lena.o.knihach komentáře u knih

Byla to má první kniha od Petry Soukupové a rozhodně si od ní chci přečíst něco dalšího. Její nejnovější román mi neskutečně sedl a příjemně mě překvapil.

Alice je vášnivá kuchařka, Richard sportovec. Kája tráví dny u počítače a Lola chce psa. Na první pohled možná působí jako spokojená rodinka, ale uvnitř to skřípe. I když Petra Soukupová popisuje život obyčejné rodiny, zanechalo to ve mně mnohé. V příběhu nechyběly ani pasáže z pohledu dětí.

Život není žádná procházka růžovým sadem a Alice i Richard to moc dobře vědí. Občas to nebylo zrovna lehké čtení a krutá realita v příběhu nechyběla. Mně se ale Věci, na které nastal čas moc líbily. Bylo to čtivé, jednoduché a bavilo mě to.

Když jsem se dostala na konec, nejdřív jsem si myslela, že se stala nějaká chyba, že nemám tu e-knihu kompletní, ale ne... přesně takhle to skončilo. Jako vážně? Radši bych četla další povídky než takový závěr.

2 10.12.2020

Irsko je ve válce a na španělskou chřipku není žádný lék. Zaměstnanců v nemocnici je málo a pacientů stále přibývá. Julie Powerová pracuje na oddělení s těhotnými ženami, které chřipka zasáhla, občas se objeví i doktorka a k dispozici je jí pouze jedna dobrovolnice Bridie Sweeneyová.

Autorka mi ukázala život zdravotní sestry. Jak pomáhá s porody, jak se stará o těhotné pacientky se španělskou chřipkou a jak to nemá lehké ani v osobním životě. Nakousla i další témata o církvi a chudobě.

Od knihy jsem očekávala silný a emočně nabitý příběh, kterého jsem se ale nedočkala. Já jsem docela cíťa, pokud jde o miminka, a tak jsem myslela, že když se celá kniha odehrává na oddělení porodnictví, bude stát za to. Bylo to smutné, ale se mnou to prostě nic nedělalo.

Velmi čtivě napsaný historický román jsem sice přečetla jedním dechem, bavilo mě to, ale myslela jsem si, že tohle bude jedna z těch nezapomenutelných knih.

1 10.12.2020

I teď mám z knihy smíšené pocity a nevím, co si o tom všem myslet. Prolog a prvních pár stran se mi líbilo, protože byl Oscar malé dítě a takové případy prožívám opravdu hodně. Jenže celou dobu mi bylo jasné, kam se příběh bude odebírat a žádné překvápko se nekonalo.

Některé scény mi přišly úplně zbytečné nebo nedořešené. Oscar se mi pod kůži nedostal a občas jsem knihu chtěla jen rychle dočíst, abych ji měla z krku a nemusela ji už nikdy otevřít. To je pak hodně špatný.

A to ještě nemluvím o slovních spojeních, kvůli kterým jsem na chvíli přestala číst a jen kroutila hlavou, proč to autor napsal zrovna takhle:
"rozkmital dolní končetiny"
"hubená kostřička popadla v amoku ruksak"
"malé hlavy okamžitě navštívil spánek"
"plechový kočár"
Vždycky jsem se zarazila, protože mi to prostě nešlo přes pusu.

Síla hlasu mi nesedla a na další tvorbu Martina Rouska se nechystám.

1 28.11.2020

S Nedej se jsem po knihách Fangirl a Eleanor & Park vůbec neváhala. Jenže jsem měla až příliš velká očekávání.
Ve Fangirl jsem si krátké úryvky o Simonovi užívala a těšila jsem se na knihu jen o něm. A protože brzy vyjde Nezdárný syn, konečně jsem se do ní mohla pustit.

Blížila jsem se do poloviny Nedej se a stále jsem nevěděla, co si o tom všem myslet. Asi mi v této době moc nesedla ta podobnost s jinou školou pro čaroděje a třemi hlavními hrdiny. Stále jsem si říkala, jestli je tohle jako všechno..

Trochu to zachraňoval Baz, se kterým mě scény bavily, ale čekala jsem od Rainbow Rowellové mnohem víc. Teď mi nezbývá nic jiného, než knihu jen průměrně ohodnotit. A zda se chystám na další díl? To si budu muset teprve rozmyslet.

