Volání hvězd

Přečteno jedním dechem . krásná ale i smutná kniha. velmi mě obohatila. ráda bych i pokračování.

Knihu jsem si moc užila. Autorka píše velice poutavě a co se mi moc líbí, tak i odborně přesně.
Mám ráda, pokud si autor dá práci s rešeršemi.
Tak starý příběh a přitom tak moc aktuální. Až z toho jednoho mrazí.

Dosti neradostný, ale zajímavý příběh, který se odehrává během španělské chřipky v průběhu tří dnů v nemocničním oddělení těhotných pacientek v nejvlhčím a nejlidnatějším městě tehdejší Evropy, v Dublinu. Autorka píše s velkou empatií, a tak autenticky a realisticky, že sami prožíváte s rodičkami jejich bolest a utrpení. Rádi byste sestře Julii a Bridie pomohli, ale bohužel musíte jen s napětím čekat, jak to všechno dopadne. Kniha mi dlouho zůstane v hlavě.

Tato kniha je takový ten nenápadný skvost, který najdete úplnou náhodou. Když se k vám dostane, neváhejte!

Tolik bolesti během tří dnů ...

Zajímavá a smutná kniha.

Válka, španělská chřipka, chudinské poměry, předsudky, předčasně narozené děti, smrt... Dobře a velmi čtivě napsaná kniha o těžkých tématech. Autorka je nenásilně vtěsnala do tří dnů a ono to stačí.

Nádherná kniha

Z knihy dýchá sevřenost, neradostná atmosféra, zlo, které má vypadat jako dobro, ale také naděje na tom nejtemnějším místě na světě. Autorka naznačila řadu bolestných témat, citlivě a ohleduplně. Děj vás vtáhne a nepustí.

Tohle bylo tak bolestné, neradostné a současně překrásné čtení a celý ten příběh se vešel do pouhých tří dnů. Odehrává se v jedné nemocnici v době španělské chřipky někdy v listopadu roku 1918 a hlavními postavami jsou tři ženy, Julie Powerová, doktorka Kathleen Lynnová a mladičká Bridie Sweeneyová. Knihu jsem přečetla téměř na jeden zátah a bylo mi u ní opravdu smutno. Protože to byl ale jedinečný příběh a také poutavě napsaný, hodnotím všemi pěti hvězdami a doporučím.

Kniha Vám přednese tři dny... pouhé tři dny, kdy se Julii otočí myšlení, hodnoty a celý život... Kdy? Na začátku listopadu r. 1918. Kde?? V nemocnici v Irsku na předporodním oddělení pacientek trpící španělskou chřipkou. Tuhle knihu přečtěte jedním dechem!

(SPOILER) Nevěděla jsem, co mám od knihy očekávat, ale ve finále musím otevřeně přiznat, že mě doslova rozsekala na malé kousíčky - což se stává velice vzácně. Její děj se odehrává v irském Dublinu v době končící první světové války a právě probíhající epidemie španělské chřipky. Příběh zdravotní sestry Julie Powerové a jejích kolegyň, tedy mladé dobrovolnice Birdie Sweeneyové nebo doktorky Kathleen Lynnové byl tak nekonečně smutný, a osudy jejich pacientek často tragické. Za sebe jsem s většinou z nich dokázala soucítit, a proto mi téměř slzy tekly proudem, když jejich úděl skončil smrtí jich samotných či jejich děťátka. Kromě toho jsem se mohla jen domýšlet, jaký bude například další život maličkého Barnabáše i ostatních. No a když se smrtelnou nemocí nakazí také Birdie, bylo mi víc než jasné, že tohle nemůže skončit dobře...
Každopádně na tuto knihu hned tak nezapomenu, stále ještě ve mně rezonuje, a tak ji nemohu hodnotit jinak než plným počtem a doporučit.

Skvělá kniha, obzvláště v době po covidu, kdy se umím vcítit do bezmoci zdravotníků, kterým umírají pod rukama do té doby zdraví lidé.
Naprosto mě dostalo, jak se v Irsku (a nejen tam) zacházelo se sirotky, svobodnými matkami, nechtěnými či hendikepovanými dětmi.

Ono občas neškodí zabrousit do dávné nemocniční historie z období epidemie španělské chřipky, abychom si patřičně vážili toho, co máme dnes. Je to pohled zblízka na nemocniční personál a sestřičky, které pomáhají neúnavně pacientům z posledních svých sil, bojují s nedostatkem zdravotnického materiálu, zimou i vlastními starostmi. A také bojují s následky chřipky, letargií, kašlem, třasem, horečkami, afázií a nechutí žít. Viry chřipky nebyly rozpoznané až do roku 1933 a první z vakcín byla vynalezena v roce 1938. Zajímavé, poutavé a obohacující počtení o této hrozné době, doporučuji k přečtení.

