Lady Dracula komentáře u knih

Ach Cujo...ty pse jeden bláznivej! Stálo ti to za to? Ve svém věku a přece si nedá říct...
Tragické, smutné a děsivé ve své banálnosti. Aneb "může se to stát i vám".

7 22.09.2018

Jablko nepadá daleko od stromu...?
Pro mne lehounce slabší pokračování. Občas na mě z knihy kapal sentiment, chvílema zbytečná hysterie. Ale pořád pozitiva převažovala nad negativama a já se příjemně bavila.

7 25.07.2017

VAROVÁNÍ: Tenhle komentář je PEKELNĚ dlouhý! :)

Znáte ten pocit, když dostanete knihu a víte, že čas než ji začnete číst musíte nechat uzrát jako kvalitní Camembert? Ne?Já už ano. A když ten čas nastal, vzala jsem knihu a nechala se tancovat mezi ledovýma kroupama.....
*
První povídka mě popravdě až tak úplně nenadchla. Měla jsem chvílemi pocit, jako bych už to někde viděla, četla, slyšela....nicméně mne zaujalo propojení nedávné a temné minulosti se současností neméně protkanou temnými skvrnami na tváři lidstva.
Nejdříve za 3 hvězdičky, později za 4 :)

Druhá povídka mi přišla lepší. Nejdříve jsem měla menší problém se zorientovat v ději, ale za to dost možná mohla zkouška z farmakologie, která mne čekala. A popravdě, střídat čtivo o inzulinech, kortikoidech a jiných zaklínadlech a hororovou knížkou, ale zvládla jsem oboje :) Ale zpátky k ději a mým dojmům. Potěšil mě Osud. Trošku mi unikl smysl krajin. Uvědomělý konec mne donutil se zamyslet se sama nad sebou (!) a odteď mám nepříjemný pocit při jízdě v tramvaji :)
Tři a půl hvězdičky ;)

Třetí povídka, povídka nejdelší ve mne obnovila fascinaci a odbor k malým osminovým potvůrkám a potěšila mne připomenutím, že i ti čtyřnozí kamarádi můžou být i umí být pěkné bestie (asi jako kulturista na steroidech- doufám, že mě teď nikdo neukamenuje). Co mě malinko překvapilo, byla ta pomsta, i po tolika letech, ale není to nereálné :) Za mne velmi příjemné počtení, zvláště pokud se vám nad hlavou začne dolů spouštět pavouček...pro štěstí.
3 a půl hvězdičky, ale na 4 chybělo málo :)

Čtvrtá povídka, zaměřená na muže :) Lákavé téma, zvláště, když můžete prozkoumat jejich mozek do posledního detailu. Pro ženy geniální přístroj autorem k tomu stvořený ;) Kraťunká povídka, ale velmi milá, a tak trochu děsivá, i když pravda, zas ne tak moc hororová. Děsivá tím, co vše dokáže odhalit (i své stvořitele). Takže, ještě že ty ženy jsou tak komplikované....:)
4 hvězdičky bez debat :)

Pátá povídka, ta která dala název celé sbírce, bych za sebe nazvala malým vyvrcholením ;) V návaznosti na první povídku se již ona mnou haněná již nezdá tak špatná, jen jakýmsi prequelem. Dokonce jsme málem zjišťovala, zda hl. antihrdina je reálná postava (!). Autor perfektně popsal šílenství, jaké může vyvolal vydání jedné knihy (Stmívání a 50 odstínů jsou dobrým zdrojem :-D ), byť je tak "odporná", jak jen v dnešní době může být a to není čím překvapit. Postavy relativně uvěřitelné, honička v lese oddechová a finále mi připomnělo Rosemary ;) Zamne jednoznačně nejlepší povídka a právem.
5 hvězdiček :)