5 18.11.2020

Většinou jsem na Auroru viděla negativní recenze, proto jsem do knihy šla s nulovým očekáváním. Jen jsem zkrátka měla po dlouhé době chuť na sci-fi. A ejhle, ono to zas tak špatný nebylo.

Přestože všem ostatním sedm vypravěčů moc nesedlo, já jsem s nimi zas takový problém neměla. Jasně, asi by to bylo lepší s menším počtem hlavních postav, ale mně to nevadilo. Nejvíc jsem si oblíbila Auroru, Kala a Fina. Zbylé postavy byly na vedlejší koleji. Stále jsem ale měla přehled o tom, z jakého pohledu čtu danou kapitolu.

Pár scén mi přišlo dost vtipných, zasmála jsem se i nahlas. Nechyběl tomu ani typický sarkasmus, který jsem od dua Kristoff & Kaufmanová čekala. Hlavní zápletka mě nepřekvapila, ale nalákala na druhý díl.

2 18.11.2020

I druhý díl této série byl neskutečně čtivý a já se nemůžu dočkat pokračování. Je fakt, že mi děj přišel o trošičku slabší než ve Městě z kostí, ale čtení jsem si i tak užila.

Akorát jsem si stále nikoho z postav neoblíbila. Nějak mi jsou všichni jedno a žádná z nich pro mě nevyčnívá natolik, abych ji tady vychválila.

Původně jsem se měla držet plánu společného čtení a přečíst jednu až dvě kapitoly denně, ale já to bez Animant a pana Reeda nemohla vydržet. Snažila jsem se soustředit na jinou knihu, ale nešlo to. V hlavě jsem měla jen Londýn, tajemného vedoucího knihovny a jeho asistentku.

Byla to moje asi nejrychleji přečtená bichlička vůbec. Chtěla bych víc takových knih, protože mě to neskutečně bavilo, četlo se to samo a já doteď nechápu, jak mi tady mohla jen tak půl roku ležet v knihovně.

Prostředí Londýna se mi moc líbilo. Kdykoli se Animant vydala do města, jela drožkou nebo šla jen krátkou cestou do práce, jako bych tam byla s ní.
Romantická linka byla skvělá. Co si budeme povídat, já zbožňuju, když se na začátku nemají v lásce a na konci jí propadnou. A v tomto případě bych klidně přečetla dalších 100 stran, jen aby ten konec nebyl tak uspěchaný.

Závěrem bych Kroniky prachu doporučila snad úplně všem. K podzimnímu počasí se knížka skvěle hodí, krásně si u ní odpočinete a já závidím těm, kteří ji budou číst poprvé.

13 17.11.2020

Neskutečně dlouho jsem s Pánem prstenů otálela. Filmy miluju a mohla bych se na ně dívat pořád, ale knih jsem se bála. Měla jsem strach, že se budu u delších popisů nudit, budu ji chtít odložit a trvalo by dlouho, než bych ji vůbec dočetla. Tak jsem se rozhodla pro audioknihu a bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí vůbec.

Společenstvo prstenu se mi moc líbilo i v knižní podobě. Nemusím vám říkat, že je tam pár věcí jinak, to je případ každého filmu natočeného podle předlohy. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací a celkově to bylo moc příjemné - vrátit se zpátky do Středozemě, ponořit se do toho samého příběhu, který již dávno znám, ale přitom to všechno působilo nově, jako kdybych o Frodovi slyšela úplně poprvé.

Hlas Aleše Procházky působil velice klidným dojmem. Tak moc mě vtáhl do příběhu, že jsem si ani jednou nevzpomněla na Severuse Snapea. Nemůžu ho zatím s nikým jiným porovnávat, ale pro mě to byl neskutečný zážitek a naopak mě více a více utvrzoval v tom, že jsem se s audioknihou rozhodla správně.

6 17.11.2020

Když sáhnu po žánru, který obvykle nečtu, musí mě kniha dostat už od začátku. A Mizejícím dívkám jsem propadla od prvních stran. Může za to hlavně sympatická Josie Quinnová, která si nenechá do ničeho kecat a do všeho jde naplno.

