Lily101 komentáře u knih

Vzhledem k ocenění jsem čekala od knihy víc. Povrchně se mě dotkl děj, ale nic hlubokého to ve mně nezanechalo. S klidným srdcem bych knihu doporučila dětem. Neberu to autorovi k tíži (ve smyslu hodnocení), ale iritovalo mě, jak děti odsuzovaly Edu kvůli tomu, že je z Prahy.

2 14.01.2018

První dvě třetiny skvělé. Poslední část však už děj trochu zaostával jako by vyschnula studnice nápadů.
SPOILER:
Odejít s domova kvůli egu s tím, že si vybere peníze z vkladové knížky, ačkoliv na tom jsou finančně mizerně?Od mladého intelektuála bych čekala, že bude moudřejší a peníze si nechá do budoucna, obzvláště když vidí, jak na tom jsou rodiče.

1 13.01.2018

Opravdu zvláštní kniha, která pohltí a "vyplivne" čtenáře na poslední straně. Ztotožňuji se s názorem níže pode mnou, neb mi také vadila absence uvozovek, kterou jsem ale po poměrně krátké době přestala vnímat.Ale to byla asi jediná "vada na kráse". Konec knihy mi nevadil. Hlavní bylo, že mi dal odpověď na můj "němý" dotaz ohledně Joeho. P.S.-Mám problém, když jeden rodič (v horším případě-oba) protěžují jedno dítě na úkor dítěte (zde matka Joeho), leč toto nespadá pod působnost hodnocení.

10.01.2018

Čekala jsem něco ve stylu básní "Hradec-Podolí" a "Valtice" ("oslava" jednotlivých obcí), ne antisemitismus a rasismus, přičemž ani s jedním nemůžu souhlasit, ba naopak je to odsouzeníhodné!! Navíc, když se český národ vzpírá nadvládě Poláků a Němců, proč se chová stejně jako oni a vyjadřuje se hanlivě k židům a černochům? Nepřípustné! Navíc nenávidím nárečí všeho druhu, byť dokáži pochopit, že se jedná o století devatenácté, tudíž to moc nezohledňuji v hodnocení. Zásluhou pár básní, které jsem znala ze střední školy a už tenkrát se mi líbily, dávám dvě hvězdy.

2 08.01.2018

Kniha byla velice čtivá. Odtrhla jsem se od ní až na úplném konci. Nedokáži vyhodnotit, na kolik je "nevědomost" Rosemary uvěřitelná z pozice nastávající matky. Je zaslepená z důvodu hormonami zaplaveného těla v požehnaném stavu nebo si prostě nespojuje souvislosti v průběhu? Místy mě její uvažování iritovalo, ačkoliv chápu, že se možná snažila jako racionálně smýšlející člověk o logický úsudek. Proč ji alespoň nepřišlo zvláštní to, k jak prudké změně osobnosti jejího manžela došlo?
V knize jsem našla dvě nesrovnalosti- první na straně 99, kde se první píše, že je ve druhém a následně prvním měsíci a podruhé při rozporu logiky na stranách 27 a 30. Možná jsem to špatně pochopila, ale když bydlí v 7E, tak proč jsou jako nejbližší sousedé 7A, když řada dále pokračuje 7F, 7G atd.? Detaily, ale u knihy bych čekala jistou dávku preciznost. Nicméně toto se v hodnocení odráží spíš nepatrně, protože stát se to může. Iritovala mě ještě jedna drobnost, vyjma konce. Jak je možné, že těhotná Rosemary pije alkohol a dokonce opakovaně (str. 98 a str. 133)? Vážně v té době nebylo známo, že to škodí? Konec pro mě byl naprostým zklamáním. Zase ale opakuji, že to možná hodnověrné je, neb jest známo, že matky v šestinedělí...a navíc to pouto, které cítí matka ke svému narozenému dítěti musí být asi silné.

3 04.01.2018

Když jsem knihu poprvé spatřila v knihkupectví, čekal mě šok. Připadalo mi, že v knize je hodně fotek a zároveň méně textu s výraznějším řádkováním. Nechala jsem se unést prvním dojmem a posledními zkušenostmi s četbou, které nebyly zrovna nejpositivnější(viz mé poslední recenze). Na obě chyby se pokusím dát příště pozor.Naštěstí mi knížku koupila sestra k Vánocům a toto literární dílo je fakt super. Kovyho na youtube sleduji cca rok, takže vím, o koho šlo i před vydáním "Ovšem". Jednu hvězdičku však musím "ubrat" za, pro mě, částečně nezáživnou kapitolu "O cestování" (str.158 a násl.), jež mi připadala místy rozvleklá, ačkoliv vůči cestování nic nemám, právě naopak.

