Z počátku vás čeká delší úvod, jež by byl možný zkrátit. Nečekejte extra napínavou knihu, ale autorčin styl (či překlad?) vás jako čtenáře bude udržovat motivované číst. Četla jsem mnohem čtivější knihy, u nichž jsem pomalu nedýchala napětím a dokud jsem knihu nedočetla, tak jsem jí neodložila, ale i tato kniha má něco do sebe a mohu ji doporučit k četbě.
Kniha je čtivá a napínavá. Ovšem cesta do Santa de Compostela je již prostě ohraná (byť nebojte, není o ní polovina knihy, ba ani 1/5, což je velmi pozitivní), kniha působí jako pohádka pro dospělé a bylo by super, kdyby nám autorka ukázala, jak téma, jež trápí hlavní protagonistku, vyřešit a ne udělat střih s několikaletou prodlevou a napsat, jak je vše skvělé, jak si hlavní protagonistka hledá návod na to, jak si nastavit hranice a ne jen to, že s tím sice bojuje, avšak už recept na nastavení hranic našla.
Takový thriller chcete číst. Napínavý, dechberoucí a ten pocit, když se na konci všechny linie spojí do jedné a vy zjistíte, jak bylo vše propojené…jak to autorka dobře promyslela. Žádný otevřený konec. Jen upozornění: možná místy zapomenete na vše kolem a nebudete moc vnímat okolí, neb se do knihy začtete a nebudete se moci odtrhnout. Pověřte někoho v okolí, aby občas zkontroloval, zda dýcháte a nezadržujete dech.
Skvělá kniha, jež pohltí i osoby, které nehrajou hry na PC. Ba naopak, budete mít pak i jako nehráči chuť si zahrát nějakou hru. Dost pravděpodobně i nějakou neexistující, protože v knize jsou dobře popsány hry vytvořené hlavními protagonisty, které ovšem mimo knihu neexistují.
Za mě super kniha, která na trhu opravdu chyběla. Ideální pro všechny (koncipienty, advokáty), ale primárně bych ji doporučila přečíst absolventům a to před nástupem do práce (na pozici advokátní koncipient), protože jim to může být velmi nápomocné.
Ocení však i lidé s praxí, kteří mají zájem posouvat se profesně dál a mající sebereflexi.
Za mě jedna z těch rozvleklejších detektivek, které vás jako čtenáře vlastně větší část četby nudí než udržují napětí a touhu číst. S ohledem na recenze níže jsem zklamaná, protože napínavé to rozhodně nebylo. Kniha má nejen otevřený konec, ale hlavní linie příběhu zůstane nedořešena, což je velká škoda.
Půlhvězdičky přidávám za to, že je to první kniha, na kterou jsem narazila, jež obsahuje téma AI.
Autorku znám osobně a tak jsem věděla, do čeho jdu. Znám styl jejího humoru atd. A možná proto se mi kniha líbila. Téma je pro mě velmi aktuální (ve svém věku se s tlakem okolí mít děti potýkám a je překvapivé, kdo všechno si vám dovolí do Vaší intimní oblasti života hovořit/a to k ti, kteří mají jedno dítě vlastní a další
mít nemohou, známá, která má jedno dítě a sama druhé nechce) a to, co se v knize popisuje je za mě velká zrada. Je mi líto hlavní protagonistky a závěr v podobě doslovu jen vše vygraduje s tím, že se čtenář dozví i něco nového.
Kniha není primárně o tlaku společnosti, ale ten se s tím pojí. Za mě je dobře, že se toto téma otevírá. Bylo by fajn, kdyby ten společenský tlak opadl (tlakem málokoho kdo “donutí” mít dítě, ostatně péče, výchova i finanční stránka bude na něm/ní, nikoliv na osobě vyvíjející tlak), ale to bohužel zařídit nejde. Ale i přesto se domnívám, že by bylo dobré, kdyby si knihu přečetli i ti, co nutí jiné mít děti.
