Lokina
komentáře u knih
Rozvratník
Sebastien de Castell
Tak moc se jsem se na Rozvratník těšila. Při jeho čtení mě ale doprovázely i hořkosladké pocity, protože se jedná o poslední díl a já nechtěla, aby příběh skončil.
Jako u předešlých dílů příběh ubíhal velice svižně, kniha je velmi čtivá, napínavá a u některý pasáží jsem se upřímně zasmála, protože i po několika dílech příběh neztratil jiskru ani vtip.
Moc se mi líbily různá místa, díky nímž byla i kniha rozdělena. Přišlo mi to poutavé a záživné a neměla jsem pocit, že by mě kniha nudila popisy návštěv do různorodých zemí, jejich měst či výklady tamějších kultur s jejich pestrou minulostí.
Konec se možná bude zdát pro někoho neuspokojivý, ale to je krása nevyzpytatelnosti zejména postavy Kellena, který si během šesti dílů, prošel velkou změnou.
Kellen s Reichisem jsou a budou výjimečně zvláštní dvojice, se kterou zažijete spousty zábavy, napětí i strachu a budete chtít, aby kočkoveverákovi byly dopřány oční bulvy nepřátel, na nichž by si smlsnul :-D
Supernova
Marissa Meyer
Poslední díl nešlo lépe zakončit a já jsem ráda, že jsem mohla být jeho součástí. Marissa je skvělá spisovatelka, její styl psaní mě baví, příběh byl čtivý, napínavý a při některých pasážích bral až dech. Líbilo se mi, že kapitoly (hlavně poslední věnované bitvě) nebyly popisovány jednou postavou, takže jsem příběhu dokázala udržet pozornost.
Novu jsem si moc neoblíbila, někdy mně už vadila ta její oddanost a závislost na Aceovi, ale čím se blížil konec její postava byla snesitelnější. Adrian byl až moc naivní klučina s dobrým a odvážným srdcem a i tak jsem jemu i Nově přála, aby zůstali spolu.
Příběh vygraduje v epickou bitvu, kde nemáte chvíli na odpočinek, protože díky akci propletené s šokujícími momenty, knihu nelze jen tak odložit.
Když jsem dočítala poslední stranu epilogu, byla jsem jak ohromená i naštvaná. Já pevně doufám, že nás autorka nenechá tápat v temnotě a napíše pokračování.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Závěrečný díl Pána prstenů úspěšně za mnou a jak jsem si oblíbila rozmanitou krásu Středozemě, loučení s ní bylo na konci velice těžké.
První část knihy má rychlejší tempo, napětí a akce zajisté nechybí; příprava na velkou bitvu a následovné dobývání Minas Tirith nepřáteli či jeho osvobozování statečnými Rohiry i Aragornem, mě velmi bavily.
Druhá polovina knihy věnovaná putování Froda a Sama zpustlým a temným Mordorem se může jevit jako méně záživná část, ale právě cesta vyprahlou zemí nepřítele, popisy zdevastovaného Mordoru, jeho obyvatel (skřeti, otroci), mi přišlo hodně zajímavé, napínavé a někdy skličující až depresivní.
V knihách miluji mapy a ani zde nechybí, dotváří ucelenost příběhu a máte přehled v místech, kde se odehrávají klíčové momenty.
Příběh Aragorna a Arwen je lépe zpracován ve filmové podobě než v knize. V dodatcích je popsán jejich vztah, ale líbilo by se mi, kdyby ho autor začlenil rovnou do příběhu.
Obdivuji autorovu fantasii, všechno má promyšlené, historie Středozemě je komplexní, složitá a přesto tak krásná. Při čtení dodatků jsem se často ztrácela ve jménech, místech. Ale to mě neodradilo (četla jsem Silmarillion) a sama za sebe mohu říci, že Tolkienův svět je úžasný a nádherný.
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Co jen k této knize napsat? Je to součást jedné z nejúžasnějších trilogií a já byla nadšena být součástí tak velkolepému příběhu. Svět Středozemě je nádherný, nevyzpytatelný, neustále vás překvapuje a odhaluje nejen krásu, ale i temná a zlá místa, kde hrdinové musí najít naději a sílu dál bojovat.
