krevetinka komentáře u knih
Čekala jsem od knihy něco úplně jiného. Doba, ve které se příběh odehrál, byla vykreslena bravurně... ale chyběl mi tam větší důraz na příběh, myšlenku, pocity a pohnutky postav... přišlo mi to takové nudné, prázdné, nicneříkající
Neskutečně těžce se mi tato kniha hodnotí. Můj verdikt ale je, že tato kniha je dost přeceňovaná.
Zaprvé, je to naprosto očividná obdoba Harryho Pottera, jen s pár přidanými nebo pozměněnými motivy.
Zadruhé, poznámky pod čarou jsem asi od strany 200 už naprosto ignorovala. Některé byly rádoby vtipné (chápejte trapné) a druhé naprosto zbytečné a ukecané a s příběhem to mělo pramálo společného. Jo, někdy doplňovaly universum, ale i tak byly poznámky pod čarou totálně rušivý element.
Za třetí, začátek knihy byl fakt horor. Trvalo mi snad opravdu těch 200 stran, než jsem se začala orientovat. Bylo těžké ze začíst a zvyknout si na autorův styl vyprávění, který byl suma sumárum hrozně nesjednocený, protože v některých kapitolách byl návrat do minulosti, pak na dlouhou dobu nic a poté se ke vzpomínkách opět vrátil. Zkrátka, totální chaos.
No a za čtvrté - co ta korekce? Nechce se mi ani věřit, že někdo dostal zaplaceno za něco takového. Nejen, že některé věty ani nedávaly smysl, nejen, že někde chyběly uvozovky a někde naopak přebývaly, ale to, že se často opakoval i špatný tvar zájmena, to už je z mého pohledu opravdu masakr.
Jo a taky mě dost pobavil ten nevyrovnaný kontrast celé knihy. Autor si očividně staví na tom, že je tato kniha pro dospělé a podpořil to hlavně naprosto necenzurovanými popisy vražd a sexu, zatímco postavy, jejich komunikace, přemýšlení a motivy, ale i příběh samotný je hoden tak čtenářům pod 16 let, což jsem překročila už před dávnou dobou, a proto mě mrzí, že jsem se nechala zmanipulovat všemi těmi ovacemi ze stran médií a čtenářů. Druhý díl si ráda nechám ujít.
Za mě velmi povedené dílo. Řadím se do toho tábora lidí, kterým se to líbilo. Absence Arťoma mi nevadila. Nové postavy a návrat Huntera mě naopak oslovil a mileráda jsem tuto změnu přivítala. Hunter byl má oblíbená postava, proto škoda, že jsme se o něm nedozvěděli něco víc. I Homér a Saša byli fajn. I přesto, že jsem z knihy nadšená, pět hvězd dát nemohu, a to z následujících důvodů:
- Leonid mě štval. Vším.
- Posledních sto stran bylo děsně zdlouhavých.
- Bonusovou kapitolu jsem nečetla, protože mi přišla zbytečná.
A to je vlastně vše. Jedná se opravdu o drobnosti, ve výsledku byla kniha opravdu skvělá. Úvahy o lidskosti a životě v metru mě bavily.
Přečteno za jedno odpoledne, od knihy se nedalo odtrhnout. Jedná se o opravdu podmanivý příběh se svižným vypravováním a skvělou zápletkou. Vraha jsem uhádla, ale byla jsem překvapena.
Jsem na tohle asi stará. Postavy totálně pubertální, ve všech těch muzikálových hláškách jsem se ztrácela, děj téměř nulový, všechno oplývalo naprostou naivitou, vůbec mě to neoslovilo. Asi by se mi to líbilo mnohem víc, kdyby mi bylo tak o deset let méně.
Zde se s panem Coelhem loučím. Bylo mi ctí, ale stačilo. Jediné, co kdy z jeho pera vzešlo dobrého, byl Alchymista, kde to taky končí. Ďábel a slečna Chantal byl příběh, který neměl hlavu ani patu. Myšlenka dobra a zla mě nalákala, čekala jsem, že si z knihy odnesu podobné pocity jako z Alchymisty, ale nic takového se nekonalo. Vesměs jsem se nedozvěděla nic.
Velké finále. Čekala jsem emocionální explozi, pláč a napětí v tom maximálním možném množství, ale dostalo se mi je od každého něco. První polovinu knihy se nic, ale ABSOLUTNĚ NIC neděje, kromě toho, že se stanuje a Ron a Hermiona se hádají. Ve druhé polovině se třikrát dozvíme jednu a tu samou informaci, aka Brumbál a Grindelwald a jejich temné mladistvé plány, asi aby čtenáři měli pocit, že mají o Brumbálovi pochybovat, nebo netuším. Bitva o Bradavice trvá skoro tak dlouho jako 2. světová a je to únavné a vyčerpávající. Závěř, při kterém Harry porazí Voldemorta opět náhodou, jak tomu bylo v předchozích dílech vlastně pokaždé, už byl pro mě jen úsměvný. Bezová hůlka jako největší plot line měl jisté nedostatky, a to sice, že na to, že se jedná o úžasně silnou hůlku, ale na to, abyste ji dostali, musíte jejího vlastníka odzbrojit. A jak že ji vlastně získal Grindelwald? Ukradl ji. Jak je to možné?
