Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Toto je autentická zpověď z Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, jehož území už celá desetiletí sužují ozbrojené konflikty. Na začátku roku 2017, kdy zemi navíc zasáhla vlna kritického nedostatku potravin, se do míst, kde se až příliš daří infekčním a tropickým nemocem, vydal na misi Lékařů bez hranic chirurg Tomáš Šebek. Po zkušenostech s úrazovou chirurgií z kolébky vúdú na Haiti a válečnou medicínou v severním Afghánistánu se spolu s kolegy ocitl v prostředí, kde má tradiční léčitel a jeho alternativní přístup k pacientovi daleko větší respekt než lékař vzdělaný na Západě. Proti fixaci zlomenin papírem anebo poléváním vařící vodou může reputaci chirurgického týmu v očích místních pozvednout snad jen tím, že v absolutní pustině obklopující nemocnici v Agoku provede první operaci mozku dospívajícího Jihosúdánce. Zápisky Tomáše Šebka, doprovázené strhujícími fotografiemi, představují jedinečný pohled na místa, o nichž se z médií nedozvíte....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353029/big_africka-zima-SSM-353029.jpg 4.5437
Nahrávám...

Komentáře (100)

Kniha Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic

tonysojka
07. srpna

Běhání,operace,běhání,operace,běhání,operace,horko,žízeň,nevyspání.......
Při vší úctě k práci "Lékařů bez hranic" mi vše začalo splývat jen v běh a operace,kterým jsem nerozuměl.
Ze všeho si pamatuji jen rozbrušování kuličkového ložiska na prstě "fleksou".
To musely být fakt nervy.

kralika
15. července

Jak již bylo zmíněno ixkrát níže – ano, je to psané hekticky, v rámci kapitoly (dne) na přeskáčku, hovorově atd… Jenže ono to krásně předává tu mezi řádky zmiňovanou zkušenost nočního vstávání (na sál nebo zabijačku komára), časového presu a nulového výhledu do budoucna. Sedlo mi to. A navíc – úsilí MSF není naivní „zachraňování černoušků“ a autor má dar tuto zprávu nenásilně ale zcela jasně předat.

„Ano, tahle práce je smysluplná. Já osobně to vnímám jako vděk za to, že jsem se narodil, dospěl a vystudoval v klidném prostředí. Cítím prostě odpovědnost vrátit to těm, kteří tuhle kliku neměli. Žijí své nuzné životy ve válečných podmínkách a nedostalo se jim vzdělání. To je jediný rozdíl mezi mnou a ‚jimi‘. Jinak jsme totiž všichni stejní. A tuhle práci dělám pár týdnů právě tam, kde se toho životního komfortu a hlavně vzdělání zoufale nedostává. Nemám primárně za úkol zachraňovat. Mám za úkol předat to, co mi dali moji učitelé. Tedy aby se do budoucna lidé tady uměli os sebe postarat sami.“


soupik2012
25. května

Obrovský respekt a úcta. To je první myšlenka, která mě po poslechu této audioknihy napadla. Pan Šebek knihu sepsal jako své deníkové zápisky. Podle mě to byl velice dobrý nápad, protože to přispělo k větší hodnověrnosti této knihy. Kapitolky jsou krátké, popisují stručně to co se ten který den událo. O Africe toho mnoho nevím a tato kniha mi dovolila na tento kontinent zlehka nahlédnout. Audioknihu velice dobře načetl pan Lukáš Hlavica

Renatka11
08. dubna

Šebkovu Africkou zimu jsem si užívala snad ještě víc než od něj první přečtenou Misi Afghánistán. Kromě toho, že mi přišlo, že jsem se teď dozvěděla o Afričanech o něco víc než předtím o Afgháncích, mi tentokrát Šebek svým optimismem, energií, smyslem pro humor, šikovností i odvahou připomínal Marka Watneyho z Marťana a ta podobnost mi přišla docela zábavná. :) A tak opět smekám jak před ním tak i před celým úžasným projektem Lékaři bez hranic.