Entové, jejich historie byly jedny z úchvatných částí knihy. Tak jako bitva o Helmův Žleb, která byla popisována velice poutavě.
Postava Sméagola patří k nevýraznějším charakterům a scény, kde vystupuje, patří k mým oblíbeným. Velmi jsem si oblíbila udatného Rohira Eomera, který byl v těžkých časech oporou strýci Théodenovi.
Je to radost, číst skvost, jako je kniha Dvě věže.
Poslední navěky
Soman Chainani
Třetí díl úspěšně za mnou a bylo to krásné, nevyzpytatelné a pohádkově milé čtení. Tento díl byl nejdelší, tak jsem si příběhu užívala, dokud to šlo. Svět, ve kterém se vše odehrává je velice nádherný i temný zároveň. Kdy už si myslíte, že vás nic v něm nepřekvapí, postupně jsem v něm nacházela nové a zajímavé věci.
Mezi mé oblíbené postavy patří jednoznačně Hestera, Bledule a Otylka, čarodějnice s dobrým srdcem a ostrým jazykem (zvláště Hestera).
Sofie s Agátou jsou jako noc a den a přeci vám na nich záleží a přejete jim šťastný konec. Závěrečná bitva je povedená, srdcervoucí a bojíte se o osudy vašich oblíbenců. V posledních kapitolách na vás čeká nejedno šokující odhalení, které rozhodne bitvu mezi dobrem a zlem.
Nezbývá mi nic jiného než si dokoupit další díly, protože v tomto světě chci ještě zůstat :-)
Svět bez princů
Soman Chainani
I na podruhé jsem se do Školy dobra a zla ráda vrátila. Ke druhému dílu nemám, co bych vytkla, bavilo mě to, někdy jsem se zasmála, litovala hlavní hrdiny nebo jsem se bála o jejich osud v příběhu.
Zajímavé bylo i pojetí konce pohádek bez princů, například Popelka či Sněhurka nepotřebovaly muže, aby je zachránil, ale vystačily si sami jako soběstačné ženy.
Kniha je velmi čtivá, plná záhadných odhalení, napětí, která vedou k překvapivému závěru. Některé věci se daly ale předvídat a na konci vypluly na povrch, takže tak nečekané pro mě nebyly.
Poslední navěky už čeká a já se těším :-)
Škola dobra a zla
Soman Chainani
Já ani nevím, kde začít. Po dlouhém čase jsem se odhodlala tuhle sérii přečíst, protože by mi asi v knihovně ležela až do důchodu. Jsem ráda, že jsem ji začala číst. I když je kniha převážně orientována na mnohem mladší čtenáře než jsem já, první díl jsem si užila a bavil mě.
Pořád se tam něco dělo, takže kniha mi nedovolila si na chvíli oddechnout. Líbily se mi kresby na začátku kapitol, které odrážely, co kapitoly budou vyprávět. Nadšená jsem i ze světa, který je velmi zajímavý, pestrý a nepochybuji, že v dalších dílech mě něčím novým překvapí.
Tím, že je to pro mladší čtenáře, se i projevilo v charakterech hlavních postav. Agátu se Sophií jsem si hned oblíbila (hlavně Agátu), ale právě Sophiino chování a časté měnění stran, mně někdy vadilo.
Já se s chutí pouštím do Světa bez princů, protože musím vědět, jak to bude pokračovat. :-)
Jáma
C. J. Tudor
Jáma se dobře četla, autorka umí psát velice poutavě, styl je jednoduchý a srozumitelný.
Začátek byl zajímavý, zejména první kapitola, která mě navnadila pokračovat ve čtení. Postupem času mě to napětí trochu opustilo a už jsem taková očekávání neměla. Závěr měl asi šokovat, já na něm neshledala nic zázračného, jistě pár překvapivých momentů se tam najde, poslední kapitola má mrazivější atmosféru, ale to mi nestačilo. Co mě bavilo, byly kapitoly z minulosti, těch tam mohlo být více.
