Kapis komentáře u knih

Chvilku trvalo, než jsem ji sehnal za rozumnou cenu, bo elektronicky knihy nečtu. Naše hlavní pošta v Porubě bude ještě rok zavřená, tak mám možnost si to vyzvednout na malé poště u úřadu, která má celé dva dny v týdnu do pěti, jinak jen do čtyř a při otázce, jestli třeba nebude otevřeno aspoň přechodně v sobotu mi paní za přepážkou řekla "No, snad ne!!"

Nooo, sedl jsem si na Růžek, že se na ni mrknu nad rychlým dvoupívem a dostal jsem pecku mezi oči, že jsem si musel dát tři. Téma je jistě lákavé, ale málokomu se povede zpracovat tak dobře jako Merlemu v Malevilu nebo právě Cormacovi v Cestě. Kniha je psána bez kapitol, jen v krátkých odstavcích, bez přímé řeči, beze jmen a věku, stroze bez barevných pentliček, zato s údernými filozofickými myšlenkami, napsanými jako by jen mimochodem. Temná tíživá atmosféra zmaru a zoufalství, zasypaná popílkem, kdy tma je skutečnou tmou, dovoluje čtenáři až hmatatelný pocit prožitku beznaděje. A to vše dává knize opravdovou údernost, spád a neskutečnou naléhavost. Je o hlubokém vztahu mezi synem a otcem, který je za svou ratolest kdykoliv ochoten položit život. Je to kniha o přežití v době, kdy by nic přežít nemělo, o tom jak katastrofa změní lidi v nelítostnou krutou zvěř. Konec mě úplně neuspokojil, protože se trochu vymykal zkušenostem s cizími lidmi, které naši hrdinové udělali po cestě, tu symboliku smrti a zrození něčeho nového jsem tam úplně nečekal, ale jako celek je kniha skvělá a doslova si mě k sobě přikovala. Dočetl jsem zavřel knihu i oči a dlouho mi ještě vířila v hlavě.

Je mi zima. Musím si koupit další knihy autora! 5* a putuje do doporučených.

78 02.10.2019

Vzpomínám si jak jsme leželi v družině na zemi, hlavy na polštářích a tyto pohádky jsme poslouchali z desky. Tyto úžasné, docela drsné slovanské pohádky, které do naší kultury jednoznačně patří - ona i ta Božena Němcová z nich asi opisovala. Jsou psány krásným, květnatým jazykem a nesou spoustu poučení. Když jsem zahlíd tuto knihu v Levných knihách (mimochodem, stále tam je), neváhal jsem a hned jsem ji koupil pro děti. Už ji máme přečtenou a děckám se moc líbila, holt Baba Jaga a Kostěj Nesmrtelný, stejně jako takový Perun jsou ikony našeho slovanského životního prostoru a doufám, že se na tom nebude nikdy nic měnit.

55 29.08.2018

Nevyzpytatelné jsou cesty Boží, ale končit je na hranici kvůlivá lidské bestialitě a nenažranosti je špatný cíl. Stejně nevyzpytatelná byla moje cesta k této knize, kterou mám v knihovně už pár let. Začala “Historií trestu smrti“ a teď zcela nečekaně pokračovala u Strugackých a jejich “Je těžké být bohem“, kde se ke konci mile a přátelsky naráželo na kůl a pálilo na hranicích – a nevím, jestli Strugačtí neopisovali od Kaplického, protože stejně jako v Losinách, na jejich hradě ve věži také chybělo sklepení a cely se přistavovaly v přízemí, dokud stačily a úplně stejně nebohému panstvu vadil křik mučených. No, a když jsem si teď opět zajel do toho krásného kraje, kde mám jednu část kořenů (tata se shodou okolností narodil právě v Losinách) a který mě vábí více a více, dozrál čas na Malleus maleficarum!!

