Noční klub. Díl druhý

parádní psychopatické pokračování, lalala

Tobiáš se vrátil do Prahy, kde se to opět semele s Rusama - a nic z toho. Tobiáš se opět vydává na cesty, vystřílené Red Baronem. Na cesty, kde zrada střídá zradu a ten co nezradil, změní stranu. Je to přeplácaný a úplně stejný jako první díl, kdy, aby se splnila kvóta stránek, je kniha vyplněná střílením, sekáním a přehršlem násilí. Kostra příběhu o malilinko silnější, ale ani tak mi moc nenabídla. Takový jednoduchý čtení.

I druhý díl je jedna velká jízda, hlavy přátel i nepřátel létají do všech stran, mouchy hodují na tlejících mrtvolách, Kill Bill hadr. Příběh je plný zvratů, průběžně se zašmodrchává a zas objasňuje a nakonec vyústí v celkem překvapivé rozuzlení. Opět nechybí dávka černého humoru.

„BUDE TADY ASI ROZSÁHLÉ PODZEMÍ, ZAŠEPTAL JSEM, POVĚSIL KULOMET NA ZÁDA A NA MEČI SE ZALESKLY HVĚZDY…“ Stejný jako první díl … Vlastně – už není třeba nic vysvětlovat, takže jdeme na akci! Čtivá záležitost. A jestli jste upír s mimořádným nadáním, co dokáže pokecat se svým druhým já, budete se i fajnově bavit!

Druhý díl jumped the shark. Ale tak už to u Kulhánka bývá..škoda :(

I druhý díl nezklamal. Byl také plný akce a dějových zvratů, se šťastným koncem. Klasika, kterou jsem objevila až nyní. No, nikdy není pozdě.

Musím se přiznat, že moc nechápu, proč to vlastně bylo rozdělené na dva díly. Jako kdyby to byl původně jeden dlouhý příběh, pak to ale omylem někdo z Nočního klubu rozsekl sekerou, no a už to tak prostě nechali.

Zároveň taky moc nevím, kdo to je na těch obálkách (platí pro oba díly).

Tyhle dva random pseudokomentáře jsem sem na sílu natlačila jenom proto, že bylo trapný napsat jenom "No jo, Kulhánek je prostě fakt mistr." Takhle to je aspoň delší. Ehm.

famozní pokračování :)

Knihy od JK mě moc baví

Noční klub se mi moc líbil bylo v něm v něm napětí byla v něm i akce

Tak jak jsem byl nadšený z dílu prvního, tak pokračování sice linii udrželo, ale někdy je méně více. Akce střídá akci, průstřelu přibývá, mozky si létají po světě a katany sviští,....ale...po polovině už je to docela únavné a konec byl pro mě téměř vysvobozením. Nejvtipnější byla asi detoxikace....bleeeee....musím si dát od krvesajů pauzu. 80%

Tento druhý díl neztrácel na humoru

Díky panu Kulhánkovi jsem se konečně před dvaceti lety přestala bát upírů. V útlém věku jsem si, bohužel, přečetla Carmillu a to bylo nočních můr. Nakonec jsem knihu pohřbila na zahradě, po několika dnech exhumovala a vyhodila do popelnice. Začala jsem místo rodičovské knihovny plundrovat babiččinu, kde byly svázané romány vycházející na pokračování v časopise Hvězda. To jsem si fakt pomohla, že?
Abych se vrátila do Klubu. Byla to tehdy fantastická jízda na 10 hvězd.

Druhý díl se mi líbil ještě víc než první. Autor přidal trochu víc humoru (dlouho mě v žádné knize nic nepobavilo tak jako spor kuřecí vs rybí) a tempo drží v podstatě celou knihu. Líbil se mi i jasně uzavřený závěr. Kdyby tam zůstalo něco otevřené, svádělo by to k pokračování a to by jen těžko mohlo dopadnout jinak než kvalitativním sešupem.

Když už si člověk zvykne na autorův styl a propadne mu, tak ho musí bavit i druhý díl této série. Vtipné, čtivé, neotřelé..za mě skvělé.

Druhý díl Nočního klubu bavil stejně jako ten první, když jsem poprvé před léty četla, probděla jsem celou noc, abych jej dočetla - a do práce jsem pak šla jako zombie.
Ovšem ty lesbokurvy mě vážně děsně točily.

Priznám sa, trochu, ale fakt len trochu viac ma bavil prvý diel.

Zvlášť pri udalostiach v Tokyu som už mal pocit, že to Kulhánek tlačí až k bizáru a že k rozsahu mytológie, ktorú autor vystaval, by mohol smelo pribudnúť tretí diel a celé by to nepôsobilo tak zhustene.

Ale v zásade nemám čo vytknúť a v budúcnosti si určite prečítam JK na komplet.

Nezkažen věděním jsem začal Kulhánka číst odzadu. Nejdřív Vyhlídku na věčnost, teď druhý díl Klubu.
Baví mě to, ale než se vrhnu na první díl, dám si pauzu.

Je to proste legenda.