karol.cadex komentáře u knih

Čipera je aktuálně mou nejoblíbenější knižní postavou! Milé, zvídavé a na svůj věk velmi vyspělé dítě, s perfektním rodinným zázemím a vlastním názorem.
Naprosto unikátní záležitost, kterou jsem deset let odkládala, že si ji přečtu "až někdy".
Rasismus a nenávist je opravdu nechutnou věcí a v knize je perfektně vystiženo naše dnešní "nejsem rasista, ALE". Paní učitelce se sice velmi hnusil Hitler, ale lynčovat černocha jí nevadilo... Nevím, jestli jsme se od ku-klux-klanu posunuli v 21. století o tolik dál.

10 23.07.2019

Jsem za tuto knihu velmi ráda už jen proto, že faktu bylo napsáno xxx. Znám nazpaměť datum a čas, jména účastníků testu, kroky, které se v řídícím centru odehrávali, co se vše muselo evakuovat, kdy probíhala jaká evakuace, kolik lidí zemřelo v jaký čas apod.
Ale jen tady je naprosto syrově popsána bezmoc obyvatel, naprosto příšerný osud, který si ve 21. století na Západě ani neumíme představit.
Když jsem byla na Ukrajině na jaře, ukrajinské holky v mém věku se mně ptaly, co v Kyjevě dělám a já jim řekla, že jsem se přijela podívat do Černobylu. Obě byly v šíleném šoku, opakovaly, že tam v žádném případě nesmím a že je to nebezpečné. Na moji otázku, co přesně je tam dnes nebezpečné, neuměly odpovědět, protože odmala slýchaly doma jen to, jak je Černobyl nebezpečný a jak ho rodina nenávidí. (O přeměně Černobylu v zábavní park po odvysílání seriálu bych raději pomlčela, jsem ráda za svou návštěvu před seriálovým boomem).
Každopádně forma monologů je velmi autentická, autentičtější, než kdyby autorka texty uhladila i pro průměrné čtenáře, kteří tyto monology neumějí skousnout.

10 17.07.2019

Po Keplerovi jsem byla velice detektivkami zmlsaná a popravdě jsem Barkerovi moc nadějí nedávala. Ale...! Byla jsem velice příjemně překvapena, chemie mezi postavami i mnou náramně fungovala, velmi jsem se bavila a mohu říci, že pokud by deníková část byla samostatnou knihou, vůbec bych se nezlobila! Takže já jsem spokojená.

10 09.07.2019

Dlouho předlouho jsem ji četla. A četla bych ji klidně celej život. Příběh miluju od začátku do konce. Š Í L E N Ý Ý Ý.

Co mi vadí v posledních letech na Kingovi, je jeho přizpůsobení se moderní době. Nejradši mám, když si pěkně popisuje ty starý sedmdesátky, buicky, papírový noviny a hry kluků někde u vody, než když adolescent Charlie čumí pořád do iphonu a googlí tutoriály na rekonstrukci zábradlí. Jenže tady tohle King totálně zlomil pohádkovým světem se svými vlastními pravidly. Charlie je Mirek Dušín z Ameriky dnešní doby. Potkat takovýho kluka je prakticky zázrak. Ten začátek mě až obtěžoval, nevěřím lidem, co jsou čistý jako lilie, i když Charlie se ob stránku snaží tvrdit opak, že dělal v minulosti děsně temný věci!!!
Původně jsem měla v plánu popsat postavy a děj, ale ono to úplně nejde. To bysme tu byli do rána a beztak bych nedovedla zachytit vše podstatné. Pohádka není metafora, jak jsem původně ke knize přistupovala, je to klasický kingovský temno, jen pod povrchem.

Nechápu. Nechápu, kde se to v něm bere, protože tohle už neni lidský.

9 25.07.2023

Dlouho mi hlavní hrdina knihy takhle extrémně nelezl na nervy. Dokážu se vcítit, dokážu pochopit hodně věcí, mezi které samozřejmě patří i psychické problémy, ale ta neschopnost se sebou cokoli dělat mě vytáčí až skoro k nepříčetnosti. Nora Seedová je přesně ten typ, co vidí problém i tam, kde není, a pokud je, tak si ho ve většině případů dělá sama svým chováním a uvažováním. Pak tu máme teda nějaký flashbacky a možnost náhledu na životní události jinak, ale bylo to podané tak jako dětsky, bez žádného slibovaného filosofického kontextu.
A konec? Hahaha, takhle reálný život nefunguje, pane Haigu.