Co napsat k nelidské vypočítavosti olomouckého advokáta Bobliga a jeho skřeta Nácka? Stejně jako děkan Alois Lautner ji nejsem schopen pochopit a při čtení se mi občas vařila krev bezmocí a křivdou. A vše bylo samosebou institucializovaně zaštítěno tou jedinou pravou církví chudoby, pokory a lásky k bližnímu, kde už jen v kousek vzdálené Olomouci dali krytí veškerým Bobligovým zločinům, o apelačním soudě v Praze nemluvě. Vždyť na prostý lid patří přísnost! Bližní - nebližní, vina - nevina, avšak kniha dává naději, že i v církvi jsou slušní a hodní lidé a neodsuzuje paušálně. Napsáno je to zcela strhujícím způsobem, podrobnosti o víně, pivu, jídlech a zvyklostech panstva i poddaných jsou zcela přirozeně zasazeny v textu a to já mám strašně rád. Dialogy, události místní, ale i celoevropské, následky inkvizičního řádění a vzrůstající strach se ani na chvíli nešmodrchají, vše dává smysl, mistrovsky se povedlo zrekonstruovat atmosféru i veškeré historické a zeměpisné reálie. Bobligova zvěrstva kontrastují s dobrotou Lautnerovou a jeho myšlenkovými pochody. Ty mi byly obzvlášť blízké, když říká, že kdo se nepotěší procházkou krásnou přírodou, není s to se zastavit u řeky a vychutnat si zpěv ptáků, potěšit zrak lány polí a vrcholky hor v mlze, tak jen takový člověk je schopen páchat zlo. Popisy děkanovy lásky k přírodě a moravskému kraji jsou velmi sugestivní, že má až jeden hned chuť se rozjet do Losin, Sobotína a Vikýřovic. Kniha je o to více podmanivá, že se odehrává na skutečných místech, která stále existují. Trochu mě udivilo, že ten proces od zatčení po hranici trval tak dlouho, myslel jsem, že to šlo více šlusem, ale stejně, jak se jednou člověk dostal do inkvizičních drápů, nepomohlo už nic, Vanitas vanitatum et omnia vanitas. Co dodat, buďme rádi, že je tato doba temné krvavé tmy za námi, i když i dnes jsou podobné stvůry schopny ničit životy pro své vlastní obohacení. Doufejme, že se všichni potkají v pekle, napíchávání na kůly po zbytek věčnosti!!!

P.S.: Jo a bez tortury se jako chlap přiznám, že jsem z toho měl dva dny špatné sny.

P.S.2: A když jsem se teď před pár lety chtěl podívat na Petráky, tak mě zastavil nějaký přiblb s pražským přízvukem, že tam jako dělá ochranáře a že se tam nesmí. Nic nepomohlo, když jsem mu vykládal, že jsem po nich jako děcko lítal (ve smyslu běhal a skákal pro případné budoucí inkvizitory). Ale jak to teď dělají ty čarodějnice o filipojakubské noci, to nevím, když ten jejich sabat může vyrušit kdejaký mamlas.

53 24.10.2017

Naprosto strhující. Dva semestry fyziky stačí úplně přesně na to, abych rozuměl všemu, co se v knize odehrává. Z teorie superstrun stačí znát, že se v ní předpokládá 11 dimenzí, vědecké za mě úplně akorát, něco jsem si musel lehce zopáknout, což je taky pouze přínos. To s tou amplifikací slunce je přesně ta část -FI ve slově scájfáj:) Je to moje první kniha čínského autora a líbí se mi styl, kterým píše, tak stroze vědecky, protkaně však údernými, přesto decentními příměry, bez zbytečného romantizování. Děj taky nikde nedrhne a je jak akcelerující trisolaranská loď. Nějakou dobu jsem si taky říkal, jak je možné při 10 % rychlosti světla letět cca 10x delší dobu, tedy 400 let, ale i to autor nenechá bez vysvětlení, stejně jako proč své plány Trisolarané takhle do posledního detailu vykvákali na Zem (i když tohle myslím bude k pochopení až v druhé knize).

Nezcela nezásadní věc, kterou jsem si také uvědomil je, že ti Číňané a Japonci, možná že Asiaté tak obecně mají o naši evropské kultuře, historii a vůbec mnohem větší znalosti, než my o jejich. Já myslím, že nevíme doslova nic. Když člověk čte o té pětitisícileté historii a kultuře - o čínských filozofech, spisovatelích a vědcích, o kterých neví ani zbla, je to možná až trochu děsivé, jaký mají před náma ve všem náskok. Není zde nějaký příměr s Trisolaris?

No nic, kniha je jak už jsem psal strhující, úžasná a naprosto mne odrovnala. Něco nečekaného. Doporučuju všema hůlkama, je to pecka!!

45 13.06.2022

Miluju lesy. Miluju samovolnému vývoji (zatím) ponechané lesy na Šumavě, miluju lesy, měnící se v hajzlštětky za polárním kruhem, miluju hluboké lesy Rumunska, miluju borovicové lesy u oceánu i himalájskou džungli, ale je mi dobře i v našich hospodářských lesích, pokud z nich nezbyly pouze holiny. Jak bych mohl nemilovat tajemný hvozd, kde funguje jiný čas a prostor, les, kde ožívají prastaré legendy, které nebyly nikdy sepsané a přežily pouze v kolektivním vědomí lidí?