Poslední povídka měla lehce klišoidní myšlenku, nicméně zpracování velmi přibližuje věci, které se často dějí.Ve své podstatě nebyla špatná, ale rychle utnutá a tedy i hodně jednostranně zaměřená. V kontextu celé sbírky mi přišla asi jako nejslabší :)
2,8 hvězdičky, protože, i když to měla být parodie, nějak mne neoslovila... ;)
*
A co říci závěrem? Mne osobně velmi potěšil fakt, že s autorem jsme nejspíše na stejné vlně co se týká knih (King, Lovecraft), seriálů \ filmů (GoT, Kladivo na čarodějnice) a možná i hudby (Gunses roses), což ale zároveň může být menší problémem i jiných čtenářů, které některé přirovnání a narážky nemusí úplně správně pochopit. Ale je zas pravdou, že tyto obraty nejsou stěžejní.
Co, alespoň pro mne, bylo taktéž znepokojující byl fakt, že vše se odehrávala v prostředí, které důvěrně znám, takže mrazení v zádech bylo pravděpodobně snaží vyvolat než u lidí žijících v Aši. Nicméně tím nechci (!) shazovat poselství před příšerama, na které chtěl autor nejspíše poukázat. A co mi ještě vadilo, bylo časté zdrobněliny, když hrdinové mluvili k sobě.Upřímně, já bych to nedělala :)
A teď konečně tedy ten závěr; jsem velmi ráda a děkuji Databázi za možnost mít tuhle knihu v knihovně, velmi ráda si ji přečtu znova.Ale autorovi dám zatím 4 hvězdy s čistým svědomím, jedná se zatím "jen" o prvotinu a myslím, že má našlápnuto na to dotáhnout to dál ;)

7 01.02.2016

Po delší době od přečtení jsem se konečně odhodlala k tomu, abych napsala komentář, který by snad mohl mít nějakou vypovídající hodnotu.
*
Och Sapkowski, co to bylo? Vatová výplň do krabic? Náhrada bublinkových fólií, které mají údajně končit? Ale bohužel bych stránky nemohla používat jako relaxační fólii, byť bych je přetřela na červeno...

Jako nezaujatý čtenář bych mohla s klidem říct, že to nebyla nejhorší kniha, ačkoli bych sem tam měla pocit, že autor svého hrdinu asi moc rád nemá. O to víc by mě pak překvapilo, že ono to má víc dílů, které tomuto pseudozávěru předchází! Nicméně jako čtenáři, který přečetl všechny předchozí knihy, je mi z toho ouzko.

Bolí to Sapkowski, víš to? Pokud jsi chtěl, abychom měli pocit, že náš bělovlasý hrdina nebyl vždy hrdinou, ale taky tak trochu "deb*lem", namyšleným klučíkem, který by občas potřeboval proliskat od barda (a to je, prosím, co říct!), tak se ti to povedlo. Chápu, možná jsi chtěl ukázat, že nikdo není dokonalý (ale to jsme přece věděli už dříve!), tak fajn, ale stejně mi jaksi byl mnohem bližší ten Gerald předtím.
Takže promiň Sapkowski, ale tenhle závěr prostě byl, jako když se pes, honící se za svým ocasem, do něj konečně zakousne a nejspíše tam nechá i zuby, protože tohle bylo podle stylu: "Pes, který štěká, nekouše." A tahle sága si zasloužila lepší závěr...

