Lily101 komentáře u knih

Na knihu jsem narazila na sociálních sítích a v první chvíli jsem si myslela, že se jedná o pohádku (na sociální síti o ní psaly a mluvily influencerky-matky). Ale není tomu tak.

Je to má druhá kniha od autorky (čtená hned po dočtení první: “Kroky vraha”) a mám na autorčino psaní stále stejný názor. Škoda. Protože jsem čekala, že u tak-aspoň za mě-známé (na sociálních sítích) knihy možná došlo k napsání čtivé knihy, leč není tomu tak.

Ovšem dle recenzí níže (o hodně níže, musela jsem projet několik stran recenzí, neb tady se to hemží velmi dobrými ohlasy na knihu, až jsem měla dojem, že jsem četla zcela jinou, než recenzenti pode mnou) jsem se rozhodla poslechnout i audiorozhovor v rámci rozhlasového pořadu: “Blízké setkání”, který byl se spisovatelkou veden paní Terezou Kostkovou a trochu jsem na tu čtivost změnila názor. Spisovatelka v rozhovoru uvádí, že její spisovatelský vzor je BJ Jamesová, která hodně vykresluje prostředí i postavy a píše rozvláčněle. A autorce této knihy takové detektivky chyběly ve veřejné knihovně, neb má takový styl psaní ráda a tak jí nezbývalo, než si napsat vlastní detektivku. I přesto mi přišlo, že v této knize moc vyvolán strach či podezíravost mezi obyvateli nebyla (čekala bych větší vzhledem k velikosti “obce”) a asi znám mnohem lepší knihy, co se týče vykreslení atmosféry či psychologické analýzy postav. Ale o tom to není, byť min. pár recenzentů (nečetla jsem všechny u této knihy, jen cca polovinu) knihu i autorku bere na roveň zahraničním autorům detektivek. Četla jsem před dvěmi autorčinými knihami Jo Nesba (konkrétně: “Sněhulák”) a ta mi přišla také rozvleklá, ale na knihy autorky neměla, což je tím, že autorka tento styl (rozvleklý, popisný,…) miluje.

Tato recenze obdobně jako mé všechny recenze není nic osobního vůči autorce, týká se pouze knihy. Za mě jsem se do čtení knihy musela nutit (ale to je tedy tím, že autorka knihy tento styl miluje a já to mám tedy bohužel naopak) a závěr pro mě byl vcelku zklamáním. Nejen pro svůj závěr, ale i tristním vyřešením situace související s obyvateli a nikoliv trestným činem vraždy, konkrétně se to týkalo práva. Chápu, že autorka nemůže znát vše, ale ovlivňuje svým psaním čtenáře, kteří pak “obecné” informace (nesouvisející s místem, postavami a vraždou, ale týkající se “běžných” informací) mohou přijímat za pravdu a přitom stačí si informaci ověřit u kamaráda/známého právníka či přinejhorším aspoň otevřít internet (nebo raději zákon samotný, ačkoliv čtení zákona nemusí být pro laika vždy snadné a mám pro to pochopení. SPOILER: Osvojení (pojem “adopce” český právní řád nezná, tudíž by správně v knize nemělo být slovo “adopce” vůbec použito) neznamená, že sourozenci nejsou sourozenci, neb nemají biologické předky. Právně sourozenci navždy budou a tudíž spolu nesmí udržovat láskyplný vztah založený na lásce lidí, kteří se mají rádi a nejsou důvody, aby tomu tak být nemohlo (nejsou příbuzní). KONEC SPOILERU.

ZÁVĚR
Negativa: Kniha v jistém smyslu zajímavá, prolog vyvolává falešnou naději, že tato kniha bude svižná a velice napínavá, prolog jako jediný psán v “ich formě”(může být trochu matoucí a vlastně netušíme, kdo to pronáší, byť asi víme), detektivní zápletka se objeví až na 92. straně (byť se do té doby aspoň čtenář seznámí s protagonisty a fandí Eli při zjišťování pravdy) , rozvláčněnost (místy jsem se musela do čtení nutit), závěr lehce zklamání (SPOILER: Zklamání ovšem jen částečné, neb vyšetřovatel již byl blízko. KONEC SPOILERU.) a právní “paskvil” na úplný závěr celému dojmu také moc nepřidal.