9 25.01.2023

Kniha o dětství v devadesátkách tak, jak ho všichni známe. Patřilo k němu přesně to, co autorka vystihla - kouření na sídláku, plácání se v přechodu z komunismu, dnes už snad přežitý velmi autoritativní rodičovský styl výchovy a hlavně věci, o kterých se prostě nemluví.
Dnešní děti to mají v mnoha ohledech lehčí (nepopírám, že i těžší). Ale sexuální zneužívání už není takové tabu a rodiče mlátící své děti na ulici zažívají přinejmenším opovržení většinové společnosti.
Ve Fany a Magdě a Breptovi musel každý vidět svou vlastní partičku ze základky, já rozhodně. A vracely se mi při čtení dost vtipné flashbacky. Divadelní dialogy byly super oživením, avšak největší autenticitu dodaly knize Fany myšlenky a pohled na svět.

9 29.11.2022

Absolutně láska na první přečtení. A ano, největší díl na tom mělo to, že bydlím ulici vedle od Dominika. Víc jak deset let jsem trvalým bydlištěm Budějčák (i když srdcem jinde) na Palačáku, kde se děj odehrává. V knize jsem byla jako doma. Až zítra půjdu ven, budu se na roh Riegrovky a Otakarky dívat úplně jinak.
Plus samozřejmě prolínání současnosti s válečnou minulostí, to je moje. Tomu autor perfektně přizpůsobil i mluvu, ani na okamžik jsem neměla žádný pocit nepatřičnosti.
To, jak vykreslil nespočet (nejen) dobových problémů typických (nejen) pro danou dobu, jako krutost mezi lidmi, hledání sebe sama, problémy soužití různých kultur apod., bez příkras a schovávání, za to klobouk dolů. A postavy? Absolutně lidské, věrohodné, se srdcervoucími reálnými osudy. Anežku jsem si ihned zamilovala, než mi došlo, o kom celou dobu vlastně čtu. Vtipný tři kluky taky. A Dominikovy starosti s cenami bytů 2kk v naší čtvrti sdílím každičký den, haha.
Až se zas trochu stydím za ty moje předsudky vůči českým autorům (ano, furt mam pocit, že tu píše jen vzduchoprázdná paní T. a afektovaná slečna L.). A taky jsem si říkala (pardon, pane Štiftere), že tenhle pán od pohledu nebude moje krevní skupina. A je. Víc než kdokoli jiný za poslední dobu.
Nebo jsem vyměkla, to je taky dost možný. Těším se na další knižní setkání, doopravdy.

9 09.10.2022

Dala jsem si od kluků chvilku oraz, abych pak úplně plynule navázala tam, kde jsem s nimi skončila. Už jsem to psala několikrát, jak nesnáším série, protože mě nebaví vzpomínat, co kde s kým jak, ale u Carla s tím absolutně nemám problém.
Jen pane autore, vážně, vážně se Vám na 560 stranách nepovedlo lépe/více nafasovat vztah s Monou? To samý s babkou a synem? Ráda čtu Carlovo eskapády z reálného života, nejen ty na stanici. Jen tady se mi jich dostalo poněkud méně.
Zápletka super, všechno a všichni tam divoce furt lítali, intriky a akce a pošmourné podnebí, jojo, tak to má být.
Za mě jedna z těch lepších. Asi že tam byly ty bezprizorní děcka. Pro ty mam taky slabost.

9 30.08.2022

Tak toto???!!! To bylo tak strašně krásný a čistý a zlý a surový a všechno dohromady. Nádherný osmdesátky v tý nejlepší formě. Pro nás dnes už trochu naivní, přitom nadčasový a moudrý.
Popravdě ani nevim, kde jsem se o knize dozvěděla, někde jsem na ní narazila mezi řádky. Obálka mě fascinovala, anotace ještě víc, ale zarazilo mě zdejší malé povědomí o knize.
A nelituju ani řádku! Gordona jsem si zamilovala hned při prvních kapitolách, jeho putování a filosofování ještě víc. Gordon byl přístavem morálky v největších sračkách, ačkoli sám o sobě jen pochyboval a furt se sebemrskal, to mě trochu štvalo. Naopak jsem byla moc ráda za to, že děj nebyl vůbec vyhrocenej do co nejvíc umírání a popisů brutalit a humusů, všechno to tak "přirozeně" v rámci situace plynulo.
Za mě jedno z nejlepších postapo, co jsem kdy četla. Optimální délka, zběsilej konec, prima popisy. U Gordonovo pošťáckých litanií jsem se musela až smát. Fakt miluju.