Bustedka
17. března

Tohle měla být 100. kniha loňského roku. Poslouchala jsem jako audioknihu a chyběli mi 2 hodiny poslechu. Protože jsem ale tehdy poslouchala knihu za knihou a Šebka za Šebkem, najednou jsem byla přehlcená, přešebkovaná a přehlavicovaná (Hlavica knihu namluvil).
A tak jsem to odložila a vrátila se k tomu až teď. Stylem psaní mi to úplně nesedí, to nebudu lhát. Ale pořád u mě převládá ten respekt z toho, jakou práci tam šebek udělal, za mě byl lepší třeba Jemen, ale možná to bylo i tím, že jsem ji poslouchal jako první.

jana.hud
14. února

Čtu a jsem už skoru v půlce....když vidím ty hodnocení, tak se snažím číst po troškách dále, že třeba v té knížce něco zajímavého bude. Ale nelíbí...
Přijde mi to jako postřehy soukromého deníku,aby si autor vzpomněl až o tom bude chtít za dvacet let vyprávět.

Chesterton
04. února

[audiokniha]
"Doktor není neomylný, někdy je doktor pěkný vůl."

Styl zápisků vyzrál od pobytu v Afghánistánu a mou maličkostí procházelo velké množství emocí v průběhu poslechu.
Nadšení z LBH, zejména z jejich logistiky.
Obdiv vůči ochotě všech snášet až hraniční nepohodlí (myslím, že na to, proč se k absolvování misí odhodlal, Tomáš odpovídá v průběhu knihy mnohokrát - to pro Snoopi :o)
Radost až nadšení z každého povedeného zákroku, zdařilé komunikace s pacienty či šamany, ale asi nejvíc z oné "prodloužené ruky českého doktora" - upevněných schopností místních sestráků i budoucích doktorů.
Vděčnost za naději, že svět přece jen, byť proti proudu lidské blbosti a touhy po moci, kráčí správným směrem.
Vůbec to nepůsobilo chaoticky, zápisky jsou naprosto akčně autentické. Každý, kdo třeba jen z dálky zažil boj o život v českém špitále, tuší, že dojem chaosu bývá průvodním jevem i zde. Naopak vše je absolutně autentické a Tomáš věrohodný do poslední humorné či vážné myšlenky.
Jeho šéfem je tuším, taky v rámci možností pacient a ten nevysvětlitelný vzadu, o němž hovoří při kraniotomii kluka jemuž zachránil život.
Ano doktoři takto mluví/přemýšlejí (jak píše PetK) skoro všichni nebo alespoň ti špičkoví a tuším, že to bude i z pudu sebezáchovy :o)
Jen trochu někdy přemýšlím, zda mají v zápalu boje odhad, že lze malinko na povrchu vnímat bohorovnost a aroganci? Stejně jako fruitbueno stále srovnávám s doktorem Trachtou z knihy Tichý dech a jeho obrovskou pokorou.
Přesto se už teď těším do Jemenu!
6/7

milary
07. ledna

Africká zima v Súdánu (třetí z přečtených misí), se mi zatím líbila nejvíc, - jestli se to tak dá vůbec říct; šikovnější formulace mě momentálně nenapadá. Uši si opět užily dokonalého interpreta Lukáše Hlavicu. A vyhovoval mi posun v tom, jak byla knížka napsána, aniž by mi nevyhovoval styl těch předchozích... Jéžiši, to je teda komentář... :)

Chci říct :)), že pro mě bylo tohle reportážní "vyprávění" Tomáše Šebka opět dechberoucí (a ne, já se neztrácela), se vším všudy, co pro mě už dlouho Rytíři, - pardon, Lékaři bez hranic znamenají. Co si zlomkově dovedu představit pod povrchem toho lehkým perem "zapsaného", co se mi jakoby mimochodem odkrývá, co mi to bez mentorského podtónu nabízí. A co si potřebuju připomínat (a zřejmě nebudu sama), co nejčastěji. Pokud jste dočetli, asi už tušíte… Je dobré zkusit se odvážit -
UKÁZAT KOZY PTÁKŮM!!!

1