O kolečko míň (můj život s autismem)

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Schovancova kniha představuje autentický ponor do nitra člověka, který svůj handicap dokázal proměnit ve výhodu. Ve Francii vzbudilo jeho svědectví mimořádný ohlas – šlo o vůbec první vyprávění muže postiženého autismem, jenž nechal veřejnost nahlédnout do svého vnitřního světa. A podobné výlučné postavení má vydání knihy O kolečko míň i v českém prostředí. Autor, jenž sám ovládá deset jazyků, prokazuje nejen nebývalou stylistickou a myšlenkovou kultivovanost, ale též ohromující vzdělanost a sečtělost, a nabízí tak čtenářům strhující a napínavou výpravu do zákoutí lidské mysli....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/225893/o-kolecko-min-muj-zivot-s-autismem-aCX-225893.jpg 3.888
Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno:, Paseka, Pasparta
Orig. název:

Je suis à l'Est! (2012)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (24)

Kniha O kolečko míň (můj život s autismem)

Přidat komentář
Annicka
15.05.2018

Myšlenka knihy by se dala shrnout následovně: O tom, kolik je ve společnosti nenormálních lidí, rozhoduje to, jak úzce si definujeme to, co je normální.
A musím říci, že s autorem souhlasím. Proč trestat děti za to, že nedokážou samy odhadnout pravidla, která jsou přitom umělým výtvorem a liší se podle kulturní oblasti?

Dílo čtivě přibližuje těžký život inteligentního člověka, který je přitom odsouzen k neúspěchu, protože je autistou. Dojem kazí jen konec, sice poučný, ale poněkud suchopárný.

Tomiholula
16.04.2018

Zaujímavá a poučná kniha. Také mierne nahliadnutie do jeho života.

dRobert
24.01.2018

Kniha mi přinesla mnohem víc než setkání s autismem. Snad poprvé jsem si do hloubky uvědomil, že pohled "úplňkových" lidí je naprosto potřebný, abychom se uviděli z vnějšku. Protože, stejně jako oni i my jsme hodně zvláštní a také "nejsme normálními lidmi". Jsme závislí na našem pohledu na svět a při rozkolísání našich jistot jsme schopni se chovat nelidsky. Velké díky.

Eldar80
19.12.2017

Je to spíš takové seznámení s autorem než kniha o autismu. Schovanec totiž popisuje své dětství, školní docházku, až se postupně dostane ke studiu na Sciences Po. Vypráví o svých zážitcích až se dostane k problematice svých zkušeností s psychiatry a užívání psychofarmak.
Přiznám se, že kniha mě totálně šokovala. Prostě nechápu jak je možné, že tak dlouhou dobu bral prášky než mu byla stanovena správná diagnóza. Netušil jsem, že přístup psychologů ve Francii byl vzhledem k autismu tak nehorázně zaostalý. Brát psychofarmaka jako léčbu Aspergerova syndromu se mi jeví totálně bizarní. Uznávám sice, že Schovanec má asi větší potíže než ostatní AS, kteří mnohdy působí jako úplně normální lidé. (To se týká i mě. Ikdyž tedy diagnózu zatím nemám oficiálně stanovenou.)
Druhá část knihy se zabývá problematikou víc nebo méně související s problematikou autismu. Občas Schovanec uteče trochu dál od tématu. Tato část byla poněkud nudnější, protože přece jen názory jsou názory. Co na tom však bylo zajímavé, že pokud by jste nečetli první polovinu, tak vlastně ani není z čeho poznat, že autor spadá do kolonky PAS. Text totiž působí jako by ho napsal někdo úplně normální. Tedy aspoň pro mě. V závěru je napsáno, že v textu byly zachovány stylistické zvláštnosti Josefova projevu, ale já jsem si ničeho takového nevšiml.
Nakonec jsem dal 4 hvězdy hlavně proto, že si myslím, že tohle by si měl přečíst každý koho se nějakým způsobem autismus týká. Především všem pracovníkům, kteří pracují v institucích, které se autismu věnují. Čím si mě však Schovanec úplně získal byla jeho poměrně tvrdá kritika těchto organizací. Některé skutečnosti co uvádí mě opět šokovaly. Jakože existují organizace, které se autismu věnují, ale jeho členem nemůže být autista a i kdyby byl, stejně by neměl právo hlasovat a mít na směrování spolku vliv. Zkrátka o nás bez nás. Vlastně tak kritizoval dnešní neziskové organizace, které mohou na problematice autismu profitovat pouhým pobíráním příspěvků. Ikdyž nejspíš jeho kritika se bude týkat především Francie. S různými neziskovkami budou asi do budoucna problémy.
Na druhou stranu musím říct, že pro lidi, kteří s autismem nemají nic společné je asi trochu zbytečné knihu číst. Pokud je tedy nezajímá samotná osoba Josefa Schovance. Ani pro rodiče, které mají autistické děti to moc není. Je to spíš takové osobní vyznání a kritika současné situace ve Francii. Na druhou stranu se tomu nedivím. Co si počít s PAS, kdy na jedné straně jsou autisté, kteří končí v ústavech a na druhé lidé, kteří mají doktorát z filozofie, umí několik jazyků a působí zcela normálně. (Což zrovna u Josefa příliš neplatí.) Otázka, kdo je normální, je stále otevřená… 75%