Další knižní skvost, pří kterém končím se slzami a který vřele doporučuji.

POZNÁMKA AUTORKY
Pandemie španělské chřipky v roce 1918 zabila více lidí než první světová válka –

odhaduje se tři až šest procent celkové populace.
Volání hvězd je fikce založená na faktech.
Téměř všechny podrobnosti ze života Bridie Sweeneyové vycházejí z některých méně hrůzných svědectví zveřejněných v Ryanově zprávě [práce Ryanovy komise o zneužívání dětí v Irsku – pozn. překl.] z roku 2009 o irských institucích poskytujících ubytování: http://industrialmemories.ucd.ie/ryan-report/
Bridie, Julie Powerová i ostatní postavy jsou smyšlené, s jedinou výjimkou, kterou je doktorka Kathleen Lynnová (1874–1955).

Malokedy sa mi stáva, že po dočítaní knihy iba sedím pohltená jej príbehom. Dej sa odohráva počas jednej z menej známych, no o to desivejších pandémií minulého storočia, a nejde tu iba o historický pohľad, ale kniha ma vtiahla aj do života ľudí, ktorí v tichosti a bez slávy bojovali za záchranu druhých. Julia Powerová, hlavná hrdinka, mi dlho ostane v pamäti nielen, ako tradičná hrdinka s lesklým brnením, ale aj ako žena, ktorá si dokázala zachovať ľudskosť aj tam, kde na ňu nikto nemyslel.
Autorka mi pripomenula, že história nie je len súbor faktov, ale aj spleť hlasov, ktoré si zaslúžia byť vypočuté, i keď často hovoria len tichým šepotom. A možno práve preto je táto kniha taká silná, pretože nehučí do sveta, ale prehovára ticho a pritom nekompromisne. Dôraz je o to silnejší, lebo nedávno sme sami prekonávali podobnú pandémiu, ktorej dôsledky pociťujeme dodnes.

Jak mě zase napadlo půjčit si podobnou knihu!?
Příště opět pěkný thriller.
Zde si člověk během tří dnů, kdy se děj odehrává, zvykne na sympatické hrdinky a pak je nalomený se slzami v očích…
Kniha je přesně o tom, jak se píše v anotaci.
Navíc o citu, lásce, snaze pomoct a spoustě dalších věcí.
Krásné a obohacující čtení - doporučuji.

Zajímavá knížka.

Mam docteno, a muzu doporucit ke cteni. Ale asi takto, doporucit ano, ale asi ne uplne kazdemu. Rozhodne ne nastavajicim maminkam, a asi ani ne mladym slecnam. Protoze proste ty popisy z porodnickeho oddeleni asi nesednou kazdemu.Cteni je to smutne a velmi emotivni, s kapkou nadeje.
Ono take spanelska chripka nebyla zadna prochazka ruzovym sadem, ze jo.Zasahla od roku 1918 do roku 1920 nejen Irsko, ale cely svet, zabijela rychlosti blesku, a behem techto let infikovala minimalne tretinu svetove populace.
My jsme zazily covid, ktery pro nas take nebyl lehky, protoze to bylo neco noveho, take zemrelo spousta lidi, takze si to aspon trochu umime predstavit.No a faktem je, ze se tato chripka nevyhnula ani porodnickemu oddeleni, kde byl samozrejme nedostatek personalu. A vsechna ta hruza se v knize odehrava behem pouhych 3 dnu.
Kdyz se ve vsem tom zmatku, kdy zdravotni sestricka Julie uz nevi kudy kam, a je zoufala a unavena,objevi znenadani mladicka Bridie, ktera na oddeleni zacne pomahat jako dobrovolnice,tak i presto, ze nema zadne zdravotni vzdelani, tak je Julie vdecna , ze ma jeden par rukou navic.
No nechci vice prozrazovat, ale za me postupne vystupuje napovrch jeste dalsi hruza, ktera se dela v Irsku, a o ktere jsem cetla knihu, ktera se mi take nesmirne libila, pokud se to tak da nazvat, kdyz ctete o necem ne zrovna hezkem, ale jejiz jmeno nebudu zminovat, protoze by jste si to mozna predem domysleli.
Kdyby jsem mela shrnout 3 dny popsane na tomto oddeleni , asi by jsem napsala 3 slova, a to :

smutek, nadeje, smutek.

A ted je jen na vas, jestli se do knihy pustit.

" Kdy se fialova zacne povazovat za modrou ? Z cervene hneda, pak modra a cerna."