Vzpomínka na Zemi

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Půl století po Bitvě soudného dne mezi lidmi a Trisolarany stále trvá napjaté příměří, jehož zárukou je fundamentální princip temného lesa. Země díky trisolaranským technologiím zažívá dosud nevídanou éru prosperity. Lidská věda postupuje mílovými kroky kupředu a Trisolarané zase absorbují pozemskou kulturu. Zdá se, že obě civilizace budou záhy schopny rovnoprávně koexistovat v míru bez strašlivé hrozby vzájemného zničení. Lidstvo ve zlatém věku však má sklon k samolibosti. V nové éře se z hibernace probouzí Čcheng Sin, letecká inženýrka z jednadvacátého století. Přináší s sebou informace o dávno zapomenutém projektu z počátku trisolaranské krize a sama její existence může narušit křehkou rovnováhu mezi oběma světy. Dosáhne lidstvo ke hvězdám, nebo zahyne už v kolébce?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380516/vzpominka-na-zemi-1fh-380516.jpg 4.5560
Série:

Vzpomínka na Zemi 3.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Host
Originální název:

Death's End (三体•III•死神永生), 2010


více info...
Nahrávám...

Komentáře (146)

Kniha Vzpomínka na Zemi

Taťka Hraboš
20. července

(+ SPOILER) Tak nevím. Za mě by možná bylo lépe, kdyby série skončila druhým dílem. Snad to bude tím, že autorova fantazie se – především hrátkami s dimenzemi Vesmíru – pustila do takových výšin, které byly pro mě s mým přízemním myšlením jen obtížně dostupné. Některé nápady zkrátka podle mě už patřily do žánru fantasy; u scifi přece jen počítám s pocitem, že tak nějak by se to při potřebné vědecké a technické úrovni mohlo opravdu stát, který mi ve třetím díle často chyběl. Anebo mě možná i „dožralo“, jak autor nechal skončit naši krásnou Zemi. Četba téhle bichle ale určitě nebyla zbytečně stráveným časem. Opět se tu i z mého pohledu vyskytly výborné nápady a pasáže. Třeba autorovy spekulace ohledně chování lidstva v různých krizových okamžicích byly velmi zajímavé a asi nebudou většinou daleko od pravdy (snad se nedočkáme okamžiku, kdy bychom si to mohli ověřit). Prokázal také, že i jako autor pohádek by se uživil – jeho příběh o princezně Kapce rosy patří k tomu nejlepšímu v knize. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami – nakonec jsem jako vždycky nechal převážit pozitiva nad negativy.
PS: Jak tak nad tím ještě přemýšlím, mám pocit, že zatímco první dva díly měl autor dopředu docela dobře promyšlené, o tom třetím se to říci nedá. Připadal mi jako taková nastavovaná kaše. Jako kdyby měl autor ještě pár nápadů, které chtěl uplatnit, a potřeboval je do knihy za každou cenu dostat. Stmelit je však do dostatečně konzistentního celku se mu ale už nepodařilo.

pkovarik
18. července

"Jak je něco takového možné?" Morovich si povolil límec a zalapal po vzduchu.

"To je jednoduché - vstoupili jsme do oblasti kosmu, která má čtyři rozměry. Říkáme jí vysokodimenzionální fragment."

---

Přemýšlím, co ve mně po přečtení knihy zůstalo. Vlastně ani nevím. Kniha je rozsáhlá, mnohovrstevná, řekl bych, že se v ní vystřídalo vícero příběhů, resp. několik potenciálně samostatných knih, jako by se autor nemohl rozhodnout, jaký příběh chce vyprávět. Beru to tak, že autor chtěl čtenářům předat své představy o vývoji vesmíru, do jisté míry budoucnosti lidské rasy, i když v tomto směru spíše asi chtěl předložit úvahu o (ne)významu lidstva ve vesmíru. Tuto makroúroveň pak propojil s vyprávěním několika osobních příběhů, byť z mého pohledu ne moc chytlavou formou, jako by tu nebylo komu fandit, s kým se identifikovat, o koho se bát.

