Kapis komentáře u knih

Ty dystopické romány miluju - společnost, tvořena likvidací všeho živého, klonováním, genocidou, totální kontrolou a drogami, ale vše už tu tak nějak bylo, miluju Zajdela, Huxleyho i Zamjatina, je to pořád příjemně svírající, nicméně není to poprvé. Trochu se tak obávám, že Skynet už pomalu přebírá kontrolu a bohužel k této budoucnosti možná máme blíž než si myslíme, tak proč si to zas neužít masakrem klonů? Jodo si to dělá svým tradičním způsobem, androgynně a velkohubě, nic malého, je to moc hezky nakresleno a je tam to varování. Hodně varování. Ale víc jak 3 hvězdy tomu holt nedám, Nakonec vždycky přijde přece nějaký rakušák, vezme si motorku a hadry, nechá si típnout doutník na hrudi a všechny zachrání:)

To jsem teď viděl mnohem vážnější varování psané jako reportáž z Benzínky od takové rozteklé hnusné tlusté rádoby novinářky na antidepresivech, která si strká párek v rohlíku na později do kapsy. Z média, které po lince Soroš-Bakala-Tabery jde postupně s odstřihnutím peněz přirozeně do pyče a chudáci se museli stěhovat kajsi do Karlína, tak takové zoufalství a zmar té zaprodané rozcuchané čarodějnice jsem necítil ani z této ve finále veselé dystopie. Blahopřeji všem hrdým abonentům za ryzí intelekt!!! A za mě už asi toho Jodorowského bylo dost, já nemám ani nic proti drogám, ale všeho by mělo být tak nějak s mírou;)

Tohle mě docela potěšilo a líbilo se. Pěkné doplnění celé série, které např. oproti Živými mrtvými není zbytečné a nudné. Ještě poměrně pěkně naroubováno na Šeherezádu. Za mě plný počet a spokojenost.

Konečné rozhřešení.

Z dob, kdy jsem sice ještě nebyl naživu, nicméně na Barboru jsem jezdil jako děcko na brigádu a na Duklu na praxi už jako učeň (což je dneska slovo spíš asi neznámé) si odrobit, už i po pádu starých pořádků, výuční list spojený s maturitou, kdy učiliště na Šumbarku se divoce měnilo z hornického na "technické". O půl páté ráno u Renety, v mrazivé tmě, v narvaném Ikarusu, kdy v tom kloubu lítaly vločky sněhu, plný kotel šašliku za 9 korun s černyma haviřama s namalovanýma očima. Nenáviděl jsem ten smrad olejem načichlých ocelových skříněk, šlamu a opracovávaného kovu, kdy jsme museli pilníkem sjet 8 mikrometrů za 6 hodin a toho mistra, co si tam celý den četl noviny a pak mi dal čtyřku. Tam jsem se přesvědčil, že na šachtě nesmím skončit!

Děda i tata, původně z Jeseníků, skončili na šachtě za čorkybyznys, který byl tehdá zcela běžný a nikde nikdy nic oficiálně nechybělo, ale asi měli smůlu, a babka s tetou pak provozovaly hospodu v Petřvaldě. Bohu-žel-či-dík znám spoustu těch věcí jen z vyprávění, nicméně měla ta doba i tu šťastnou podobu, s myma rukama olšovýma a hlavu dobru, jsem si mohl jako synek z nuzné rozvracené chudé rodiny udělat vyšku. Nakonec je stejně polovina rodiny tak jako tak s šachtama spojená, šváru zavalilo, až je z něho jiný člověk, nevlastní tata rubal ještě na Šalamouně a Zárubku jako brigádník v 60cm vysokých slojích a pak dělal až do důchodu bezpečáka.

To co jsem tak nenáviděl a z čeho se mi povedlo se s vypětím všech sil vysmeknout, se s odstupem času a v knihách Karin Lednické změnilo v jistou nostalgii a teď už i v hrdost. Okolí šachet, tu strašnou měsíční krajinu plnou trubek a hlušiny jsem poznal, vždy to ve mě vzbuzovalo odpor a smutek, ale nikdy by mě nenapadlo, že tam všude okolo kdysi leželo město, ani potom, co jsem pracovně objížděl šachty a teplárny. Pamatuju ještě pár cygánských rodin, co se tam motaly, ale už ani ty baráky tam nejsou.

Šikmý kostel je výjimečně skvěle napsaný. Povedlo se pospojovat milované i nenáviděné v zázračný celek, a jistě i lidem, kteří za komunistů havířama a celým našim regionem opovrhovali, dává nahlédnout na vše s odstupem a kapku jiným pohledem, stačí si nechat srdce otevřené. Vláčeni jsme dějinama všichni, bez možnosti měnit ten mocný proud, který vzniká úplně jinde.

