kasavubu komentáře u knih

Moc vydařená a přiměřeně napínavá detektivka. Jen mám radši delší a možná i trochu popisnější kapitoly. Ale to je jen můj osobní pocit, na hodnocení knihy to nic nemění.

9 29.03.2024

Vystihnout psychologii jednotlivých postav umí paní Glazarová výtečně, což bezesporu platí i v případě tohoto románu. Pro někoho možná bude kniha málo dějová a bude se do ní hůře začítat. Kdo ale vydrží a dá knize šanci, bude doslova unešen její poetikou. Už jak je uvedeno níže, toto dílo je opravdu literární skvost a dokazuje, že česká literatura je prostě nádherná. Glazarová a Havlíček jsou moji top spisovatelé.

9 19.04.2022

Ještě, že se jedná o poměrně útlou knížku. Více popisu zvěrstev a hnusu bych už asi nezvládla. Vše ještě pěkně kontrastuje s vypsáním kulturních událostí uvedených vždy na začátku kapitoly k příslušnému roku vězení hlavního hrdiny. Z představy, že zrovna někde v lágru ubíjejí člověka a zároveň se ve stejnou dobu někdo doma kouká v klidu v obýváku na Arabelu, mi je opravdu poněkud šouflo. Je neuvěřitelné, čeho všeho se dopouštěli dozorci a že jim to takhle mohlo procházet. Sice už knih na podobné téma vzniklo dost, ale je dobře, že se stále připomíná a nezapomíná na to, jaké hrůzy se v zase ne tak dávné minulosti děly.

9 26.05.2021

Chápu, že se autorka snaží o zpestření příběhů změnou prostředí, kde se vyšetřování odehrává, ale přece jen se mi asi více zamlouvají osudy Josefa Bergmana na jeho domácí půdě. Jinak ale nemám žádnou výhradu, zajímavý děj, postav možná na můj vkus až přespříliš, ale když se člověk po pár desítkách stran zorientoval, už to nemělo chybu. Těším se na další pokračování, tentokrát zase v Čechách:-)

9 12.05.2021

Když jsem začala knihu číst, měla jsem sto chutí ji odložit. Mám ráda košatou češtinu s dlouhými souvětími a autorčin strohý styl mi hodně vadil. Kupodivu jsem si na něj ale brzy zvykla, zejména díky čtivosti knihy, perfektnímu vykreslení jednotlivých postav a doby protektorátu, ktera dokazala zničit nejeden lidský osud. Zuzany mi bylo upřímně líto, bohužel ani po válce nenašla své štěstí. Jsem ale ráda, že kniha neskončila obvyklým happy endem, kdy se dva odloučení hrdinové opět shledají, i když kniha vlastně končí hodně otevřeně... Zuzanin příběh byl neuvěřitelně silný a myslím, že z hlavy ho jen tak nevypustím.

9 04.10.2020

Knihu jsem přečetla již před několika dny a stále ji nemůžu za žádnou cenu vypustit z hlavy. Pořád přemýšlím, co mohly jednotlivé postavy udělat jinak a jak málo stačilo k tomu, aby se jejich osudy vyvinuly úplně jiným směrem. Nejvíce na mě z celé knihy zapůsobil Woody a asi mi ho bylo i nejvíce líto. Je neuvěřitelné, jak i to největší přátelství může poznamenat žárlivost a rivalita. Ale nic v životě není černobílé a každý člověk někdy chybuje. Jen někdy bývá hrozně těžké to odčinit. Ačkoli je už od samého začatku jasné, že kniha nedopadne dobře, přesto vlastně končí pozitivně, to nejcennější totiž vítězí - přátelství. Autorovi se podařilo vystihnout příběh s neuvěřitelnou lidskostí, a za to klobouk dolů. Jednu výtku ale přece jen mám, a to příliš časté střídání časových rovin, v nichž se mi špatně orientovalo. Ale ono to asi moc jinak napsat nešlo :-)

9 23.04.2020

Velice vydařený román, který bezesporu aspiruje na nejlepší českou prózu letošního roku. Postavy i jejich jednotlivé příběhy byly velice pěkně vykreslené, přesto se ale nemohu ubránit porovnání s jinými vícegeneračními romány, zejména A. Mornštajnové, při jejichž čtení se mnou emoce doslova cloumaly. Tady se to z nějakého zvláštního důvodu nekonalo. Žádná z postav mi tolik nepřirostla k srdci, a pokud ano, tak asi jen Julka a Ludwig. Jinak knize nelze nic dalšího vytknout. Bylo moc zajímavé dozvědět se něco více o česko-polském soužití na konci 1. světové války i o bídě hornických rodin. Moc pěkné počtení. Na pokračování se těším, snad autorka udrží laťku stejně vysoko.