7 15.07.2015

Žítkovské bohyně nebyly špatné. Vlastně byly dobré. Ne, dobře je za tři, ony byly něco víc. Ale ne zas o moc. Přesto mě donutily sednout si k netu a trochu se v jejich minulosti prohrabat. Cítila jsem se u toho jako zrádce, který o nich nic neví a přitom bydlí vlastně nedaleko.
Když jsem se pouštěla, společně s autorkou, po stopách Surmeny, bylo zajímavé odhalovat tajemství nejen její, ale i ostatních bohyň. Připadala jsem si jako hledač pokladů. Ale diamant ani zlatou korunu jsem nenašla. Na to byly postavy jakési plytké, nedodělané. Nedokázala jsem si k nim vytvořit vztah.
Možná se autorka přespříliš zaobírala vším tím okolo, aby to do sebe zapadlo, všechny ty články, časy, děje, postavy, až se právě postavám a jejich charakteristice věnovala nejméně. Ale tonoucí se i stébla chytá, a tak tak pokulhávající prozaičtější stránka byla vyvážena fakty a popisem přírody.
Tři a půl hvězdy dát nemohu, tak dávám čtyři s tím, že tohle dílko patří k tomu lepšímu, co české spisovatelské vody současné doby produkují :-)

7 03.06.2014

Kniha je napsaná velmi čtivě, prolínání faktů s příběhy vždy dobře působilo na čtenáře. A tady to platí dvojnásob, vzhledem k tomu, na jaké téma je zaměřena.
Velké plus bych spatřovala i relativní citlivosti, s jakou se autor věnuje problematice, ale zároveň si nebere servítky s tím, jak se ke "konečnému řešení" stavěli v ostatních zemích, jak to probíhalo po válce a jak se k celkovému "problému" staví sami bývalí příslušníci SS. Také je na malé ploše knihy vykreslen náhled na stejnou věc z pohledu více lidí a o to více vychází najevo kolikrát spousta kontrastů.
Je to kniha s určitou hodnotou a všemi, kteří se o tuto problematiku zajímají, by neměla být opomenuta :)

7 25.02.2014

Pokud tuto knihu začnete číst až potom, co shlédnete seriál, budete mít problém. Vtíravé představy seriálových postav jsou horší než tiché našeptávání Temného pasažéra. Avšak pokud se od nich dokážete odpoutat, vychutnáte si romanticky děsivou krasojízdu za svitu bledého Měsíce a libých tónů nože.

Drahoušek Dexík. Ubohé nevinné monstrum, nelidská bestie. A snad jediný sériový vrah, který si získal srdce miliónů lidí. Proč tomu tak je? Mám teorii ("Miluju teorie!"). Lindsay nám na porcovacím stole předkládá hlavu lidstva, jejíž ústa jsou naplněna bizarními paradoxy. Nebo ne? Dobrý polda (samozřejmě sem tam se škraloupkem) vychová vraha. Dokonce mu povolí vraždit (jak neslýchané!), ale podle pravidel. A tak jeden vrah zabíjí jiné. Nebo: Dokonalá kráska, plastiková panenka bez mozku že by mohla být u policie? A proč ne?

Dextera si zamilujete. Lindsayho styl si zamilujete. Ne proto, že by to byla kniha natřískaná perfektními frázemi a složitostí. Naopak, kniha je tak jednoduchá a prostá až je dobrá.
A Temný spolujezdec na sedadle duše podle mne až takovou vzácností není ;)

A co na závěr? Asi už nic, snad jen, že hvězdička za nápad, 2 za samotného Dextera, a protože půl hvězdy sem dát nejde, tak dávám ještě o jednu navíc za vtipné glosy a naději, že autor bude čím dál tím lepší :)
No a já mám teď chuť na pořádnou koblihu a kafe :)

7 03.01.2014

A jsme na konci. Třetí a zároveň poslední díl trilogie je přečten a já se nemohu ubránit mírnému úsměvu, mírnému zklamání a zvláštním pocitům plynoucího z toho, že už je konec.