Krátké a výstižné kapitoly mě po celou dobu udržovaly v napětí. Bylo to svižné, ani na chvíli jsem se nenudila a u jedné scény jsem měla dokonce slzy v očích.

Narovinu musím přiznat, že na hlavního pachatele jsem nepřišla. Ale ještě před polovinou knihy jsem uhádla, kdo má s mizejícími dívkami co do činění.

Kdyby se příběh odehrával ve větším městě, možná by to bylo uvěřitelnější. Tady jsem stále musela myslet na to, že by si někdo něčeho dávno všimnul a nezašlo by to tak daleko.

Kromě Josie jsem si oblíbila i jiné postavy, kterým dala autorka v knize prostor. Doufám, že se s nimi setkám i v dalších dílech.

4 02.11.2020

V rámci společného čtení s nakladatelstvím Yoli jsem za necelé dva dny přečetla Dům soli a smutku. Řeknu to asi takhle, pokud by mě to nebavilo, určitě by mi to trvalo mnohem déle. Jenže já jsem se nemohla odtrhnout.

Upřímně můžu říct, že to byl jeden z nejlepších retellingů, který jsem za posledních pár měsíců přečetla. Nemyslela jsem si, že mě něco dokáže v young adult ještě takhle překvapit.

Zbytečně jsem se bála toho množství postav - dvanáct sester, otec, nevlastní matka, nápadníci, služebnictvo... Není jich málo, ale autorka se nám to snažila ulehčit jak jen to šlo. Z dvanácti sourozenců jich je jedenáct, deset, devět.. no, uvidíte sami.

Občas byla atmosféra temnější, ale strašidelná vůbec ne. V polovině knihy příběh nabral na obrátkách, všechno se zamotávalo čím dál víc a na konci se jen ptáte, co všechno byla pravda a co ne? I když to byl promyšlený závěr, na můj vkus byl trošku překombinovaný.

I tak vám Dům soli a smutku doporučuji. Autorka velmi dobře převyprávěla pohádku bratří Grimmů. Čtení mi uteklo a moc mě to bavilo.

A za ten epilog jsem já osobně moc ráda.

1 26.10.2020

Storku Jsem tu a mám čokoládu jsem četla několikrát a vždycky jsem se na konci přiblble uculovala. Nikdy mě nenudila. Sáhla jsem po ní, když jsem potřebovala dobrou náladu a chtěla jsem na pár minut vypnout. Přesně k tomu měla sloužit i kniha Navždycky.

Na mě ale tak dobrý dojem neudělala a vždycky se budu raději vracet ke storce a hned vám řeknu proč.

Z pár zpráv si můžete jen domýšlet další detaily o postavách. Jaké jsou to osobnosti a jak se chovají, když si zrovna nepíšou. Kniha mi ale vše objasnila. Hlavní hrdinka Mei je trapná a je jenom dobře, že to o sobě říká, protože má naprostou pravdu a Travis na mě neudělal vůbec žádný dojem. Mei sice špatný, ale aspoň nějaký udělala. Travis nestál za nic. Takhle jsem si je ze storky teda nevysnila.

Líbila se mi romantická linka od nenávisti k lásce. Tu jsem v příběhu nečekala (nečetla jsem totiž anotaci) a příjemně mě překvapila. Liam navíc nebyl tak špatná postava. Nejlepší ale byla stejně Ava. Občas bych čtveřici posadila do lavic na základní školu za jejich chování a názory a rozhodně ne za volant. Vážně mi na svůj věk vůbec nikdo neseděl.

Méně je někdy více - hlášky z Harryho Pottera. Já ho mám sice ráda, ale nic se nemá přehánět. Někdy mi přišlo, že tam už dlouho z Pottera nic nebylo, tak tam honem něco šoupnem, i když se to tam nehodí na 100 %.

Od knihy jsem čekala mnohem víc. Občas jsem si říkala, jestli mi někdo nepopisuje nějaký teen film. Chyběla tomu hloubka.

Celkový design Navždycky se vážně povedl. Na té nádherné obálce můžu oči nechat!

2,5 hvězdičky zaokrouhluji na 3⭐️

1 18.10.2020

Závěr Nikdynoci mě neskutečně zklamal. Byla jsem připravená na všechno, čekala jsem ledacos, ale že ještě před polovinou ji budu muset odložit, protože mě šíleně nudila, to fakt ne.