Závěrečný epilog aka po 19 letech by klidně mohl být neexistující, protože jediné, co se dozvíme je, že se chudák Harryho dítě jmenuje Albus Severus (ten bude ještě tátu hodně nenávidět, až na něj přijde stejná puberta jako Harryho v 5. díle), což mi přijde neskutečně patetické a zbytečné a jako vrchol toho všeho je Harryho prohlášení, že Snape byl ten nejstatečnější muž, jakého kdy poznal. To mi přijde jako totální výsměch Siriuse, jeho otce, nebo prostě dalších jiných statečných mužů, které měl kolem sebe.
Takže suma sumárum, sedmička je pro mě bohužel tím nejslabším článkem z celé série. I tak jsem ale s Harrym zažila krásné dobrodružství, na které budu vzpomínat v dobrém.
Trochu pomalejší rozjezd, ale zhruba od první třetiny mě příběh úplně pohltil a uchvátil. Líbilo se mi, že místo akcí a útoků na homo novus se kniha spíše zaměřovala na spoustu morálních, etických a filozoficlých otázek. Bylo to moc milé překvapení, těším se na další díly!
Ještě musím dodat, ač nerada, že mi dojem z příběhu dost kazily všechny překlepy, chybějící uvozovky, slova ve špatném pádu a podobně. To mi přijde jako naprosté selhání korekce...
Nápad skvělý, neotřelý. Podání to značně kazilo. Nejen, že jsem měla pocit, že žádné z postav necítí téměř žádné emoce, zatímco si neustále pokládají nějaké morální otázky, ale i ta rádoby romantická dějová linka to pěkně kazila, nehodila se mi tam zrovna tak, jak byla napsaná. Buď tam neměla být vůbec, nebo naopak víc, ale takhle mi to tam prostě vadilo. Ten boom okolo knihy fakt nechápu, za mě obyčejný průměr.
Mistrovské dílo. Jediné, co mi tam nesedělo, byla dětská sexuální scéna v kanále a trochu zbytečně protáhlý konec.
Hodnotím třemi hvězdičkami i přesto, že se mi kniha líbila hodně. Ale pořád jsou tu věci, které je třeba zmínit. Abych nezačala negativně - na prvotinu je to fakt super thriller. Obě dějové linie se táhnou souvisle, alespoň mě tedy udržovaly v napětí. Příběh výborně vymyšlený. Konec mě dostal.
Co je ale potřeba vytknout je fakt, že jsem čekala asi něco trochu jiného, minimálně teda větší roli křídových panáčků. Nebo alespoň rozuzlení jejich pointy. Ta mi nějak unikla.
A podobnost s Kingem a jeho IT mi taky nepřišla zcela náhodná, ale v mnoha ohledech téměř
identická - parta přátel, z toho jedna zrzka z divným tátou, město s podivnými lidskými vztahy, dvě dějové linie...
Řehoř byl neškodný, ale nebylo mu pomoci, a tak se všichni těšili, až se ho zbaví. Jo, bylo mi ho hrozně líto, ale takhle to v životě chodí často.
,,Čistě pro úplnost, dnešní počasí: postupující zmatek s výhledem na tělesné a citové zhroucení.”
Jo, Palahniuk je fakt divnej týpek. Naprosto absurdní, bizární a cynický. To na něm miluju. I přesto musím o této knížce asi ještě chvíli přemýšlet. Byla fakt dokonale divná.
No musím říct, že se nejedná o žádné zábavné čtení. Často se mi stalo, že jsem se některými pasážemi musela ztěžka prokousávat, ale pak zase přišla část, která se mi četla jedním dechem. Rozhodně se ale jedná o knihu, při které vás bude mrazit v zádech a která stojí za přečtení.
,,Někdy mluví jakýmsi něžným nářečím o smrti, která vede k pokání, o nešťastnících, kteří dozajista existují, o úmorných pracích, o odchodech, které rozdírají srdce. V brlozích, kde jsme se opíjeli, plakal při pohledu na ty, kteří nás obklopovali, dobytek bídy. Zdvihal opilce na černých ulicích. Měl slitování jako matka, když peskuje malé děti. Odcházel roztomile jako holčička při náboženství. [...] Možná, že zná tajemství, jak změnit život?”
Čím déle čtu Rimbauda, tím víc se sama sebe ptám: ,,Kdo vlastně byl Arthur Rimbaud? Co to bylo za člověka?” a jediná odpověď, která se mi drží v mysli, je prostě jen “Génius”. Zvláštní na tom všem je, že obyčejný smrtelník nemůže rozumět zdaleka všemu, co pocházelo z Rimbaudova pera. I přesto má Rimbaud v mém srdci čestné místo. Způsob, jakým ke mně promlouvá je kouzelný, nenahraditelný.
Docela náročné čtení, které mě ale bohužel moc nebavilo, i přesto, že bylo bezesporu kvalitně napsané.
Zůstává mi záhadné, jak pan Cunningham, jakožto homosexuální muž, umí tak dokonale proniknout do ženského nitra. Jedná se opravdu o zvláštní příběh a nemohu se dočkat, až jeho prožitek podpořím filmovou adaptací.