JezinkaJ komentáře u knih

Metlo, díky za skvělý komentář. Cítím se úplně stejně.
Jsem v půlce knihy, čtu ji kvůli výzvě a začínám být značně rozladěná z prvoplánovosti autorčiny. Alespoň ji z toho podezírám. Doufala jsem v zázrak a náhlé vylepšení, teď, dík Metle, vím, že jsou to marné naděje. :-) Štve mě ta počestná, pracovitá, poctivá a spravedlivá Ruth, se svým nadmíru talentovaným a slušně vychovaným synkem, ke kterým je svět tak velmi, velmi nespravedlivý, ale oni neumdlévají ve své touze, být co nejlepšími. Ach jo!
Až si tak říkám, jak by asi dopadl běloch, kdyby si vyrazil na nákup do Bronxu nebo do některých rizikových oblastí Harlemu. Myslím, že hůř, než když Ruth kupovala dárek pro matku.... Považovali bychom snad toto za rasismus, ne, považovali bychom to za bělochovu blbost. (tedy alespoň já ano. Jasně bylo by fajn, kdybychom si byli všichni, ale opravdu všichni, rovni a měli i rovné příležitosti, ale náš svět takový není a nikdy nebude)
No nic, pravděpodobně to tedy dočtu, ale už jsem dík výzvě narazila na mnohem lepší tituly. Trpím záhadnou tendecí myslet si, že se Ruth jmenuje Rubby.
PS. Dočteno. Nepřekvapeno. Koupila jsem si Dámu ve zlatém a už se na ní moc těším.

Čtu, čtu a čtu, běžím do konce, co to jde a najednou už toho na mě bylo moc. Škoda překombinovaného konce. Jako by autor náhle nevěděl co chce a pro jistotu si dal ode všeho něco? Nebo nás chtěl šokovat?
Mě tedy šokoval tak, že jedna hvězda dolů.
Jinak to za přečtení vážně stojí. Příběh je napínavý, temný a pro měl neodhadnutelný vývoj.

14 14.04.2017

Z téhle knihy jsem byla celá pryč stejně jako třeba ze Sophiiny volby.
I když mi Gerta nijak zvlášť sympatická nebyla, její osud je tragický až do konce jejích dnů. Krom toho, co se po válce dělo, mě strašně zasáhlo zjištění, že ať si šla každá žena svou cestou, šťastná nebyla ani jedna z nich. Asi nebylo možné najít dobré řešení, asi nebylo možné zbavit se tíhy a být šťastný. Strašná doba, strašné osudy. Na něco holt světská spravedlnost nedosáhne.
Díky autorce za její dílo. Už nikdy nebudu na odsun nahlížet stejně, jako "před tím".
PS. Nedávno se mi náhodou do ruky dostala autorčina kniha Fabrika. Aniž bych tušila, kdo text napsal, začetla jsem se a říkala jsem si, jak je to dobře napsané, kdopak je asi původce textu. Otočila jsem na obálku a už jsem se nedivila.

14 08.01.2016

Zvon už není druhé čtení, kdysi jsem ho odložila, protože mě čekalo něco, co odvedlo mou pozornost a ke knize jsem se už nevrátila. Tak teď znovu a hezky od začátku.

Zvon je prostě jiný. Má pozornost kolísala, chvílemi mě příběh bavil hodně, chvílemi míň, jenže mě prostě zajímalo, co bude dál. Rozčiloval mě Nimbus, který se zrovna stabilitou a statečností moc nevyznamenal. Kdo by to byl do něj řekl? Já tedy ne. Vzdyť to byla autorita. Tím, že si ho autor dost uzavřel, se podle mě zbavil hodně silné postavy. Pořád jsem čekala, když se z Faradaye stane znovu Faraday - velký muž a zásadní postava a...? Na druhou stranu se mi moc líbil motiv Alexandrijské knihovny s jejím novodobým fondem. Skvělý nápad.

