Muffin a čaj byl milý, romantický, krásný, měl pointu i přesah. Ale Koláčky a spiklenci nikoliv. Děj byl neoriginální, romantika nulová (políbili se max. 5x za celou knihu a o milostných hrátkách ani nemluvím), jediné plus bylo, že se kniha četla dobře. Ale to není důvod, proč čtu knihy. Nepotřebuji je slupnout za jedno odpoledne, chci něco víc, než jen příběh. Muffin a čaj tohle splnil. Upřímně si myslím, že si autor měl stát za svým původním záměrem a nepsat další díl. Samozřejmě, že nesmím zapomínat na to, že kniha má být pro young adult, ale myslím, že existuje spoustu krásných young adultovek, které mají opravdu co říci (viz. první díl). Bohužel mě kniha akorát utvrdila v mé opatrnosti při výběru tohoto žánru.
A proč hodnotím tolika hvězdami? Asi díky Danimu a Kitovi, zaslouží si je. Mám je moc ráda.

3 04.03.2020

Tahle young adultovka se opravdu povedla! Hrozně něžně napsané. Mohla by být synonymem pro okno do lidské duše. Protože sice mapuje duše dvou teenagerů, ale s jejich psychickými problémy se potýkají lidé každého věku. Ano, někdy se problémy mohou zdát malicherné, ale člověk prostě některé nedokáže překonat. A nemusí to být jen kvůli šikaně, ale například i kvůli vzhledu a udělá to stejný nepořádek v našich zmatených mozečcích. Tato kniha ukazuje, že je možné se k lidem chovat hezky a citlivě (nemyslím teď chování Marka, samozřejmě). Často mluvíme a mluvíme a nedohází nám, co způsobujeme pouze slovy, natož činy. Jak to může vnímat ten druhý a jak naše slova může pochopit. Samozřejmě, že pokud neznáme minulost dotyčného nebo ho vůbec neznáme, nemůžeme vědět, co se ho dotkne a proč. Ale bylo by hezké začít přemýšlet nad tím, co říkáme a o čem mluvíme a možná i jak věci říkáme. Já se mám rozhodně co učit až do konce svých dní ;).
Opravdu doporučuji všem bez ohledu na věk, pohlaví,...Přečteno za jedinou noc, protože nešla odložit. Doufám, že mě pokračování nezklame.

11 03.03.2020

Pořád nejlepší díl i po těch letech se to pro mě nezměnilo.

8 21.02.2020

Báječné, napínavé, strašně vtipné, místy lascivní vyprávění o jedné sériové vraždě v 19. století. Nic moc jsem od toho extra nečekala, i když jsem na knihu slyšela skvělé recenze. Krásně mě překvapila a pobavila. Tato kniha vám rozhodně zvedne náladu. Ke konci je kniha velmi napínavá a místy velmi překvapivá, možná by se dalo říci až pohádková, ale mně to nevadilo. Možná ten konec mě trochu zklamal. Ale jinak jsem se neskutečně bavila.
P.S.: Pokud si chcete znechutit bílý cukr, tak si tohle rozhodně musíte přečíst.

10 11.02.2020

Pokaždé mě pobaví a zvedne mi náladu.

12 17.01.2020

Velmi filozofická kniha o Bohu, člověku, matematice, světlu a velmi důležitých otázkách, prostě o životě. Ukazuje nám, že nejchytřejší jsme, když jsme dětmi, protože jsme všemu otevřeni a nepoužíváme ještě jazyk, na kterém jsme se dohodli. Jazyk, který popisuje realitu, která realitou vlastně vůbec není a používá slova, která pro nás v dětství neznamenají nic, ale v dospělosti jsou naším denním chlebem. Možná plně pochopíme, teprve až konečně půjdeme na zasloužený odpočinek.
Čtení je těžké a hutné (pro mne poslech), ale krásné! Člověk musí použít dokonce mozek, ale také otevřít své srdce, jinak neuvidí a nepochopí.
Určitě si dám opáčko, abych viděla, co mi po prvním poslechu uniklo.

9 17.01.2020