Nooo, tak to je opravdu něco, člověk si ovšem musí připustit určité věci, např. to, že na světě se jen máloco děje náhodou. Velmi velmi zajímavé a do mozaiky mého světonázorového pohledu to docela dobře zapadá.

Asi nejsilnější část celé trilogie, druhá světová válka a němečtí nacisti byla ta největší nelidská hrůza v dějinách lidstva. Kniha je opět napsaná velmi strhujícím a pohlcujícím způsobem. Hned ve stejný den jsem se vrhl na třetí díl. Nemám co vytknout, pouze vyseknout obrovskou poklonu. Bravo!

Naprosto strhující, obzvlášť pro nás, co jsme se narodili a žijeme v tomto regionu. Strhující nejen dějem, ale i stylem, kterým je to napsáno, kdy každá kapitola začíná nějakou událostí, přeskakujíc časem - většinou setkáním s někým, kdy je použita přímá řeč a pochvíli je předchozí děj shrnut v myšlenkách některého z hrdinů či hrdinek knihy. Ono to je člověka ke knize schopno neskutečným způsobem ukotvit a je to styl vskutku literárně ojedinělý. Jo a schválně, kdo si všimnul, že v knize jsou lehce rozmístěny úryvky Nohavicovy písně Těšínské nebe;)? Ostatně, v doslovu mu autorka věnuje poděkování. Bomba, rozhodně si to zaslouží veškeré chvalozpěvy a ocenění!

Výborné!!! Dlouho jsem si nic tak neužil jako tuto nevinnou parádu, nemá to chyby a kdo je hledá, tak je buď střízlivý a nebo úplný kokos. A měl by být vystřelen z přetlakové komory!

Mě to přišlo špatně uvěřitelné, tak nějak samoúčelně moc brutální a úchylné, asi pošlu tu sběratelskou verzi dále. Jsem to tak nějak tušil, když jsme si to nechal naježuchovat pod stromek - tehdá jsem vyřešil dárek od mamy, početl jsem si a teď shrábnu prašule (no jo, nějak moc jede doma Spanžbob;))

Naprostá bomba, dlouho jsem se tak nebavil, já ty Mailingovy knihy prostě žeru, i když teď posledně došla hořčice. Nedočkavě vyhlížím pokračování.

Taková příjemná oddechovka. Když si člověk uvědomí, že tahle oddychovka zabrala dva roky práce....to je asi stejné v literatuře obecně, filmu, divadle, muzice. Barva Nikkarinovi sluší.

Mám taky dvanáctiletou dceru, takže se mi při čtení vše svíralo. Moc dalšího k tomu psát nejde, to je třeba přečíst. Každopádně řemeslně zvládnutá práce po všech směrech na jedničku. Uff!!!

Tak tohle stojí za to se trochu rozepsat!

Já kdybych dostal jedno přání, tak si přeju, ať ti všichni kokoti, co si pořídí do bytu ve městě vlčáka, malamuta nebo páreček haskyjů či irských setrů a s kterýma pak otráveně vylezou ráno na šest minut na dvorek, kde je nechají vesele vysrat hromadu jak od slona, aby pak do toho vletěly hrající si děcka, tak bych si přál, ať jim všechny ty hovna, co nechali venku za ty roky, se zhmotní v jednu chvíli nad postelí v ložnici a nad gaučem v obýváku a zbytek pak nad kuchyňskou linkou. A samosebou i všechna budoucí hovna taky. To by bylo najednou čisto venku. Ale ne, dělám si legraci, pro ty pomaleji chápající, tak bych to nepromarnil, myslím, že úplně každý nad tímhle strávil hodiny uvažováním, osobně snad už od té doby, kdy ve Čtyřlístku si někdo přál, ať má tolik přání, kolik je stébel pod kloboukem. To se divím, že to nikoho nenapadlo, vždyť by asi bohatě stačilo tisíc nebo i deset. Otázkou je, jestli by to džinové nezrušili, to je docela možné, takže by to bylo třeba promyslet asi trochu hlouběji. Taky by mě lákalo být aspoň rok havranem a proletět se tam a zpátky, nicméně stejně jako „Pan nápaditý“ bych si, jak už bych měl přání jen jedno, nasázel taky hromadu podmínek a podpřání, třeba ať mě jako havrana nikdo nezabije, že? Taky mě napadlo, že by bylo fajn, kdybych měl moc přinutit lidi říkat pravdu a to i na dálku. To by spousta lidí koukalo, kdyby stála v řadě Adamová-Pitkarová, tragikomická parodie na diplomata kinder-minister bakalář Lipánek, teolog i traktorista a vůbec celá ta nekompetentní zkorumpovaná banda neschopných prolhaných mamlaszmrdů. To by možná i tu progresivní anticivilizační kliku, která je u vesla, přinutilo se zamyslet, kdyby ty absolventy Aspen institutu slyšeli říkat konečně pravdu.