Konec je nekonec a já teď nevím, co s tím vším. Celou triologii jsem začala znovu číst vlastně jen proto, že jsem si pamatovala málo a čekala jsem na Kosení, v průběhu jsem zjistila, že to není další část, ale antologie, což mě lehce přesměrovalo.
Jako pozitivum vidím, že se z příběhu nakonec milostný román nestal. No, sláva!

13 25.09.2023

Původně jsem myslela, že nula, ale s odstupem vím, že to není jen chyba knihy, ale i mého výběru. Tak jednu za inspiraci stran kuchyně.
Mé srdce okoralé, je okoralé až moc. Skončila jsem zhruba ve třetině a půlku z toho jsem se přemlouvala, že to bude lepší, nebylo.
Možná se to po první třetině výrazně zlepší, ale to se já už nikdy nedozvím. Holt do Výzvy musím hledat něco lepšího z hor.
Snad možná mohou být přínosem případné tipy na švýcarskou kuchyni. Fondue, raclette i rösti mit leberli velká dobrota tedy jsou.

13 08.04.2022

Po dlouhé době jsem se ke Kim zase vrátila. Dokonce jsem musela hledat, kde jsem vlastně se sérií skončila.
Dobře rozepsaná série. Baví mě to, i když příběh někdy kolísá. Jako zrovna tady.

13 20.12.2021

(SPOILER) Nadšení!
Myslela jsem, že nejlepší je Ruska ruleta, ale Věční démoni jí zdatně konkurují. Báječně jsem se bavila. Téma je skvělý a blízký všem, hlavní hrdina nezklamal. A to, že mě asi tak v půlce napadlo, kdo je kdo, mi vůbec nevadilo. Démoni byli zajímavým zpestřením a po pravdě i vítaným hybatelem děje. Zdá se, že sem tam se démon hodí, i ten s velbloudem.
Doporučuji všem, pro které je čtení také zábava, nebojí se nadsázky a nevadí jim jim výrazně mužský hrdina.

Spoiler.
Normálně, nemám happyendy ráda, líbí se mi tak jeden ze sta, ale tady jsem z toho hezkého zakončení měla vážně radost.

Jupii, pan Heteša se můj oblíbený autor. Díky, Tervo, žes mě k němu posunul. Sama bych ho nenašla.

13 25.09.2021

Originální obálka.
Vlídný, i když detektivní, příběh. Výrazově bohatý a neotřelý jazyk. Roztomilá, vtipná mladá dáma Flavia. Samé plusy pro to, číst si v téhle, čím dál víc, nevlidné době.
PS. Čtenář se může dozvědět i něco z tajů chemie. :)

13 28.02.2021

Jedna z nejdivnějších knih, kterou jsem kdy četla.
Souhlasím s Tervou, že milostné scény Daryndě fakt nejdou. Vtipný mi to připadalo jen do konce první třetiny. Škoda, Reyes je bezesporu zajímavá a všehoschopná figura, mohl by předvádět jinačí kousky než jen sex v představách hlavní hrdinky. Doufám, že časem na to přijde i Darynda a my si počteme ještě líp. Reyes by byl skvělým partnerem i protivníkem. Jsem zvědavá, kam se to vyvine.
Co se mi ale moc líbilo, je komunikace s mrtvými. Vidět je a číst jejich vtipné poznámky, bylo zábavné a táhlo mě to ve čtení dál. Pro mě originální nápad a hlavně kvůli duchům budu ve zdolávání série pokračovat. Kybicové a rádci za zády a všude kolem se Daryndě většinou dost hodí a ještě jsou jí ku pomoci.
... a přitom nemám duchařinu vůbec ráda. :-) Občas člověk vystoupí ze zajetých kolejí a občas je za to dost rád.
Jo jo, sarkasmus a černý humor to je moje.

13 08.02.2021

Zábavné i po sté, pro mě zřejmě i po stopadesáté.
Ta pravá knížka na čtení o vánočních svátcích, když zrovna nejste úplně štěstím bez sebe. Relax, ujištění, že každý má těžší dny a že nikdy nevíme, za jakým rohem na nás číhá štěstí. Jen je třeba vydržet, jít a očekávat ho s otevřenou myslí. Podle této knihy se zdá, že když jste dost dobří, můžete se i zmýlit a vybrat si blbě a štěstí na vás stejně chvíli počká. Osobně bych tomu moc nevěřila, ale čte se to prima. Za optimismus, kterým na mě kniha dýchá až funí, nemohu dát méně než pět. A uznávám, že je to čistě osobní a velmi subjektivní hodnocení. Pro Bridget mám prostě slabost! Ona je tak trochu jako já.