Pozitiva: zajímavé místo, žádná vražda brutálním způsobem (obdobně jako autorka jsem radši, když nemusím číst něco zvráceného či šíleného; ani to není třeba, neb každá vražda je hrozivá sama o
sobě), dvě linie knihy (vyšetřování vraždy a Elina touha zjistit, co se před 14 lety stalo).

4 27.09.2022

Čekala jsem, že kniha bude čtivější, ale i přes pozvolnější styl psaní jsem ji přečetla za jeden den. Závěr ohledně Marca (manžel a otec unesené Cory) byl ve své podstatě právní blábol a úplný závěr knihy zbytečný i jaksi zkažený.

4 23.09.2022

Prvních cca 100 stran je dost rozvleklých. Pak kniha nabere pozvolna spád a posledních cca 200 stran je nesmírně napínavých.

První kniha od autora. Kniha vybrána v rámci mé osobní výzvy ve veřejné knihovně (konkrétně bez předchozího dívání se na hodnocení na databázi knih, což bývá můj běžný postup při výběru knihy v knihovně) a rozhodně nelituji.

4 15.04.2022

Nečetli jste předchozí dva díly? Nevadí :-). Já totiž také ne :-D a na tuto knihu jsem v knihovně čekala v rámci rezervačního systému přes rok. Vyplatilo se a už se nemohu dočkat dalšího dílu, neb tato kniha skončila naprosto…zajímavě. Až vám zlehka přeběhl mráz po zádech.

Celkem mě tedy zamrazilo vícekrát, ale já jsem bojácnější typ.

Dvě drobnosti:
1) Číst opakovaně, jak jsou sedmnáctiletí a osmnáctiletí dětmi, mě trochu iritovalo. Chápu, že v Americe je člověk plnoletý ve 21. letech, ale dle mé zkušenosti (i co tak vidím ve svém okolí) 17-18 let není věk chlapců a dívek, ale teenagerů. A že občas z textu působí, jako by se jednalo o malé děti. Ale beru, že to je věc jazykového cítění a tak nějak i subjektivního názoru (není tedy součástí hodnocení).

2) Trochu mi přišlo i nereálné, jak byla Kate technicky zdatná, ale patřila mezi dost chytré teenagery, takže budiž (není tedy součástí hodnocení).

4 09.11.2021

(SPOILER) Bohužel jsem nepochopila, co je na knize tak úžasné.

Zastávám dva stejné názory jako recenzenti níže:
A) Kniha působí jako tři “povídky”, kdy spojení moc nefunguje.
B) Druhá část knihy mi dost evokovala Murakamiho a na to, že ji psala žena….no, poprvé v životě jsem v knize musela část (větší) přeskočit, neb jsem to prostě psychicky nebyla schopná dát (sexuálno, nejspíš i násilí) a víte, co? Vůbec nic se nestalo, protože autorka Vám následně ještě min. dvakrát připomene, co se událo, což na tak útlou knihu je dost otravné, ale aspoň můžete část druhé části vynechat bez toho, že podstatné pro Vás zůstane neodkrytým.

Za mě tato kniha fakt ne. Hlavní postava je vegetariánka, veganka a nakonec vlastně duševně nemocná. Nejsem vegan, ani vegetarián, ale myslím si, že by kniha mohla na někoho působit stylem, že každý, kdo nejí maso a živočišné produkty není v pořádku, což dle mého skromného názoru není pravda a vlastně s ohledem na původní nálepku “vegetariánka” i název knihy, mi závěr moc nesedí.

Uděluji tedy dvě obligatorní hvězdičky autorce za snahu.

4 06.11.2021

Rereading a opět čteno na dovolené u moře.

Kolik knih jsem přečetla víc než jednou, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky (holt život je krátký a knih je takové množství), tak to asi mluví za vše.