Prozření
Kelley Armstrong
Poslední díl úspěšně za mnou a nemohu říct, že by mě poslední díl zklamal. Kniha mě bavila, místy byla napínavá s nějakými zvratovými situacemi, aby si příběh udržel naši pozornost.
Romantická linka moc nezasahuje do děje a když už se ukáže, je to milé a nevinné. Moc se mi líbilo budování vztahu mezi Chloe a Derekem. Skoro po celé tři díly se neměli rádi, postupně ale k sobě nacházeli cestu a porozumění mezi sebou.
Konec je na mě moc uspěchaný, je tam plno věcí, které si musíte už domyslet sami. Já bych si klidně přečetla čtvrtý díl :-) Jinak celá série je fajnová, nenáročná a oddechová záležitost.
Probouzení
Kelley Armstrong
Od druhého dílu jsem neměla velká očekávání, ale kupodivu se mi líbil a bavilo mě to. Je vidět, že kniha je pro mladší ročníky, kostra příběhu je jednoduchá, najdou se tam jak napínavé chvilky, tak i "akčnější" pasáže.
Romantická linka zde skoro není a když se někde něco takového vyskytne, tak rychle zase zmizí. Přítomnost výraznějších projevů lásky nebo vášně mi tady nechybí, nezasahuje to do děje a nedělá to z knihy duchařskou teen telenovelu.
Co mi přišlo na škodu, že příběh je vyprávěn z pohledu jedné osoby. Když se hrdinové rozdělili a zase se shledali, krátce bylo naznačeno, co zažili, ale to mi nestačilo a chtěla jsem se dozvědět více. Vůbec by nebylo na škodu, kdyby i ostatní hlavně Derek a Simon dostali více prostoru.
Přivolávání
Kelley Armstrong
Jako jedna ze sérií v mé knihovně, si i tato našla po velmi dlouhé době cestu k tomu, abych ji začala číst. Co musím knize vytknout je obálka, určitě nebude patřit k mým oblíbeným.
V knize se nic tak zásadního neděje, příběh se rozjede asi padesát stran před koncem. Ale kupodivu mě vůbec nevadil ten zdlouhavý začátek, ba naopak mě to bavilo. Všechno mělo svůj čas, jak s představením hrdinů, tak i k postupnému rozřešení záhady kolem obyvatel Lylova domu.
Kniha je určitě orientována na mladší čtenáře, nečekala jsem nic světoborného ani nadčasového. Příběh má své plouživé tempo, sem tam se najdou i strašidelné a napínané pasáže.
Kniha se mi líbila a budu pokračovat druhým dílem :-)
Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
I v tomto případě jsem si na popud návštěvy Osvětimi, přečetla tuto knihu doporučovanou průvodci. Knížka je krátká, ale i tak to stačilo na popisy utrpění, způsoby vraždění a beznaděj.
Při čtení některých pasáží jsem si říkala, že taková krutost přeci nemohla existovat. Díky ale přeživším, jako pan Nyiszli, opak vás utvrdí pravdou. Příběh je velmi silný odehrávající se v temné době a i vzhledem k drastickému obsahu, knihu doporučuji.
Smrtící tajnosti
Robert Bryndza
Poslední díl s Erikou Fosterovou jsem si jako závěrečnou tečku, za uplynulé týdny strávené s jejími případy, užila. Pachatele odhalíme až na samém konci knihy a myslím si, že k poslednímu dílu, to autor nemohl vymyslet lépe.
Eriku jsem si stejně neoblíbila, sice si dala tak trochu život do pořádku, ale k její postavě budu mít stále daleko.
Vyšetřování bylo zajímavé, se zvraty, někdy s vyhrocenými a napínavými částmi příběhu.
Celou sérii doporučuji, jako k zahnání nudy nebo relaxu je ideální.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
Tento díl mě sice bavil méně než předešlé knihy, ale co se musí nechat je opět napínavý a čtivý styl psaní.
Eriku se asi nikdy neoblíbím, někdy dokáže dělat nesmyslná rozhodnutí nebo její charakter na mě působí v některých chvílích až arogantně.
