Juri81 komentáře u knih

Knihou jsem dlouhá léta opovrhoval. Vyhýbal jsem se jí jako čert kříži. Příčila se mi už jen samotná představa její existence, stejně jako se upíru příčí samotná představa česneku. Ale všechny zábrany se jednou zlomí a ne jinak tomu bylo u mě. Nevěřil jsem, že kniha všemi směry prošpikovaného legendárního filmu může přinést na světlo něco nového, a přece je tomu pravda. Ten kdo tvrdí opak, buď nečetl knihu, nebo neviděl film. Psaná forma nám navíc dodá to, co nám vizuál nedá a film zase zobrazí to, co nám naše představa neumožní. Na jedné straně popsané pocity, které film nevyjádří a na druhé straně brilantní Jerryho hudba, která nám dodá strach a napětí. Jedno s druhým do sebe dokonale zapadá. Škoda jen, že se nám dnes celá legendary story hroutí z toho stejného pera, které ji vytvořilo.

Veliký pozdrav na závěr letí překladatelům, kteří za celou dobu knihy ani jednou nedokázali dobře vyskloňovat slovo konzole a název lodi Nostromo. Všechna čest pánové.

2 23.08.2017

Nevím proč, ale oceněné knihy za poslední roky z nějakého důvodu nenaplňují má očekávání. Hold ani medaile už nejsou zárukou kvality, ale na to má každý svůj vlastní názor a byl by to možná i zajímavý bod k diskuzi.

Snažím se začíst, ale v příběhu francouzské strany se vůbec nedokážu vžít do pocitů slepé dívky. Ne kvůli špatné představivosti, ale kvůli samotnému podání slepoty. U jiných knih, kde ústřední roli hraje slepec, jsem se dokázal vžít do jeho života tak, až mě to mrazilo v zádech. Ve světlech mi přijde, že žít bez očí je vlastně jako chodit do parku za tmy. Daleko více jsem se vcítil do příběhu z druhé strany barikády, který byl opravdu ze života. Nebudu psát, že je kniha špatná a že má spoustu nedostatků. Kniha je pěkná, smutná, naivní a drsná zároveň. Co knize opravdu nechybí je silný rodičovský cit. Po dočtení cestou z práce jsem přišel domu, objal oba špunty, naložil je do kočáru, odvezl na zmrzlinu a na hřiště do parku. Seděl jsem na lavičce, koukal na ně a říkal si, jak můžeme být rádi za to, v jaké době žijeme a že nám nikdo nebere a nezabíjí naše děti pro zájmy své pošahané čisté rasy...

5 23.08.2017

Tohle není oddechový čtení, tohle je tvrdý psychologický porno. Chápu ty, kteří hodnotí plným počtem bodů stejně tak, jako chápu ty, který hodnotí odpadem. Já zůstávám přesně mezi. Nesedí mi Fuksův styl nezáživného „umělého“ psaní všeobecně. Byť může být myšlenka knihy sebevíc brilantní, její podání mě míjí, jako bych četl divadelní hru a ne román.

Je to věc názoru, ale myslím si, že určitý věci není potřeba rozvíjet ani měnit. Měly by zkrátka zůstat zavřený pod pokličkou, zvlášť když se jedná o kultovní záležitost. Pro jejich pokračovatele by měly být nedotknutelné tabu, jelikož svými výtvory nevědomky snižují i úroveň samotné prvotiny a hází na ni jiný pohled. Jenomže v dnešní době mi přijde, že každý druhý překypuje sebevědomým a myslí si, že on může… že on na to má, ale přitom si ukrojí víc než je schopný sníst a Lebbon je v tomto případě bohužel ukázkovým příkladem. Při „odhalení“ informace o sexuálním poměru Ripleyové a Dallase nevím, jestli se mám začít smát nebo knihu hodit do koše. Když přijdou další rozpory s prvotním příběhem, dojde mi, že je autor trochu mimo mísu, ale na druhou stranu mě dokáže udržet v napětí, že se nedokážu od knihy odtrhnout. Ne ale na dlouho. Kniha je napínavá pouze ve chvílích, kdy se posádka toulá prostory LV178 nebo Marionem. V momentě, kdy do hry vtrhnou „stíny„, začne jeden velký chaos a veškeré napětí je pryč. Škoda toho zpracování, protože příběh jako takový, až na ten průhledný závěr, úplně špatný není.