Kniha je sice z celé trilogie relativně nejslabší, možná proto, že Sapkowski do díla přidal více koření v podobě zoufalého hledání Reinmarovi ztracené lásky. Nicméně jsem ráda, že vše zůstalo dle hesla: Takový je život (a válka), ať už se to týkalo Jutty nebo Elenče. Navíc je v tomhle díle asi nejmarkantněji vidět, jak se Reinmar měnil a že někdy pár krušných let nám pomůže zmoudřet o mnoho let dřívěji.
Když jsme se s tím namyšleným mladíkem setkali poprvé, bylo to ještě mládě krátkou dobu chutnající všechny slasti i strasti života, naivně myslící.
Teď, na konci, je to již vyzrálý muž, který si spoustu věcí uvědomil, poupravil hodnoty a našel tu správnou cestu. Samozřejmě s pomocí přátel, kteří se stále objevovali jako na zavolanou (což mě ale tak trochu štvalo i v předchozích dílech), hlavně tedy díky Šarlejovi, který se stal moji nejoblíbenější postavou, a Samsonovi, jehož přeci jen byla škoda, kor, když se čtenář vlastně pořádně nedověděl, kým tedy byl.
Kromě lásky by se dala kniha otitulovat ještě jedním slovem a to pomstou. Ať už ze strany Reinmara či Pomurnika. Na jednu stranu můžeme litovat "Lancelota", na druhou si můžeme říkat, zůstalo to v rodině...ačkoli, více by se mi líbil souboj mezi těma dvěma, ale to bychom se už skoro drželi starého známého dobro vs. zlo (i když zrovna Reinmar že by měl zastupovat dobro po tom všem? Ptám se proč ne? Vždyť kdož jsi bez viny, hoď kamenem)
Nicméně, opět musím vyzdvihnout fakt, že se mi velmi líbí, jak Sapkowski nijak nepřikrášluje husity, církev, Poláky....Servítky si nebere vlastně vůbec nikde a u nikoho. Prostě píše tak, jak se to nejspíše odehrávalo, bez příkras, se všemi těmi spíše tabuizovanými (ne)výhodami lidského bytí. A za to má u mě velké plus.

Každopádně tak či tak mi přišlo, že autorovi stejně jako vypravěči nad hrobem, malinko dochází dech a jak se kniha chýlí ke konci, děj se zrychluje, ale zároveň zpomaluje ve smyslu, že se čím dál více autor omezuje na popisy dějinných událostí a dává větší prostor lásce a jejím strastem. Ale chápu, jak jinak knihu ukončit :)
Takže závěrem: Et lux perpetua luceat eis!

7 10.09.2013

Jazyk knihy je velmi lidový se spoustou nespisovných a nářečních vyjádření, což ho velmi přizpůsobuje povaze hlavních postav a prostředí, kde se děj této novely odehrává.
Jedná se o velmi působivé a smutné dílko, které můžu všem vřele doporučit.

7 19.06.2013

Když jsem vyhrabala tuhle knihu v naší knihovně,docela mě šokoval nejen její katastrofální stav,ale i to,že má 70! stran. S učitelkou jsme se shodli na tom,že je to dost málo. Ale i to se stává. Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli tomu,že film mě zaujal už v 10,kdy jsem ale nechápala podstatu. Brala jsem to jen jako docela zábavnou i smutnou pohádku o zvířátkách. Což tak docela není pravda. Orwell si vzal na paškál stav společnosti ve 40. letech 20.století a dokonce i předpověděl politický stav v budoucnu.
Knihu se mi velmi líbila,krásně zpracovaná,má spád a navíc poučná.

7 19.06.2013

Když jsem tuto knihu o půl 1 ráno dočítala, měla jsem, pocit, že v té neuvěřitelné tmě mě neustále někdo sleduje. Ať už Ideopolicie nebo plakát s Velkým bratrem.
Brr. Musím uznat, že se Orwellovi podařilo navodit tak děsivou a realistickou atmosféru, až to kolikrát lekalo i mě. Žel Bohu, nejhorší je, že takhle to stále může ještě dopadnout.