9 20.03.2020

Tak to bylo hodně smutné... Vůbec nejhorší pro mě byla představa starých lidí žijících celý svůj život na vesnici, donucených opustit své domovy a nastěhovat se do městských paneláků... Můj největší obdiv si získala Hana za jeji nezdolnou odvahu v boji o zachováni její vesnice, třebaže bylo jasné, jak to všechno dopadne.

9 16.10.2019

Tak to byl hodně zajímavý příběh, o kterém budu ještě asi dlouho přemýšlet. Za sebe si musím položit stěžejní otázku: Kdo na Hannině výchově nese hlavní vinu? Sama Hanna coby nadprůměrně inteligentní dítě a zdárný manipulátor nebo perfekcionistická matka, příliš lpějící na svém manželovi? Nebo možná sám otec, který přehlíží chyby svého dítěte a vše mu dovolí? Nejspíš asi souhra všech tří. Myslím, že si s námi autorka bravurně pohrála a určit, kdo za to skutečně může, tak snadno nelze. Možná, kdyby oba rodiče Hanně tak neustupovali, dokud to ještě šlo (v 7 letech je na to už poněkud pozdě)... Možná, kdyby Suzette coby matka nebyla takový puntičkář a její vztah k manželovi nebyl až chorobný. Celkově jsem neměla z jejího přístupu k Hanně moc příjemný pocit. Působila na mě, že svou dceru ve skutečnosti snad ani nikdy nemilovala a hlavně se ji ani nesnažila pochopit. Na druhou stranu na její obranu, ani ona neměla vztah se svou matkou zrovna ideální, takže i to mohlo na její výchovu Hanny zapůsobit. Každopádně po přečtení knihy vím jedno jistě, moje vlastní sedmiletá dcerka je teď pro mě největší zlatíčko:-)

9 22.07.2019

Další skvělá knížka od Aleny Mornštajnové, která rozesmutní, ale i pohladí po duši. Je mi záhadou, jak to tahle autorka dělá, že dokáže tak úžasně vystihnout lidské charaktery se všemi svými klady i nedostatky. Všechny autorčiny knížky jsou neuvěřitelně lidské a mají úžasně propracované postavy. Ani v případě Bohdany, Svatopluka či Běly tomu není jinak. Hana se mi sice líbila víc, ale slíbila jsem, že už další autorčiny knížky s ní nebudu srovnávat. Jediné, co mě u knihy trochu zamrzelo, byl utnutý konec. Čekala jsem, že Svatopluk Bohdaně vysvětlí, proč se k ní celý život choval, tak jak se choval a snad že se jí i omluví...

9 03.05.2019

Další naprosto dokonalý Havlíčkův román, který právem dokazuje, že jako autor patří k absolutní špičce v české próze. Třebaže jsem zpočátku měla problém se do knihy začíst, osudy Petra Švajcara mě brzy natolik pohltily, že jsem nemohla v četbě přestat, dokud nezjistím, jak to všechno dopadlo. Petr Švajcar je jedním z největších pokrytců, s jakými jsem se dosud v literatuře potkala, ale ani zde není (a to je asi typický Havlíčkovský styl) vyloženě černo-bílou postavou. Autor si s ním coby hlavním hrdinou pohrál tak bravurně, že třebaže je to křivák všech křiváků, několikrát se při čtení pozastavíte nad tím, že vám ho je vlastně i líto. A takovýmito postavami, jež nejsou ani černé ani bílé, se to v knize doslova hemží. Například taková Soňa, jejíž osud je z celé knihy asi nejvíce politováníhodný, která mě ale zároveň dokázala vytáčet svojí neuvěřitelnou naivitou a mnohdy zcela zbytečnou přecitlivělostí. Ale i celá plejáda postav (stará prateta, Sonin otec a v neposlední řadě strýc Cyril alias Neviditelný) s jejichž psychologií postav si autor neskutečně pohrál. A jako tomu je u většiny psychologicky laděných románů, i zde se neubráníte otázce, zda-li za všechno mohl opravdu jen Petr Švajcar. Nakolik bylo na vině duševní zatížení v rodině či třeba Petrovo neradostné mládí, které zformovalo jeho charakter. Tahle kniha vás zaručeně donutí zamyslet se nad otázkou viny a míry provinění. Přečíst tuto knihu byl pro mě nezapomenutelný zážitek a doufám, že se k ní ještě někdy vrátím.