A tato kniha je o takovém hvozdu. Kniha, která tu vyšla už hodně dávno a nikdy se mi nepovedla koupit - až teď. Kniha, která je tak dobře napsaná, že jsem si vše představoval, jak bych byl sám účastníkem výpravy do lesa. Kniha, která odhaluje své tajemství jen pomalu a nerada. Já si čtení užil a až se divím, že jsem se k ní dostal až teď.

45 04.12.2019

První kniha, kterou si pamatuju, že mi mamka četla v dobách bezstarostného dětství. Krásná klasika plná nostalgie. Teď zase my se snažíme dětem zajistit bezstarostné (tím nepočítám, že musí dojest večeři a pouklízet si bordel v pokojíčku před spaním) a šťastné dětství - čteme ji a vůbec nevadí, že snad už počtvrté či popáté.

45 11.01.2019

Místy atmosféra připomínala Lovecrafta, místy to šlo až do psychóz alá Dick, ale zase to nebyla taková šílenost jako Deník nalezený ve vaně. Poctivá staromilská psychologická VĚDECKO-fantastická literatura. Poprvé se také někomu povedlo přenést na papír to moje vnitřní dilema, kdy mě napadají věci, které by jako nebyly ze mně - něco jakoby si to pomyslelo za mě - a i když vím, že bych "to" nikdy neudělal, představa že se "to" může zhmotnit je děsivá. Ano, občas nás napadají myšlenky, které od sebe odháníme, ale nemůžeme jim zabránit se vyskytnout - náš život, svědomí a charakter je pak sítem, který dovolí nebo nedovolí daný čin uskutečnit.

Nevím, jestli je to zrovna vrcholné dílo od Lema, ale je rozhodně hodně vysoko u toho vrcholu. Na filmy se nemám úplně odvahu dívat - z Tarkovského mám strach, že se budu dívat na půlhodinové záběry na kapající déšť do kaluže a u americké verze se zase obávám, že to bude přeslazená romantika pro bachraté Američanky, které u toho sežerou kybl zmrzliny a to podstatné tam klasicky nebude.

42 21.01.2019

Kniha, která je navzdory názvu, o islámu a islamizaci až sekundárně.

První polovina knihy tak strohým a zcela přesným způsobem popisuje situaci v dnešní době, že jsem si z toho doslova sedl na prdel. Některé souvislosti mi před tím vůbec nedocházely a autor mi v mnoha věcech doslova "otevřel oči." Např. fungování korporací - denně vidím úplně přesně to samé. Na teorii o propojení superbohaté elity a nadnárodních korporací se superbyrokratickými aparáty, které to tu řídí a které nás spolu s médii a humanitními univerzitami vedou do záhuby jsem také nenašel trhlinu. Komu se to nelíbí, tak je onálepkován fašistou, xenofobem, je cenzurován a mazán na sociálních sítích a nejlépe zavřen do basy, jak je vidět na příkladu britského novináře Tommyho Robinsona. Toho zavřeli za to, že natáčel PŘED SOUDNÍ SÍNÍ, kde probíhal proces s pedofilními muslimskými pakistánskými gangy - a nebylo to nějaké sem tam náhodné znásilnění, ale brutální obchod s bílým masem. Takhle se tedy země, jež se honosí přízvisky svobodná a demokratická vypořádává s nepohodlnými názory. A koho jiného by ta země měla chránit, než svoje dospívající děti? Politici a policie tuhle zvrácenou brutalitu dlouhé roky kryla a zametala pod koberec, zoufalí rodiče, kteří chtěli vyšetřování taky končili ve vězení. Děsivé!

Proč se tak děje je tak jednoduché, že to snad ani není možné. Stejně jako devastující školní inkluze už byla jasně v Americe před 20 lety mnoha odbornými studiemi prohlášena za katastrofu a to stejné se stalo v Anglii, je jasné, že se musí zavést i u nás. Proč? Protože z hlediska byrokratického aparátu je to projekt velmi úspěšný - vznikly nové pracovní skupiny a komise, přibyla nová pracovní místa pro asistenty, konzultanty, kontrolory a kdovíkoho ještě a hlavně - zvýšily se rozpočty. Tak jednoduché to je. Evropská unie je superbyrokratický aparát a imigrace a integrace je pro ni superúspěšný projekt, protože to živí tolik úřadů a neziskovek. Že to v reálu katastrofálně krachuje je už nezajímá. Tento byrokratický aparát se bude stále pokoušet tento úspěšný projekt protlačit i k nám. Zrádci a pátá kolona, kterým se naopak dostává plné pozornosti médii i prostoru pak tomu budou intenzivně napomáhat. Hampl velice erudovaně i vysvětluje, proč lidé vytěsňují z mozku nepohodlné skutečnosti a nepřipouštějí si, že islamizace západní Evropy jede na plné obrátky. Děsivě jednoduše.