7 19.06.2013

Na tuhle knihu jsem narazila čistě náhodou a je to již delší doba,co jsem ji četla..přesto si ji dobře pamatuji..Zaujala mě svým popisem míst, svou jednoduchostí a přesto složitostí..Je tam jiný náhled na nacismus, z pohledu člověka, který "jen plnil rozkazy" a víceméně se ho to netýkalo. Ale rozzářené oči při plynových komorách mu upřít nešly. Skutečně jsem si podle vyprávění dokázala udělat obrázek...
Velmi doporučuji, je to čtivé, i když zase o tom "ošklivém tématu..."

7 19.06.2013

Jedním slovem: SKVOST

7 19.06.2013

Kniha,kterou jsem četla poměrně nedávno. Nečetla jsem ji z důvodu,že byla tak tenká, ale že se tolik o ní mluví a je považovaná za skvost literárních děl. To mě hlavně na ni táhlo. Kniha je ukázkou toho, že příroda je všemocná a my nad ní nemáme šanci zvítězit.

7 18.06.2013

Pche. Jelikož se mi do ruky dostaly nejdříve Nezbytné věci, kterých jsem byla nadšená a různé odkazy na předchozí knihy mi nedaly spát, rozhodla jsem se, stejně jako u Hannibala, že to vezmu od konce.
Takže největší šok pro mne byl, že příčina smrti dvou lidí NEBYLA vysvětlena! Pominu-li své rozčarování a pocity zlosti těsně po dočtení knihy a s odstupem se podívám zpět, asi jako čtenář, který to čte "v normálním sledu", musím uznat, že jsem se vlastně i bavila.
Bavila, jakože opravdu bavila, žádný děs a hrůza se nekonaly. Vlastně jsem pořád měla neodbytný pocit, že King píše o sobě a Bachmanovi, což, kdyby byla pravda, tak mu fakt nezávidím. Přece jen, když najednou vidíte svou Temnou půli v celé kráse..to musí vidět i ty neotrlejší osoby!

A tak, jako jsem po TO přestala dívat na klauny jako na milé a zábavné bytosti, tak po Temné půli jsem se naopak zamilovala do psychopompů v podobě....ále, to vám přece nevykecám, ne? :-)

6 12.09.2018

Och, vy temné ruské zapadákovy! Vy kouzelně syrové zákoutí, kde mladý lékař s čerstvým diplomem je nucen najít střípky svých znalostí! Ošlehán praktickou stránkou věci, kdy teorie je pravdě děsivější, je postaven rozhodnutím, až bolavé odpovědnosti, zdá se, že mladý lékař je nadějný případ a diplom skutečně dostal právem. Navíc nezkažen, protkán naivitou a touhou v lepší zítřky, bojuje i s neznalostí a tmářstvím proti zákeřné nemoci!
*
Takové to bylo a snad již nebude. Važme si dnešních dnů, byť jinde to takové vlastně ještě je...
*
Miluji morfium! Tedy...povídku, jasné?! :)

6 26.07.2016

Sedím v pokoji, kolem mne ticho až na dýchavičné funění starouška počítače a můj dech. Do očí mi svítí zářivé slunce, ale venku je už chladno. Jeden z posledních krásných dní barevného podzimu. A v tu chvíli jsem dočetla Zlodějku knih. Po zádech mi ledovými prsty šplhá Mráz, aby pak na mne svýma stříbrnýma očima mrkl. Koketa....
*
Ano přiznávám, kniha mne dostala. Během četby mne strejda Mrazík navštívil několikrát a nebylo to jen z důvodu neobutých ponožek. Možná to bylo tím, že příběh je o dívce. Velmi mladé dívce, po jistou dobu vlastně ještě o holčičce. Nebo je to tím, že popisované události jsou smutné. Hodně smutné. A lidé mají tendence rozněžňovat se nad tklivými osudy a obětavostí druhých. Či je to snad tím, že vypravěčkou je ona velká a mocná Dáma, která však, jak se ukáže, má dokonce i srdce?