4 25.12.2017

Kniha je pro mě totálním zklamáním. Vadilo mi členění na přítomnost a minulost, protože místy byla zajímavější jedna část víc než druhá, ačkoliv na druhou stranu vcelku respekt autorce za to, že dokázala děje v obou časech (minulost-přítomnost) v mnohém tak dobře propojit. Za částečné vcítění se do postavy a "otevřením očí" nad tím, že nikdy nevíme, co se děje vedle, dávám druhou hvězdičku.
Příliš obšírně pojaté jinak zajímavé téma.

1 24.12.2017

Jediným důvodem, proč jsem knihu četla, byl ten, abych pronikla do světa příslušníků mužského pohlaví. Mé očekávání bylo jakž takž naplněno, ačkoliv i přesto mi kniha připadala velmi povrchní. Líbilo se mi pojednání o tom, jak je těžké ustát zatěžkávací zkoušky vztahu(první dovolená, společné bydlení), dále o souvislosti vulgarismu v řeči muže a skutečných citech nebo vlastnostech tohoto muže. Opravdu mě pobavila strana 95, kde nejstarší poučuje své sourozence o promocích jakožto radostné události.


Uvědomuji si, že se u hodnocení zohledňují pouze záležitosti týkající se knihy. Chtěla bych tedy tímto alespoň bokem vyjádřit obdiv autorovi za to, jak si dokázal poradit ve velmi těžké chvíli (odvést děti k sousedům a zavolat si záchranku). Autorův žánr není úplně moje gusto, ale určitě si od něj ještě něco přečtu (snad vlivem oné prosincové události roku 2012).

23.12.2017

„No a jak jsem měla vědět, že se brambory do bramborovýho salátu musejí uvařit? Vždyť je to jen salát, proboha!“ (str. 153)

Čekala jsem knihu, jež mě ohromí a nepustí do poslední strany. V krátkém časovém horizontu před obdržením emailu s informací, že na mě čeká rezervace v knihovně, mi zesnul příbuzný a předpokládala jsem, že přečtením "Život po tobě" se s tím snáz vyrovnám a třeba si osvojím vzorec, jak se s něčím takovým jako je smrt blízké osoby vyrovnat komplexně, a ne po dílčích částech, jež mohou být bolestivé (vzpomínky na společně příjemně strávené chvíle).

Místo toho jsem se párkrát lehce zasmála a po většinu času byla zklamaná z hlavní protagonistky této knihy. Asi za tímto ovšem vidím záměr autora této knihy. Ani smrt blízkého Vás nemusí nakopnout změnit si život k lepšímu. Je to něco jako když osoba s nadváhou hubne a celou dobu procesu diety si představuje, jak bude šťastná, až dosáhne vysněné váhy. Jenže jednoho dne zjistí, že ručička na váze ji pocit štěstí sama o sobě nepřivodí.

Text mi připadal místy hodně zmatený jako by dočasně autorka ztratila schopnost psát tak úžasně čtivě o každodennosti. Abych paní Moyes ospravedlnila, při druhém, pečlivějším čtení na sebe věty opravdu navazují, jen některé věci nejsou výslovně zmíněny asi kvůli nezajímavosti (především nesoulad stran 337 a 338- kdy si Lou smyla z vlasů onen šampon?). Dvě odchylky jsem našla: Proč se na konci první knihy zmiňuje, že Trina si našla přítele, když v druhé knize o něm není ani zmínka? A proč se navzájem popírají věty na straně 128: napřed „Neopírej se o mě.“ A na konci „Nezbylo mi než zavřít oči, přitisknout se k jeho zádům a …“.

Na stránkách ohledně ceny „Romantic novel of the year award“ vévodí tato spisovatelka pouze jednou a sice s knihou „Poslední dopis od tvé lásky“. Proto se mi nějak těžko věří, že každá kniha, která projde pod jejím pérem je ihned bestseller. Ani věhlasným spisovatelům nepovedlo/nedaří, aby každou jimi napsanou knihu každý oceňoval tak kladně v krátkém horizontu po vydání (nebo je v tom předvídavost nakladatelství?).

