Pane Bůh, tady Anna

Skutečně kouzelná kniha plná radosti ze života a objevování světa. Hravá, moudrá a poučná.

Moc jsem se na knihu těšil, ale až do konce mi nadšení nevydrželo. Začátek je na mě místy až moc sladký a Anna ve vzpomínkách možná až příliš adorovaná (jako když vám chce někdo něco doporučit slovy: skvělý, výjimečný, užil jsem si to apod. a vy přitom pořád nevíte proč). Čemuž nijak neprospívá, že Fynn je v příběhu spíše natvrdlý pozorovatel než rovnocenný partner v diskuzi.
Některé Anniny myšlenky jsou náročné, těžko pochopitelné a jiné pobaví, ale nevzbudí souhlas. Ale abych nebyl jen přísný, mnohé úvahy byly popsány zcela nově, nápaditě a jsou rozhodně obohacující. I když je to trochu křečovité čtení, tak svůj účel plní - přimělo mě nahlédnout na svět jiným (možná dětsky čistším) způsobem, zaselo svá semínka nových pohledů a neotřelých úvah a také připomnělo jaké to je být dítětem. Ale zejména - učí milovat Boha a opravdově žít.

Poslouchal jsem jako audio, knížku bych asi jen tak nedočetl ..

Dojemné a tklivé vyprávění zkoumající hranici fyzikálního poznání a vnímání s duchovním vnímáním a chápáním Boha. A to očima dítěte, Anny. Bára Hrzánová je ve vyprávění skvělá, Anna, hlavní postava, se díky ní skutečně dětsky směje a představuje vám svůj svět a nepochopení ostatními dospělými.

Anna je moje knižní srdcovka, ve které vždycky najdu naději, pochopení, radu nebo krásnou myšlenku. Složitý svět velmi jednoduše popsán očima malého dítěte. Tahle knížka je vzpomínkou na malou holčičku, která nikdy nevyrostla a na celé její chápání světa, Boha a lásky…

Kniha se zajímavými myšlenkami. Bohužel styl psaní mi nesedl, do čtení jsem se musela nutit.

Poslechnuto jako audiokniha a jsem za to ráda. Bára Hrzánová byla naprosto věrohodná a Aneta Langerová na konci úplně skvělá. Myslím, že kniha by mne moc nebavila číst. Souhlasím s Meg1, některé myšlenky je těžké pochopit, ale ve výsledku je to nádherná kniha, která je sice o Bohu, ale vůbec ne o náboženství.

Pan Bůh nás nemiluje. Jen člověk může milovat...

...jednoho dne Fynn potká Annu... dívku, která nikdy nevyroste...

Rozdíl mezi člověkem a andělem je jasnej. Většina anděla je uvnitř a většina člověka je zvenčí.

...a zrodí se neobyčejné přátelství muže a malé holčičky...

A Bůh řekl: Miluj mne, miluj všechny lidi a všechno, a nezapomínej milovat sebe...

...a právě na to, někdy, zapomínáme...

Existují piliardy jiných světů, do nichž můžeme nahlédnout..

...místy jsem se v tom ztrácela, něco jsem nepochopila, ale zbylo toho dost, co se dotklo mojí duše. Příběh, který není tak úplně příběhem, ale spíš roztříštěnými střípky vzpomínek na jedno neobyčejné děvčátko a jeho způsob chápání Boha, lásky, života, smrti, čísel, jiných světů, toho, co vidíme, a toho, co nevidíme, ale vidět bychom měli...

Vypustit svou duši - nebo jakkoli tu neurčitou věc nazvete - z klece do denního světla je pravděpodobně to nejtěžší, co může člověk udělat...

...Anna se svými sklíčky. Smějící se, hledající odpovědi, dívající se na hvězdy a snažící se pochopit rychlost světla a stínů...

Bejt mrtvej není nic, nad čím by se mělo naříkat. Umírání může být trochu problém, ale ne tehdy, když jste opravdu žili. K umírání je potřeba jistá příprava, a jediná skutečná příprava na umírání je opravdový život.

...život, smrt a něco mezi tím...

Jak se vlastně umírá?
To máš jednoduchý, prostě se zastavíš...
Je to jednoduchý, k smrti jednoduchý...

...asi tak...