(SPOILER) Za mě pohádka pro dospělé. Žena, která má neustále (prakticky zázrakem) peněz dost a nemá problém je utrácet, aniž by přemýšlela nad budoucností (neb vždy se vše nějak vyvine, což je evidentně ústředním mottem knihy), pracuje v advokátní kanceláři jako advokátní koncipientky (žádný zaměstnavatel by nesouhlasil se zaměstnáním osoby vždy na půl rok v roce, nepomáhal by zaměstnanci v nouzi apod.) za málo peněz (což je bohužel opravdu velmi reálné, ale ne kvůli tomu, že hlavní protagonistka si kladla požadavky /práce jen na půl roku v roce/, ale protože je tento typ práce mizerně placen prakticky všeobecně a ve společnosti /i v té laické/ se toto ví), naprosto nelogické přemýšlení (studuje na obor překladatelky a nemá moc času, tak se rozhodne jít studovat práva, kdy je délka studia delší a studium není snadné), chová se fakt divně (už z povahy své profese jako koncipientka nemůže strkat hlavu do písku a navíc si musí být vědoma důsledků svého jednání jako právníka /min. ohledně rozvodu/ + celou dobu vydělává na překladech, ale z ničeho nic ji napadne, že půjde na práva) a bohužel ji provází smůla, kdy přitahuje stále stejné typy mužů (což je ta reálná část celé knihy, která je uvěřitelná) + panovačné rodiče (avšak úžasnou babičku, kamarádku /se kterou se nikdy nepohádaly a ani rozdílné životy je nikdy nerozdělily - kéž by to tak bylo v životě/, skvělé kamarády, se kterými se seznámí jakoby nic a jsou z nich největší parťáci /kéž by to takto fungovalo i v reálném životě/). Oceňuji to, že hlavní protagonistka si nenechala žádnou manipulaci líbit (i když u Jaromíra se kajícně omlouvala, avšak i vysvětlovala - když se na scéně objevil Sebastian).
Jediný klad je, že to bylo čtivé, oddechové a vlastně si z knihy odnáším to, že jsem přehnaně skromná a mohu zkusit chtít od života víc. Bohužel nereálně vykreslená profese advokátního koncipienta mě vždy negativně ovlivní, protože to šíří v knižní komunitě mylný dojem. Nerada bych, aby někdo šel studovat práva z tohoto důvodu a po x letech dřiny byl velmi zklamán. Taktéž vyloženě nesnáším knihy, které nemají s realitou moc společného, neb vše se vždy vyřeší prakticky samo, vše je zalité sluncem a nikdy nic není důvod k obavám. A hlavní protagonista knihy se chová jako nezodpovědný nevyzrálý jedinec.
Kniha, která není pro každého. Je velmi chaotická, popisující umění do většího detailu (z pohledu laika; za mě až moc a to se ráda dozvím obecně nejen z knih něco nového), co do názorů může působit kontroverzně (rozhodně se všemi názory autorky nesouhlasím a možná mě i trochu zaráží, jak čtenářům trochu podsouvá, co a jak by měli vnímat /resp. že jen názor autorky je ten nejlepší a zaručeně správný/), místy nezáživná a bylo občas třeba se do čtení nutit (mám silnou vůli co do dočítání ne úplně záživných knih a četla jsem na sílu).
Doporučuji přečíst doslov pro lepší pochopení této knihy.
Mi se kniha do vkusu úplně netrefila, což je možná způsobeno trochu tím, že SPOILER nás (jako čtenáře) autorka uvádí v četbě v omyl a když to objasní, tak to vám nemusí dávat hned smysl a je třeba to zpracovat. Obzvláště pokud jako já nesnášíte, když vám někdo lže nebo vás uvádí záměrně v omyl. Ale jako u jedné z mála knih jsem ráda, že jsem knihu dočetla, byť to bylo na sílu. Zůstal ve mně nějaký dojem, který nyní (hned po přečtení) nedokáži úplně hned identifikovat na 100 %. Asi zamyšlení nad vlastní smrtelností nebo život bez milovaného člověka? KONEC SPOILERU
Nepočítejte s tím, že knihu přečtete za jedno či dvě odpoledne. Není to ten typ literatury. Ale i ta nenapínavost a nečtivost části knihy stojí za to knihu dočíst.
