Kocovina šumavského léta
Martin Sichinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377236/bmid_kocovina-sumavskeho-leta-KMD-377236.jpg
4
56
32
Román mapující historii pohraničí, zasazený do Vimperku roku 1987, nástupu perestrojky, pražské návštěvy Michaila Gorbačova, ale i sílícího ekologického hnutí, vnitropolitického zápasu uvnitř KSČ a tragických ozvěn sovětské invaze. Velitel místní stanice VB se před festivalem Setkání mládeže Šumavy chystá na návštěvu významného politického hosta a snaží se zabránit všem provokacím. Největším rizikem se pro něj stává pátrání mladíka, jemuž sovětská armáda před téměř dvaceti lety zastřelila otce a který tuší, že nešlo o nehodu, ale o dokonale připravenou vraždu. A důkazů, že tomu tak bylo, najednou podivuhodně přibývá... Kocovina šumavského léta od Martina Sichingera, dvojnásobného držitele Ceny Johanna Steinbrenera udílené na festivalu Šumava litera, je už pátý autorův román z oblasti českého pohraničí.... celý text
Přidat komentář
Něco, co se mi dlouho nestalo. Knihu jsem chtěla jen prolistovat, abych se navnadila na budoucí příští... a už jsem se od ní nedokázala odtrhnout.
Neuvěřitelně autentické, poutavý smysluplný děj, člověk snadno odpustí těch několik nepřesností. Měla bych chuť chválit ještě dlouho, prostě líbilo moc.
Po přečtení prvního dílu jsem čekala stejně humornou knihu z divné doby našich dějin, ale humor se z druhého dílu někam vytratil. Nicméně četlo se to dobře, člověk už na některé nenormálnosti té doby pomalu zapomíná. Michala mi bylo upřímně líto.
První díl se mi líbil hodně, proto jsem se pustila do tohoto volného pokračování. A jsem trochu zklamaná. Postavy se mi pletly a děj mi přišel takový nijaký. Co se mi líbilo byl popis doby.
Dobré, napsané sympaticky střídmým stylem, i když někdy až moc střídmým a rozvinutí pátrací zápletky by tomu určitě prospělo. I postavy mohly být víc rozepsané, jak mi to u některých knih vadí, taková ta rozvláčnost a rozpovídanost, u tohoto příběhu bych to klidně snesl.
(SPOILER) Tak tohle jsem si fakt užil! Je to samozřejmě dáno i tím, že v roce 1968 už jsem byl dost velký kluk, takže si tu následující dobu, alespoň prozatím, dobře pamatuji. Místy je to velice humorné, ale závěr už je poměrně vážný. Docela jsem se například bavil u výčtu koktejlů. Některé jsou samozřejmě notoricky známé (Magické oko), některé jsem neznal. To bude asi tím, že koktejlům neholduji. Názvy jsou docela zajímavé: Vodníkovo sperma, Semafor, Lední medvěd nebo Mozek. Mňamózní kniha!
V pohraničí to bylo na konci osmdesátek asi opravdu pěkně divoké. Pár kroků od čáry. Sjezd zdivočelé mládeže. Komunisti a STB. Vasil Mohorita. Plus jedna domnělá vražda. To vše důkladně promícháme a pořádně prolijeme Šumavským bylinným. Osud si toho pro obyvatele Vimperka nachystal dost a některými mrsknul hrubě o zem. Čtení jsem si užívala, protože místa, o kterých pan Martin Sichinger píše, znám. Nikdy by mě nenapadlo, že by Šumavské bylinné mohlo být tak nebezpečné. Mám jednu lahvinku schovanou pod nočním stolkem v ložnici. Pravidelně ji vozím známým jako dárek ze Šumavy. A někteří při pohledu na něj mají hodně zvláštní plamínky v očích :-)
Naprosto autentická atmosféra pozdní normalizace a celého toho marasmu, kdy už skoro nikdo nevěřil ničemu; tu a tam přetrvávající dávné ideály, či spíš iluze brutálně rozervala sovětská okupace v srpnu 1968. Obrázek šumavského ospalého městečka ve dnech mládežnického setkání, s tím vším lživým jásavým pozlátkem a přetvářkou. Přehlídka uvěřitelných vztahů, kdy na povrch vyplouvají ty nejrůznější lidské povahy - hrabivost, závist, strach, kariérismus, ale občas taky slušnost a lidskost.
Plus za Václava Havla, Vasila Mohoritu a Davida Jana Žáka, i za anglického prince Williama, ale jiného, než kterého dnes známe, přiznám se, že jsem o něm vůbec nevěděla Malinké minus za Evu - správně Věru - Špinarovou.
Dala bych asi čtyři hvězdy, ale pro tu skvěle vystiženou atmosféru (já bohužel ty časy pamatuju) a taky pro opravdu působivé psaní, které ani trošku nešustí papírem, což u našich autorů/autorek bývá někdy problém, přidávám tu poslední hvězdičku. A možná i proto, že autor zřejmě není úplně na výsluní v tom zástupu současných českých spisovatelů/spisovatelek. Anebo jsem si ho prostě jen nevšimla, což by byla škoda.
*
„Už za chvíli se od hotelu Zlatá hvězda vydá slavnostní průvod a bude pokračovat projevem Vasila Mohority na vimperském náměstí.
Z amplionů budou prskat pochodové písně a pionýři a svazáci budou s mávátky a vlajkami před světly televizních kamer hledět k obloze, na které stříbrné stíhačky nakreslí souhvězdí, z nichž se čte budoucnost v zemi, ve které včera znamená okupaci a zítra taky.