Škoda, že si to můžu jen přát. Nikdy mě nenapadlo uvažovat, jak by to bylo, kdyby si přát mohli všichni a přání by šla proti sobě nebo by se nulovala. Nad tím se autoři evidentně zamýšleli podstatně více, hlouběji a déle. A musím říci, že se jim to velice povedlo a to včetně opravdu pěkného konce. Další velice podařená kniha z dílny cyboye, díky moc a nenech si zkazit svou snahu žádným zapšklým škarohlídstvím. Oceňuji i to, že jsem objednával dohromady s Fear agentem a psal jsem, že mi 8 miliard stačí poslat dohromady v dubnu a on mi to poslal hned. Takže opět skoro plný počet, vskutku skvělá kniha!

Zatmění už není tak dobré jako Přístav Země. Je to takový obyčejný americký akční ani ne moc napínající příběh v zajímavých kulisách, s neúplně standardní kresbou, která měla sice cosi do sebe, ale na prdel mě neposadila (teď tak uvažuju, na co jiného by mě taky měla posadit?) Bonusů za mě zbytečně moc a dělat celý výtisk znova kvůli přehozeným dvěma stránkám....

Co musím ocenit, je, že autor sice nevědomě, ale přece, ukázal přesně na důvod té strašné "klimatické změny." On celý ten podvod s kysličníkem uhličitým i Zeleným úderem, jenž je tu s neuvěřitelným úsilím a evidentně nekonečnými zdroji budován, aby byly splněny cíle vrátit Evropu do doby kamenné, a aby se jisté skupiny neskutečně napakovaly, začíná být pomalu nahlodáván a doufejme, že brzy padne. Jinak tu fakt skončíme ve svoji zemi jak v chudobinci v jeskyních! Proto nám tak lžou, aby čtenáři Respektu se svým omezeným kaleidoskopickým rozhledem nic nepoznali a nevěděli, a ještě to aktivně podporovali, dokud nebude pozdě.

Hodnocení nechávám stejné, Přístav Země byl taková pecka, že Zatmění snížilo mé hodnocení přesně o 0,004%, takže ho nechávám na pěti hvězdách. Jo a práci Mighty Boys oceňuju, mám ty jejich bichle rád.

Tak jsem ještě dokončoval uložení nějakých komiksů do krabic a tohle na mne vykouklo, tak jsem to rychle zpucoval a musím říct, že opravdu bardzo fajne :) Takhle brutálně asi nebyli napsání ani původní Hänsel und Gretel, promícháno s houbičkami a máme na světě povedenou čamaládu z ojczyzny. Moc jsem od děje nečekal, ale dokonale mě zakončení krátkého příběhu překvapilo. Pěkná androšovina na 7 minut, ještě se dívám na doslov a jejj uups, autorka s přezdívkou Zavka získala cenu za grafiku na festivalu, no považte, pššššš, v Rusku!!!! Tak volám do zbraně, probuzení pražští hipsterští bolšánci!!! Na protestní nótu či petici do Centrály to určitě je, na bojkot jejich produkce taky, neztratí se ani nějaký sprostý profitransparent a jak už nic, tak minimálně aspoň ozvučit na sockách, naplivat tam na ni pořádně a počastovat hromadou odporných nadávek!! :))

Vcelku zbytečné, nic moc nepřidávající, trochu jsem se pobavil u Negana. Nevím, jestli autor byl někdy v nějaké vypjaté situaci a zda-li v takové situaci mluvil v rozsáhlých košatých monolozích. Ono to tak spíš nebývá, když se situace nečekaně zvrtne a člověk nemá moc času. No tak ale, protože mám doma všech 32 dílů, tak jsem za těch pár kaček přibral i tento, myslel jsem ale že to bude lepší.