Kniha obsahuje cca 1 až 2 zajímavé myšlenky, které se pak neustále dokola omílají. Pokud jste četli nějaké knihy o úklidu, tak toto má přidanou hodnotu v těch dvou myšlenkách, anebo jste si na ně přišli sami a bude pro vás zbytečná.
Prvních cca 50 stran jsem měla problém knihu číst, neb je nezáživná. Od autorky mám v minulosti nastavenou laťku vysoko a toto se jevilo jako špatná volba knihy. Zásluhou čtenářské výzvy jsem však knize dala druhou šanci a po překonání části knihy četbou vyloženě na sílu se nakonec kniha stala napínavou a čtivou. Téma je děsivé a závěr se může jevit šíleně, ale čtenáři dostanou jasnou argumentaci, proč toto hlavní protagonistka udělala a působí to uvěřitelně.
Číst rozhovory s babičkou i mamkou hlavní protagonistky mohou být náročné, neb autorka vcelku dobře vystihla to, jak se někteří lidé kdysi chovali. A tak se vám může vrátit dětství v tom ne úplně dobrém slova smyslu.
Hlavní téma knihy je temné a děsivé. Bylo mi hlavní protagonistky líto, SPOILER: obdobně jako jisté osoby náctiletého, který se stal obětí, protože nesl trest za něco, co neudělal a vlastně i osoby Ester, která udělala to, co považovala za správné a pak toho litovala. KONEC SPOILERU.
Není to kniha na jedno odpoledne. Styl psaní je čtivý, ale je třeba počítat s tím, že možná budete potřebovat nečíst na jeden zátah. Bylo to zajímavé, upřímné (hl. u části o odchodu velmi cením upřímnosti), místy lehce děsivé (to opravdu i ve 21. století jsou ženy v pubertě vystavené striktní kontrole váhy,…) i smutné (pro mě část o nemoci v rodině, byť jsem za tím viděla trochu i PR + reklamu, což mi obecně hodně vadí v knihách, neb nastane “aha moment”, kdy si čtenář řekne: “Ach, tak proto se tato kniha vydala.” - ale i kdyby, tak to za to stojí, kniha má opravdu přidanou hodnotu).
Mám problém s rozpory. Tak jednou pozitivní myšlení celý život daná osoba má, v jiné části textu zase vyplývá pravý opak. V jedné části byla pomoc osoby blízké, ve druhé je zdůrazněná hrdost nad tím, jak daná osoba vše zvládla sama.
Druhý díl se mi líbil víc než první, neboť tam nebylo tolik nesrovnalostí jako v díle prvním. Čtivá byla kniha obdobně jako první a doufám, že si budu moci brzy z veřejné knihovny přečíst i nadcházející pokračování.
Je to napínavá kniha, od které se zásluhou její čtivosti nebudete moci odtrhnout. Bohužel je tam pár nesrovnalostí (typu když má někdo v místnosti kameru, tak vidí vše, tedy i to, že vytahujete pepřový sprej, ale třeba se osoba v té době na kameru nedívala), což může, ale nemusí být překladem knihy.
Závěr dle právního vyřešení dost zvláštní (nepíši záměrně absurdní nebo absolutně nereálný, neb nemám vystudované práva v Americe, ale i přesto se domnívám, že něco takového by nešlo).
Rada, že musíte znát vyjednávací styl druhé strany, je opravdu k nezaplacení. Kolik jednání vedete s novými lidmi? Taktéž jako rada, že pokud nechcete vyjednávat, tak to dělat nemáte. Ale co když z toho vznikne něco přínosného? Co když opravdu vyhrává ve vyjednávání ten, kdo není nadšen a nezáleží mu tak na předmětu vyjednávání až tak moc?
A co rada, že nikdy nemáte dělat kompromis? Aha, takže raději prohraji, než aby byly obě strany spokojené, že byly vyslyšeny?
Pohádka pro dospělé. Vše je nakonec sluncem zalité a naprosto nereálné. Oceňuji čtivost knihy a to, že mě neurazila jako osobu, která se v oboru pohybuje, jinak je to prostě škoda. Protože potenciál byl velký.