A až rozzářený svátek SSM pohasne, promění se Vimperk zase v zapomenutou díru Šumavy, kde se bude chlastat, ničit státní majetek a nadávat na Pražáky a komunisty.“
Skvělá knížka, popisující několik dnů svazáckých oslav ve Vimperku nabitých událostmi, alkoholem, potentáty a "závadovou mládeží". Od začátku je zřejmé, že setkání svazáků je tikající bomba, takže policajti a estébáci mají pohotovost. Stačí pár náhodných setkání, do toho ozvěny dvacet let starých událostí a už se odvíjí několik dějových linií na pozadí Šumavy a Vimperka, té výspy na samé hranici komunistického bloku.
Knížka je čtivá a zábavná, zpočátku snad schematická: na jedné straně jsou ti hodní, na druhé straně "oni", komunisti a jejich přisluhovači. Možná to byl záměr, schéma se totiž postupně drolí a ukazuje se, že první pohled může klamat.
Asi bych nečekala, jak terapeuticky na mě tahle kniha zapůsobí. Ale stačilo, abych svou okolnostmi již mírně pokleslou mysl konfrontovala se dvěma poválečnými letopočty ve dvacetiletém odstupu končícími osmičkou, a připočetla k tomu dalších bezmála dvacet let ve stejném módu. A hned mě napadlo: bude líp, hůř už bylo...
Moc se mi líbila knížka Meyrovo sklo. A Kocovina se mi četla stejně dobře; taky proto, že určité věci třeba člověk nezažije na vlastní kůži, ale zažije-li dobu samotnou, jsou pro něj okolnosti většinou dokonale čitelné.
Hodnocení mi příjde podivně nízké, Martin Sichinger je skvělý vypravěč. Dobře vystavěný příběh má atmosféru i napětí, a kromě toho ani náhodou nepostrádá humor. Postavy jsou zajímavé, dobře rozlišitelné, jednají a mluví přirozeně, a jsou naprosto funkčně zakomponovány do celkem složitého děje na pozadí pověstného Setkání mládeže Šumavy ve Vimperku a nepřehlédnutelných (a zatím obtížně interpretovatelných) nastupujících společenských změn. To všechno v autenticky působivém kabátě sklonku osmdesátek.
Moc se mi to líbilo.
Nevím, proč má kniha celkem nízké hodnocení. Moc dobře napsané, líbilo se. Jako bych tam to léto byla s nima. A dostala jsem chuť na Šumavské bylinné. Kde jen by se dalo sehnat a co ono to v něm vlastně bylo? Mám ráda současné šumavské autory.
Náhodný výběr a milé překvapení, roční znalost Vimperka a popisované místní názvy pomohli osvěžit paměť na již zapomenutá místa a lépe jsem si užil děj. Vylíčená doba nepůsobila depresivně, byla víceméně v něčem jednodušší, v něčem složitější a trochu komická. Slušně čtivé, ještě se podívám na další knihy od autora.
Z mého pohledu dobře napsaná kniha, čtivá.
Zajímavý pohled na tehdejší dobu, myslím, že podařený.
Trochu do detektivky, uvěřitelný příběh.
Vimperk v pohraničí roku 1987 a celostátní setkání mládeže organizované v SSM. Takový je rámec příběhu několika místních obyvatel, do kterého vstupují Vasil Mohorita, okresní činovníci komunistické strany, Socialistického svazu mládeže, Státní bezpečnosti a místní Veřejné bezpečnosti. A také nechtěně chartisti a aktivně navíc bývalý student pátrající po důvodu tragické smrti jeho otce. Na průběh příběhu také měl velký vliv místní bylinný likér, vydávaný za víno a prodávaný v československých drogeriích. Docela to odsýpalo a nakonec knížce dávám poctivé čtyři hvězdy, byť si myslím, že prodleva před povoláním Michala na vojnu byla příliš dlouhá a nález nábojnice byl až zázračný.
Výborné čtení (a psaní). Tak má vypadat historický román z pohraničí. Na rozdíl od pohádek Mornštajnové, kterou jsem četl nedávno, a kde je to všechno jenom naoko, je z tohoto románu cítit autorův prožitek a zkušenost toho, o čem píše. Extra hvězdu dávám za zmínku o hardcorové kapele Zelení Kanibalové. :-)
Dalsi z povedenych Sichingerovych knih, pro me zatim nejlepsi. Syrove liceni bez zbytecne lyriky a poetiky jakoby odrazelo naladu te doby. Pro me rada dosud neznamych realii (sumavske bylinne, Setkani mladeze) a pripominka politicke zvule, udavacstvi, zametenych cest a prekrucovani faktu. Poucne a ctive.
Vyborně podaná atmosfera 80 let a vykreslení postaviček co žijou na malém městě v pohraničí.. A taky to že nic není černobílý. Zajímavá byla i detektivní zápletka a vůbec vykreslená politická situace..
Moje první setkání s autorem a tedy fakt báječné čtení. Doba mne blízká (s autorem jsme stejně "mladí"), děj odehrávající se ve Vimperku a okolí, vážně skvělé. Postavy různorodé věkem, chováním, povoláním - dle mého perfektní zachycení doby a atmosféry. A ještě teď ve mně vyvolává úsměv na tváři "setkání" s V. Havlem.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Duchové Šumavy |
| 2011 | Smrt krále Šumavy |
| 2008 | Cukrový klaun |
| 2018 |  Kocovina šumavského léta |
| 2010 | Jediná bytost |
Kniha Kocovina šumavského léta je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 64x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 42x |
| Chystám se číst | 44x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 3x |
Autor a jeho styl psaní mě neuvěřitelně sedí. V pozadí skvělého popisu doby před listopadem je úměrná detektivka s pátráním po tom co se před lety stalo. Velmi uvěřitelné postavy, skvěle napsané.