Ta kniha je prostě báječná. Trochu neuvěřitelná, ale…tak trochu i ze života (vývoj postav by mohl/nejsem ještě ve věku, kdy mohu všechna časová období posoudit/ odpovídat realitě), současně závěrem…no, nechte se překvapit.

Romantická linie tam je, ale když jsem to zvládla já (romantickou literaturu á la červená knihovna nevyhledávám), tak to zvládnete i Vy.

Děj je zajímavý a po dočtení ve Vás dost možná zůstane…blíže nespecifikovatelný pocit; zkrátka to na Vás dost možná hodně zapůsobí.

4 22.08.2021

(SPOILER) Moc ráda bych dala čtyři až pět hvězdiček, ale bohužel nemohu, neboť popis situace (str. 8-9), o které v knize jde, je v hrubém nepoměru se závěrem (str.333-335). Trošilinku (po přečtení závěru s úvodem po prozrazení zápletky) smysl dává, ale současně vodí čtenáře za nos (více to rozebírat nebudu, ať neprozradím zápletku). Pokud úvod nekoresponduje se závěrem, tak to beru jako velký problém, což se na počtu hvězdiček holt projeví. Trošilinku tedy smysl dával (ale troufám si napsat, že žádný čtenář /možná vyjma osob s určitým vzděláním-neuvedu jakým kvůli případnému velkému spoileru/ to nemá šanci odhalit před dočtením) a tak dávám 3,5 hvězdiček, ale v rámci tohoto hodnocení, kdy na půl body není prostor, zaokrouhluji na 3.

Jinak byla kniha neuvěřitelně čtivá a já se u ní fakt bála (mi ale stačí opravdu málo a bojím se).

4 31.05.2021

Souhlasím s recenzí pode mnou. Než se kniha rozjela, tak to chvíli trvalo (to se však stává, tak já jen, ať to nevzdáváte/!!/, neb by to byla škoda-po cca 66 straně vše nabere spád), nicméně pak už děj odsýpal a i přes vcelku odhadnutelný závěr, se mi kniha asi líbila. Určité narážky bych opominula, ale je to autorovo právo a současně na to, jak mě vlastně téma knihy moc nebralo, se vše zajímavě rozjelo a i další linie příběhu se začaly rozvíjet (jiné případy).

4 10.02.2021

I jako rereading dobré čtení. Byť trochu guilty pleasure pro mě.

4 27.01.2021

Knížku jsem četla na pomezí dětství a adolescence a moc se mi líbila. Před Vánoci jsem si na autora vzpomněla a rozhodla jsem se si knížku vypůjčit z veřejné knihovny. Světe div se, nebyla zrovna vypůjčená, tak jsem s radostí kráčela k autu.

Teď, když jsem knihu četla s rozestupem pár let se mi už až tak nelíbila. Trošinku jsem si ji i pamatovala (V ZÁVORCE SE NACHÁZÍ SPOILER: třeba jsem tušila, že ten odkup rybníka je past.). Připadá mi i taková hodně infantilní a vlastně se divím, že se mi tak líbila.

4 27.12.2020

Knížku jsem poprvé četla asi kolem 20 let (spíš asi o něco méně). A ta kniha mě dostala i tím, že jsem nebyla schopna odhadnout, proč mladá žena kupuje různě veliké pomeranče po x kg několikrát měsíčně.

Po dočtení jsem tak nějak věděla, že jednou chci mít její výtisk ve vlastní knihovničce.

