Spolčení hlupců

Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci... Necenzurované vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/20_/2012/spolceni-hlupcu-GM4-2012.jpg 4.1779
Originální název:

A Confederacy of Dunces (1980)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (158)

Přidat komentář
AlčaVaca
10. září

Za mě výborné čtení, i díky překladu pana Kořána. Jediné, co mi moc nesedělo, byly dopisy od Myrny. Ale na celkový dojem to nemělo vliv. Ignác je prostě Ignác...

bubka
31. srpna

někoho mi ten hrdina s jasným pohledem na jiné připomíná, nějakou politickou veličinu, kniha je velmi dobrá a člověk se pořádně zasměje a také zamyslí

Lindq
31. srpna

Ufff, měla jsem co dělat, abych tuto knihu dočetla do konce. Myslím, že by šla zkrátit na polovinu- bez neustálého opakování "záklopek" a jiných popisů a vlastností hlavních postav. Ale nakonec času věnovanému této knize rozhodně nelituju .

jfialova
24. srpna

Praštěný absurdní příběh, který mě pobavil. Nejsem skalní čtenář tohoto typu literatury, ale četlo se to dobře a věhlas knize patří po právu.

Aleydis
20. srpna

Naprosto úžasná kniha.

Myrna
19. srpna

Geniální kniha, kterou jsem četla minimálně 5x a vždy se výborně bavila :-) . Těším se na další čtení. Před Neónovou biblí smekám klobouk...neuvěřitelný příběh.

Frederick
15. srpna

Spolčení hlupců má jen dvě možnosti, buď vám autorům humor sedí, nebo ne (a pak nechápete, co na tom ti lidi mají.) Mně tedy sedí.

Wrent
10. srpna

Ach Bože, této knize je tak těžké porozumět, Štěstěna se ke mně obrátila zády...

Ale i přes tyto potíže jsem velmi rád za její přečtení. Je to sice kniha nesmírně bizarní a absurdní (a nutno dodat, že ne prvoplánově vtipná), ale má co do sebe
Vrcholem jsou dle mého názory všechny části týkající se Levyho kalhot.

Shrnutí knihy dobře vystihl doslov: americké panoptikum postaviček.

Jackjelly
30. července

Pro mne jedna ze zásadních knih mého života. Když v roce 85 vyšla, chvíli trvalo, než se z ní stal v kruzích, ve kterých jsem se pohyboval, takový malý kult. Ironie a výsměch snad všemu, na čem si ta či ona skupina "ideově" jednotná zakládala, bylo něco, co jsem v těch podivně zatuchlých 80 letech asi potřeboval.
Koupil jsem si ji vlastně celkem 3x. První, vydání z Odeonu z roku 85 jsem půjčil spolužákovi na VŠ a on ji půjčil dále a ztratila se mi z očí. Koupil jsem si v 89 další vydání, o které jsem přišel někdy v půli 90 let. Kamarádka ji o5 půjčila dále a další putování knihy zůstalo zahaleno tajemstvím. Nakonec mám doma vydání z Arga a chystám se na její nové čtení. Starší, "zkušenější" a snad stále otevřené mysli.
Myslím si, že to není čtení pro každého a že vyžaduje správné "momentální naladění". Pak si ji čtenář vychutná.
Znamenala pro mne hodně, četl jsem ji po Beckettově románu "Murphy" a po ní jsem četl Kesseyho "Vyhoďme ho z kola ven". Mohu říci, že to byla docela švihlá kombinace :-). Ale stojí za to.

bookfan
30. července

Četba knihy pro mě byla celkem útrpná, ale vydržela jsem až do konce. Možná ji ocením až po několika dalších pokusech stejně jako Hlavu 22, kterou jsem dočetla sice až napotřetí, ale velmi si jí od té doby cením a patří zřejmě navěky mezi mé oblíbené. Spolčení hlupců je pro mě kompletně odpuzující, rozvleklé, užvaněné, postavy krajně nesympatické. Nejhorší se mi zdá nechutný Ignácius a senilní slečna Trixie. Vím, že postavy zřejmě mají parodovat určité lidské typy, které se v tehdejší společnosti vyskytovaly, ale pro tento druh humoru nemám vůbec žádné buňky. Dvě hvězdičky dávám knize kvůli velmi kvalitnímu překladu pana Kořána, nicméně si dovoluji upozornit na jednu malou nepřesnost v případě pověstné Ignáciovy "záklopky". V originální verzi je uvedeno "pyloric valve", což je obyčejný anatomický termín vyjádřený v češtině jako "pylorická chlopeň" nebo "pylorický svěrač".