Druhá půlka knihy je možná alarmující více, než to vnímám já, volání do zbraně a revoluce snad nebude potřeba - přece jenom náš národ, spolu s V4 si zachovává ještě zdravý rozum, i přes výše zmíněné koordinované útoky zhora - multikulturalismus, jež evidentně zkrachoval a další škodlivé ideologické sračky typu gender a agresivní agenda LBGT tady na růžích ustláno mít nebudou. Doufám tedy! Protože indoktrinace mladých probíhá také zběsilým tempem. Jde to vidět i na pokusech o přepisování moderních dějin - kdy se výsledky 2.světové relativizují, z Rusů se dělají zločinci, z Čechů menší zločinci a z Němců oběti.

Velice převratná kniha, aspoň pro mě - to, že se ji snaží různí paraziti, přicucnutí ke státnímu rozpočtu, zakázat a různí pomatenci s plnou hubou demokracie a svobody slova se pak snaží nedovolit Hamplovy přednášky, mluví za vše.

Mám sběratelskou edici v dárkovém boxu, kde je navíc ještě sborník textů českých publicistů. Všichni dostali jednu otázku - Lze ještě odvrátit islamizaci Evropy? Odpovídají Petr Bakalář, Ladislav Jakl, Marian Kechlibar, Alexandr Tomský, Markéta Šichtařová, Daniela Kovářová, Eva Hrindová a další. Tento samostatně neprodejný sborník zajímavě rozšiřuje debatu na toto téma.

40 07.03.2019

Ach, Štěstěno, zlomyslná kokoto!

Na téhle knize jsem si potvrdil pravdivost teorie jak zásadní je věk, ve kterém se kniha čte.

Když jsem ji četl jako náctiletý klučina, tak jsem se u toho strašně nasmál, ale spíš těm jednodušším vtípkům a žádné další vrstvy jsem pod tím nezaznamenal.

Když jsem se k ní dostal podruhé, někdy v sedmadvaceti, tak mě, jako pracujícího, ten Ignácius tak sral a celý ten humor mi přišel tak debilně infatilní, že jsem to vůbec nedočetl.

A když jsem knihu začal číst v šestatřiceti, už déle pracujícímu byl Ignácius schopen furt zvednout tlak, ale užíval jsem si už spíše vytříbený styl psaní, slovní obraty, úžasnou atmosféru a veškeré příhody hlavního gargantuovského hrdiny. Zahlédl jsem už také rovinu sociální a rasovou, kdy J.K.Toole popisem událostí líčí také poměry v Americe 50.-60. let. A dnešním apoštolům a zvěstovatelům legend o svobodné zemi plné možností, kde si jsou lidé rovni, by se asi toto úplně nezamlouvalo. Většina lidí bez práce, když už nějakou práci mají, tak málokdo je tak šťastný, aby měl zdravotní pojištění, nemocenskou, dovolenou, či jiné, u nás v té době standardní, výhody. Černoši dostávají, když už, tak vůbec tu nejhorší a nejhůře placenou práci, běloši jim říkají negr, asfalt, dehet a negativ, což bylo vtipné a zajímalo by mě novější vydání, jestli to tam zůstalo jako otisk doby. Neblahá doba McCarthismu, honu na čarodějnice, kdy se bez, či na základě vykonstruovaných, důkazů zavírali nevinní a šířil se umělý strach mezi obyvatelstvem, pak vtiskuje knize další rozměr. Naši zběsilí a hysteričtí zidealizovaní komunistobijci by se měli chvíli zastavit, popřemýšlet a uvědomit si, že praktiky a způsoby FBI se nijak výjimečně nelišily od těch KGB, i když u nás to bylo rozhodně horší.

Kniha je nadýchaná jako Svěženka Dr. Nuta, vtipná a inteligentní, až se mi, v souladu s moji pyrolickou záklopkou, s ní nechtělo vůbec končit a užíval jsem si každou stránku. Ignácius i ostatní postavy jsou jasnými karikaturami s dostatečnou charakterovou hloubkou a propletenec jejich bláznivých příhod s úžasným happy-endem téměř pro všechny je tak dynamický, že se tají dech. Nejnesympatičtější postavy byly rozhodně p. Leeová a slečna Annie, kdy aspoň u té první čtenář s trochou testosteronu cítí za výsledek jejího konání zadostiučinění.

Celkově nadčasová, úžasná a inspirující kniha. Škoda, že autor už pokračování nikdy nenapíše, mohla být ještě sranda.

