konspi0856 komentáře u knih

Jsou to poznámky ke knížce, která by byla asi hodně dobrá, kdyby se na ní začalo opravdu pracovat a domýšlet jednotlivé prvky a příběhové linie. Takhle je to pár výborně napsaných scén, které se vlastně opakují, postavy přicházejí a odcházejí bez nějakého plánu apod. Najde už se konečně u nás osoba redaktora, která dokáže tyhle zajímavý pokusy nějak usměrnit a dotáhnout?

Mám Soukupovou rád, hlavně pro ten styl. Témata mě většinou míjejí, tady do velké míry taky. Kdyby to bylo o polovinu kratší, asi bychom o nic nepřišli. Co zamrzí jsou chyby v textu, několikrát to uteklo ze stylistiky, například jeden odstavec psaný er-formou v textu v du-formě. Nebo zapomenutý minulý čas v jinak psaném přítomném. Nebo "gringe" místo "cringe". To jde na hrb redakci, u Hostu bych to nečekal.

Zajímavý nápad a zajímaví lidé. Palán už asi ví, jak se ptát a jak to všechno předat. Osobně si z téhle knížky beru zjištění, že i knihy, na které se dívám svrchu, tedy Coelho nebo ezo příručky o životě, můžou mít pro někoho velkou cenu, která se nedá vyvážit žádnou literárně a umělecky obohacující prózou. Budu teď doufám v hodnocení knížek pokornější...

K četbě mě nalákalo téma. Zajímavé pozadí knižního průmyslu v USA. Po polovině se to nějak rozpadá, po dvou dnech marně vzpomínám, jak to vlastně skončilo.

Chtěl jsem si přečíst, ale bohužel autorčin styl psaní se prostě nedá. Je to mistryně zbytečných popisů. Když někdo jede do práce, musíme si přečíst nasedání do auta, braní za kliku, příchod k budově zaměstnání, jízdu výtahem apod. na celou stránku.
Doslova každý odstavec se ježí přídavnými jmény a příslovci, vše navíc v brutálních pleonasmech, viz třeba zcela namátkou vybrané příklady:
"... v Lauře by se krve nedořezal, všechny svaly v těle jí ztuhly, srdce přestalo tlouct, polilo ji horko a únavu v její tváři vystřídala rozpačitost s nekoordinovanými úhybnými manévry očních panenek, jež se jí automaticky a naprosto svévolně roztěkaly do stran."
"Najednou Laura dostala nápad - ta myšlenka přišla znenadání, úplně zničehonic. Při pohledu na jeho nervózní a provinilý výraz ji zasáhla jako blesk z čistého nebe, prudce, s až neuvěřitelnou razancí, a ona nechápala, že jí to nedocvaklo dřív."

Je to docela dobré, čtení ubíhá, ale žádný wow efekt se nekoná. Jak píše Ospalý_Táta, dalo se z toho vytřískat víc, ta zápletka a finále jsou opravdu nepřekvapivé a čtenář detektivek tohle četl stokrát. Nápad na zasazení do Sudet každopádně zajímavý. Připomnělo mi to Promlčení od Březiny, to je detektivka ze stejné oblasti a doby a má to vlastně svým způsobem podobné téma.
Dávám 4 hvězdy protože je mi autor sympatický, ale jsou to spíš 3 a 1/2 :-)

Dobré, napsané sympaticky střídmým stylem, i když někdy až moc střídmým a rozvinutí pátrací zápletky by tomu určitě prospělo. I postavy mohly být víc rozepsané, jak mi to u některých knih vadí, taková ta rozvláčnost a rozpovídanost, u tohoto příběhu bych to klidně snesl.

Četl jsem to před lety jako novinku, to se mi to dost líbilo. Teď jsem četl znovu, pořád je to dobré, ale strašně mě tam rušily ty faktické chyby v popisu prostředí dané doby. Je jich tam tolik, že autora skoro podezírám, že je tam nasekal schválně. Chytají se tam kapři, loví bažanti, roste tam akát... Hrozně to shazuje autentičnost příběhu (ano, uvědomuji si že autentičnost a mýtus nejdou dohromady, ale nemůžu si pomoct).

Autorka měla ukočírovat ego i slovník zpovídaného. A krátit a přepisovat do češtiny. Pak by to bylo mnohem lepší čtení. Bohužel to nezvládla. Je to takový oslavný text ve smyslu poslyšte a to mi řekněte, jak to děláte, že jste tak skvělý...