1 30.06.2017

Krajinou zámků Ludvíka II. jsem kdysi projížděl každý rok a pravidelně jsem rok co rok slýchal od místních domorodců různé zvěsti o jeho smrti a neuvěřitelně šílené příběhy z králova života, které byly tak absurdní, že se jim dalo jen stěží uvěřit. Ačkoliv kniha není ani zdaleka perfektní a místy zadrhává, pro mě je příběh pohádkového krále návratem do dětství, v kterém bylo, jako v Ludvíkovo životě, všechno možné. Stačí jenom zavřít oči a …

3 29.06.2017

Bamberg byl na počátku 17. století svědkem jedněch z nejkrutějších čarodějnických procesů a možná i proto mi přišel příběh v pozadí domnělého vlkodlaka zajímavější než vlkodlak sám. Škoda, že autor spíše neztvárnil příběh rodiny Haanů, která skutečně existovala a za procesů byla popravena. Pozadí jejich poprav totiž přivedl do takové roviny, která přímo volá po sepsání.

Kniha jako taková celkově špatná není, jen je na můj vkus místy moc utahaná a na sílu prodlužovaná. Uvidíme, co nám přinese tento rok Katova dcera a hra se smrtí.

1 12.06.2017

Všechny války, které kdy proběhly, byly jen kvůli dvou věcem, penězům a náboženství. Kdo ovládal jedno z toho, měl moc a ta se jako jediná počítala. Nenasytná mrcha jako tučná odměna za krveprolití. Církvi vděčíme za systematické vyvražďování lidí pro její blaho a udržení moci. Kladivo na čarodějnice je jen malá ukázka toho celého ledovce. Tahle kniha, které mistr Kaplický vdechl realistický pocit beznaděje a hnusu, by se měla stát povinnou četbou, aby těm, kteří spí, otevřela oči.

8 30.05.2017

První zklamání a rozčarování v sérii shrnuto do dvou slov – absurdní a překombinované. Čím víc členů katovského klanu, tím větší zmatek. Rodinné roztržky přivádějí jednotlivé postavy do jiného světla, než by asi autor chtěl. Po neustálých cholerických záchvatech starého Kuisla a Magdaleny jsem oba hrdiny začal v průběhu knihy upřímně nenávidět. Potkat takovéto dvě osoby v reálném životě, dostaly by doživotní ban. Abych ale jen nekritizoval, tak modlitba latinského receptu na bůček mě opravdu smíchy položila a konec v Schongau zase uzemnil….

29.05.2017

Není lepší knihy, která popisuje Zvíkov. Jedná se o nejobsáhlejší a nejvíce detailně zpracovaný přehled jak historický tak stavební. František Tyl se jako orlický farář dostal k záznamům, ke kterým měl de facto přístup málo kdo. Ty mu posloužily k vytvoření tohoto unikátního díla, z kterého čerpali všichni ostatní historikové, sepisujíc své vlastní paměti Zvíkovské. Mezi nimi takové kapacity jako Sedláček či Durdík. Vlastní Tylův popis po bádání samotným Zvíkovem v druhé polovině 19. století přináší zase dokonalý pohled na tehdejší stav jednoho z našich nejvzácnějších hradů.

Velká škoda že takovýto obsah dnes nemají vydaní průvodci po našich památkách…

2 25.05.2017

Začínám tomu propadat. Třetí díl v řadě, každý jiný a mě to pořád baví. Je to vážný, surový, smutný a vtipný zároveň. Bez přemoudřelýho filozofování, který mi leze u ostatních knížek tak na nervy. Skoro jedna hvězda dolu pro naše dva mladý hrdiny za jejich občasnou zbrklost a temperamentnost. Ale i je autor dokázal naštěstí ukočírovat, stejně jako konec vystajlovanej jak pro Haliwůd. E 'eccellente, molto bene, slovy Siliva, toho malýho italskýho skrčka.

2 23.05.2017

S templáři se dřív nebo později popere každý autor historických románů či detektivek. Ať chce nebo ne, jednou dojde na lámání chleba. Ne vždy se to ale povede. Někdo se s tím vypořádá bez ztráty kytičky, zatímco jiný (třeba Vlastimil) přecení své síly (rozuměj znalosti). Templářská témata jsou vždy těžce uvěřitelná. Většinou je to nad hranou věrohodnosti. Samé hádanky, křížovky a zahalená tajemství, které si sami nachází svého hledatele a přesně i to zde knížce ubírá jednu hvězdu. Všechno ostatní však drží pevně jako samotné templářské tajemství. Autor ví, o čem píše. Historicky a geograficky je neprůlomný a to je u těchto témat co říct. Nejenže všechna místa před tím navštívil a skládal do příběhu, ale i se radil s odborníky na konkrétní problematiku. Kniha má opět silný úvod s rodícím se strhujícím příběhem. Pötzsch zde ani napodruhé nezklamal a pokud se vám líbila Katova dcera, bude se vám líbit i černý mnich.