39 26.11.2015

FENOMENÁLNÍ, PŘEVRÁTNÉ, NAPROSTO MĚNÍCÍ MŮJ POHLED NA STROMY!!

Stromy jsem vždy miloval a při pobytu v přírodě jsem se jim obdivoval, ale nikdy jsem netušil, co všechno dovedou. Tak např. půlmetrový stromek může být třeba 100 let starý, protože mu jeho matka přes svou korunu nepropustí žádné světlo. Ale jak může přežít? Je matkou vyživován přes kořeny a spřátelené druhy hub. Stejným způsobem je matka schopná zamezit přísunu živin pro cizí druh. Stromy se jsou takto schopny vychovávat, tvoří sociální společenství, které spolu komunikuje, chrání se, pomáhá nemocným. Stromy cítí bolest a kus urvané kůry nebo ulomená větev může znamenat smrtelné ohrožení. A to zdaleka není vše, kniha mě zcela pohltila a spousta věcí docvakla do mozaiky složitého života přírody. Už nikdy se na stromy nebudu dívat stejně. A i když jsem chápal v Nepálu, že třicetimetrové rododendrony v Káthmándú se postupně do výšky 5 500m mění v malinké, intenzivně vonící, rostlinky a na Aljašce že smrky s postupem na sever se mění v hajzlštětky až vymizí úplně, tato kniha mi ukázala spoustu dalších souvislostí. Jsem zcela vyveden z míry a totálně nadšen. Informace v této knize jsou převratné! A s jakou láskou ke stromům to autor - tento německý lesník - psal! Úžasné dílo, které by si měl přečíst každý, kdo je rád v přírodě!!

Skvělý je postřeh, že my vyčítáme rovníkovým státům likvidaci pralesů, ale sami ve Střední Evropě už prakticky žádné nemáme. V Německu jsou teprve 2% lesů chráněny před hospodářskou těžbou. A jak je v knize řečeno, nechme stromy a lesy být jejich vývoji a i přesto bude obnova funkčního pralesa trvat 500 let.

36 23.02.2017

Velice rád čtu páně Kechlibara blog - tak podložené a ozdrojované analýzy se jen tak nevidí. A stejně tak je to s touto knížečkou povídek do jedné kapsy. Velice pečlivě promyšlené do posledního detailu, psány poměrně strhujícím tempem, na velice aktuální téma. Dost mě to bavilo, klidně bych si dal 5-10x větší rozsah v nějakém rozmáchlejším románu. Nejděsivější pak je, že to nemusí být příliš vzdálená budoucnost, Evropa si na něco podobného slušně zadělala a stylem nevidím, neslyším, sama si ještě zacpu pusu a potrestám každého, kdo by o tom chtěl referovat, pak směřuje úporně k sebevraždě vlastní identity. Kdoví, jestli by takováhle kniha mohla být na tom demokratickém, ultrakorektním, fanatickými neomarxisty ovládáném, západě vůbec vydána. A ty ilustrace se k tomu taky výborně hodí. Spokojenost, chcu víc!!!!

35 09.01.2020

Chybělo mi více fyziky, ale situace se vyvíjí tak překotně, že jsem u knihy zůstal přikovaný, je to pořád strhující jízda. Všiml jsem si dalšího takového kulturního rozdílu - a to respektu čínského autora k tradici, vlastní historii a vzdělání, který počítám prostupuje celou společností. Tohle u nás už cítět ani vidět nejde, o názory opravdu vzdělaných lidí u nás člověk nezakopne, natož, aby si jich tu někdo vážil. A když sleduju tu dementizaci různými "influencery a jutubery", na které děcka čumí a jejichž úroveň konverguje někde mezi bezobsažný zbytečný balast a vyložené debility, tak mám o tu budoucnost větší obavy, než z útoku Temného lesa.

Výborné - dočteno a hned to odpoledne dalších 200 stran z posledního dílu.

34 27.06.2022

Padesát odstínů Teorie relativity aneb jak se za víkend dostat k Restaurantu na konci vesmíru.

Osobně nejvíc mi sedl první díl, kde byla ta známá fyzika s takovým populárně naučným šmahem krásně rozebraná, k čemuž má autor zcela přirozený talent. Ale toto vyvrcholení jsem zase přečetl aspoň desitimiliardtinou miliardtiny rychlosti světla, tudíž rychle jak cyp. Je jasné, že u teorií, které sotva chápe nebo spíš nejistě definuje výkvět lidstva na teoretické bázi, už to neměl autor jak popsat, jelikož jsou to pro nás jen možné cesty, které nezřídka končí v slepé uličce, tudíž za mě se s nima popral se ctí. A šlo vidět, že nad tím hluboce uvažoval.