Upřímně. Chvílemi jsem bojoval s tím, jestli mám ve čtení pokračovat. Ne, že by se to četlo špatně, text (překlad?) je dobře vystavěný, ale chvílemi to bylo zdlouhavé, nudné. Při čtení mě drželo spíš to, že jsem chtěl poznat autorovy představy o budoucnosti vesmíru, zajímaly mě jeho představy o budoucích technologiích, ale i komunikaci, případně politickém uspořádání kosmu. To čtení tak bylo spíše pátráním po myšlenkových experimentech autora.

Četl jsem i předchozí dva díly (viz recenze u jednotlivých knih). Ty mi přišly zajímavější, akčnější, přestože jsem v recenzích četl, že ten třetí díl je teprve něco nepopsatelného. V předešlých dílech mi přišla zajímavěji uchopená i psychologická stránka lidstva, chování davu, způsob reagování na neznámé atp. Třetí díl mi přišel v tomto nedotažený, občas dost nepravděpodobný. Ta nepravděpodobnost mě rušila i v případě některých dějových zvratů, byť je to sci-fi, ale spíš to bylo nezřídka v rovině "teď zasáhne kouzelný dědeček".

Nechci knížku úplně shazovat, to si nezaslouží. Jsem rád, že jsem se jí prokousal (což je asi nejpřiléhavější výraz). To, co jsem v ní hledal, tj. spekulace o možnostech poznání vesmíru a úvahách o platnosti fyzikálních zákonů napříč vesmírem, to jsem našel. Z knihy si odnáším i to, že vesmír je větší, než se zdá, a že nás jako lidstvo čeká navzdory temnému lesu neskutečné dobrodružství, pokud dokážeme napřít úsilí správným směrem.


DefaultAutistic
27. dubna

750 stran logických lapsů, o těch fyzikálních ani nemluvě.

Luigi1
14. dubna

Tak to se povedlo.Velice pěkně psané,Tento díl se velmi vydařil.

Laaca
29. března

Nejčtivější a nejzajímavější díl trilogie byl podle mě díl druhý. Třetí díl je literárně trošku, ale opravdu jen trošku, slabší, ale, pokud se na to podívám z trochu jiné perspektivy, tak bych ho označil za nejobdivuhodnější.
V jednom románu popsat několik zcela rozdílných budoucích epoch lidstva, které vyvrcholí věkem budování rozsáhlých měst ve sluneční soustavě a pak po kataklyzmatu ti galaktičtí osadníci, to je opravdu neskutečné. Všechno drží pohromadě a oceňuji, jak si autor dal práci s popisováním fyzikálních principů různých futuristicých technologií. Kdo ví, třeba by to tak opravdu mohlo fungovat - relativistické kosmické lodě fungující na principu "žehlení" prostoru, princip tvorby černých domén a zpomalování světla, hrátky s dimenzemi a podobně.
Myšlenku že trojrozměrný vesmír je vlastně torzo vícedimenzionálního vesmíru zdevastovaného galaktickými válkami, jsem viděl poprvé. Takže v popisu futuristické vědy a kosmologie za mě hluboká poklona.
Na tomto titánském pozadí jsou pak ale životní peripetie hlavní hrdinky Čcheng Sin vylíčené trochu neobratně. Její chování není moc uvěřitelné a nešikovně prokreslených postav je ve knize více. Některá místa jsou možná až moc rozvleklá, což by samo o sobě nevadilo, ale v kombinaci s tím, že postavy nejsou perfektní, už to na závadu je. Ale přesto - za ten obří záběr knihy, kterou muselo být nesmírně obtížné vymyslet a napsat, patří panu spisovateli velký obdiv a plný počet hvězd.