konstelanski
17. července

Nesnáším tuhle knížku :)

mirektrubak
12. července

Párkrát jsem se nahlas zasmál (no, spíše uchechtl), párkrát jsem s nevěřícným úsměvem kroutil hlavou nad nějakou absurditou. A taky jsem – tak trochu proti své vůli – byl zvědavý jak to celé dopadne. Ale tím pro mě pozitiva končí.
Nezdálo se mi totiž, že by Spolčení hlupců byla satira, alespoň na mne to takhle nepůsobilo. Nebo možná lépe řečeno: Satiru to připomínalo, ale takovou tu ze stránek komunistického časopisu Dikobraz, motivovanou jen nepřátelstvím. To se mi zdá málo, myslím si, že ironické dílo může být drsné a svým způsobem kruté (jako když někým blízkým prudce zatřesete nebo ho pro výstrahu plácnete přes ruce), pokud je jeho cílem snaha pomoct prostřednictvím poukázání na chyby. To jsem zde necítil, jen touhu urážet a ponižovat. Samoúčelně zesměšňovat.

Použitý jazyk byl košatý, oceňoval jsem to, ale rychle se přejedl – jako bych byl na rautu s velkým množstvím stolů, na kterých by ale byl pokaždé stejný produkt.
Možná bych byl spokojenější čtenář, pokud by mě dokázalo pobavit, když si lidé nadávají do mongoloidů. Ale než mít takový smysl pro humor, to opravdu raději nebudu mít žádný.

mararemes
10. července

Moc mě to neoslovilo. Vlastně jsem byl rád, že jsem to dočetl.

georgearrow
10. června

Bomba! A tohle jsou lidé kolem nás, to jsme my!

YDM
07. června

Geniální! a jestli tvrdí nějaký mongoloidní degenerát, postrádájicí smysl pro symetrii a geometrii, cokoliv jiného, měl by si jít přečíst Boethiuse, a neplýtvat vzduch na své zbytečné a zakrnění vyjadřující vyjadřování!

bod
29. května

A co teprve takový Ignácius v době internetu....těch možností.

Martin_Eli
20. května

V knize se nic neděje, hlavní hrdina je naprosto nezajímavý, ostatní postavy jakbysmet. Přečetl jsem jednu třetinu a vše vzdal. Nerozumím mnoha obdivným komentářům...asi mě pointa knihy zcela minula a nestydím se za to. Vzdávám upřímný hold všem, co v knize našli smysl!

gladya
20. května

Můj rozum sice určitě nestačí na postižení všech nuancí Ignáciova světonázoru, mravnosti a břitkého intelektu, ale i tak moje záklopka byla uspokojena.

Asi to není čtení pro každého, vždyť cestu k čtenářům si tahle knížka hledala dlouho. To je asi daň za originalitu. Humor je specifický a postavy většinou nejsou hrdinové, s kterými by se čtenář ztotožnil a nebo jim alespoň fandil. Ale při troše dobré vůle některé figurky vzbuzují soucit či možná dokonce i jisté sympatie.

A tak si říkám, že takové absurdní příběhy možná vypovídají o lidech a době, kterou popisují, nejvíc.

Posloucháno jako audiokniha

evonra
12. dubna

Pečivě jsem se na to "nerudné individuum" připravila a příhodně navnadila, ovšem !!! Milý Ignáciusi, Ty jsi mě stejně dostal ...
Tak frustrovaného intelektuála aby člověk pohledal. Nad tou nechutí prakticky k čemukoliv jsem jen fascinovaně kroutila hlavou a možná bych i knihu odložila, kdyby ovšem autor do příběhu nevkládal nějaký ten nádherně sarkastický „špíček“! To lehké cvrnkání na bránici je velmi vhodně dávkované.
Osvěžující mi byly i vedlejší postavy, bavil mě pan Jones, ten to vždy rozsvítil, stejně tak slečna Trixie.
Za sebe říkám této knize „ano“, bavila mě, ovšem myslím, že velkou zásluhu má i skvělý překlad p. Kořána, který si s naší krásnou češtinou neuvěřitelně pohrál.