Asi v srpnu/září tohoto roku jsem si na knihu vzpomněla. V knihovně na ni byla čekací doba asi tři měsíce. Říkala jsem si, proč bych čekala a vypůjčila si ji z knihovny, když ji stejně chci v knihovničce mít? Jenže už byla skoro vyprodaná a ke koupi zbývaly poslední výtisky (mimo mé studijní i rodné město bohužel). Ale nakonec jsme náhodou jeli s přítelem do města, kde ji ještě v knihkupectví měli. Poslední výtisk. A tak jsem si ji pořídila (I trochu s obavou, co když se mi už po x letech nebude tak líbit? Ale když zaváhám a přečtu si ji nejdřív z veřejné knihovny, nejspíš ji nikdy nebudu mít v knihovničce.). A tak jsem si já, většinou napřed hodně zvažující nákup knihy (např. Je v ní potenciál, že se mi bude za x let líbit? Obsahuje hodně podnětných myšlenek? Nebudou mi ty myšlenky a moudra připadat za pár let vlivem vlastních zkušeností příliš vyčpělá či tuctová? atd.), knihu “spontánně” koupila.

A teď jsem se k ní po x týdnech dostala. Těšila jsem se na ni celou dobu, ale bylo potřeba číst napřed knihy z knihovny (kvůli výpůjční doby) nebo se učit,... dostala až nyní.

RECENZE SAMOTNÁ: Koupě knihy nelituji. Možná už mi připadá trochu “dětinská” a příliš romantická, ale ty myšlenky v ní stále hodnotím kladně, aspoň jako ucházející (poprvé: neskutečně skvělé) a ten smutný podtext celé knihy je prostě zajímavý a nadčasový(?) min. ve smyslu předávání určitých důležitých “poselství” či myšlenek.

4 20.12.2020

Kniha se dobře četla. Až na jednu “hlušší” pasáž jsem se od knihy prakticky nedokázala odtrhnout.

Nicméně některé skutečnosti jsou hodně neuvěřitelné i pro někoho, kdo o včelách neví skoro nic jako třeba já (př. Jak se může dostat myš do úlu a normálně utíkat chodbami, jako tomu je na str. 258? Co si tak vybavuji úl, tak jsou tam chodbičky miniaturní.). Ano, v recenzích níže se vyskytuje názor, že to přeci nemá být encyklopedie či reálná kniha o včelách. Leč autorka v poděkování na str. 341 v posledním odstavci jmenovitě zmiňuje i biology, kteří jí pomohli a já tak nějak od autora knihy očekávám (možná naivně), že si o problematice něco nastuduje, než o tématu něco napíše (obdobně jako já-čtenář-bych si hypotetivky mohla informace ověřit třeba na internetu/neb bohužel žádného biologa ve svém okolí nemám/). Doufám, že to nepůsobí příliš tvrdě a neempaticky, celkem tomu rozumím, ale v situaci, kdy mám k dispozici biology na kontrolu a ověření, současně píši o světě určitého druhu zvířete,...nevím, nevím.

Z počátku knihy jsem se do knihy tak ponořila, až jsem úplně zapomněla, že hlavní protagonistkou je včela (větné spojení obsahující slova jako “tykadla” mi to naštěstí vždy připomněly, ale když si to vědomě před četbou budete připomínat, tak se do světa zvířat přenesete vcelku hravě, což hodnotím jako velké plus pro autorku). Tento literární počin je čtivý a za to uděluji třetí hvězdičku (nad rámec **, které jsem zatím vždy udělila za snahu autora, příp. i jeho týmu, jež mu pomohl s knihou a jejím vydáním). Současně musím zmínit(jako pár recenzí pod tou mou), že námět je hodně originální, za což bych přidávala čtvrtou hvězdičku, leč v tomto případě nemohu, neb autentičnost a podobenství k lidem jsem vnímala spíš v první části knihy, ale hlavně místy kniha působila trochu nepropracovaně (př. již zmiňovaná myš v úle).

4 07.06.2020

Hodně zajímavá knížka. Při objednávání v rezervačním systému knihovny jsem netušila, že je kniha určená do manželství, ale dle mě je ideální pro jakýkoliv dlouhotrvající vztah, tedy jak druh/družka, tak i přítel/přítelkyně, potažmo snoubenec/snoubenka (setrvává-li vztah v “předmanželské” či chcete-li “snoubenecké” fázi vztahu déle).