Když vám na besedě sám autor řekne, že ty nudné pasáže můžete klidně přeskočit, že to ničemu nevadí, tak si řeknete, proč je tam tedy nechával. Aby se navýšil objem a tím i cenovka?
Rudiš psát umí, má to rytmus, ale trochu tomu chybí "maso".

Chtěl jsem si přečíst o psaní, většina krátkého textu je o penězích, dovolených u moře a připrcávání. Jo a o tom kdo na něj byl zlý. Plytký život a rozhled někoho, kdo se staví do pozice intouše a o ostatních píše jak jsou jednoduší a nevzdělaní. Mám z toho všeho takový nepříjemný pocit, skoro k němu po přečtení cítím odpor a zároveň je mi ho líto.

Vondruška je takový Ortel literatury. Je to škvár, který se tváří jako odhalování nějaký jakože "pravdy" o tom, jak nás "oni" berou na hůl

Z Klevisové knih se mi tahle líbila asi nejmíň. Přišla mi nedotažená. Přitom mám tuto autorku co se týče detektivek moc rád, spolu s Jiřím Březinou jsou taková moje oblíbená dvojka autorů z jednoho nakladatelství. Většinou mám na Klevisové knihách rád ty ponory do mysli postav, tady mi to njak nesedlo.
Mimochodem, téma vysídlování a přesídlování pohraničí je v detektivkách teď docela v módě. V roce 2016 napsal Březina Promlčení, v r. 2020 vyšel Drak spí od Klevisové a v r. 2021 vyšel Prokletý kraj. A pak ještě Prameny Vltavy od Klabouchové.

Marketingová nálepka "sibiřské detektivky" tomu dělá trochu medvědí službu. Čtenáře detektivek totiž může děj zklamat. Přitom je to bezútěšné čtení o mizení přírodního národa, o temnotě, která tam číhá. Nemohl jsem se odtrhnout.

V nakladatelství Host většinou vycházejí kvalitní věci, takže jsem byl zvědavý na tuhle novinku. Klabouchová píše skvěle, suverénně (trochu mě tam rušila ta patetická přirovnání, ale to je spíš otázka osobního vkusu). Každopádně k Michaele Klevisové nebo Jiřímu Březinovi přibyla další autorka, která umí psát, což není u českých detektivek úplně běžné.
Oproti výše uvedeným autorům mi ale přijde překombinovaný samotný obsah. Jako by se Klabouchová snažila do knihy dát všechny ingredience severské krimi, ale nevěděla, kdy přestat: ponurá atmosféra a prostředí (Šumava jako by ležela v nějaké zapomenuté oblasti Sibiře), lidé zlí a hloupí, temné historické údálosti a bohužel nerealistické rozuzlení zápletky a neuvěřitelná motivace postav k činům.
Jako svým způsobem detektivní debut (jinak Klabouchová několik knih napsala) je to ale dobré a četby rozhodně nelituji, naopak se těším na další.

Melancholie, lehce poetická i vtipná knížka (knížečka) o dospívání citlivýho kluka. Pokud jste dospívali v devadesátkách a byli jste spíš takoví ti nesmělí puberťáci, co se stydili oslovit holku/kluka, tak si to přečtěte.

Dost vtipná knížka, řekl bych že proti opěvovaným humoristům má Jan Flaška navrch tím, že umí v jednom fejetonu udělat vtípky vysoce inteligentní i naprosto buranské, čímž pokrývá celé spektrum humoru. Velká paráda.

Ezoterické mletí pátého přes deváté. Jsou použita snad všechna klíčová slova, včetně oblíbeného "kvantového" čehokoli. Plno výmyslů a lží. Píše se tu třeba o "Keltech doby kamenné" apod. Ztráta času, peněz a hlavně stromů, které padly na výrobu tohoto svazku.

Četli jste někdy zápisky z cest V. Klause? Tohle mi to dost připomíná.

Moc často se mi to nestává, ale tady jsem od začátku u jedné postavy tipoval, že to bude vrah. A zároveň jsem si říkal, že to tak určitě nebude, protože by to bylo fakt špatný. No, trefil jsem se. To bylo velké zklamání, jinak knížka je to vcelku dobrá, čte se lehce, atmosféra tam je také, rozhodně je tahle detektivka lepší než ty předchozí.
Pokud tedy máte rádi Sýkoru, tak si ji nenechte ujít.