Jak jsem si u předešlých dílů liboval v kvalitě a bezchybnosti překladu i jednotek, tak tady už se tomu bohužel šotek nevyhl - Bitva v temnotách z minulého dílu je najednou bitvou soudného dne, ke které nikdy nedošlo, 300tis.km/h jako c (v kurzívě), AU jako 15Mkm, i když hned na stejné stránce je to správně mi naznačuje, že s překladem se kapku zaspěchalo, ale to jsou malé věci na cca 1500 stránkách. Tajže chuj s tym, fyziky a jejích aplikací už bylo zase tolik, že jsem musel místy zpomalovat a promýšlet si to, což beru jako největší přínos oproti předchozímu dílu.

Nejsilnější nosnou myšlenkou je stále především "očištění" naší Sluneční soustavy, provedeno jen tak vlastně mimochodem, rutinně, někým ve své společnosti opovrhovaným, jelikož jeho práce je triviální. Tahle část mě dostala nejvíce, dokonce jsem si ji dal třikrát, prý Hvězdní bardi, kteří neobratně brnkli o svou hvězdu na primitivní membráně...

Ono se na to pak dá dívat tak mnohovalentně, ve všech kvantových superpozicích, jestli má cenu o svou existenci ve vesmíru bojovat nebo je to všechno předem marné. Nicméně přežití je hlavní vrchol věže z kosti slonovinové a zákon zachování hmoty i energie civilizací je neměnný - a pokud se nějaká civilizace nechce zahalit pomalou mlhou, i když měla dost času tuto technologii objevit - tak to dá rozum, že je extrémně nebezpečná, co víc potřebujeme vědět?

Opravdu odzbrojující a nemohu než jen hluboce smeknout. GENIÁLNÍ!!!

32 30.06.2022

Spousta odpovědí na otázky, které si nejsem ani schopen definovat a položit.

Člověk nemá čas, aby nastudoval stovky různých studií o rodině, mileniálech, generačním konfliktu a spousty dalších o kterých an~i netuším a dát si to nějak dohromady - na to mám Hampla, který mi dá, s buldočí houževnatostí, celý obrázek dohromady. I když pochopitelně trochu subjektivně, ale shledávám, že jako celoživotní levičák - myslím levici jako puzení starat se o své potřebné lidi a bránit se globalizačnímu tlaku - už k žádné levici patřit nemohu, protože je to všechno vykradené stejně jako původně prospěšná rovná práva žen, anti-rasisimus, homosexuálové, vše je obráceno ve svůj totální opak a cynicky použito jako kladivo na ty, co mají ještě svůj názor. Tzv. Nová levice, jak ji definuje prof. Keller, není moje levice a je momentálně nejtvrdším nástrojem globalizované elity - totální vnitřní vykradení geniálně využito k potírání vědomí o tom, před čím samo kdysi varovalo. Trocký byl přece jenom taky vyslanec velkých peněz, jehož odkaz je těmi stejnými penězi stále živen, nevzdávají se. Když si k tomu přičteme moc sociálních sítí a trvalý tlak na snižování vzdělanosti (momentálně chtějí čeští elfové v čele s bolševickým Bobem Kartousem zrušit děckám hudebku a fyziku, ať vyroste generace totálně apatických dementů), dostávám neveselý obrázek naší budoucnosti.

To, co je zde napsáno dlouhodobě pozoruji, ale nedokázal bych to tak s doslovným "hřebíčkem na hlavičku" trefit - bo se musím nějak živit a zaopatřit rodinu, že...., v tomto masakru, co se děje.

Dovolím si jednu volnou interpretaci, kterou denně zažívám a vidím na vlastní oči: Korporace nedokážou přicházet s novými vizemi, ani inovacemi. Jediná schopnost, která jim zůstala, je pouze "optimalizace," tzn., dělat stejný objem práce se stále menším počtem lidí.

Člověk občas už ztrácí víru, ale lidé jako Hampl dávají šanci. Rozhodně povinná četba.

32 07.03.2021

Moje nejoblíbenější kniha. Psát tady nějaké rozbory a moudra mi přijde absolutně zbytečné. Nicméně, Orwell by se v hrobě obracel, kdyby věděl, že jeho antiutopie bude nabírat stále absurdnějších rozměrů a že se celý svět řítí do ještě většího pekla. Dokonalá kniha, z které jde mráz po zádech.