GraceC
08. března

Kniha mnohými nepochpená a odsuzovaná. Mě však okouzlila jak svými postavami, tak dějem a bohatostí po jazykové stránce. Spoustu slov jsem v životě snad neslyšela, tady jsou však užívána s naprostou samozřejmostí.
Toole v knize klade důraz na to, jak je důležité dokázat se prosadit a nenechat ostatní, aby si z člověka dělali kus hadru. A to je něco, co spousta lidí neovládá. Nedokáží se projevit ani trochu asertivně a jenom se trápí.
Mnoho malých příběhů mnoha různých postav autor poskládal do tohoto díla a všechny kousky utvořily čtivý a řekla bych po mnoha stránkách kouzelný literární poklad.

trudoš
11. ledna

Tohle je opravdu kniha, na kterou čtenář musí mít věk a zkušenosti, stejně jako životní nadhled a smysl pro nesmysl. Jazyková obratnost Johna Kennedyho Tooleho je stejnou měrou kouzelná, jako ubíjející, protože nulová gradace příběhu, při níž sledujete nesympatického hrdinu, který pokazí prakticky cokoliv na co sáhne a pak to dá ještě za vinu někomu jinému, na to prostě musíte mít charakter.
Na druhou stranu, když člověk odhlédne od obsahu a zaměří se na formu, nemá román absolutně žádnou chybu. Citovat by se dalo do nekonečna a pořád by vám v zásobě zbyla korba plná vynalézavé uštěpačnosti, hned po pytli famózních burleskních urážek.
Ne vážně, miluju tuhle knihu. Ale je to vztah rovný neodbytnému pokušení drásat si pupínky od neštovic. Nic to však neubírá na skvělosti tohoto dílka, jež ocení jen někteří. Ti ostatní jej zatratí do horoucích pekel, přičemž nemůžu říct, že by jedna či druhá strana byla nějak pomýlená. Jednoduše pravý americký svéráz, jaký najdete jen jeden mezi tisícovkou.

slawa.cap
08. ledna

Od držitele Pulitzerovy ceny jsem čekal trochu víc. Výborná satira a zajímavý námět, ale hlavní hrdina mi přišel, jako nejslabší část příběhu - jeho pasáže jsou příliš zdlouhavé a někdy až trapně groteskní. Ignacia bych charakterizoval jako tlustější a hloupější, ale sebevědomější verzi Sheldona Coopera. O to víc se mi líbili vedlejší postavy jako Jones a Lana, nebo Angelo. Trochu mě zklamal závěr, přišlo mi jako by chyběl a asi jsem čekal něco jako prozření.

tsal
08. ledna

Jak těžké je najít ve Spolčení hlupců sympatickou postavu, blízkou duši, obdivování hodného hrdinu! Vlastně je to zhola nemožné. První polovina bytostí, na jejichž osudy narážíme, je zcela nesnesitelná, druhá snad má nějaké dobré vlastnosti, ale kvůli těm špatným bychom je ve své blízkosti stejně nestrpěli. Nadutost, egoismus, zarputilost až na hranici stupidity, utápění se v sebelítosti, zcestné a ničím nepodložené názory na svět, falešné dobrodiní… dalo by se pokračovat do nekonečna. Dokonce tu najdeme i předobraz dnešních extrémních liberálních levičáků! Na jakou špatnou vlastnost si vzpomenete, tu zde najdete v koncentrované podobě. Je to celé tak strašně absurdní a fantaskní, a přesto tak skutečné a každodenní. Humorné i děsivé. A rozhodně perfektní.

Spolčení hlupců si Pulitzerovku bez debat zasloužilo. Zároveň se ale nedivím, že bylo tak těžké jej dostat mezi lidi. Není to kniha pro každého. Čtenář totiž musí být schopen se podívat do očí svým vlastním chybám a zasmát se jim.

Ivan F
31.12.2017

Táto kniha bude vo mne rezonovať ešte veľmi dlho. Tak nesympatickú hlavnú postavu bude ťažké nájsť v inom románe. Spolu s nevtipnosťou a prvoplánovým humorom vo mne zostáva pocit, že kniha mala zostať nevydaná - byť vydavateľom, tiež ju odmietnem. Napriek tomu si svojich priaznivcov nájde, ale mňa kniha obsahovo, myšlienkami, štýlom, druhom humoru a vlastne všetkým minula širokým oblúkom. Napriek tomu to literárny odpad nie je. P.S. "Velebnosti, to je hnus."