2 28.04.2017

Na knihu jsem narazil před měsícem čirou náhodou. Autora jsem neznal a vůbec netušil, co mám od Katovy dcery očekávat. Bez anotace a jakýchkoliv informací jsem se vrhnul do neznáma a nového dobrodružství. Jakékoliv otázky či pochyby, zda to nebude jen ztráta času, rozprášil už skvěle rozehraný úvod, který mě pevně vtáhl do rodícího se příběhu s nádechem inkvizice, městských intrik, a atmosféry města Schongau v polovině 17. století. Skvěle vybarvené různorodé hlavní i vedlejší postavy v čele s čertem se mi jen stěží opouštěli po autorovo dovětku na konci knihy.

1 21.04.2017

Kniha šlape, ale něco jí chybí. Pořád čekáte, že teď to přijde, ale ono to nepřichází. Letní narvaná sezóna podaná tak, jakoby kostku zcela minula. Až se najednou na scéně objeví přespolní, příbuzná v podobě vzdálené tetičky, která má rozvířit atmosféru a vnést do knihy nový impuls. Jenže zvedne akorát tak Josefův tlak. Nový náboj je tím pomalu odšoupnut pod nepovedenou rouškou tajemství na druhou kolej. Uvidíme, s čím přijdou Kostkovi ve čtvrtém zimním díle.

4 13.04.2017

…a jízda pokračuje přesně tam, kde skončila. Zimní období se překlene v jarní a s ním přichází komando důchodců a nálet kobercovejch krys (dětí), pravá noční můra každýho průdovdce, nebo teda moje to byla určitě. Tahle část přesně reflektuje dění na všech objektech od dubna do konce června. Do toho je jako oživení vsazen majstrštyk v podobě epizodního setkání s knížetem, ne hrabětem! Karel má prostě svoje vypálený orlický štýlo…

6 30.03.2017

Pro mě jako bývalého průvodce je to dokonalé. Perfektní obraz celého kolotoče kolem hradů a zámků dokonce drží i ustálené slangové výrazy mezi průvodci napříč republikou. Na každém objektu se najde nějaká Milada, Josef, Spock nebo František. Na každým objektu sem tam někdo čmajzne roly hajzl papíru, když jí nepřiděláte řetězem ke stěně a podobně. Těžko říct, jak tohle všechno schroupe a přebere člověk zvenku, každopádně u mě super nostalgie.

8 28.03.2017

Utahaný a zbytečně ubrečený. Rowlingová ani po šesti knihách nedokáže popsat city. Odstranit plevel a zbyde nám polovina, z které by byla dobrá kniha. Jenže to by autorka musela psát (tehdy) poslední díl pro nás a ne pro Hollywood.

4 21.03.2017

Z nesnesitelných se stávají hrdinové a z hrdinů nesnesitelní. To, co mělo zůstat jen na divadelních prknech, se přetavilo v nenažranost. Že to jednou přijde, jsme bohužel věděli, že to bude ale až takový bahno, v to asi nevěřil ani ten největší hejtr.

Být klaustrofobikem, přivedly by mě detektivy pana Vondrušky k šílenství. Děj se prohlubuje, vražd přibývá a mě to malé vytyčené nitranské teritorium začíná být malé. Nikdo nic neví, nikdo nikoho nezná a nikdo nikoho neviděl. Nebýt sklepnic, nevyřešil by Oldřich z Chlumu dodnes jediný případ.

7 10.02.2017

Jako u většiny i u mě Vězeň z Azkabanu nastartoval přeměnu, z dětského bezstarostného světa do světa zodpovědnosti a plného nebezpečí. Změnu u mě ale Rowlingová dotáhla úspěšně do konce až v následujícím díle, který je pro mě přelomovou knihou celé série.

1 10.02.2017

Seznamovací část bývá často rozhodující a tudíž nejsložitější. Buď vás to chytne, nebo mine.
Rowlingová to zvládla tak na půl. Polovinu přesvědčila, druhá zůstala v tu dobu zatím chladná. Pravdou ale zůstává, že touto knihou položila základ k famózní sérii, u které sice některé jednotlivé díly pokulhávají (jako tento), ale jako celek vykrystalizují v téměř dokonalou sérii s propracovaným dějem a osudy čarodějů v kouzelnickém světě. Nedá mi to a musím se zeptat, jestli stojí zato Rowlingové tuhle vlastní práci teď bourat…

3 10.02.2017