Já jsem po absolutně skvělém Božím hrobě chtěla peckovní finále. Peckovní tam bylo jen pár postav Jonnen, Mercurio a Sid. A samozřejmě Zatmění. Postrádala jsem Pana Laskavého. To jsme si od autora nezasloužili. Takhle nám sebrat to nejlepší z celé trilogie.

A jedna postava tam byla dokonce úplně zbytečná. Aby se nejspíš měly Mia a Ashlinn o kom dohadovat. Jinak by ty pusy otevíraly jen v posteli. Nenapadá mě, proč by se jinak vracel do příběhu.

Někdy jsem měla chuť přeskakovat řádky, protože mi přišlo, že se tam nic moc neděje. Teda až na jednu dobrodružnou výpravu. Jinak to byla pořád dokola omílaná pomsta, pomsta, pomsta, sex (aby se neřeklo) a zas pomsta a dál nic nového.

2 17.10.2020

Knihy od Brigid Kemmererové mám ráda a na volné pokračování Dopisů ztraceným jsem se moc těšila. Bohužel musím říct, že Na co slova nestačí na mě nezapůsobila tolik jako první díl. Líbilo se mi to, o tom žádná, ale víc ze mě dostali Declan s Juliet než Rev s Emmou.

Kdybych ji neměla s čím srovnávat, tak by to možná dopadlo jinak, ale při čtení jsem stále myslela na to, kdy mě to konečně rozbrečí, zaskočí, kdy mi vypadnou oči z důlků, kdy se prostě něco stane. A nestalo se nic.

Samozřejmě příběh nechci nijak zlehčovat, protože patří do žánru heavy contemporary a všechno tam heavy je, jen se mi víc líbily Dopisy ztraceným. Každopádně i témata, která jsou v této knize obsažena stojí za to. Pro mě to obzvlášť byla hlavně linka Emmy.

1 11.10.2020

Z druhé knihy Kateřiny Šardické mám smíšené pocity. Stále nějak nevím, zda se mi to líbilo nebo ne. Tak si to hezky rozdělíme na plusy a mínusy.

Co bylo super? Atmosféra, prostředí a postavy.

Postav tam nebylo málo, ale ani jste se v nich neztráceli. A každá z nich byla úplně jiná. Víc se mi líbila ta starší generace rodičů. V každém domě na vesnici fungovala jiná pravidla a děti se také vychovávaly rozdílně. Ať už mě příběh zavedl do kteréhokoli obydlí, nikde nic nebylo stejné.

Vůbec mi nevadilo, že neznám přesné časové období. Ani jsem to při čtení vědět nepotřebovala. Naopak to knize přidává více toho tajemna.

Autorčin styl psaní mi neskutečně sedl a příběh se mi odehrával přímo před očima. Dokázala jsem si představit trhanou chůzi i pařáty, které se po mně natahují. Na druhou stranu mám pořád v hlavě obyčejný bubáky pod postelí. Z nich už jsem ale vyrostla.

Přesně tak. Dostáváme se k tomu, co mi už tak super nepřišlo.
Já bych ten námět ještě trošičku vyšperkovala. Já vím, že se to snadněji řekne, než udělá. Jen jsem chtěla, abych kvůli tomu nemohla spát, aby ve mně kniha vyvolala ten strach nechat nohu přes okraj postele. Bohužel se tak nestalo.

Závěr byl na můj vkus uspěchaný. Vůbec by mi nevadilo dalších 50 nebo 100 stran čtení navíc.

3,5 zaokrouhlím na 4. Přeci jenom Noci běsů stojí za přečtení.

2 04.10.2020

Jak mám ještě tu Kasie Westovou vychvalovat? Copak jsem už všechno neřekla v recenzích na její předchozí knihy?

Náhradní kluk se mi překvapivě také líbil. I když mi tady pár věcí logicky moc nesedělo, nemělo to na to, aby mě to odrazovalo od čtení. Akorát jsem zrovna u téhle knihy myslela na to, že já opravdu nejsem ta správná cílová kategorie. Ale co. Bylo mi to fuk.

Do Náhradního kluka se také určitě můžete pustit, ale na P. S. Líbíš se mi a Po tvém boku to nemá.