32 01.02.2013

Kdysi dávno, když Stodolní bývala ještě cygánské ghetto, kterémužto zdevastovanému bloku baráků se lidi radši vyhýbali, aby nebyli příliš kulturně obohaceni, se na ni otevřel první SF/F obchod - Geralt. Dej mu pámbů věčný pokoj - a my tam jezdili utrácet svých pár korunek, které jsme byli schopni nasyslit z kapesného od maminek. A než jsme objevili MAGICy, Zeměplochu, Magiu i Miecz a Zelazneho, bohatší kámoši kupovali art-booky po pětistovce (a že to bylo peněz) s fantasy kresbami plných lepých děv, pekelných monster a svalnatých fešáků, potřených baziliščím olejem, až se jim ty nepřirozeně deformované svaly leskly ve svitu vzdálených sluncí. Listovali jsme si tím tam a zpět, hráli u toho dračák a tak jsme alkohol, drogy a to, že s babama jdou robit aj jinči věci, než je na šmigrusta polít smradlavou březovou vodou, objevili až někdy v šestnácti a tudíž z nás vyrostli spořádaní a kurva slušní lidé, kteří to mají v hlavě jakžtakž srovnané a kteří nad dnešními "čtrnáctiletými" Bulhary a Pakistánci v Západní Evropě jen nechápavě kroutí hlavou:))

No a tato kniha mě vrátila do těchto ještě poměrně bezstarostných let listování těmito áčtyřkami. Veškeré kecy o tom, že to má slabý scénář jsou liché a zcestné bludy zpovykaných konzumentů, přesycených nepřeberným množstvím komiksů na našem trhu. Tohle je prostě paráda, onanistická orgie a mít to ve vzpomínaných letech, asi s tou knihou chodím i spát a koupu se s ní ve vaně. Prostě fantastická jízda fantastickým světem se svými obyvateli a pravidly, fantasticky namalovaná a to všechno přebije případné drobné nedostatky. Jsem rád, že jsem to zkusil koupit - další díly beru zcela nekriticky bez debat, hned jak vyjdou. BOMBA!

29 11.07.2019

Tak jsme jeli s rodinou na dovolenou do kempu na Malou Fatru a já si vzal tři knihy - přečetl jsem však čtyři!!! ...stránky... a až cestou na Šumavu a zpátky tento víkend jsem ztrestal tuto malou knížečku - ještě, že je to tak daleko a jede se tam dvakrát tak dlouho jako do Tater.

O této knize jsem si myslel, že bude jen o nějaké kolonizaci Marsu a úha popis kulhá! Je to sice o kolonizaci Marsu, ale to je jen podium pro to, co se děje za oponou a tím je zdrcující kritika americké civilizace - potažmo spíše moderní civilizace jako celku. Kritika naší nenažranosti, bezohlednosti, chamtivosti a destruktivity. Popis tupého amerického turisty, s pocitem nadřazenosti, v Mexiku je neskutečně trefný. A tak se lidé chovají v tomto pozoruhodném dílku na Marsu.

Nepřijde mi to, jak je to v popisu, že by to byly povídky, ony jednotlivé kapitoly pojednávají sice o různých lidech v různých časech, ale jde pořád o jedno a to samé a postavy z prvních kapitol se objevují i v posledních, tak jaképak povídky?

Bradburymu se povedlo sepsat úžasnou osobitou výpověď strachu z atomové války, cenzury a ztráty lidskosti. Určitě se v tom odrazila doba McCarthismu a studená válka. V mnoha ohledech neztratila kniha nic na své aktuálnosti z padesátých let. Snivé a poetické pasáže dodávají knize na čtivosti a některé kapitoly (ne povídky), lezouc pralesem na Plechý jsme nemohl dostat z hlavy, rozhodně poctivých 95%.

Jo a jedna z posledních poslední kapitol, kdy roboti opečovávaní prázdný dům - úplně jsem si vzpomněl, že něco takového jsme četli na základce jako protiválečné čtivo. A vůbec si nejsem jist, jestli to bylo z Marťanské Kroniky nebo z pera nějakého Sovětského tvůrce, dlouho to leželo zasunuto v paměti a jen občas problesklo jako vzdálená vzpomínka - bylo to jako objevit sbírku něčeho z dětství.

29 11.09.2017

Když jsem dočetl převratný Tajný život stromů, kolegyňka mi půjčila knihu o Mravencích. Ne že bych si nějak liboval, když mi lezou v trenkách, ale říkal jsem si, že se určitě zase něco zajímavého dozvím a šel jsem do toho. A musím teda říct, že něco tak strhujícího jsem dlouho nečetl – a to jsem ještě dostal k mravencům další prolínající se a rovnou tři dějové linky (i když jedna byly pouze výňatky z encyklopedie). Ten konec byl už kapku divoký, ale dovedu si představit, že by to mohlo být reálné. Všemu ostatnímu, co jsem se dozvěděl, z tohoto populárně-vědeckého thrilleru ohledně těch malých hmyzáků, jsem ochoten věřit. Autor je vědeckým pracovníkem, což šlo vyčíst i ze stylu jeho psaní a v tomto díle musel prokázat erudovanost v mnoha vědních disciplínách a geniálnost s kterou to propojil v tak čtivou knihu je obdivující. Tvrzení, že jsme na téhle planetě až druhou civilizací je převratné.