4 22.05.2020

Mám ráda moudra v knihách(“Malý princ” mě ale také neuchvátil-je poměrně povrchní a na “Epos o Gilgamešovi” zkrátka nemá) a tato kniha za mě měla potenciál na pět hvězdiček. Leč si v mnohém odporuje, takže bohužel dvě hvězdičky musí z kola ven.

4 19.05.2020

Dvě hvězdičky dávám opravdu jen za snahu. Knihu jsem dostala k Vánocům v roce 2017 od osoby blízké a byť knihy zásadně dočítám, tak nebýt obdarování, nejspíš to jednou provždy vzdám. Ona jako ta kniha stojí za přečtení, ale vlastně obsahuje hodně "chyb" a je velice nepraktická při aplikaci.

Upřímně, nevím čím začít, neb mám popsané dvě A5 poznámek k vytknutí a skoro jednu stranu A4 s odkazy na strany, kde se nachází zajímavé citáty.


Tak zaprvé, jak může stokilový muž hodnotit nadváhu jiného muže (str. 12 věta nahoře)? To, že je dotazující (á la hlavní protagonista, jehož jméno není v knize řečeno) má 100kg, je řečeno až za polovinou knihy a ano, nevíme sice kolik měří, ale...(hluboký nádech a výdech). S tím souvisí předposlední odstavec 118 strany, konkrétně věta 8, kde když mám porovnat, jak se bude cítit 100kg chlap, když sní maso a když salát, tak po masu nebude mít hlad za půl hodiny až hodinu, což u salátu bez masa hrozí (nejím moc maso, ale nejsem vegetarián). Na straně 116 v posledním odstavci se lze mylně domnívat, že se takto stravuje každý advokát (nedávno jsem četla knihu "Moje bejby Amerika" a pokud je pravdivá, tak se tak spíš stravuje každý Američan).