9 13.08.2022

Původně jsem chtěla číst Dámský gambit, ale potom, co se tam začal producírovat Einar v šatech a střevíčkách mi došlo, že tady se asi šachy hrát nebudou. K Dánské dívce jsem se tedy dostala díky ukliknutí se, ale nelituji!
Nečekala jsem, že to bude až takhle silné a autentické. Autorovi se perfektně povedlo odhalit Einarovo i Liliiny pocity, Greta by měla dostat medaili za statečnost a obětavost.
Retrospektiva mě velmi bavila, posunula příběh ještě dál a díky ní se daly lépe pochopit pohnutky postav. Válečná doba do příběhu úplně nezasahovala, což mi přišlo fajn vzhledem k tomu, že tam o válku apriori nešlo. Na druhou stranu opět dokreslila dobu, ve které se Einar plácal mezi sebou a Lili.
Na konci jsem se brutálně dojala a měla jsem i vlhké oko.

9 25.11.2021

Do Štěpánka jsem se upřímně a maminkovsky zamilovala.
Útlá, ale o to silnější knížečka plná smutných lidských osudů.
A jako chovatel suchozemských želv strašně cením obálku a i rady k chovu, hlavně vlhčit!
Jen jsem nepochopila pána v oranžovým svetru v Alze, to co za ten IPhone chtěl?

9 06.05.2021

Tak tohle bylo silný kafe i na mě. Nejen velmi těžký loučení s Lisbeth a zasran.ým Kallem Blomkvistem. Ale ta šílená nespravedlnost vůči Lisbeth, to bezbřehý bezpráví na dítěti, co si musela nést celý život?! Děs.
Kalle paranoik mě teda bavil víc než Kalle erotik, hihi.
Anniky závěrečnou řeč jsem musela číst po kouskách - brutální emoce!
No a konec? Dojetí maximální.
Tuhle sérii budu mít navždycky v srdíčku.
A teď vážně - autorovi skládám fakt hlubokou poklonu. Žádný hluchý místa a v takovym objemu rozpracovaný příběh plný neuvěřitelně uvěřitelných zápletek, reálných lidí a zmetků. Masterpiece.
Nelituju, že jsem sérii tak dlouho odkládala a četla ji nárazově, skvěle jsem si to vychutnala.

9 04.03.2021

Knihu jsem po oslavných recenzích dala mamince pod stromeček. Maminka z ní moc nadšená nebyla, až jsem se snad i trochu urazila, protože:
- pěkná vazba
- Maruška Doležalová na instagramu pěla na tuhle knihu ódy
- byla drahá na můj vkus.
Já ji přelouskala až teď a teda zklamání. Takový jako opravdu zbytečný čtení.
Každej máme doma to svoje, nic neni zadarmo, a rozhodně ne vztahy. Vztah se musí pěstovat. Tady si jedou všichni na svým písečku, ani jedna postava sympatická, do čtení jsem se pak už nutila a jen čekala, co zas bude.
Zcela se ztotožňuji s komentářem Lo3ce.

9 25.02.2021

Nevím, jestli hodnocení ještě nezměním, ale aktuálně to opravdu cítím na 3 hvězdy.
Kniha je psaná mistrně, používání archaismů sedí jako prdel na hrnec, dobové reálie jsou vykreslené super, celkově z knihy úplně dýchá ta hnusná průmyslová doba na severu.
ALE. V prvním díle bych za postavy dala ruku do ohně, všem pomohla, jejich osudy oplakala. Tady už ne. Tohle už je jen jedna velká depka bez naděje pro její postavy, jedna velká bída a zoufalství. Nepotřebuju číst ploché komedie nebo detektivky nebo románky, to fakt ne. Ale tahle beznaděj bez špetky víry mi už přišla zbytečná. A je mi to opravdu líto.

9 24.02.2021

Povídky jsou krátké, ale velmi intenzivní, hihi. Moje nejoblíbenější? Jasně že Zuby. Tuhle číst jako dítě, tak jsem poznamenaná víc než doposud, to bych byla už úplnej magor.
Dolanův cadillac má zase skvěle propracovanou psychologii - krásně se vleze až na kost zoufalýmu chlapovi.
A Prst bych si moc přála zfilmovaný jako béčko, vidím ten osmdesátkovej feeling s růžovým plyšovým potahem na záchodovém prkýnku.
Popravdě ten růžový plyšový potah na prkýnko je taková metafora těhle povídek - když jsme to jako děti měli doma, nešlo to pořádně docenit, a teď v dospělosti je to totální skvost, co potěší a hlavně pobaví.

