Stříbrná cesta

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Když na autobusové zastávce ve vesničce na severu Švédska zmizí beze stopy dospívající Lina, přijde její otec Lelle Gustafsson nejen o milovanou dceru. Rozpadne se mu manželství a jeho bývalá žena si najde nového partnera. Projde si alkoholovým obdobím a společníky se mu stanou desítky cigaret a Linin přízrak, který jej neustále žene na cestu, aby ztracené dítě hledal. Vždyť okolní lesy jsou plné pustých stavení a samotářských podivínů. Jedním z nich je i Torbjörn, na pornografii závislý starý mládenec, jenž si právě domů přivedl milenku a její sedmnáctiletou dceru… Stříbrná cesta je nejen napínavým příběhem napsaným v nejlepší tradici skandinávského noiru. Je to také thriller o hranicích dobra a zla, normality a vyšinutí, thriller, který je stejně úzkostný a melancholický jako cáry mlhy na opuštěné silnici....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412515/big_stribrna-cesta-B3p-412515.jpg 3.9559
Žánr:
Literatura světová, Thrillery

Vydáno: , Kalibr
Originální název:

Silvervägen, 2018


více info...
Nahrávám...

Komentáře (204)

Kniha Stříbrná cesta

mi-380
29. listopadu

Po dvou norských zapadákovech (Království a Zmizela v mlze) se přemísťuji studenou Skandinávií do třetího, tentokrát ale ve Švédsku. Není to tu o nic lepší. Rozpadlé domy, zoufalí bezdomovci, fetující tlupy mládeže, kuřáci a alkoholici. Rozjíždí se dvě linie příběhu, jedna temná a smutná, druhá tak trochu nedozrále dětinská (tragikomický vztah matka/dcera mi neustále připomínal působivé drama Služka z Netflixu), třetí linie se přidává v polovině knihy, ve stejném bodu se dá vytušit i pachatel. Čtivé, pochmurné, napínavé, smutné, skandinávské.
Audiokniha, náležitě vážná četba Jitky Ježkové a Jana Vondráčka.
80 % (zatím 556 hodnotících s modrým průměrem 77 %).

Jana.Kuc
06. listopadu

Konečně kniha, kde hlavní postavy nevystupují vyšetřovatelé. Je to pohledem nešťastného otce, který jako jediný pořád doufá, že se jeho dcera najde. Ani si nechci představit, co prožívá. Kniha nepřináší takový ten WOW efekt, ale není to špatné. Za mě dobré odpočinkové čtení.


Anna 13
29. října

Jasně, že má čtenář vysoká očekávání, když se kniha stala tak úspěšnou, oceňovanou, prodávanou... Potom je opravdu těžké ta očekávání naplnit nebo dokonce přesáhnout.

Od Stiny Jackson jsem zhruba před rokem četla Pustinu, na jejíž děj jsem již zapomněla. Na prostředí a překrásnou atmosféru ovšem nikoliv.
A myslím, že až se mně zeptáte za rok na Stříbrnou cestu, řeknu nejspíše to samé. Pochybuji, že si budu pamatovat děj a jeho vyústění, ale tu atmosféru, přírodu a bílé noci z hlavy nevyženu.
Po této stránce byla kniha opravdu krásná - poskytla čtenáři domov, útočiště. I do postav se dalo bez problémů vžít a čtenáře sytil jejich žal, utrpení, šílenství, kterým oplývaly.
Dokonce jsem byla nadšená, že to, co jsem si už před polovinou knihy začala myslet, se potvrdilo jako pravda. Tím se stal příběh důvěryhodným, i když nijak šokujícím. Nicméně já upřednostňuji to první.
Přesto - příběh se někdy nezdravě táhl. Ubíral na dynamice. Stával se těžko stravitelným.
Šílenství, které ke konci vypuklo bylo neukočírované. Jako by té hrůzy nebylo samo o sobě dost.
A pak... První polovina knihy, která se odehrává pod neotřelým půlnočním sluncem, je jaksi magičtější než její druhá část. Jsme o půl roku dál a léto ztrácíme někde v dálce... Postavy nacházíme v pro nás neznámém rozpoložení. Chtěla jsem se vrátit zpět....
Konec rychlý. Náhlý. Chybělo mi setkání Meji a Carla-Johana. Chyběl mi průnik do bratrské trojky a to, co vlastně věděli, nevěděli, co cítili.
Bylo toho ještě tolik k probádání...
Co mě ale mrzelo nejvíce, byl přenádherný hrdina, který se objevil poměrně brzy, a pak již nedostal vůbec žádný prostor. Jen jednu jedinou zmínku... Ztracený osamocený Patte.