Kniha je kýčovitá, obsahuje místy otřepalá vyčpělá moudra (á la str. 102-103: "Jediný limit je ten, co si sám vytvoříš." ve spojení s klikami), zcela postradatelné popisné odstavce (př. str. 100 poslední odstavec, str. 111 předposlední odstavec), naprosto zbytečné dotazy odbočujících od toho hlavního (př. str. 98 odst. 5/kaizen/ až str.99 předposlední odstavec), odbíhání od tématu v rámci výčtu(str.89-90 + str. 91 a str. 96) a navíc konečný výčet min. dvakrát neodpovídal konečnému počtu kroků (př. str. 90 odst. 4-výpis 3 kroků z údajných 5, str. 92 odst. 5 věta 3.=5 kroků a věta 4.-4.kroky /neb sepis je součástí třetího kroku/ a na str. 111 se v posledním odstavci zmiňuje "Deset rituálů nádherného života"-leč já jich mám vypsaných 11 s tím, že jsou možná dva součástí jednoho, ale nedává mi to v tom případě moc tématicky smysl), stereotypizace osoby dotazujícího (možná proto, aby se kniha hodila a zalíbila co největšímu množství čtenářu/?/, př. koukání na TV uvedené str. 131 odst. 3-je to i zevšeobecnělé tvrzení; co když člověk sleduje něco užitečného? Třeba se vzdělává na ZOOMu ohledně života zvířat, cestování atd.? Navíc podívat se na TV občas za účelem relaxace a třeba snahy dozvědět se něco o světě zvířat, rostlin či "cestovat" obzvláště v dnešní nelehké době do cizí země a poznávání tak jiné kultury může být obohacující a člověk se tak může dozvědět více/a méně násilnou formou/ než biflováním znalostí či listováním v deset let staré encyklopedii), inspirativní knihy vřele doporučované k přečtení dotazujícímu (str. 122 odst. 4: celkem zmiňovaných 6 knih, z toho: 2 jsou dle databáze knih hodnocené velice nízko s tím, že jsou "americké"/nerada škatulkuji, ale snad pochopíte, co je tím myšleno,raději ale předem podotýkám, že nic proti americkým autorům nemám, jen nevím, jak lépe označit skutečnost/, třetí a čtvrtá je špatně označená/má jiný název v českém vydání, než je uvedeno-ta od autora M. Gándhího a od autora Hermana Hesse-což ale není chyba autora/, pátá a šestá se týká přečtení jakékoliv knihy od dvou různých autorů a sedmá je ryze zaměřená na budhismus a jeho pojetí štěstí, což by nevadilo, ale také zrovna velké ovace na databázi knih kvůli tomu nezískala), dále nechápu omluvu (na str. 122 předposlední odstavec, neb zas tak moc se nestalo, aby se dotazující musel omlouvat), místy zavádějící označení (na str. 111 v posledním odstavci je uvedeno "Deset rituálů nádherného života" a na str. 138 je poslední z 10 rituálů je označen jako "rituál jednoduchosti"-spíš bych řekla, že je v tomto bodě popisována důležitost priorit než pojednání o jednoduchosti, když už tak spíš zjednodušení), dále místy text na sebe nenavazuje (př. str. 107 odst. 1 poslední věta mi sama o sobě nedává smysl a taktéž mi "nesedí" k navazujícímu odstavci /=str. 107 odst. 2/), neautentičnost dotazujícího(jak již bylo řečeno, někdy jsou otázky hodně divné a víceméně jen odlučují pozornost od podstatného, což se může "vymstít" nejen čtenářům, kteří tak ztratí "nit", ale i autorovi samotnému, jenž tak může udělat následně chybu z nepozornosti-např. počet kroků či rituálů, avšak současně se mi nechce věřit, že by se čtyřicetiletý muž nad některými záležitostmi nikdy nezamyslel (a to jsem schopna mu některé neznalosti prominout, neb kniha byla vydána v roce 1979, kdy nejspíš ještě nebyl internet pro využití v domácnosti, jak jej známe dnes- á la str. 126 odst. 4-to jako vážně existuje člověk, co se nikdy nezamyslel nad tím, co daný den dělal či stihnul? a další příklad/mimo jiné mnohé/ je str. 187 odst. 2 spolu se stranou 189 odst. 1-protože pardon, ale nemám děti/ťuk ťuk/ a něco takového mě napadlo již před nějakou dobou/dobrá není to zase až tak dávno/, ale jsem cca o skoro polovinu let mladší než dotazující), starověké pravidlo dvaceti = Paretův princip(také Paretovo pravidlo, str. 167 úplně nahoře věta 2.-nicméně je otázkou, kdy přesně P. princip či P. pravidlo vzniklo), odpočinek je ale důležitý (ač tkví v pár minutovém poklábosení s kolegy/o počasí se bavit nemusí/, odst. 4 poslední věta) a místy si protiřečí (např. na str. 171-172 je vysvětlena tzv. metoda "smrtelné postele"/á la carpe diem/, leč mi osobně připadá, že je to trošku v rozporu s myšlenkou na str. 135 odst. 6, tedy, že když si budu "vsugerovávat" myšlenku, že je dnešek mým posledním dnem, tak se tak skutečně stane?). Tímto končí můj výčet nedostatků a v dalším odstavci se dostáváme konečně ke skutečnostem, jež se mi v knize líbily.

(pokračování níže)

4 27.04.2020

Asi největším zklamáním je již samotný název knihy. Hlavní protagonista(=Shaun Bythell) totiž vede antikvariát, nikoli knihkupectví a když slovo knihkupec čtete v textu častěji a častěji s přibývajícím počtem stran, nenechá Vás to úplně klidným.

S. Bythell nepůsobí dle chování na třicet, ale na šedesát let. I po uvedení věku autorem v jednom z deníkových záznamů na mě hlavní protagonista působí o hodně starší svým chováním(způsobem života). SPOILER: Rovněž moc nechápu Annu, proč bydlela v Londýně, když se jí v městě jejího přítele S. Bythella líbilo. Ano, píše sice scénář s kamarádkou, ale to je asi jediný ne příliš valný důvod pro bytí ve městě, kde se jí úplně nelíbí(dle S. Bythella). To, že je výrazně mladší a autorem je tato skutečnost uváděna, mi přišlo trošku nepatřičné, protože to v textu vyznělo jako čechrání peří KONEC SPOILERU.