Ne, očima tě nemůžu mít rád,
když vidí na tobě jen samé chyby,
to moje duše tě chce milovat -
co očím příčí se, to se jí líbí...
(W. Shakespeare, Sonety)

Pokud bych doporučovala knihu pro děti s křestanskou tématikou, byla by to tahle od S.G.Hopkinse. Velmi dojemná, zároveň optimistická, moudrá i poučná, laskavá a hluboce promyšlená literatura o Bohu. Dětskému čtenáři se nepodsouvají prvoplánové poučky věroučné, ale naopak je veden k jinému přemýšlení o Boží existenci. Jen je mi líto, že jsem na ni narazila až v podzimu života a i přesto to byla pro mne přínosná četba po dlouhé době.

"Pan Bůh neví, že je dobrej, laskavej a milující. Pan Bůh je... je... prázdnej."

"Jsi ve svým středu prázdnej?"

Začátek a konec knihy, mě doslova dojal. Některé pasáže byly opravdu moc krásné a některé věty, nebo životní moudra si budu pamatovat asi napořád. Zároveň ale v knize byla i spousta věcí, kterým jsem dostatečně neporozuměla, takže jsem nemohla sdílet Anino nadšení.

"Není to ďábel, kdo dělá z člověka osamělé stvoření, je to lidská podobnost s Bohem. To, co vytváří osamělost, je plnost Dobra, které se nemůže projevit nebo najít sobě vlastní "jiné místo"."
Při čtení se mi vybavovaly střídavě dvě knihy. Ale zatímco Exupéryho Malý princ jde takřka výhradně přes srdce a Pirsigův Zen a umění údržby motocyklu naopak spíš přes hlavu, Anna je skvěle vyvážená, takže si lebedí celý člověk. Přesto, že některé její myšlenky nejsou úplně jednoduché, díky nekomplikovanému jazyku a dětsky bezprostředním přirovnáním jsou snadno pochopitelné. Navíc, i přes zvolený způsob jazyka jde o knihu velmi poetickou, místy smutnou, jindy vtipnou, rozhodně uchvacující. A vůbec nechápu, jak to, že je v Čechách prakticky neznámá. Zřejmě je to dáno tím, že se v Čechách nesluší o Bohu mluvit a tím pádem ani propagovat knihy s takovým tématem. Možná se to změní s audioknihou, kterou namluvila Bára Hrzánová, ale nemůžu si pomoci, poté co jsem si poslechl několik ukázek, tak mi přijde, že na rozdíl od Budžese, tentokrát moc knížce nepomohla. Alespoň z toho, co jsem slyšel, se mi zdá, že se zbytečně pitvoří, ale možná je to dáno tím, že se prostě nepotkala s mojí představou. Každopádně osobně favorizuji knihu.
A druhé překvapení spočívá v tom, že knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství. Přestože se v názvu objevuje Bůh, celou knihou se prolíná hluboká duchovnost, ale pohrdání církevnictvím.
"Mezi chozením do kostela a povídáním s panem Bohem nenacházela Anna žádnou jasnou souvislost. Pro ni byla celá ta záležitost průzračně prostá. Když jsi hodně malý, jdeš do kostela, abys pochopil poselství. Jakmile ho jednou pochopíš, musíš jít a něco s tím dělat. Chodit pořád do kostela musejí ti, kteří poselství nepochopí, nerozumějí mu nebo "se tam chodí naparovat"."

Kniha zvláštní, s piliardou myšlenek malé a vnímavé holčičky ....

Ten rozdíl mezi andělem a člověkem je opravdu jasný .... anděla mámě v sobě a člověka zvenčí .... někdy se projeví člověk, někdy anděl ....

Setkání Fynna s Anou je pro ně obohacující ... doplňují se jako jing a jang ....
A bohužel i jejich rozloučení se stává přínosem, protože po Anně tu něco zůstalo ....

Proč se nepodívat znovu na lidské otazníky pohledem nevinného dítěte .... ?

Na tuhle knihu jsem byla dost zvědavá, ale nakonec musím přiznat, že mě moc neoslovila. Což o to, Anniny úvahy o Bohu a o světě byly zajímavé, zvláštní a neotřelé, mnohé mě zaujaly. Ale nějak mi nesedl celý ten příběh, do kterého byly zabaleny. Sice se tvářil realisticky, ale ve skutečnosti byl dost nerealistický a nepravděpodobný - stejně jako samotná hrdinka.

Bylo to těžší sousto než jsem čekala. Nad některými úvahami a abstrakcemi jsem se musela hodně zamyslet. Jako člověk bez křesťanského vzdělání, jsem občas narážela na limity svých kosých vědomostí. A občas to šlo z tuha. Ale rozhodně stojí za to se s textem poprat a popřemýšlet si nad ním. Musím říct, že přes veškeré těžkosti mne knížka nadchla.