5 03.10.2020

Studie jedu má opravdu něco málo do Skleněného trůnu, ale určitě ho netrumfla.

Hlavní hrdinka se mi líbila. Měla své silné i slabé stránky a nebyla to žádná husička. Na Jeleně mi nesedělo jen její jméno, ale to je můj problém. Romantická linka byla nevýrazná, minimální. Moc jsem jim to nežrala, ale dobře no, stalo se. Jak jinak.

Vůbec bych nepoznala, že od vydání knihy uběhlo už 15 let. Bylo tam všechno, co mám ráda a bohužel tam toho nebylo dost.
Všechno to bylo docela uspěchané a já bych chtěla vědět víc o ostatních postavách a o světě, v němž se Studie jedu odehrává.

Pokud u nás vyjde pokračování, dám mu šanci.

1 03.10.2020

Další kniha od Kasie Westové, kterou jsem přečetla na jeden zátah. I když jsou ty příběhy předvídatelné a celkem jednoduché, jsou také naprosto boží.

A skoro polovina děje Po tvém boku se odehrává v knihovně. No a jaký knihomol by o prodlouženém víkendu netoužil být zavřený v knihovně? Kdyby mu k tomu navíc dělal společnost tajemný, ale na první pohled moc hezký protějšek?

Obálka napovídá v jakém ročním období se děj odehrává a já si dokážu představit, že mi každou zimu bude tato knížka dělat společnost. Bylo by to úžasně strávené odpoledne.

8 03.10.2020

Já jsem tak ráda, že je celá sága už za mnou a od upírů budu mít zas klid. Každopádně jsem splnila jeden můj velký rest a hlavně o to mi šlo.

První polovina knihy jde absolutně mimo mě. Jak čekáme, co a kdy z Belly vyleze. To by se dalo shrnout celé na jednu stránku, ale dobře no. Pořád musím uznat, že je to velmi čtivé a příběh rychle ubíhá, i když se tam zrovna nic moc neděje. Takže se to přežít dalo.

Ale když nad celou sérií přemýšlím, stále mi tam chyběla pořádná akce. Tak když už tady máme válku mezi upíry, rozbroje mezi upíry a vlkodlaky, tak by tam mohlo být něco trochu akčnějšího, ne? Místo toho, abychom byli na místě činu, kde se válčí, tak jsme radši schovaní s Bellou. Prostě byla celá sága více romantická a když jsem všechny čtyři díly musela vydržet s takovou hlavní hrdinkou, tak se mi nemůžete divit, že ji nakonec hodnotím průměrně.

Kdybych ji četla před lety, možná by to dopadlo líp. Možná...

2 13.09.2020

Tak tohle vážně nepobírám. Většina čtenářů patří do týmu Edwarda a to všechno i po tomhle, co v Zatmění vyváděl?

Úplně nejvíc mě bavily pasáže s Jacobem. Tady se mi kupodivu líbila (to bylo snad poprvé) i Bella, když neposlouchala Edwardovy zákazy a zdrhala za vlkodlakem. Jenže celá zápletka byla na můj vkus celá přetažená za vlasy. Opravdu kvůli jedné smrtelnici budete budovat celou armádu upírů?

Po druhém díle je tohle určitě zas krok zpět a dostáváme se na začátek - na úroveň Stmívání. A to to bylo tak hezky rozjeté. Upřímně jdu do posledního dílu s tím, aby tohle celé už skončilo a já měla od upírů zas klid.

3 13.09.2020

Nový měsíc už mi přišel krapet lepší než Stmívání a může za to jedna jediná osoba. Jacob Black. I to jméno samo o sobě zní úžasně a hned se do něj zamilujete.

Samozřejmě jsem už z filmu věděla, co mě tady čeká a líbilo se mi to víc, i když jsem ufňukanou Bellu někdy nemohla vystát. Úplně mi vyhovovalo, že se Edward držel trošičku stranou a Jacob se dostal na výsluní.

Každopádně jsem čekala trochu více od akce z Volturiovými. Takhle si myslím, že mnohem dramatičtější to bylo ve filmu. Z toho závěru by se dalo vyždímat ještě víc. Takže ani tento díl nebyl skvělý, jen lepší než první kniha.

13.09.2020