Děti tetrisu

07.10.2022

Sídliště, škola, dospívání, puberta, České Budějovice...pohled na svět mladého člověka, který má dobré srdce, starostlivou mamku, problémového bratra a zvláštní vrstevníky. Návrat do nevinných let, kdy bylo vše tak intenzivní a nové...

05.08.2019

Českobudějovický spisovatel a spolupořadatel Literárního šlehu Miroslav Boček vydal svou druhou prózu. Po žánrově smíšeném románu Příliv (2016) zařadilo nakladatelství Pikador Books do své kapesní edice jeho novelku Děti tetrisu.
Děj poetického příběhu se odehrává v 90. letech na budějickém sídlišti, přičemž hlavní postavou je osmák David, který se snaží přežít nevyhnutelné strasti i nečekané radosti dospívání. Citlivý a na svůj věk kultivovaný protagonista chodí rád na ryby, seznamuje se s alkoholem, partou, poslouchá Björk, trénuje běh a (samozřejmě) probouzí se v něm erotická touha. Davidův starší brácha docela chlastá, táta se odstěhoval do Německa, starostlivá máma je často zaneprázdněna prací. Vlastně poměrně „normální“ situace.
Bočkovi jako vypravěči prospělo přenesení příběhu do jemu známých souřadnic (čas a místo, mentalita hlavní postavy). Autobiografičnost textu je opravdu nesporná, nicméně stanovení její míry není tak podstatné. Mnohem důležitější okolností je spíše to, že zvolená látka je oproti dystopickému Přílivu mnohem kompatibilnější s Bočkovým lyrickým naturelem. Humorné či dramatické scény se tu vhodně doplňují s básnickým vykreslením nálady (třeba v případě mrazivého rána na chatě).
Příběh se odvíjí bez velkých dějových zvratů nebo výrazných point. Jde více o mozaiku drobných příhod než o dramaticky zaklenutý narativní oblouk, což odpovídá způsobu, jakým většinou reflektujeme své dospívání. Textu, kde není dominantní dějové soustrojí, by možná prospěla komplexnější práce s motivy. Nabízelo by se třeba rozvést motiv běhaní nebo více využít titulní digitální hru, jejíž přítomnost v názvu neodpovídá důležitosti v samotném příběhu.
Patřím k autorovým vrstevníkům a u tetrisu jsem strávil nemálo času, takže jsem neměl problém se na knížku mentálně napojit. Myslím však, že jejím čtenářem nemusí být jen nostalgik vzpomínající dojatě na 90. léta. Bočkovi se totiž podařila podstatná a mezigeneračně přenositelná věc: citlivě zachytil složité období chlapecké puberty jako dialektiku ztrát a objevů. To by snad mohlo fungovat i na děti Instagramu.