Opětovné brzké odhalení pachatelů se mi zdálo zajímavé i tím, že jsme v příběhu mohli sledovat přítomnost vyšetřování vražd a rozporuplnou minulost pachatelů.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Jako i předešlé díly mě další Bryndzovka bavila. Po několika kapitolách se dozvídáme totožnost vraha, jeho život i důvody, proč to dělá. Mě to v závěru nevadilo, řekla bych, že mě kniha tím víc zaujala. Krátké kapitoly a čtivý styl způsobily, že jsem měla knihu rychle přečtenou.
V příběhu je i obsaženo téma problém dnešní doby, sociální sítě a v jednom odstavci je pěkně popsané, jak je bereme jako samozřejmost a součást našich životů, nehledě na následky spjaté s uveřejňováním osobních údajů.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Tento díl se mi líbil ještě více než ten předešlý. Bavilo mě to od začátku do konce. Opět jde o nenáročnou četbu, která je napínavá a styl psaní je pochopitelný.
V tomto díle se Erika začala jednat podle pravidel a nedělala hloupé přešlapy, ale co se týče jejího osobního života, tam je to na pováženou.
Děj je doplněn o kapitoly popisované z pohledu cizí osoby, které byly fajn a měly své opodstatnění, aby se vyšetřování přiblížilo ke svému závěru.
Kdo má rád vyšetřování starých případů, rodinná dramata, směle do toho :-)
Noční lov
Robert Bryndza
V těchto dnech jsem dostala náladu, si přečíst nějakou oddechovou četbu a tak jsem sáhla po Bryndzovi. Dívku v ledu jsem četla a už to bude nějaký pátek a líbila se mi.
Noční lov je přesně to, co jsem potřebovala. Není to náročné, kapitoly jsou kratší a styl psaní je jednoduchý. Vyšetřování vražd mě bavilo a to že pachatel je již asi od půlky znám, mi nakonec nevadilo. Co se týče Eriky, její postava mě někdy jejím chováním a rozhodnutími trochu štvala.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Vloni jsem byla na exkurzi v Osvětimi i Březince a na doporučení pana průvodce, jsem si koupila tuto knihu. Začátek popisoval klidný život Violy a její rodiny, postupně se ale příběh stával smutnější a gradoval příjezdem rodiny do koncentračního tábora.
Knihou vás doprovází i dobové fotografie, díky nimž, jste si tu dobu mohli lépe představit.
Při čtení kapitol Violčina pobytu v táboře mi nebylo dobře, vůbec si neumím představit hrůzy, které tam zažívali. A asi větší překvapení pro mě bylo, že hlavní hrdinka, která přežila ty zvěrstva, dokázala založit rodinu.
Knihu velmi doporučuji.
Zlodějská přísaha
Mary E. Pearson
Když jsem dočítala knihu, bylo mi smutno, že je to poslední díl a že se musím rozloučit se všemi postavami, které jsem si oblíbila už v tom prvním díle.
Od začátku do konce se kniha četla sama, zajímavé prostředí, zvratové situace i kratičké útržky z doby, kdy se utvářela rodina Ballengerových.
K romantické lince nemám, co vytknout. Jase i Kazi mě bavili oba dva a šťastný konec jsem jim přála. Strašně mě potěšila přítomnost hrdinů z Falešného polibku, příběh nemohl mít tak krásnější konec.
Zjizvený král
Leigh Bardugo
Opět jsem se ráda vrátila do světa grišů, aby mi připomněl jeho magickou krásu, pověsti o svatých a hlavně návrat oblíbených hrdinů.
Kniha má jednu z nejhezčích obálek a vystihuje její podstatu. Příběh nabízí několik linek, které se odehrávají na odlišných místech. Všechny mě bavily, nemůže říct, že by mě nějaká bavila méně.
Díky Nině se občas vzpomnělo na partu z Katterdamu, po které se mi stýská. Zoju jsem v Griše moc nemusela, ale zde se ukázalo, že pod povýšeným a ledovým povrchem se skrývá bojovnice s dobrým srdcem.
Jak to bude dál a jestli Nikolaj dokáže zachránit Ravku, si budu muset počkat.