Omlouvám se za zdlouhavou recenzi, ale chtěla jsem shrnout ty nejpodstatnější aspekty pro budoucí čtenáře se záměrem usnadnit jim rozhodnutí, zda tuto knihu koupit/darovat/půjčit a přečíst či nikoli. Konečné rozhodnutí je ale stejně na Vás.

Nejvyšší čas na trailer úspěšnější "prvotiny"..moc mě zajímá, jak Louisa vypadá ve filmovém zpracování. Dokonce i autorka ve svém poděkování (na straně 393-394) k filmové podobě odkazuje jeden ze svých díků. Poděkování napsala fakt pěkně a osobně, ale zároveň i tak, aby čtenář pochopil, v čem se konkrétní lidé na knížce podíleli.
P.S.-Od autorky už se nic číst nechystám kvůli žánru. Jsem ráda, že jsem "Než jsem Tě poznala" přečetla, ačkoliv "romantiku" nemusím.

3 18.12.2017

Knihu jsem četla asi před rokem zásluhou čtenářského deníku mladší sestry. Moc pěkná kniha, občas mi některé části přišly zdlouhavé či kapku zbytečně roztáhlé plus mi vadilo, jak nezodpovědně se otec choval (spisovatel na volné noze, který nějak rezignoval na psaní). Úvahy a rozhovory malého chlapce s tatínkem poměrně obohacující. Četba mě vedla k zamyšlení, jak děti dokáží přemýšlet a upřímně sdělit to, co si myslí, což hodnotím jako kouzelné.

1 07.12.2017

Plně chápu, proč se tato kniha stala bestsellerem. Je to především zásluhou autorčina psaní. Hlavně v počátku knihy byla popsána zcela běžná situace (sourozenectví a nesváry) tak úžasně, až jsem dospěla k závěru, že bych nikdy nedokázala onu skutečnost vylíčit takovým způsobem, ačkoliv jsem ji několikrát sama prožila.

Příběh byl také super. Když se mi kniha dostala do ruky, utrpěla jsem lehký šok, že jsem si rezervovala v knihovně "romantickou slátaninu". Naštěstí jsem se nenechala odradit a začala číst s tím, že když tak ji odložím. To se však nestalo. Moc se mi líbilo, co Will dokázal udělat s Lou. Stačilo šest měsíců, aby Lou došlo, že celý svět není pouze její malé městečko. Patrick mi byl od počátku nesympatický a nechápala jsem, proč má Lou takové výčitky svědomí.
SPOILER
Patrik dle mého: Arogantní kluk, který si myslí, že on je středobodem vesmíru a jenom jeho zájmy jsou podstatné. Soucítila jsem s Lou na konci, neboť věřím, že pro každého z nás by bylo těžké smířit se se smrtí milované osoby, notabene, když si smrt sama zvolí. Příjemně mě překvapil špatný konec, neb u takového druhy knihy by každý očekával happy end.

Musím podotknout, že se jedná o velmi vhodnou knihu pro všechny studenty před nastávajícím zkouškovým obdobím nebo pro všechny osoby, které dřou od nevidím do nevidím v práci, a děsí se, že pokud neučiní to a to v práci, nastane zkáza, přičemž si mnohdy nevezmou dovolenou jak je rok dlouhý z obavy, co by se jinak mohlo stát, kdyby tak skutečně učinili. Třeba si uvědomí, že je třeba také trochu žít.

Nedávám plný počet hvězdiček z důvodu kýčovitosti na konci knihy. Ale i přesto si ihned po dopsání této recenze elektronicky podám rezervaci v knihovně na pokračování: "Život po Tobě."

7 07.12.2017

Skvělá kniha! Na počátek nutno říct, že nejspíš můj názor vyjádřený v první větě není 100% objektivní, neboť mě zajímá právo. Nicméně málokdy se stane, že mě zaujme jiný právní řád založený na drobet odlišných procesních základech než ten náš. Navíc mě neskutečně přitahovalo spojení práva a medicíny. Úchvatné!
Mám trochu pocit, že autor užívá stále stejné vysvětlení ve svých knihách. Možná je to jen náhoda posílená tím, že dosud předposlední dočtená kniha byla z pera Robina Cooka.
Jinak je ale styl (jako vždy) brilantní, autor udržuje napětí do poslední minuty, místy (hlavně na konci) ve mně vzbuzuje silný pocit strachu a obohacuje můj slovník odbornými pojmy.

