Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Toto je autentická zpověď z Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, jehož území už celá desetiletí sužují ozbrojené konflikty. Na začátku roku 2017, kdy zemi navíc zasáhla vlna kritického nedostatku potravin, se do míst, kde se až příliš daří infekčním a tropickým nemocem, vydal na misi Lékařů bez hranic chirurg Tomáš Šebek. Po zkušenostech s úrazovou chirurgií z kolébky vúdú na Haiti a válečnou medicínou v severním Afghánistánu se spolu s kolegy ocitl v prostředí, kde má tradiční léčitel a jeho alternativní přístup k pacientovi daleko větší respekt než lékař vzdělaný na Západě. Proti fixaci zlomenin papírem anebo poléváním vařící vodou může reputaci chirurgického týmu v očích místních pozvednout snad jen tím, že v absolutní pustině obklopující nemocnici v Agoku provede první operaci mozku dospívajícího Jihosúdánce. Zápisky Tomáše Šebka, doprovázené strhujícími fotografiemi, představují jedinečný pohled na místa, o nichž se z médií nedozvíte....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353029/big_africka-zima-SSM-353029.jpg 4.5390
Nahrávám...

Komentáře (92)

Kniha Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic

Maciiik
16. září

Tomáš Šebek je můj oblíbený superhrdina - každá jeho kniha nebo přednáška mě nechává v úžasu nad tím, čeho všeho jsou lidé schopní. Ať už v tom lepším slova smyslu (skvělý chirurg, účastník humanitárních misí, držitel cen za statečnost a pomoc vzor v péči o nemocné); nebo v tom nejhorším smyslu slova (válečné konflikty, násilí a další zvěrstva, která ve svých knihách popisuje).
Jeho styl psaní mi sedí a do daného prostředí se hodí.

Marika Vanova
26. července

Super zápisky ze zahraniční mise chirurga všeuměla - obdivuji to doktorské umění, zaujetí, odvahu, lidskost.
Jen to uspořádání obsahu jednotlivých kapitol ( četla jsem to ve čtečce a myslela jsem, že to je problém mého stroje) mi přišlo lehce chaotické, ale po začtení jsem si na to zvykla a počítala s tím.


PetK
18. června

Tomáš Šebek je nejlepším PR Lékařů bez hranic. Pohledný chirurg s (pomalu) schopnostmi Supermana, který někde na konci světa zachraňuje životy a umožňuje studovat na doktora klukovi z rozvojové země, který by jinak neměl šanci... no neberte to. :-)
Předtím už jsem poslouchala Misi Afghánistán a pravděpodobně proto, že to bylo naše první setkání, byla jsem tehdy úplně unešená. Teď jsem sice stále obdivovala práci LBH, možnost "podívat se" do Afriky a na operační sál. Baví mě uvolněný hovorový styl. Ale, jak zmínil kdosi přede mnou, kniha občas nedržela pohromadě, témata přeskakovala a myslím, že audio tenhle fakt ještě podpořilo. Pokud máte na začátku kapitoly z kontextu vytržený úryvek z prostředka, přece jen to v tištěné knize rozlišíte líp.
Na rozdíl od jiných čtenářů mně nevadily vulgarismy v Misi Afghánistán, co si budeme povídat, jsem si jistá, že takhle doktoři mluví/přemýšlí. Ale OK, chápu.
Každopádně držím palce všem lékařům bez hranic a hluboce před nimi smekám.

Dannyck
12. června

Těžko hodnotit. Pan Šebek, to je frajer o kterým se nám mnohým ani nesnilo, hltal jsem každou stránku, žasnul jsem, smál jsem se, mnohdy mě i mrazilo. Oproti Misi Afghánistán je zde objektivně méně rozstřílených jater a rozsekaných střev, zato mnohem víc abscesů, slepáků a porodnictví, a taky víc humoru, často jsem se upřímně zasmál. Takže obsahově - super!

Musím se vyjádřit ke stylu psaní, je super že je samotný text trochu učesanější, s méně vulgarismy atp., to mi sedlo. Ale dávat na začátek kapitoly odstavec z jejího prostředka, proboha, proč?! Čte se to hrozně, jak v knize, tak na blogu, a tak tentokrát jsou zápisky ještě chaotičtější než kdy jindy. Ke konci jsem rezignoval a přestal jsem se snažit následovat jakoukoliv časovou linku kapitoly, škoda.

SSTknihy
01. května

Vyprávění o práci „lékařů bez hranic“ je stejně svérázné, jako autor sám. Tomáš Šebek píše specifickým jazykem, musíte přijmout jeho zrychlený, téměř telegrafický styl. Ale jakmile si zvyknete, po pár stránkách se díky téhle autentické zpovědi ocitnete přímo uprostřed dění a budete spolu s ním a jeho kolegy pobíhat z jednoho oddělení na druhé, prožijete banální i neuvěřitelné operace, budete se bát potulných psů i kroutit hlavou nad praktikami místních šamanů. Každodenní zápisky psané bez sentimentu a s notnou dávkou černého humoru neubírají nic z extrémní náročnosti práce těchto lékařů – dobrovolníků. Navíc s každým uplynulým dnem poznáte nejen jejich práci, ale i prostředí a život místních lidí.

puczmeloun
24. dubna

Hele, tohle je fakt dobrý... Něco, jako když jsem před léty nadšeně sledoval v televizi Dr. House. Polovině lékařských termínů člověk úplně nerozumí, i když je vidět opakovaná snaha je překládat do "lidštiny", ale dodává to celé věci tu pravou atmosféru dál řádně okořeněnou Afrikou nasáklými příhodami a energií sršící osobností autora.

Krev, hnis, pot a další tekutiny tečou proudem, já se nestačím divit nekončícímu počtu "slepáků" a množství i různorodosti toho, na co jeden chirurg za měsíc narazí v jednom městečku mezi severním a Jižním Súdánem. K tomu čtenář dostává i nahlédnutí do života místních – že například po kýchnutí říkají oblíbenou barvu vola nebo jak zdůrazňují obdiv mlasknutím. To vše je doplněné návštěvou místního léčitele, informacemi o probíhající občanské válce a minových polích, sem tam výhledy do krajiny jako na tom pravém safari, povídáním o běhu (všechna čest v tom vedru), propagací Lékařů bez hranic a podobně... Vzhledem k tomu, jak záslužnou činnost autor dělá, člověku ani nijak nevadí méně související témata, i ta, která by mě osobně v jiné knize štvala. Na to, jak těžká témata autor popisuje, je vše přirozené a moc hezky se to poslouchá.

Jde o knihu natolik hovorovou, že jde spíš o jakýsi vyprávěný zápisník/cestopis. Témata skáčou jako divá a nejednou se mi stalo, že jsem nechápal, jak se děj dostal sem a proč se po převyprávění jiného příběhu zase k něčemu vrací. Jako kdyby vám to autor povídal někde u piva. K čemuž se nesmírně hodí také zvolený interpret audioknihy, který jako by autorovi "z hlasivek vypadl".

Gabriela143
29. března

Za mňa plný počet. Autentická reportáž bez príkras doplnená krásnymi fotografiami. Určitě si prečítam aj ostatné.

LenkaKa
29. března

No za mě jen tři hvězdičky. Téma určitě zajímavé, každopádně obdivuji každého, kdo něco takového dělá...ale způsob, jakým to je napsaný mi prostě nesedl.

1