zarovicka4
10.12.2017

Stálo to hodně přemáhání tuto knihu dočíst, nebýt čtenářské výzvy, tak to asi vzdám.....hlavní postava mě nesmírně rozčilovala a celá kniha pro mě nebyla vůbec čtivá....hodně lidem se ale líbí, takže prostě jen nejsem ten správný člověk na tento druh literatury......

magdu
29.11.2017

Nejoblíbenější kniha mého mládí, která mi pootevřela dveře ke svobodě, a to díky Ignáciovi a jeho osobitému stylu života. A hlavně, děsně jsem se u toho nasmála.

iwosh
22.11.2017

Je to hezky napsané, dobře se to čte, ale nic mi to neříká, mám radši jiné žánry. Proč jsem to dočetl, protože jsem chtěl vědět jak to dopadne.

Faila
16.11.2017

Hlavní postava mi byla nesympatická tak, jako snad nikdy dříve žádná jiná. Ale nejen ona, protože nesmírně arogantních a ve své aroganci zaslepených a tudíž opravdově hloupých postav zde bylo více. A arogance a s ní spojená hloupost jsou pro mě u člověka ty nejtěžší vlastnosti, vyvolávají ve mně někdy až nepříčetný vztek a těžko k takovým lidem/postavám hledám sympatie. A chování postav ke svému okolí, zejména pak Ignácia ke své matce, to mě místy doopravdy bolelo.
Dalším důvodem, proč se mi tato kniha nakonec tak moc nelíbila, je prostě ten fakt, že mě nebavila. Jednotlivé postavy a příběhové linie mě moc nezajímaly a ve finále mě to vše ještě víc naštvalo tím, že nic nebylo řádně zakončené. A navíc místy byly ty příběhy dost na hlavu, což v jiných knihách chápu a oceňuji, ale zde mi to v kontrastu s jinými, naprosto běžnými situacemi prostě nesedlo.
Humor má tato kniha svébytný, ale zjevně to není můj šálek kávy, zasmála jsem se zde jen párkrát - ačkoliv opravdu od srdce. Jazyk knihy je ale skvělý, autorovy obraty přišly někdy i mně opravdu mistrné. Zasazení příběhu do "barvitého" prostředí New Orleans by mi osobně přišlo zajímavější, kdybych v knize cítila atmosféru daného místa, ale za mě se tato kniha mohla odehrávat kdekoliv.
Spolčení hlupců mi dalo opravdu zabrat a jen tak tak jsem ho dočetla. Osobně ho tedy nadprůměrně hodnotit nemohu, ale za to, že je dnes už kultovním dílem a má tak vynikající ocenění, mezi čtenáři i kritiky, jsem vděčná především kvůli autorovi, i když ten se této slávy bohužel nedožil.

... několikrát v komentářích padlo, že "do toho člověk musí dospět", a tak dám téhle knížce ještě někdy v budoucnosti určitě šanci. Protože to, jak ji někteří zdejší čtenáři zbožňují, chci prostě zažít taky!

Eremites
03.11.2017

Ufff, dobrat se ke konci téhle knihy mi dalo stejnou práci jako přebrodit moře plné husté, hutné, těžké ovesné kaše. S rozinkama.
Ne, rozhodně to není špatná kniha. Autor oplývá mistrovskou schopností sarkasmu a ironie, kterou umí zabalit do lákavého intelektuálního balení. Ale já bohužel nejsem ten pravý druh homo lectorus, pro kterého byl tento ekvilibristický bonbónek určen. Ignácia a jeho matky (potažmo i ostatních hrdinů) mi bylo po celou dobu knihy spíše líto. Vlastně hodně líto. Těch pár komických situací, u kterých jsem se zasmála, nedokázalo vyvážit převládající pocit naprosté marnosti. Autor má výborný postřeh a pokusil se nacpat velké množství lidských slabostí, neřestí, úchylek a odchylek do tří set stran textu a několika postav, přičemž výsledek je pro mne tudíž takřka nestravitelný. Obzvlášť proto, že ty příšerné (leč v knize vtipně podané) vlastnosti Ignácia vidím (vlivem svého zaměstnání) takřka dnes a denně v lidech kolem sebe - samozřejmě, že ne v jednom člověku, ale jeden kousek tady, druhý tam.... a v reálu mi z toho až tak veselo prostě není.

alabra
22.10.2017

Nemám ráda Haškovu satiru ve Švejkovi, nemám ráda Toolovu satiru v podobě Ignácia. Pro mě téměř nečitelné.