Tak, nebudu trapný s koncem a zvoncem, což mě pochopitelně napadlo hned jako první, ale konec jedné série tu opravdu je. A jsem za to vděčný. Je to navíc konec velice pěkný, až mé citlivé a něžné nitro, schované pod hrubou ostravskou slupkou, jihlo. Autor projevil obrovskou snahu za sebou pozametat a nenechat žádnou nitku bezcílně vlát v severním větru. Trvalo to věru dlouho – moment, komentář k prvnímu dílu jsem psal v červenci roku 2008, takže bezmála před 16 lety. To někteří progresivní libtardí admini na comicsdb si sotva začali tahat kačera a někteří ho netahali ještě ani po dvoře. Velký dík Crwi, že tuto Netopejrem nastartovanou sérii dotáhli ke zdárnému konci. Z příběhů nejvíce oceňuji ty s Jezkou a Geppettem, měly největší kuliska. Na kresbě se tu podílela celá řada autorů a všem se to docela povedlo. Je s podivem, že i když jsem první díl četl už tak dávno, neztrácel jsem se v ději a souvislostech, což svědčí pouze o kvalitě této série, i když mi určitě některé věci unikly. Nebudu tu psát ani to okřídlené “a teď si to přečtu v kuse“ ale to jen proto, že se na to teď nechystám. Pro mne je to skutečně konec, další přídavky mne už po tom tragickém crossoveru nezajímají, to budu radši poslouchat několikahodinové pusté žvanění některého (libovolného) zkurveného politika. Takže ještě jednou díky, byla to skvělá jízda!

Další dva dílky do světa vytvořeného Alechandrem, který nijak nevybočuje ve své brutálnosti, úchylnosti a velkofatalismu ze zavedených kolejí. I přesto se povedlo do díla dostat poctivou porci originálnosti, aspoň já tedy neměl pocit, že by se krušné příhody metabaronské famylyje nějak moc okatě opakovaly. Kresba standardně špičková. Až vyjde něco dalšího, tak to bez váhání kupuju.

Naprosto úžasná publikace, plná starých fotek a informací, dobových letáků, prostě nabitá od začátku do konce. Spoustu těch míst jsem osobně prolezl a je skvělé se na jednom místě dozvědět historii těch míst i něco navíc.

PECKA!!!!

Klasicky velkohubé, fatalistické, bez úsměvu, prokleté na celé generace, bez úsměvu - jo to už jsem psal, ale furt mě to baví, druhá část se mi se svoji propracovaností výtvarně líbí více než ta první. Gadžopádně je tu jistě prostor pro další nesčetná fatalistická dobrodružství a já je budu i nadále kupovat, pokud se bude to Jodouniversum rozrůstat.

Tááák, jelikož jsem včera koupil za pár kaček poslední u nás vyšlý díl, rozhodl jsem se v knihovně najít díl první, který tam mám dlouhé roky a povedlo se - byl ještě ve fóóóliiii;) abych vlastně zjistil o co jde. A je to veskrze milá, zábavná, po francouzsku mírně lechtivá oddechovka. Párkrát jsem se i docela zasmál, je to pěkně nakresleno, akorát teda podle mně to pro děcka kolem těch 7-8 let není. Ne, že by to bylo nějak sprosté či přehnaně lascivní, ale mám doma 7-letého kluka, kterého by to stopéro nebavilo, ho ty lumpárny spíš baví dělat než o nich číst. Myslím, že i ty děcka potřebují trochu odstup od svých eskapád, aby se tomu zasmály, dle mého ideální věk, aby to děcka ocenily bude někde kolem 10-12 let, ale horní hranice už pak neexistuje, na dětství většinou rádi vzpomínáme.

A to mi pak nesedí, že to vychází v Mateřídoušce. Dlouhé roky jsme děckám předpláceli Sluníčko, všechno fajn, ale kolem toho šestého roku je už to přestalo zajímat, nemyslitelné, že by si vzali Sluníčko někam s sebou mezi kámoše. S Mateřídouškou to bude to samé, desetileté děcko o ni dle mých zkušeností nebude jevit zájem, tak pro koho tam ten Titeuf vycházel? Pro děcka ve školce? Tak obrázky tam jsou, chápat to nemusí, že, ok, ale stejně mi to přijde divné, i když u Mateřídoušky už se nedivím ničemu. Sluníčko bylo celou dobu "čisté", děckám tam ani podprahově necpali nic do palic - mohu to dosvědčit, protože jsem jej s nima čítával. Kdežto Mateřídouška ta to vzala ideologicky od podlahy a minimálně v březnovém čísle nabrala směr 50. léta a bezskrupulózně začala děcka indoktrinovat, kdože je ten náš konečně jediný a správný Pan Prezident. Děti měly dokonce napsat dopis soudruhu Gottwaldovi teda uuups soudruhu agentu Pávkovi, t.č. hlavě naši těžce zkoušené země. Takže děti, s generálprezidentem agentem Pávkem, hloupým, nevzdělaným, zaprodaným, s gumovou páteří a citem se otáčet jak vítr vane, ale s hezkým profilem progresivněliberální vpřed, dozadu ni krok!!! Mateřídouško, bravo!!!

Ale Titeuf dobrý, ten za to nemůže, asi si dokoupím zbylé díly, nicméně do časopisu pro děti ve školce to opravdu není a manipulace a indoktrinace dětí je přímo zavrženíhodná, tfuuuj.