Lily101
27.11.2017

První část knihy byla super, druhá bohužel rozvleklá, vyjma historek ze života nezáživná, více méně pseudovědecké pojednání o autismu. Nicméně i přesto se chystám na knihu "Vítejte v Autistánu", ať si na autora a jeho styl udělám ucelenější představu.

"Vedoucí pracovnice UNESCO mi před rokem či dvěma nabídla, abych u ní pokračoval a syntézy psal tentokrát v angličtině. Odpověděl jsem jí mailem, že kdybych psal v jiném než mateřském jazyce, mohl by tím utrpět styl mých vět....V současné době to pro ni určitě dělá někdo, kdo má angličtinu ještě slabší než já."(str. 139-140)
Povýšenecký postoj zde je zcela zřetelný a zarážející, jsem si jistá, že se nejednalo o vtip, neboť humor se v knize zřetelně vyskytuje, což je příjemné. Dále autor prezentuje, jak navštěvoval kurzy v INALCO(str.119 a násl.). Proč vypisuje všechny, na které chodil? Nikde dále v textu totiž nenaleznete onu "niť" navazující na toto téma. Opravdu se autor domluví všemi uvedenými jazyky na běžné úrovni a bez předchozí přípravy? Možná jsem trošku skeptická, ale když umí česky, proč si překlad do češtiny nenapsal sám? Chápu, že to zabere moře volného času, ale není snem každého autora, aby myšlenky v jeho knize byly co nejautentičtější? Každý jazyk skýtá jiné jazykové možnosti, jak si "pohrát" s významem slov a dát tak do knihy/překladu a "vdechnout" tak do knihy život.
V poslední řadě mě zaráží, proč autor hned na dvou místech ke konci knihy zmiňuje sociální dávky a ohání se tím, že autisté nic nedostanou. Vím, i zásluhou knihy, že život autisty není jednoduchý, ale jak sám pan Schovanec na jedné přednášce zmiňuje, že v každé společnosti je přibližně 2% autistů. Není to zanedbatelné číslo, ale existují handicapy, které jsou v populaci zastoupené více a také si musí poradit bez sociálních dávek. Když to trochu překroutím: každý máme nějaké zdravotní potíže, které nám místy způsobují nepříjemnosti, čímž nás omezují v každodenním životě a musíme se postarat sami o sebe. Kdyby měl každý na to či ono brát sociální dávky, stát zanikne.

Linduschka
01.11.2017

Super knížka, zajímavá, poučná a plná humoru. Josef je velmi sympatický muž.

Alternative
07.09.2017

Knížka mě bavila o mnoho víc než Vítejte v Autistánu.

marvarid
24.07.2017

Knihu jsem přečetla opravdu rychle a snadno. První polovina má více charakter deníku, popisuje dětství malého autisty a boj jeho i jeho rodičů se zařazením do společnosti "zdravých" spoluobčanů. Je nesmírně vtipná, sarkasmus je ostrý jako břitva. Stylem humoru připomíná trochu Woodyho Allena. Já se považuji za psychicky zdravého, společensky ukotveného člověka, ale překvapilo mě, kolik drobných detailů v mých vzpomínkách z dětství se shoduje s těmi Josefovými. Druhá část knihy už nemá charakter vyprávění, je spíše zamyšlením nad podstatou samotné "diagnózy" a toho kde je chyba, nad rolí většinové společnosti v soužití s autistickou menšinou. Vřele doporučuji !


Štítky

autismus Aspergerův syndrom autobiografické prvky

Autor a jeho další knihy

Josef Schovanec

Josef Schovanec
česká, 1981

Podobné knihy

Kniha O kolečko míň (můj život s autismem) je:

v Právě čtených5x
v Přečtených122x
v Čtenářské výzvě8x
v Doporučených7x
v Knihotéce27x
v Chystám se číst106x
v Chci si koupit21x
v dalších seznamech3x