Těžko říct, co dokázalo zahrát na jemnou strunu (nejen mé) citlivé lidské duše. Nejspíše ale všechno dohromady. Celý ten mix skládající se z holčičky, kterou potkal smutný osud už na začátku, doby válečné, která odhaluje v lidech to nejhorší i nejlepší, nešťastné mladé lásky, příběhů bez šťastných konců a špetky naděje.
A k tomu všemu je to poeticky napsáno.
Byť mne konec malinko zklamal (tím myslím závěrečný popis Lieslinýho zbytku života a jejich rozhovor), samotné vyvrcholení knihy ( trochu předvídatelné) se mi líbilo.

Takže závěrem: Bravo pane Zusak, tohle se Vám povedlo.

6 03.11.2015

Jedním slovem: Dokonalost :)

HO, HO. HO. ;)

6 21.09.2015

Teprve až po přečtení druhého dílu mi vše "seplo". Zbytečně jsme si stěžovali na to, že Krev elfů je vlastně z velké části jen o Ciri, vždyť ona samotné je vlastně přeci tou....STOP. Konec spoilování.

Krev elfů je jakýmsi "úvodem, něčím, co si člověk musí přečíst, aby pochopil, něco, co se ale vždy táhne" (psáno s nadsázkou, zvláště v tomto případě:)) v porovnání s druhým dílem ságy. Bylo naivní myslet si, že hranici nápaditosti a svižnosti nelze posunout. Sapkowski tak rozehrál hru. Velmi vysokou. Takovou, kdy se nehledí na ztráty a na konci zvítězí jen jeden. A ačkoli vím, kdo vyhraje, velmi mne baví býti překvapována.

"Co víme o lásce? Láska je jako hruška. Hruška je sladká a má určitý tvar. Zkuste přesně definovat tvar hrušky." Marigold měl pravdu. Pouto, jež nelze zpřetrhat, láska, která nikdy nevyhasne....Zásluhou té male "zmije" (:)) se Geralt znovu potkává z Yen (tehdy mne napadalo, zda Sapkowski zná tak dobře ženy:)). A smrt kráčí ve stopách jak Ciri, tak Geralta. Takže zcela logicky a ne trochu nečekaně, vypukne po banketu čarodějů (mimochodem, iluze týkající se jídla jsou vážně pohoršující ;)), kam Yen Geralta jako svůj doprovod a svého přítele vezme, boj. Pak už to jde ráz naráz.
Ale my pokračujeme na cestě s Ciri, která se teleportuje z Tor Lara na poušť Korath. Tady si, podle mně, malinko Sapkowski ulítl (dobře, nefandím jednorožcům, můj problém vím:)), ale vše vyvážil svou "vypsaností". Napsat min. jednu kapitolu z pohledu dítěte tak, aby vás vtáhla do děje, fandili jste někomu, koho vlastně nemusíte a fascinovaně sledovali ohnivou Falku, to se jen tak nevidí.

A konec? Ciri mezi Potkanama. Ještě těžší náraz do reality, která se pak ukáže býti vlastně relativně příjemnou. Nicméně, i tak to bolí a studená voda otisky prstů už nikdy nesmyje. Ale samota je děsivější. Nic nezbylo. Jen nenávist a pomsta. Čas opovržení.

"Od krve máš ruce, Falko, od krve máš šat."

6 05.04.2014

Jelikož jsem od této kinhy nevěděla co čekat, byla jsem velmi mile překvapena. Hodně jsem se u ní nasmála či šokovaně koukala do textu, jestli si ze mě autor dělá srandu. Satan je tady krásně polidštěn, dokonce trpí revmatismem, což se stává zřídka. Díky faustovským motivům, groteskním situacím, čtivosti a zajímavým pojetím, se mi kniha velmi líbila. Problémem snad mohou být jen tři časové roviny, množství postav, z nichž každé má tři různá oslovení, takže orientace je těžší. Jinak ale vše OK. Vážně, myslím, si, že by mohla býti více uznávaná.

6 19.06.2013