tomas3272
12. února

Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale poslední kapitola hodnocení zachránila. Třetí díl se mi teda vůbec nelíbil, byly tam postavy, s kterými jsem se moc nemohl ztotožnit nebo které jsem fakt neměl rád (včetně hlavní hrdinky), věky, které jsem sotva stačil vstřebávat. Až poslední kapitola mi přišla fakt zajímavá. Chápu, že má kniha vysoké hodnocení, mně to ale prostě po chuti nebylo. Temný les byl bomba oproti tomuhle.

ject9a
23. března

Trvalo mi to doslova roky, ale aspoň jsem se takto mohl ztotožnit s rozsáhlým dějem této ságy, který také přesahuje roky, staletí a nakonec i eony. Do posledního dílu se mi moc nechtělo, protože jsem považoval dvojku za pěkné uzavření potyčky mezi lidstvem a Trisolaris, ale ještě, že jsem se nechal přemluvit. Trojka celý příběh rozvádí do ještě širšího pohledu, který sice těžce směřuje k existenciálnímu nihilismu, ale pokud se tím nenecháte ovlivnit a uvrhnout do deprese, tak si to maximálně užijete.
Nezbývá mi než obdivovat obrovskou fantazii Liou Cch'-sina, především směrem k technologiím, což má solidně založené na současné praktické a teoretické fyzice: od sofonů (u kterých už začínají hrátky s dimenzemi), fúzních motorů, materiálů na bázi silné interakce, gravitačních antén, až po zbraně ničící celé hvězdné soustavy, černé domény, zpomalení rychlosti světla a dimenzionální zbraně. Neskutečné.
Jako menší mínus by se dala vyčíst určitá plochost postav, ale jelikož ty tři hlavní mají na konci své dramatické oblouky splněné, takže jsem spokojený.
Především tedy třetí díl slouží k uzavření a kompletaci celé ságy tím, že přidá celkový nadhled: s otevřenými ústy jsem sledoval, jak předchozí dva díly a konflikty v nich popsané byly v celovesmírném měřítku naprosto nicotné.

TomHr
03. března

Neskutečná sága popisuje osudy lidstva v takovém časovém úseku, jaký snad ve sci-fi literatuře nemá obdoby. Nelze neobdivovat autorovu fantazii, se kterou buduje a do detailů popisuje vzdálené světy a vesmíry. Občas si vypomůže fyzikou, která bude objevena v daleké budoucnosti. To není ve sci-fi literatuře nic neobvyklého, ale u Liou Cch'-sina všechny vynálezy fungují na jasných fyzikálních základech, popisované technické detaily a principy se vyznačují vnitřní konzistencí.
Ještě více vyniká autorova fantazie ve stavbě příběhu či spíše příběhů, které obratně přivádí k nečekaným konfliktům: humanistický přístup má na svědomí miliardy životů, bezskrupulózní cynismus a použití násilí se někdy může ukázat jako správný postup k záchraně životů a člověčenstva vůbec. Autor je v některých ohledech idealista poněkud nakažený kolektivismem a chvílemi sklouzne k určitému patosu (matka podává dítě slzící hlavní hrdince...). Proto sem tam pohnutky hrdinů a dějové zvraty působí nepříliš uvěřitelně, člověka napadne, že by to ve skutečnosti probíhalo jinak, známe lidi, že. Ale autorovi se daří udržovat napětí v celé tak rozsáhlé knize a vše zastřešuje humanismus ve smyslu sympatií k člověku s jeho nedostatky, strachy a všedními starostmi. Víra, že tento krajně nedokonalý tvor dokáže velké věci a určitě má mít své místo v temném lese vesmíru.
Ze začátku jsem se (opět) trochu ztrácel v čínských jménech a ve všech těch érách. Ono je asi lepší bezprostředně navázat na předchozí díl Vzpomínek na Zemi a nenechávat si dlouhou pauzu.

1 ...