13 29.12.2020

Dočteno.
Zpočátku jsem trochu vyšilovala, že Kulhánek to není (jako bych to já, začátečník, asi tak mohla poznat). Ach, my, nevděční čtenáři... Stejně jsem už za chvíli zase spokojeně klusala po dějové linii. Baví mě neřešit reálnost. Baví mě letět na Měsíc, skákat prostorem a tak dál.
Díky, četlo se mi dobře, a protože myslím, že dopsat, je těžší, než napsat, čtyři * to jsou. Nakonec, co si budeme povídat, nějak to skončit muselo, ne? :-)

13 01.06.2020

No, kolisalo to.
Dlouho jsem knížku viděla na tři hvězdy... Ach, ty fatální lásky, mé srdce okoralé je nemá rádo. Fascinující je, jak Harry přitahuje naprosto všechny ženy ve svém okolí... Jeho občasné poklesky rozhodně vítám.
Skvělé rozuzlení a konec mě dostal, takže poctivé čtyři hvězdičky to jsou. A těším se na další příběh.

13 07.11.2019

Další z trochu povinně-dobrovolných výběrů "kvůli Výzvě". Když jsem začala číst, říkala jsem si: "bóže, o krávě, no teda, to bude souboj vůle." Knih s černobílou obálkou zase tak moc není, a tuhle jsem zrovna měla...". Naštěstí se často mýlím a tohle je další z dobrých omylů. Podle mého názoru kniha vůbec není špatná. Stojí si za víc než současných 67 procent. Oceňuji i překlad, myslím, že nebyl lehký a všimla jsem si i celkem vydařených překladů různých ustálených rčení či idiomů.
Bavila jsem se, chytala se za nos i zpytovala svoje svědomí a jen jsem si říkala, jak asi tohle skončí.
Někdy je při čtení potřeba nadhled a jisté volnomyšlenkářství, ne? I proto jsem míru uvěřitelnosti nechala zavřenou v šuplíku.
A fandila jsem všem třem.

13 24.09.2019

Nechtěla bych být Hana a nakonec ani Eva a ani Viktor. Hana, nezralá rozmazlená hysterka se záchrannou sítí pod zadkem; Eva, pracovitá venkovská žena, poznamenaná nečekaným odchodem manžela a frustrovaná z toho že její dcera Hana žije svůj život jinak, než by si Eva představovala a Viktor, syn a vnuk, který se v tom chudák plácá.
Kniha o ničem mimořádném a přesto dobře zpracovaný a nakonec i laskavý příběh. Není snadné psát o trvalých rodinných neshodách a hádanicích tak, aby to bylo uvěřitelné. Pro mě tohle uvěřitelné bylo.

13 01.07.2019

Drsný život na australském venkově. Těžké obstát a uživit se farmařením. A do toho ještě typicky maloměstské vášně, klepy a staré viny.
Dobrá detektivka, skvělé rozuzlení a závěr. Sympatický policista i detektiv. Čtení mě bavilo, ale žít bych tam opravdu nechtěla.

13 06.01.2018

Neuvěřitelný příběh. Četla jsem a žila jsem tam s nimi. Nad postavami jsem brečela. Bože, kolik takových osudů válka poznamenala. Skvěle vymyšlené, čtivě napsané. Postava vypravěče je vážně pecka a mrazilo mě z ní v zádech.
Čte se to fakt jedním dechem. Nejdřív jsem si knihu půjčila v knihovně, po prvních pěti stránkách jsem už věděla, že ji musím mít. Půjčenou jsem vrátila a koupila si svou. Pak jsem jich koupila ještě pár svým kamarádkám....
Vrtá mi hlavou, jak mladý autor ze sebe takhle silný příběh "dostane".