Líbilo se mi jak autor “mezi řečí“ sype nezpochybnitelná morální lidská moudra typu člověk je jediný druh, který dokáže trápit nebo opustit svoje děti nebo že strašně moc vyrábíme jednorázových zbytečných věcí a se vším plýtváme. Že přebíjíme své přirozené feromony umělými "vůněmi" (někteří lidi jsou fakt jak chodící drogerky). Zasmál jsem se nad sdělením, že lidský mozek může uložit až 60 miliard informací, ale když se paměť zaplní, dojde k úklidu a méně zajímavé věci zapomeneme – zůstanou akorát traumatizující vzpomínky a lítost nad minulými radostmi. Taky bylo hezké a pravdivé poučení otce svému synovi: „Poslechni, chlapče, až budeš větší, uvidíš, že dojdeš k tomu co já: že jediný opravdu vzrušující živočich, jediný živočich, jehož inteligence je skutečně odlišná od naší – je žena!“

Byla to fantastická jízda a přečtení minimálně druhého dílu silně zvažuji. Jak se znám, beztak si to budu muset koupit. Po dlouhé době za mne plná palba 100% a opět jako u stromů - už nikdy se na mravence nebudu dívat stejným pohledem.

Nic, jdu si někde vyměňovat feromony svým tykadlem.

29 14.06.2017

Dokonalá záležitost, bajkovitě čtivé, člověk se neodtrhne, dokud to celé nezhltá a to hluboké poselství o tom, co jsme za zvířata v člověku zůstane dlouho utkvělé. Navíc geniální Velíškovské ilustrace řadí toto vydání hodně vysoko an mém žebříčku

29 01.02.2013

Před asi deseti lety jsem si přečetl koment na Crwi od kerama o tomhle komiksu, který hned zjitřil mé smysly a zapsal se mi hluboko do teho kurevstva na krku, keré mě občas nenechá usnout. Byla a je možnost si to přečíst na monitoru, já to však nikdy nečetl digitálně, já jsem synek trpělivý a ani ne o dvě děcka později jsem si tento sqost mohl koupit, otevřít, očuchat a přečíst na živo. A mám ho v pazurach!

Říkal jsem si, no tak leží borok mrtvá holčička v lese, rozkládá se, že, co tež jiného a človíčci kolem dělají juchůchů a juchajdá, tím to bude vyčerpané, co tam chce z toho více děvucha vytahat??

Takové peklíčko a panoptikum hrůzy, vývoj od naivnosti a altruismu k chladné a bezohledné krutosti, zrcadla křivosti lidské povahy a brutality se sladkými úsměvy a rádoby dětskou kresbou nevinné naivnosti, plnou roztřesených linek, jsem fakt nečekal. Je to tak morbidně a úchylně roztomilé, při čtení je třeba zapudit zbytečné otázky o tom, kde se tam človíčci vzali, jaktože měli před tím kakao a porcelánové hrníčky, když pak žijou v době pospolité a podobné nesmysly. Ono to pak nemá chybu. Jsem omráčen, uzemněn a zítra si to dám ještě jednou a schovám to na tu nejvyšší polici knihovny. Dávám všechny bludišťáky světa!!! A ona to psala baba! Asi bych ji chtěl poznat, i když, no....

EDIT/UPDATE: Taxem to přečetl podruhé a asi to chápu kapku lépe, mohl jsem se soustředit na detaily. Panáčci mohli pít kakao z porcelánových hrnečků proto, že vlastně jsou všichni aspekty malé nebohé Aurory. Nebo třeba jejími charakterovými znaky, jež nevybroušené a naivní přicházejí na svět. Však to byla malá holčička. A i to milosrdenství, obětavost a lásku ke všemu kolem ta realita ořeže, zničí a vyplivne jen ty nejsilnější. Což vůbec neznamená ty nejlepší. Takže nakonec pochodují po tom lese různé varianty charakteru, které by však samy nemohly fungovat, bo vždycky jsou nějaké brzdy. Pokud jsou však brzdy zničeny, nemůže to dopadnout jinak..... pro mě komiks roku!!!

28 15.01.2021