2 03.12.2017

Asi druhá kniha z řady doktorky Montgomeryové a podruhé jsem byla mile překvapena. Zápletka skvělá, autorův styl brilantní, užitá slovní zásoba na dobré úrovni (byť vím, že rozhodující v tomto mohl být i překladem Tatjany Jandourkové), napětí ušlo, neboť posledních 10stran se četlo hůře, snad vlivem rozvleklosti popisem, což ale možná jiný čtenář ocení. Zbylých 277stran jsem četla skoro bez dechu/jsem se nemohla od knihy odtrhnout.

Z počátku bylo místy těžké se vyznat v osobách, ale toto přikládám propracovanosti příběhu, a tudíž to není autorovi na újmu, spíš naopak.Co mi vadilo, byl úzkostlivý postoj Laurie první den v OCME, protože to může u některých vyvolat představu, že se tak chová každá žena. Na druhou stranu je uvědomění Laurie, že telefonování chůvě sama přehání a následné potlačení tohoto jevu vykompenzováním autora.
MOŽNÝ SPOILER: Drobnou chybu jsem objevila v epilogu, kdy Laurie na straně 292, cituji: "Dostali ho zpátky hned další den." Ehm, poprvé s dvěmi členy CRT jednali dle knihy 26.3.2010, což mi vychází na 7dní. Možná to ovšem bylo míněno, že během jednodenní akce dokázali skoro nemožné a já se v tom jen moc "vrtám". Za toto jsem pro jistotu autora nijak nepenalizovala v rámci udělení hvězdiček.

30.11.2017

První část knihy byla super, druhá bohužel rozvleklá, vyjma historek ze života nezáživná, více méně pseudovědecké pojednání o autismu. Nicméně i přesto se chystám na knihu "Vítejte v Autistánu", ať si na autora a jeho styl udělám ucelenější představu.

"Vedoucí pracovnice UNESCO mi před rokem či dvěma nabídla, abych u ní pokračoval a syntézy psal tentokrát v angličtině. Odpověděl jsem jí mailem, že kdybych psal v jiném než mateřském jazyce, mohl by tím utrpět styl mých vět....V současné době to pro ni určitě dělá někdo, kdo má angličtinu ještě slabší než já."(str. 139-140)
Povýšenecký postoj zde je zcela zřetelný a zarážející, jsem si jistá, že se nejednalo o vtip, neboť humor se v knize zřetelně vyskytuje, což je příjemné. Dále autor prezentuje, jak navštěvoval kurzy v INALCO(str.119 a násl.). Proč vypisuje všechny, na které chodil? Nikde dále v textu totiž nenaleznete onu "niť" navazující na toto téma. Opravdu se autor domluví všemi uvedenými jazyky na běžné úrovni a bez předchozí přípravy? Možná jsem trošku skeptická, ale když umí česky, proč si překlad do češtiny nenapsal sám? Chápu, že to zabere moře volného času, ale není snem každého autora, aby myšlenky v jeho knize byly co nejautentičtější? Každý jazyk skýtá jiné jazykové možnosti, jak si "pohrát" s významem slov a dát tak do knihy/překladu a "vdechnout" tak do knihy život.
V poslední řadě mě zaráží, proč autor hned na dvou místech ke konci knihy zmiňuje sociální dávky a ohání se tím, že autisté nic nedostanou. Vím, i zásluhou knihy, že život autisty není jednoduchý, ale jak sám pan Schovanec na jedné přednášce zmiňuje, že v každé společnosti je přibližně 2% autistů. Není to zanedbatelné číslo, ale existují handicapy, které jsou v populaci zastoupené více a také si musí poradit bez sociálních dávek. Když to trochu překroutím: každý máme nějaké zdravotní potíže, které nám místy způsobují nepříjemnosti, čímž nás omezují v každodenním životě a musíme se postarat sami o sebe. Kdyby měl každý na to či ono brát sociální dávky, stát zanikne.