Na tuto knihu mě upozornila kamarádka svým krásným referátem o přečtené knize, když ho přednesla na kurzu RWCT v době, kdy byla knížka novinkou. Přečetla jsem hned poté a moc se m i líbila. Patří do kategorie takových mých knih, na které nezapomenu.

Pan Bůh nás nemiluje. Jen člověk může milovat.
Pan Bůh nás miluje zevnitř....
Pan Bůh je jiný než my, protože on umí dokončit věci....
Všichni mají nějaké názory, jenže Pan Bůh žádné názory nemá.
Pan Bůh má jenom pozory (pozorovací místa)...
Bůh je docela prázdný...

Autor do úst slečny Roztomilé vkládá nejpodivnější úvahy a myšlenky. Podivné jsou právě proto, že ona je tak malá a nevzdělaná, logicky, ke svému věku. Je to ale taky neuvěřitelně přemýšlivý tvoreček schopný hodiny pozorovat a zvažovat. A tak se se svým Fynnem, jež ji "adoptoval" ze špíny a kanálů ulice, pouští do lehce absurdních debat. Není ale dle mého ani tak důležité, k čemu si ti dva vlastně doberou, ale že o věcech, jevech, lidech, Bohu... přemýšlí, a to tak, jak to člověk od určitého věku, přiměřeně vzdělaný a zkušený obvykle nedělá.

Hopkins se poněkud nezvyklým způsobem snaží popsat dětské uvažování o důležitých existenčních otázkách (i když já žádná takové dítě nepoznala) a poukázat tak na relativitu formulací "dospělých" dogmat počínaje církevních hodnostářů. A ještě trochu víc. Anna si klade otázky, které normálního člověka ani nenapadnou :-). Bůh se jeví v centru Annina zájmu, i když Boha posuzuje hlavně podle člověka, matematika zase v zájmu Fynna, a tak hledají společné průsečíky. Nemůžu říct, že souhlasím se všemi závěry jejich diskuzí, stejně jako s rolí Fynna jakéhosi natvrdlého žáčka spíše než diskutéra. K pozastavení mě ale Anna přiměla, taky trochu inspirovala a to se počítá.

Mladý Fynn našel při potulkách ulicemi Londýna malou opuštěnou holčičku Annu, ujal se jí a se svou matkou se o ni staral. Po večerech si spolu vyprávěli a hráli. Anna Fynnovi povídala o panu Bohu, kterému se svěřovala se všemi svými myšlenkami. Zajímavá kniha plná fylozofických úvah malé Anny.

Mladík Fynn narazí při svých nočních toulkách v docích na děvčátko jménem Anna, která vypadá, že na širém světě nemá nikoho jiného než sama sebe a pana Boha. Fynn tedy vezme Annu domů, kde najde útulek (a horký čaj) každá opuštěná duše... Tato kniha mi pomohla pochopit podstatu toho, že Bůh je ve všem a všude...

--- Anna pominula vše nepodstatné a staletí učenosti vydestilovala v jednu jedinou větu: "A Bůh řekl: "Miluj mne, miluj všechny lidi a všechno a nezapomínej milovat sebe." "

--- Vypadalo to, že každý jedinec dostal při natození do vínku různá sklíčka s nápisy "Dobro", "Zlo", "Ošklivost" atd., atd. Lidé si navykli přikládat tato sklíčka před svůj vnitřní zrak a nahlížet na věci podle barvy a názvu skla. Pochopil jsem, že to děláme proto, abychom si ospravedlnili naše vnitřní přesvědčení.

--- Chvíli trvalo, než to celé do mě zapadlo, ale byla to pravda. Všichni musíme nést tíhu svých vlastních činů. Všichni musíme být odpovědní - buď teď nebo později. Budeme muset odpovědět na otázky pana Boha úplně sami.

--- "Bejt mrtvej" není nic, nad čím by se mělo naříkat.umírání může být trochu problém, ale ne tehdy, když jste opravdu žili. K umírání je potřeba jistá příprava, a jediná skutečná příprava na umírání je opravdový život.

--- "Světlo pana Boha kolem nás je takový, že můžeme vidět Světlo pana Boha uvnitř sebe."

Začalo to poutavým popisem prostých věcí, jak to uměl Ota Pavel. Víceméně to tak i zůstalo, ale mezi řádky těch prostých věcí chytíš spoustu zajímavých myšlenek. Pravdou je, že jsem poslouchal audioknihu a kdybych četl, tak bych možná byl netrpělivý.