Vzhledem k tomu, že se jedná o mou první přečtenou knihu od autora, tak se mi hodnotí hůře, než kdybych četla celou sérii.
Čekala jsem víc napětí, rozsah knihy šel určitě zkrátit (min. posledních cca 10 stran + redukovat strany i v průběhu). Hodně překombinované (až nereálné) a částečně mají recenzenti níže pravdu, že děj mohl být zasazen prakticky kdekoliv. Dozvěděla jsem se o Praze něco nového, ale mírně mě urazilo, že prý lidé žijící v Praze chodí v maskách, což jsem jako osoba žijící několik let v Praze nezažila. Až po cca třetím zmínění autor dodává, že tím myslí živé sochy, ale za mě to nebylo na počátku jednoznačné a lidé, kteří by se rozhodli v cca polovině četby knihy přijet do Prahy by tak nejspíš byli velmi zklamaní.
Knihu jsem četla na doporučení pana knihovníka ve veřejné knihovně. Neřekla jsem mu žánr ani nic obdobného, jen, že jsem po operaci očí a chtěla bych něco útlejšího. A asi s větším písmem. Nakonec moc knih s většími písmeny nebyly k mání a on mi podal právě tuto knihu.
Je pravdou, že těch pár random krátkých příběhů bez konce by šlo odstranit z knihy, neb takto jsou jen rušivým prvkem. Ale jinak knihu hodnotím velmi kladně. Bylo děsivé pozorovat, jak bývalý pan profesor chřadne a do toho vnímat, jak se vyvíjejí postavy příbuzných (SPOILER: Hlavně matka dcer, která je vlastně manipuluje tak, aby jí pomohly do okamžiku, kdy se péče stane opravdu náročnou až nesnesitelnou. Chudák nejmladší svobodná a bezdětná dcera, která částečně o to víc odnáší to, že není vdaná a dětná/např. už jen tím, že bude platit mobily rodičům a i když jí ostatní dcery dle domluvy přispějí, tak ona nese nejvyšší podíl, protože je bezdětná a svobodná/ KONEC SPOILERU).
Příběh plný napětí a hrůzy. Příběh plný odhodlání, odvahy a snahy se nevzdat (spolu s autentickým popisem i pár chvil, kdy už se to chce vzdát, ale nevzdá).
Kniha, kterou i přes její rozsah (má trošku větší písmo, ale pořád je to přes 400 stran), budete číst pravděpodobně velmi rychle a možná jako já v jeden den půjdete spát až po půlnoci, protože to bude napínavé a pohltí vás to.
Nezapomeňte se napřed podívat na konec, kde je slovníček (byť asi spoustu pochopíte i z kontextu, ale i tak to doporučuji) a hned na počátku četby si vyhledejte na Googlu, jak vypadají zlaté lilie (nohy) a lotosové střevíčky (ano, obojí na vás bude působit šíleně, ale jen tak si uvědomíte větší hloubku toho všeho).
Zklamal mě závěr, kdy mě poslední strany vlastně vůbec nebavily (jako by mi hlavní protagonistky připadaly již nezajímavé). SPOILER: O celý příběh jsem ztratila zájem v závěru knihy, kdy došlo k závěrečnému vyvrcholení celé knihy. Už samotný útěk Květinky mi připadal jako velmi hloupý pro děvče velmi inteligentní, jak nám ji autorka vykreslila, ale závěr mi přišel totálně bláznivý a neuvěřitelný. Rovněž jsem nedokázala pochopit, že by Květinka byla stále tak naivní vůči své bývalé paní. Taktéž mi přišel zvláštní obrat bývalé paní Květinky, která po rozpravě právě s ní (nikdy by jí nikdo v reálném světě nic takového nevysvětloval, jako Květinka), najednou (až po několikáté, kdy probíhaly rozpravy obdobného rázu) náhle procitla, přestala se chovat tak, jak se celou dobu chovala a najednou se obětovala. KONEC SPOILERU Bohužel vývoj hlavních protagonistek byl natolik neuvěřitelný, že mě jednak přestal zajímat úplný závěr knihy a jednak se dostavilo zklamání. Pohádka pro dospělé.