Film je, podle mě, naprosto trapný odvar. A i tahle zkušenost posiluje můj pevný letitý názor, nejdřív číst! a na filmy podle mých oblíbených knih nechodit. :-)

13 28.12.2015

Hannah Westerová a celá základní sestava mi lehce připomíná sérii se Sebastianem Bergmanem, což vůbec nevadí, jen mě to v průběhu čtení napadlo.
Začátek skvělý, pořád jsem čekala, že se motiv vlků vrátí, ale bohužel se tak úplně nestalo. Vlci už byli jenom lidé.
Děj mi na konci přišel trochu překombinovaný. Je vidět že autorovi víří v hlavně tolik nápadů, že by se vešly nejmíň do dvou knih, místo do jedné. Škoda že nám rovnou říká, že na druhý díl si počkáme, protože trpělivost není moje ctnost.
Zajímavé postavy, zajímavé prostředí, šikovný autor, máme se na co těšit.
A Hansi, mé osobní díky patří skvěle vykreslené postavě Hannah Westerové. Díky, že jí není 35. :) Moc ráda jsem se s ní seznámila.

12 21.08.2023

Přečteno za dva večery a cestu městem.
Dojemné akorát, milé, vtipné čtení o životě s lidmi z pohledu psa. Ha ha.
"ty lodičky jsem jí přeci ani moc neokousal, vždyť to ani nešlo, vždyť jsem byl strašně prežranej, tak co na mě tak křičí..." velmi volná parafráze, při které jsem se smála nahlas, neb jsem si prakticky představila různé úhly pohledu na jednu trochu ukousnutou botu. :))
Mám ráda zvířata, roky mám dvě původně toulavé kočky, tak mě tahle knížka bavila, těšila a na slzy taky došlo.
Skvělé čtení, když se vám nechce číst nic těžkého, život vás trochu tíží a prázdniny klepou na dveře.
Jdu si uzit druhý díl, aby mi náhodou něco z psího života neuteklo. Jednou totiž na dveře útulku zaklepu a nějakou smutnou psí duši adoptuju. Dík této knize, budu připravená.
PS. Není to obyčejný příběh o psu, v téhle knize je mnohem víc, než jen to. Dějové linky jsou originálně a dobře vymyšlené.

12 01.07.2023

No, zase skvělý.
Po přečtení prvního dílu, jsem se rozhodla, že ten druhý si nechám na dovolenou. Do odjezdu zbýval tak týden? Ha ha, nejřív, že jen nakouknu a nakonec mi zbylo sotva 10 stránek, které jsem stihla dočíst cestou "tam".
Baví mě všechno, každé vysvětlení autorovi "sežeru". :) A mám radost, že upíři neradi lidskou krev. Tím se autor vyhnul mnoha problémům. Vtipná byla i rybí "bloody Mary" z prvního dílu.
Kdo není příliš útlocitný, nebazíruje na reálnosti, rád se baví a hledá bezva knížku na prázdniny, která ho neuvrhne do tenat pochybností o světě a polemik ze sebou samým, může si směle dopřát Noční klub.

12 27.06.2023

Holky se čtečkou - já uzkoprsec jsem viděla sebe a pár dalších holek se čtečkami e-knih. :)

Po delší době hezký ženský román, který je mnohem víc život než červená knihovna. Skladba mi trochu připomínala mou oblíbenou Maeve Binchy, mám moc ráda romány s přiběhy a tady je jich také víc, než jen jeden, hlavní.
Knížka patří do kategorie knih, které nám dávají naději, že všechno blbé pomine a že snaha je základ k tomu, aby se tak stalo. Můžeme se sesypat, ale pak se zase musíme usebrat a postavit na vlastní nohy, abychom mohli vyrazit vstříct lepším zítřkům. Kdoví kde jsou, za prvním nebo za patnáctým rohem, někde být přece musí.
Oceňuji i fakt, že to naší hrdince nešlo samo a že vydržela.
Prostě, tahle kniha mi udělala radost i jako román pro ženy, které moc nečtu!

12 02.05.2023