Kniha se neskutečně vleče, ale současně je to tak nějak přitažlivě psáno. Takže za to bych dala půl hvězdičky navíc ke dvěma hvězdičkám za snahu autora napsat knihu, leč přes nedostatky výše se nemohu přenést, tudíž zaokrouhluji na **.

4 07.03.2020

Bylo fajn ocitnout se znovu v Medvědíně a sousedním Hedu, leč tím má pochvala bohužel prakticky končí. Prvních 200 stran se točíme v bludném kruhu neb se stále dokola omílá totéž, následně se tedy příběh trošku rozjíždí, ale není to již tak zajímavé, jako byl první díl (=kniha Medvědín). Musím uznat, že když jsem se krátce po přečtení prvního dílu dozvěděla, že se bude vydávat díl druhý, byla jsem v šoku; na jednu stranu jsem se těšila, že budu moci znovu “navštívit” Medvědín a zažít atmosféru onoho města, na druhou stranu jsem již tehdy vnímala riziko, protože první díl byl absolutní špička, takže autor nastavil laťku vysoko. Kdybych četla tuto knihu hned po knize “Medvědín”, vadilo by mi, jak autor opakuje základ prvního dílu (á la Bobo má malé sourozence, Benji tři starší sestry a jejich popis), zatímco takto mi to oživilo pamět(Medvědín jsem dočetla v 2.8.2018 a od té doby jsem pár desítek knih přečetla). Co už jsem nesla hůř bylo nikoli ojedinělé opakování informace, jež již byla zmíněna v textu dříve(např. omílání, že Amat se jednou stane profesionálním hráčem /NHL/-str. 404 a 416 + další) a obecné rozpravy v každé kapitole,kdy se autor snažil nám vnutit vypravěče jako důležitou postavu knihy a někdy záměrně dramatizuje něco, co se ani nestane až tak překvapivou skutečností v dějové linii knihy (jak by se dle vyprávění mohlo zdát), která hojně komentuje a mnohdy zbytečně. Z postav mě vytáčela Mira, protože se pořád profesně obětovávala manželovi a dětem, které už ve svém věku o takovou obět ani nestály(nepotřebovali mít matku doma). Pokud si dobře pamatuji, tak kniha “Medvědín” končí tím, jak o několik let později potká Maya Kevina s těhotnou partnerkou. Druhý díl na to nijak nenavazuje, ani nerozvíjí. Abych jen nekritizovala; líbilo se mi, jak nám autor předestírá, jak protagonisté za pár let dopadnou (jakou práci budou vykonávat, jaký budou mít život-např. že již budou za 10let rodiči/str.404/) a objevují se v textu zajímavá životní moudra, které stojí za to.

Stručné shrnutí obou dílů: v knize “Medvědín” je přítomen testosteron na ledě, v knize “My proti vám” je přítomen testosteron mimo led (a násilí mimo ledovou plochu hokejové haly se vyskytovalo na můj vkus/jsem silně proti násilí, válkám, rozbrojům/ opravdu hojně).

#ctenarskavyzva2020

4 01.01.2020

Takový snadno předvídatelný děj a závěr. Na druhou stranu jsem sledovala tu zdrženlivost mezi párem s úžasem, protože dnes již to není, což ale neznamená, že porovnávám, který z přístupů je lepší neb mi něco takového ani nepřísluší.

SPOILER: Od počátku jsem tipovala, že se osudy hlavních protagonistů rozdělí právě Petrovou povinnou brannou službou, nicméně na konci knihy již bylo zřejmé, že tomu bude jinak. A na to, že knihu napsal muž, jsem byla příjemně překvapená “osudovým” znamením, jež Lucii (coby osobě na toto asi citlivější, leč mohou být páry, kde je citlivější muž) bylo v knize dopřáno zažít.