9 16.03.2018

Po přečtení románu mě napadá pouze jediné slovo, a to perfektní. Takhle nějak si představuji román, který je zároveň úžasně beletristicky podaný a přitom doslova nabitý informacemi. Smekám před vynikajícími autorčinými znalostmi dobových reálií a snahou vykreslit nejen osudy Růženy Vackové, ale i doby, ve které žila. Čtenář si udělá nádhernou představu o tom, jak to u nás vypadalo za první, za druhé republiky, za německé okupace i v 50.- 60. letech. Některé pasáže mě i velice pobavili, zvláště některé perličky ze života prvorepublikových umělců a politiků. Autorka dokázala bravurně skloubit popis společenského, kulturního i politického života první poloviny 20. století.
Postupně mi ale úsměv na rtech zamrzl, když před námi autorka začala poodhalovat osudy nejen samotné Růženy, ale i dalších postav, ať už Růženě blízkých či úplně cizích, které jen v dané době „žily“. Člověk doslova žasl nad některými situacemi v knize, v nichž se ukázalo, že každý dokáže těžkostem, jež jim přináší doba, ve které žijí, odolávat jinak. Někdo si zachová svůj morální kredit do posledního dechu, jiný zradí doslova i pro kus chleba. Ale nechci tu nic a nikoho soudit, protože si vůbec neumím představit, jak bych se v dané době zachovala já.
O Růženě Vackové jsem neměla do přečtení knihy ani ponětí. Statečných žen jako ona byla v naší historii určitě řada, jen je škoda, že se o nich nemluví. A za to bych autorce poděkovala především, že připomněla jednu z těch, které si zapomnění rozhodně nezaslouží.

9 31.08.2016

Z příběhu rodiny jsem upřímně řečeno znechucená. Nějak jsem nepochopila, proč vlastně tohle všechno matka dopustila. Proč dávno od svého muže neodešla. Měla to udělat už alespoň kvůli dětem. Jestli mi v příběhu bylo někoho líto, tak to byla Nela...

8 13.04.2024

Pro mě jedna z nejsilnějších knih, co jsem kdy četla. Jak je uvedeno v řadě komentářů níže, tohle by měla být povinná četba pro všechny, bez rozdílů... Znám ve svém okolí hned několik lidí, kteří volí i v dnešní době komunisty, tohle opravdu nepochopím. O Ďáblickém hřbitově jsem neměla ani tušení.

8 21.05.2023

Už jak tu někdo uváděl, opravdu je tu cítit podobnost s romány Viktorie Hanišové, ale ta umí vykreslit psychologii svých postav přece jen o něco věrohodněji. Zde bylo té skepse opravdu moc a bohužel ani ten konec nevnesl do příběhu žádnou naději na zlepšení. Jinak nemám co vytknout, kniha byla neuvěřitelně čtivá a úplně mě pohltila.

8 24.04.2023

Obdivuju autorku, jak dokáže v každém svém příběhu neuvěřitelně přesvědčivě popsat psychologii jednotlivých postav. Stejně tomu je i v románu Neděle odpoledne. Na první pohled by se člověk zlobil na rodiče Tea, ale když se nad celým příběhem hlouběji zamyslí, nakonec vám jich bude líto také. Ani s nimi se život zrovna nemazlil. Druhá část románu, která celou zápletku postupně vysvětlila, byla perfektní. První polovinou knihy jsem se musela ze začátku trochu prokousávat, ale jsem ráda, že se nakonec Teo rozhodl pro dobrou věc a odpoutal se od Mojmíra (Vychcana). Doufám, že snad v závěru svému otci odpustil.

8 11.02.2023

Opět skvělá knížka od mé oblíbené autorky. Zpočátku jsem vůbec nečekala, jakou bude mít kniha pointu a o co v ní půjde. Nechci prozrazovat více, abych i ostatní čtenáře nepřipravila o moment překvapení. Hlavního hrdiny mi bylo upřímně líto, i když se vůbec nedivím ani reakci sousedky, asi bych se jako matka nezachovala jinak... Bylo to skvělé počtení, i když opět hodně pochmurné.

8 31.10.2022

Krásná pohodová detektivka, z níž úplně číší lidskost a životní moudrost. Postavičky z Three Pines si prostě nemůžete nezamilovat. A Gamache o tom už vůbec nemluvě. Musím se hned pustit do dalšího dílu.

8 12.09.2021

Myslím, že se autorka dotkla více než aktuálního tématu, o kterém je dobře, že se píše takto na rovinu. Je zde krásně ukázáno, jak snadno mohou být děti zmanipulovány někým, koho obdivují a hlavně, komu důvěřují. Hodně smutno mi bylo z rodinných poměrů Františky, možná, kdyby měla v rodině větší zastání, nemusela by hledat pochopení jinde. Navíc, jestli jsem to pochopila dobře, příběh se odehrává na malém městě, kde všichni včetně rodičů moc dobře věděli, jaké má Mirek slabosti. Nebýt rozbité kamery dané k opravě, těžko říct, kolik dalších let by mu to procházelo.

8 20.07.2021

Opravdu velkolepý historický román. Nelze než souhlasit s předchozími komentáři. Skvěle vystavěný příběh, s perfektně vykreslenými postavami, které si buď zamilujete nebo je nesnášíte. Jedinou výhradu bych asi měla, že některé pasáže v první polovině knihy byly trochu zdlouhavější, od poloviny už jsem ale četla doslova jedním dechem. Škoda, že 2. díl už nepojednává o Tugumirovi, i tak si ho ale určitě ráda přečtu.

8 18.06.2021