Vlastně nevím, jak příběh chválit, ani jak ho kritizovat. Někdy jsem si ho užívala, doslova hltala, a někdy se modlila, aby se to už proboha někam hnulo, aby už byl všemu konec. O své teorii jsem v podstatě nepochybovala - přišla mi dost průhledná.

Sama jsem zvědavá, co ve mně z příběhu zbyde... Jak moc časem zapomenu na celý Norrland a jeho obyvatele. Třeba mě překvapí, že se nakonec v paměti uchytí... A třeba vystřízlivím rychle.

Ani nevím, zda knihu doporučit... Takovou rozporuplnost jsem již dlouho necítila. Určitě ale existují lepší thrillery. O tom nemůže být pochyb.

ZuzanaZ83
24. října

Kniha vypráví o životě dvou lidí. Učitele Lelleho, který před třemi roky přišel o dceru, která se beze stopy ztratila. Lelle od té doby jezdí po okolí a hledá ji.
Druhou postavou je Meja, sedmnáctiletá dívka, která se s psychicky nemocnou matkou alkoholičkou odstěhuje k cizímu muži. Meja se seznámí s místním chlapcem a stane se součástí jeho rodiny.
Příběh, myšlenka a konec jsou zajímavé, ale zpracování strašlivě rozvláčné. Upřímně, do strany 150 jsem četla, pak už jen přeskakovala.
Námět super, zpracování za mě ne.

Restang
22. října

Modré čísla hodnocení? Za mne naprosto výborné, v poslední době to nejlepší co jsem četla z trillerů. Není potřeba vždy potoků krve a násilí a že k závěru knihy jsem si domyslela kdo asi, mi vůbec nevadí. Víc k tomu netřeba slov. Za 5*

iveta3689
12. října

Děj minimální, ale kniha není nudná. Napsaná je napínavě, zajímavě, čte se sama. Rozuzlení není nijak překvapivé, ale nevadí to. Slešné 3,5*.

Kekik
03. října

Prvních 100 stran postavy v příběhu jen kouřily cigarety, jezdily v autě, a některé musely poslouchat hlasité vzdechy z projevů rozkoše. Tak to tedy na mě působilo. Byla jsem trochu otrávená. Ale pak se v příběhu objevilo jméno Hanna. A přišel zlom. Náhle jsem příběhu věnovala více pozornosti a docela mě i bavil. A to vydrželo až do konce.
Kniha má necelých 250 stran, veliká písmena a vynechaná místa mezi odstavci, když se mění vyprávění postav. Přesto ale těch prvních 100 stran bylo zbytečně dlouhých. Nezáživné a nudné.
O koupi další autorčiny knihy s názvem Pustina zatím rozmýšlím. Když ji někde zahlédnu v akci (jako v případě Stříbrné cesty), je vysoká šance, že si ji pořídím.

markej
11. září

Lelle už tři roky hledá svou dospívající dceru, která jednoho dne zmizela z autobusové zastávky. Sedmnáctiletá Meja se přistěhuje se svou psychicky labilní matkou na sever Švédska a snaží se konečně nalézt pevné místo v životě a nějakou kotvu. Cesty muže a dívky se nakonec samozřejmě protnou. Postupně myslím začnete tušit, kde je zakopán pes, takže žádné šokující odhalení se nekoná, nicméně knížka se mi líbila, byla jsem spokojená s vystavěním příběhu, vykreslením jak postav, tak prostředí drsného švédského severu a určitě si plánuju přečíst i autorčinu další knihu Pustina...

1 ...