4 22.12.2019

Byla jsem unavená, ale přesto jsem včera otevřela tuto knihu. Přečetla jsem 70 stran, než jsem jí odložila, protože potřeba spánku začala být neúměrná. Tolik k tomu, jak mě kniha z počátku strhla. Jak jsem dnes byla překvapená, když jsem zjistila, že prostřední část knihy se začíná loudat a závěr už se vyloženě vleče.

Pokud někdy budu mít pocit, že chci dítě, tak si knihu (min. do těch cca 70-90 stran) přečtu zase :-). V průběhu četby jsem začínala mít pocit, že mi kniha něco připomíná. A zásluhou autorky, která mi v knize sama poskytla odkaz, jsem zjistila, že se jedná o knihu "Rok Kohouta".

Samotný konec knihy mi moc nesedl, což je ale asi můj problém, nikoliv autorčin.Trochu na mě působí, jako by těch posledních pár stran bylo dopsáno později než předchozí text, zkrátka mi to připadá vytržené z konextu celé knihy, což asi trochu souvisí s přeskakování autorky z "er/zde spíš sie/ formy" do "ich formy" (např. strana 233 vůči straně 232, dále 240-247), především na konci knihy.

Asi mi vadí postoj propojený celou knihou jako nit pavučiny, že kariéristky jsou automaticky špatné matky, což se ukáže minimálně postupem času při péči o dítě. Ono navíc vlastně jaké kariéry? Julie měla dobrou práci, ale po rodičovské dovolené nastupoupila na nové, hůře placené místo, i s ohledem na to, co vše údajně má (VŠ diplom, certifikace, praxe v oboru,...). Navíc kritizovat je snadné, ale Julie o myšlenkových pochodech a negativních zážitcích Anežky (bylo mi jí líto, co vše se jí stalo) neměla ani tušení. Autorka tak moc dobře nastínila potřebu komunikace ve vztazích.

Poslední věc, která mě mrzí, je ŠPATNÁ PRÁVNÍ TERMINOLOGIE. Chápu, že autorka nejspíš není vystudovaný právník, ale přeci jen když o něčem takovém píši knihu, tak si dám tu péči a něco si o tom zjistím či se někoho z oboru poptám, jako to dělá a již udělalo spoustu spisovatelů. V roce 2015 (+dejme tomu, že autorka psala knihu v roce 2014), kdy byla kniha vydaná, je v platnosti a účinnosti nový občanský zákoník, kde slovo "adopce" (ani předadopční péče) neexistuje. Navíc dle právního řádu je možné (i bylo v roce 2014) osvojit dítě bez partnera, přesně jako činí v knize Julie.

4 24.10.2019

“Mají-li se v povaze člověka projevit skutečně výjimečné vlastnosti, musíme mít štěstí dlouhá léta pozorovat,co ten člověk dělá. Není-li v jeho práci ani stopa po sobectví, je-li myšlenka, řídící jeho činnost, bezpříkladně ušlechtilá a je naprosto jasné, že nejen nehledal nikde odměnu, ale dokonce zanechal na světě i viditelné stopy, ocitáme se-bez nebezpečí, že se zmýlíme-před člověkem výjimečného charakteru.” (str. 7 dané knihy)

Za mě, o lásce k přírodě si ráda počtu, ale jinak teda zklamání. Takové příliš povrchně popsané, dnes již-troufám si říct-“vyčpělé” a kromě výše citovaného textu se žádný postřeh k zamyšlení neobjevil. Kniha ve mně nezanechala vůbec nic, což mě mrzí, protože jsem dle některých níže uvedených “recenzí” a navnazujícího úvodu textu(viz výše citovaná pasáž) čekala pravý opak. Nevím proč, ale mám trochu pochybnosti u nesobeckosti jednání muže v knize, protože svět není černobílý a text povídky mi připadá příliš plytký bez jakékoli hloubky, takže bych si nedovolila tak brzy jinou osobu “hodnotit” či “soudit” její jednání.

Vesměs se jedná o prostý popis, což lze s ohledem na důvod
(zadání tématu vydavatelem časopisu Reader ´s Digest) vzniku textu i pochopit, ale rozhodně ne vzít v potaz při hodnocení.

4 13.03.2019