3 27.11.2017

Povídky, u kterých Vámi projede poznání, ale nedokážete jej blíže specifikovat, snad pro značnou abstraknost danou již textem samotným. Jako nejzajímavější z hlediska námětu a poselství shledávám: "Zpráva pro jistou Akademii", "Nemajetné dělnictvo"(zajímavá četba pro ty, kteří se právem /ať už na úrovni laické či profesní/ zabývají), a "Při stavbě čínské zdi". Za zmínku stojí rovněž "Svěží hojnost", která se sice vyznačuje krátkým textem, ale zato v těch pár úsečných větách vidím poměrně jasnou představu oné scenérie. Toliko k mým čtyřem "nejoblíbenějším" textům v této knize, které dle mého stojí za přečtení, ostatně jako kniha samotná.

1 20.11.2017

Po delší době kniha, která mě strhla od počátku do konce. Napsaná velice čtivě, s patřičným nádechem napětí a hrůzy, až jsem se na určitých místech třásla hrůzou, nutící k zapřemýšlení nad tím, kdo za morbiditou stojí. Závěr mě překvapil a vzhledem k tomu, že je to má první kniha od výše uvedené autorky, se jistě nebudu v budoucnu bránit četbě dalších jejích knih. Přečteno za dva dny a nebýt návštěvy, tak věřím, že bych ji měla přečtenou za den :).

6 17.11.2017

Kniha je super na cestování MHD, příp. vlakem či jiným dopravním prostředkem, ale rozhodně se nedá číst v kuse u šálku čaje. Autor mě překvapil pouze jeho konspirační teorií o počasí a některými postřehy v přehledných rámečcích o kulturních rozdílech. Asi na třech místech byl autor i trochu vtipný, nicméně jinak mě kniha v globálu zklamala vzhledem k hodnocení na 87%.Abych autora nezatratila a jeho filosofii předem neodsoudila, možná navštívím autorovu přednášku, věřím, že bude skvělým řečníkem s audiovizuálními podklady a zkusím si přečíst jeho první knihu, ať jeho styl více poznám. Účel knihy u mně byl asi splněn. Zaujal mě Nepál i Čína a možná na základě četby zkusím navštívit svou vysněnou zemi. Nicméně na foru o knihách se sluší hodnotit převážně styl autorův, proto je mé hodnocení takové, jaké je. Kdybych však měla oklasifikovat to, jak se Zibura choval, když hlavně z počátku knihy místy i kritizoval obyvatelé země, dala bych mu hvězdičku jen jedinou. Je nepřístojné kritizovat něčí život v jiné kultuře, obzvláště, když mi daní lidé v nouzi pomohli.

3 16.11.2017

Od knihy jsem, ovlivněná ohodnocením knihy na 85%, čekala asi víc. Souhlasím s názorem pode mnou, že některé citace s odkazem na jiné autory byly spíš nezáživné, ale dokáži pochopit, že pro autorku v té době měly smysl a asi by ji tenkrát nenapadlo, že svůj "deník" vydá. Každopádně k podstatě věci. Autorka prožila v knize těžké období po všech stránkách a i když se kniha místy zdála až nezajímavá, nelituji, že jsem se pročetla až do závěru knihy:). Soucítím se všemi, jejichž život není lehký a přesto bojují, nevzdávají to. Nakonec se vlastní pílí plus vůlí mohou dostat do fáze, kdy se jim daří/jsou spokojeni. A já jim to přeji! Autorka musela s manželem čelit následkům svých synů od počátku do konce, nelze se divit, že u posledního "kousku" jednoho ze synů už sotva popadala dech a tímto ji přeji jenom to dobré! Mile mě překvapila narážka na Chartu77 a neteř Franze Kafky! Dala bych i 4hvězdičky, ale jak píši hned na počátku, vlivem očekávání díla hodného 85%, musím trochu ubrat. Holt očekávání udělalo své:(.

3 30.10.2017

Bohužel, jakkoli moc Franze Kafku obdivuji, tak tuto povídku nějak nedokáži uchopit. Je v ní více vláken příběhu, který mi do sebe moc nezapadá, ale možná toto je právě oním smyslem.

23.10.2017

Franz Kafka mě provází již od mých teenagerovských let a nedám na něj dopustit. Četla jsem dvě biografie o jeho životě a myslela jsem si, že některé jeho postoje (např. ke svatbě) znám, ačkoli v životopisech přímo nestály. Tato kniha mi ale otevřela oči. Jeho postoj ke svatbě, dětem apod. byl jiný, než jsem čekala a místy mě dojal jeho pěkný vztah k sestrám. Pro čtenáře Franze Kafky vřele doporučuji:)! Je možné, že posléze pochopíte jinak obsah jeho děl.

4 23.10.2017