9 09.01.2021

Kdo jsem, abych soudila, ale ani náhodou nevěřím, že autorka napsala fikci. Ani náhodou! Takhle naivní nejsem. Psychologie postav, celá ta kauza, sebeobviňování, komplexy, manipulace, vykreslení vztahu, apod. - tohle chce buď vlastní zkušenost nebo případně dlouholetou praxi při práci s oběťmi zneužívání.
Knihu jsem úplně číst nechtěla - anotace a kýčovitá teen obálka naprosto neodpovídá obsahu, a to mě zmátlo. Až kamarádčin názor mě přesvědčil. A nelituju. I když...
Kniha ve mně celkem neplánovaně otevřela něco, co jsem v sobě uzavřela před víc jak deseti lety. Mně bylo 17 let a fotografovi 35 let. Šlo spíš o psychický vztah, nic moc sexuálního. A bylo to občas divný a občas fajn. Když jsem si našla po přečtení knihy jeho staré portfolio, má tam asi 60 holek a já si kladu otázku, jestli tohle s ním zažila každá? A svým způsobem žárlím. Stejně jako jsem se ke svému údivu celé čtení s Vanessou ztotožňovala a chápu její "Nešlo o zneužívání, byla to láska.".

9 05.10.2020

To jsem se zas dojala. Nikoli pateticky, ale tak jako lidsky, nad osudem, co potká prakticky každého z nás.
Psát o stáří takhle lyricky, ale zároveň realisticky, protože od začátku čtenář ví, jak to skončí, to umí snad jen de Vigan. Opět mě překvapila, asi jako u každé její knihy.
A lingvistická strana knihy je absolutně excelentní.
Kniha má ještě jednu přidanou hodnotu, kdy správný sociální pracovník nebo kdokoli, kdo pracuje rád se seniory, se v knize musí najít. Stejně tak se v knize najde každý, kdo doprovázel seniora na jeho poslední cestě. A pokud to byl milovaný senior, o to se čte kniha autentičtěji.
(Můj dědeček měl po mozkové příhodě vidiny a slyšiny - po nočním stolku mu lezly bílé myšky, protože uklízečka v nemocnici nechtěla uklízet a byla líná, a navíc byl přesvědčený, že ten mladej ženatej doktor každý večer za závěsem przní sestřičku a nevšímají si pacientů. Svým způsobem ty historky miluju, ačkoli jsou smutné a jde o stejný princip, na kterém de Vigan postavila Mišky nemoc.)

9 15.09.2020

Tuhle sérii jsem pořád odkládala, protože zfilmované se mi to děsně líbí a kdovíproč jsem se pořád cukala než jsem se dokopala ke čtení.
První díl je prakticky jen o Kalem Blomkvistovi a Lizbeth mu tak jako přicmrndává, ale tady???
Tady jsem měla co dělat, abych se do ní úplně nezabouchla. Prosim vás, jsem vdaná za muže a mám dítě, ale Lizbeth je moje absolutní erotická ikona a touha, fakt!!! Je brutálně inteligentní, divoká, potetovaná, ráda se pere, bojuje za spravedlnost, ...
Navíc ten spád druhého dílu? Kulervoucí.
Teď se zase chvilku budu cukat na díl třetí a doufám, že mě taky nezklame.

9 29.08.2020

Já nevim. Komunita je něco mezi duchařinou, thrillerem a psychologickým dramatem. Ale je to tak blbě splácané dohromady, že ve finále z toho vyšlo takové rozpačité cosi.
Una má nedořešený problém s mrtvým otcem a občas vypije flašku vína, což je v knize psáno s takovým trochu odsuzujícím tónem, no bože. Zároveň se jí líbí týpek z té mini vesnice, do které se nastěhuje, sice s ním celou knihu nic nemá, ale na konci už řeší, co by kdyby.
Obyvatelé Skálaru jsou podivní, pořád jsem doufala ve vraždící psychopaty nebo alespoň v nějakou sektu, a nic.
Mrtvá holčička se občas objeví, zarecituje básničku a zase zmizí. Una je ožralá a neví, jestli se jí to zdálo.
Vesnický boss Unu ve vesnici nechce, ale neřekne proč.
Zároveň je kurzivou čas od času mezi kapitolami úplně jiný příběh, obsahově dost fádní.
To je tak v kostce vše, co se v knize děje.
Nečte se to úplně špatně, jen je to trošku kravina.

9 27.07.2020

My máme Mornštajnovou, Němci mají Hansen.
Nádherná kniha obsahující několik příběhů postav, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují se. Je tu Vera, která ve svém domě a v kraji, kde vyrůstala, nikdy nebyla doma. Je tu Anna, která se s malým synem Leonem nastěhuje k Veře z města a o životě na vsi nic neví. Je tu jejich soused, který trpí nezájmem synů. Atakdále. Všechny postavy jsou ovlivněny špatným dětstvím až do dospělosti. A pak je tu krásný Starý kraj, který nikomu nic nedá zadarmo.

9 05.01.2020